VYBERTE SI REGION

Český poutník: Výlet do „zakázaného prostoru"

V podvědomí mám vyprávění svého otce, který zavítal do Nových Hradů začátkem 70. let minulého století.  První kontrolou prošel do čtyř minut po vystoupení z autobusu. Jak pořídím v pohraničním pásmu já?

18.2.2014
SDÍLEJ:
Fotogalerie
10 fotografií
Hrad v Nových Hradech je otevřen jen někdy. Poutník měl smůlu.

Hrad v Nových Hradech je otevřen jen někdy. Poutník měl smůlu. Foto: Radka Eliášová

Procházím středem městečka, zastavuji se v hospodě na guláš a ptám se na cestu k hranicím. Neoholený a s ruksakem na ramenou se pak vydávám oním směrem. Za celou dobu nejsem nikomu podezřelý a nikdo se mě neptá, co tady dělám a proč mířím k sousednímu Rakousku. A na „čáře" můžu volně přecházet sem a tam a pořizovat desítky fotografií.

Naopak můj otec musel na policejní služebně vysvětlovat, proč se člověk z Olomouce pohybuje v těchto končinách a co má v batohu.

Wellness u Buquoyů

Časy se změnily. V současnosti je pro místní obyvatele turistika nejvýznamnějším druhem příjmů. Svoji procházku začínám na náměstí, kde je v horní části zachovalá kašna z roku 1744. Hned nad ní je krásně opravená rezidence ze 17. století, dřívější sídlo rodu Buquoyů, kteří vlastnili a ovládali zdejší panství. Dnes je z jejich sídla wellness hotel.

Krátkou ulicí mířím ke kostelu svatého Petra a Pavla, který zde stál již v roce 1284. „Současná podoba kostela pochází z roku 1590, kdy byl znovu obnoven po devastaci během husitských válek. V roce 1620 věž zasáhl blesk a při opravách byla navýšena o jedno patro," dozvídám se z průvodce.

V roce 1677 vyrostl vedle kostela klášter řádu Servitů. Od 50. let minulého století sloužil pohraniční stráži, nyní je opět ve vlastnictví řádu. Za pár minut chůze stojím před zámkem z roku 1806.„Jde o empírovou trojkřídlou stavbu, která sloužila Buquoyům k rezidenčním účelům až do roku 1945,"dozvídám se z průvodce. Po válce byl šlechtické rodině veškerý majetek zkonfiskován a zámek se stal v době občanské války v Řecku (1948-1955) domovem pro řecké děti. Později v něm sídlila střední zemědělská škola, v současnosti jej využívá akademie věd.

Kousek dobrot

Vracím se na náměstí, v dolní části míjím renesanční radnici ze 16. století a kolem historické kovárny, o které se prameny zmiňují již v roce 1719, mířím k nejnavštěvovanější památce Nových Hradů. Tou je bezesporu hrad, který byl postaven zřejmě v první polovině 13. století na ostrohu obtékaném říčkou Stropnicí a Novohradským potokem. Do současné podoby byl přestavěn koncem 18. století.

V zimní sezóně je otevřen pouze ve vybraných dnech, do kterých se má návštěva bohužel nevešla. Prohlídku tak musím nechat na jindy, ale co můžu udělat hned, je zastaveníčko v rodinné kavárně Kousek v sousedství hradu. Pozemek koupila v roce 2005 zdejší rodačka Jana Macháčková a nechala postavit objekt podobný tomu, který zde stával v minulých stoletích. „Třicet let jsem žila a pracovala v Rakousku. Když už jsem se nechtěla dál podílet na globalizované ekonomice, rozhodla jsem se vrátit domů a věnovat se něčemu místnímu a domácímu," říká Macháčková a na ochutnávku přináší novohradský dortík, který je tvořen bílým piškotem, rumovými povidly a vanilkovým krémem. Mňam.

Strom svatebčanů

Posilněn lahodným zákuskem se vydávám k hrobce rodiny Buquoyů, u které nacházím i malý pomníček osvoboditelům města od nacistů. Dějiny zdejšího kraje jsou spletité a nepříliš veselé. Zvláště ty z 20. století.  Přečíst si o nich můžete například v kavárně Kousek, kde vám rádi zapůjčí několik knih pojednávajících o zdejším kraji.

K poslednímu cíli se přepravuji automobilem fotografky. V místní části Údolí začíná pětikilometrová naučná stezka Terčiným údolím. Přírodně krajinářský park založil zřejmě roku 1756 J. N. Buquoy na podnět hraběnky Terezie. V parku rostlo mnoho cizokrajných dřevin, z nichž ale mnohé už zmizely. Nejstarším stromem je takzvaný strom svatebčanů, 500 let starý dub letní.

Zachována zůstala i vstupní brána z roku 1797, empírový lázeňský dům Václavovy lázně (Lázničky) z let 1788-1797, Švýcarský dům, který dnes patří skautům, či hamerský mlýn, z něhož je penzion. K vidění jsou také trosky takzvaného Modrého domu z roku 1803. Kdysi honosné sídlo v roce 1936 nenávratně poškodila povodeň.

Největším lákadlem Terčina údolí je ale umělý vodopád z roku 1817 napájený náhonem z říčky Stropnice, který vytváří na okolních kamenech úchvatnou podívanou. Právě zde, na nejkrásnějším místě parku, končím dnešní putování krajem s pohnutou historií. Na viděnou opět za čtrnáct dní.

Líbilo:

Terčino údolí

Nelíbilo:

Vlaková zastávka Nové Hrady je od města pět kilometrů. Klika, že jel autobus.

Tipy v okolí:

*Trhové Sviny: Na náměstí je radnice z roku 1845 a řada měšťanských domů s podloubími, kamenná kašna z roku 1864 a barokní sloup sv. Jana Nepomuckého z roku 1722.

Rodiště protektorátního prezidenta Emila Háchy (1872-1945) a hudebníka Karla Valdaufa (1913-1982). Jižně od města najdete působivý barokní poutní kostel Nejsvětější trojice, složitou stavbu s trojicí štítů, věžičkami a ambitem z let 1708-1710.

*České Velenice: Pohraniční město, původně zvané Cmunt v Čechách. Vzniklo z dělnických předměstí na levém břehu Lužnice rozdělením rakouského města Gmünd roku 1920. Nový český název a statut města od roku 1922. Historické centrum zůstalo v Rakousku, česká část nemá starší památky. Novodobý kostel svaté Anežky České z roku 1935. Rodiště malíře Adolfa Borna (*1930).

Tomáš Mrzena

Autor: Redakce

18.2.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.
AKTUALIZOVÁNO

Pád vrtulníku pár kilometrů od zavaleného hotelu si vyžádal šest mrtvých

Petra Kvitová
14 5

Případ tenistky Kvitové: šlo o vydírání

Prezident nevylučuje, že podá kárnou žalobu kvůli kauze Rath

Třemošná - Prezident Miloš Zeman dnes nevyloučil, že podá kárnou žalobu na soudce, který v korupční kauze Davida Ratha rozhodl o nezákonnosti pořízených odposlechů. "I prezident má právo podat kárnou žalobu v případě, kdy soudce pochybí. A já nevylučuji, že právě v této kauze této kárné žaloby využiji," řekl Zeman na setkání s obyvateli v Třemošné u Plzně.

Iráčtí uprchlíci, kteří žijí v Českém Těšíně, našli práci

Český Těšín - Pro všechny dospělé irácké křesťanské uprchlíky, kteří loni přijeli do Moravskoslezského kraje a nakonec se usídlili v Českém Těšíně na Karvinsku, se podařilo najít práci. V kraji z původních čtyř rodin nakonec zůstaly tři, celkem 13 lidí, řekla dnes novinářům Zuzana Filipková ze Slezské diakonie, která křesťanským uprchlíkům pomáhá s integrací.

Proč republika nekončí u Ostravy? Před 98 lety Češi uspěli v bitvě o Těšínsko

Sotva oschla krev první světové války, už se prolévala nová. Česko-polským Těšínskem se během sedmi dnů přehnal konflikt, díky němuž dnes v Bohumíně, Karviné nebo Třinci mluvíme česky.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies