VYBERTE SI REGION

Český poutník: V sedle krajem svatého Jana

Škola jako vystřižená z dávných časů, muzeum motocyklů, léčebná studánka a relaxační zahrada. To vše mě čeká na dnešní cestě rodným krajem svatého Jana Nepomuckého. A také poznání, že cyklistika není sport pro mě.

6.7.2012
SDÍLEJ:
Fotogalerie
11 fotografií
V relaxační zahradě najdete i jiná lákadla než „mučící“ chodníček.

V relaxační zahradě najdete i jiná lákadla než „mučící“ chodníček. Foto: Radka Eliášová

Na popud fotografky Radky, která byla kdysi vášnivou cyklistkou, se za krásami Nepomucka vydáváme na bicyklech. To ale ještě netušíme, že jsme si pěkně zavařili.

Startujeme ráno, krátce po deváté hodině, z nepomuckého náměstí, jehož dominantou je budova staré školy. Stavět se začala jako piaristická kolej v roce 1862 a po dokončení o tři roky později sloužilo boční křídlo také jako radnice, soud a šatlava. Po přestěhování radnice v roce 1911 do nových prostor zde fungovala škola a od roku 1996 je v budově městské muzeum a galerie.

Město dvou kostelů

Nepomuk je také městem dvou velkých církevních staveb. Kostel sv. Jakuba na Přesanickém náměstí je nejstarší kamenná stavba v okolí. Na vyvýšeném místě uprostřed bývalé obce Přesanice stojí už od 12. století. Fungoval i jako pevnost.

Alespoň na chvíli by se měl každý poutník zastavit i v kostele svatého Jana Nepomuckého, který se nachází na místě, kde kdysi stál rodný dům tohoto světce. V letech 1643–1660 zde nejprve vyrostl dřevěný kostelík, po Janově kanonizaci v roce 1729 se začalo uvažovat o rozšíření kostela. Nakonec byla stará stavba zcela zbořena a v roce 1736 tu vysvětli zcela nový svatostánek.

Našel jsem školu snů

Ale dosti historie, pojďme do současnosti. Nasedáme na vypůjčené bicykly a vydáváme se po zelené značce poznávat zdejší kraj. V malé vesničce Mileč projíždíme kolem sto let staré budovy malotřídní základní školy. Děti, které si právě hrají na zahradě, nás hlasitě zdraví. „Tohle se mi nestalo už několik dlouhých let, takto uctivé děti," říkám směrem k fotografce a seskakuji ze sedla. Vracíme se ke škole a prosíme pana řídícího Stanislava Červenku, aby nám dovolil pořídit fotografii „svých" ratolestí.

Bývalý středoškolský profesor a současný ředitel, učitel a školník v jedné osobě, není proti a přidává i pár zajímavostí. Dozvídáme se, že škola má 21 žáků, kteří navštěvují první až pátou třídu. Přestože všichni sedí v jedné místnosti, navzájem se respektují a pomáhají si. Ve třídě panuje přátelská atmosféra, při odchodu na záchod se děti nemusí dovolovat. „Nejsme přeci vězení. Mám s dětmi domluvu, kterou vzájemně respektujeme, a pokud ji někdo poruší, přijde trest, na kterém jsme se předem všichni domluvili," prozrazuje tajemství své výuky Stanislav.

Děti od prvního do třetího ročníku nejsou vystavování psychickému tlaku známek, ty se zde totiž dávají až ve čtvrté třídě. „Lepší a více motivující je slovní hodnocení. Na každém človíčkovi lze přece najít něco dobrého, co se dá vyzdvihnout, a povzbudí ho tak k dalšímu učení. Snažím se, aby děti pochopily, že se neučí pro mě, ale pro své dobro, aby uměly napsat milostný dopis, zažádat o práci, prožít hezký a plnohodnotný život," přibližuje Červenka své učitelské i životní krédo.

Najednou mě přepadá obrovský smutek z toho, že jsem nemohl takovou školu zažít a že do ní nemohou chodit moje děti. Milečská škola, kde se nekřičí a nedávají hloupé poznámky, je téměř jako z jiného světa. Na tohle místo budou zdejší děti určitě s láskou vzpomínat po celý život.

Posezení pod lípou a muzeum motocyklů

Naskakujeme opět na bicykly. Po dlouhé pouti lesem, kde jsme chvílemi nesli kola na zádech, a fotografka Radka občas vypadala, že vypustí duši, se před obcí Oselce na chvíli zastavujeme u sochy svatého Jana Nepomuckého. Stojí pod košatou lípou, jejíž kmen dosahuje úctyhodného obvodu 525 centimetrů. Ve slunném dni naprosto ideální místo k odpočinku. Chvála lidem, kteří sází stromy!

Po načerpání nových sil ale Oselce neopouštíme. Na zahradě jednoho z místních domů totiž vybudoval nadšenec Roman Raška veteránské muzeum motocyklů Jawa a ČZ.„Je to můj dlouholetý koníček. Nejdřív jsem sbíral jen tak pro sebe, ale když už byla garáž plná, rozhodl jsem se pochlubit i jiným a otevřel muzeum,"usmívá se Raška. Mimo motocyklů, jejichž vznik se datuje do let 1933–1958, lze v muzeu vidět i staré plechovky od motorových olejů, jezdecké kombinézy a další předměty.

Zázračná Kloubovka

Máme za sebou už víc jak polovinu dnešní cesty a naše nohy začínají vypovídat službu. S neskrývanou radostí proto vítáme zastávku u vyhlášené studánky Kloubovka, která vyvěrá v lese před obcí Kotouň. „Ten název nedostala jen tak, má úžasné léčivé účinky na klouby a bolavá kolena," říká Josef Sedlák, který odnáší ke svému autu kolem deseti kanystrů této údajně léčivé vody. „O víkendu se tady na vodu stojí fronty, které dosahují až několik stovek metrů a v obci není k hnutí. Tak slavná je zdejší voda," dodává Josef, který si pro Kloubovku jezdí až z Horažďovic. Omýváme si znavené nohy studenou léčivkou a spoléháme, že nám pomůže zdolat zbývajících osm kilometrů lesní krajinou.

Mysleli jsme, že dojedeme bez zastavení až do Nepomuku, ale za obcí Tojice jsme objevili zajímavou relaxační zahradu, kterou vybudovala pro znavené poutníky jedna z místních firem. Sundávám boty i ponožky a snažím se projít po špičatých kamenech až k vodní ploše. Nebudu ze sebe dělat hrdinu a přiznám se, že jsem to vzdal po pěti či šesti krocích. Prokrvení mých chodidel nebude asi dokonalé, ale jejich ochlazení v bazénku bylo příjemné. Po relaxaci na kamenech už zbývaly jen necelé tři kilometry do cíle. Dojeli jsme se stmíváním, odevzdali kola a padli do postelí. Tak zase někdy příště v Nepomuku, a to už snad vyšplháme i na zámek Zelená Hora, na který nám tentokrát nezbyly síly. Ale stejně je momentálně uzavřený.

Palec nahoru: Nepomucký taxikář, který nás od hotelu k 3,5 km vzdálenému nádraží dovezl za neuvěřitelných 70 korun.

Palec dolů: Naše nohy, které po cyklovýletu téměř odmítaly jakoukoliv chůzi.

Tipy v okolí

*muzeum a zámek ve Spáleném Poříčí

*hrad Vlčtejn

*zřícenina hradu Radyně

*židovská synagoga v Kasejovicích

Kalkulačka výletu:

Ubytování ve dvoulůžkovém pokoji se snídaní a vypůjčením kol: 1450 Kč

Taxi: 70 Kč

Vlak: 480 Kč

Jídlo: 500 Kč

Upomínkové předměty: 300 Kč

Celkem: 2800 Kč

René Flášar

Autor: Redakce

6.7.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Norský Barnevernet versus český dědeček. Jiří Pavelka podává v Norsku žalobu

Praha - Do boje s norským Barnevernetem se pustil dědeček dvou chlapců, které úřady v roce 2011 odebraly české matce Evě Michalákové a jejímu manželovi Josefovi. Důvodem mělo být údajné zanedbávání, fyzické týrání a sexuální zneužívání. Podle tamní policie a lékařů se podezření Barnevernu nepotvrdilo. Úřady a následně soudy ale považovaly zjištění za natolik vážná, že děti ponechaly u pěstounů. Dnes devítiletý David a jedenáctiletý Denis žijí odděleně, každý v jiné pěstounské rodině.

Pošta vypsala tendr na vedoucího inspekce, hlásí se prý i Laube

Praha - Česká pošta vypsala výběrové řízení na funkci vedoucího odboru inspekce. Odbor inspekce má na starosti záležitosti spojené s ochranou České pošty před trestnou činností. Potvrdil to mluvčí podniku Matyáš Vitík. Podle Lidových novin se na místo, které v září opustil Jiří Brázda, přihlásilo pět uchyzečů, mezi nimi i bývalý náměstek policejního prezidenta Zdeněk Laube, uvedl server lidovky.cz.

Příznivci posílají Trumpovi peníze, i když je po volbách

Washington - Ačkoli má kampaň úspěšně za sebou, přišly novému americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi v posledních třech týdnech miliony dolarů od příznivců. Oznámila to federální volební komise, píše list The Washington Post.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies