VYBERTE SI REGION

Cesta kolem světa téměř za dva roky

Naši cestovatelé Bára a Matěj Čuhelovi opustili Nepál, aby se za poznáním vydali zase kousek dál. Cesta je zavedla do Indie.

16.6.2014
SDÍLEJ:

Socha Padmasambhavy - detail.Foto: Blanka a Matěj Čuhelovi

Do Darjeelingu

Hned při vyřízení formalit na nepálské straně jsme poznali, že jsme zpět v Indii. Týpek se mě snažil přesvědčit, že před vstupem na indické imigrační musím mít koupený lístek dál, což není pravda. Holt musíme být opět na pozoru. Po vyřízení formalit jsme se přejeli asi hodinu do blízkého dopravního uzlu Siligury. Odtud za normálních podmínek vyráží úzkokolejový diesel vlak až do Darjeelingu. Necelých devadesát kilometrů sice jede těžko představitelných osm hodin, ale zase překonává převýšení ze sto dvaceti metrů do dvou tisíc třiceti metrů. Byli jsme plně odhodlaní tuto cestu podstoupit (my hlavně kvůli Slávovi), ale bohužel kvůli sesuvu půdy byla celá trasa až do Kurseongu uzavřená.

Do Kurseongu jsme tedy dojeli džípem a tam naštěstí zjistili, že vlak jede alespoň odtud do Darjeelingu. Celá trať je zapsaná v UNESCO. Prý je to jako jediná taková na světe stále sloužící pro osobní dopravu. Lístek za dvaadvacet indických rupií je toho zářným důkazem. Jinak trať je podél silnice, čas od času ji přejede, takže dochází k pěkným situacím, kdy auto předjíždí vlak nebo vlak auto. Nejhezčí je možná úplně začátek, kdy vlak projíždí „hlavním" náměstíčkem v Kurseongu a jede tak blízko od obchodu, že je skoro možné nakupovat za jízdy. Z Kurseongu se jede do Darjeelingu „jenom" tři hodiny. Nestačili jsme se ani pořádně vyspat.

Mystická mlha

Darjeeling byl prakticky celý postavený Brity. Je to krásně vidět na všudypřítomných betelných kamenných domech. Spolu s mlhou, která nás zde prakticky po celý pobyt  neopouštěla, to městu dodávalo úplně mystický nádech.

Ubytovali jsme se kousek od hlavní třídy, kde jsme si rychle oblíbili dvě hospůdky: jednu na snídani, kde dělali výborné masaly dosy a jednu na oběd a večeři, kde dělali vynikající polévky (i typické tibetské). Předem se přiznáme, že jsme barbarsky nevyzkoušeli za celý pobyt Darjeeling tea, i když je to sporné, protože se prý dvě třetiny dováží stejně z Nepálu z Ilamu, takže jsme ho dost možná stejně měli, akorát ne v Darjeelingu.

Darjeeling je hodně o výhledech na Himálaj, což jsme s nynějším počasím měli dost smůlu. Navštívili jsme tedy alespoň místní zoo (prý nejvýše položenou na světě). Hlavním lákadlem je červená panda. Zvířátko, které se hojně vyskytuje právě v oblasti Sikkimu.

V areálu je horolezecký institut včetně muzea, které je věnované především výstupům na Everest. Velkou část života působil v institutu Sherpa Tenzing Norgay (kdopak ví, kdo to byl?) a byl přímo před muzeum ukrémovaný a má zde velkou sochu a náhrobek.

Modlitba

V Darjjelingu je též jedna ze světových mírových pagod, kterou jsme už navštívili v Pokhare. Nemohli jsme ji vynechat. Přišli jsme právě včas na puju (buddhistickou modlitbu) a ihned jsme se přidali k místním buddhistům. Modlitba spočívala v tom, že se odříkávalo sedm slov „Na Mu Myo Ho Ren Ge Kyo", při každém slovu se bouchlo do bubnu. Za „Kyo" se bouchalo dvakrát. Osobně si myslím proto, aby člověk za ty dvě hodiny, které se to vykonává, neusnul. My jsme to vydrželi asi půl hoďky a byli jsme na sebe dost pyšni.

V pondělí ráno jsme si oběhali už s bágly povolení na vstup do Sikkimu a vyrazili opět džípem směr Namchi. Naše cestovní skupina se rozdělila. Klárka s Liduškou se rozhodly zůstat v Darjeelingu, takže s námi měla jet původně jen Lucka s Dančou. Avšak Danče ráno nebylo moc dobře. Vydržela statečně až na místo odjezdu, kde to však radši vzdala a vrátila se do postele na hotel. Zůstali jsme ve třech, ale i tak jsme vyrazili směr bývalé sikkimské království.

Království

Sikkim byl samostatným královstvím do roku 1975. Poté však indická vláda krále svrhla a Sikkim se stal součástí už tak obrovské Indie. Až do roku 2005 Čína neuznávala indické nároky na toto území, tak Indie (aby podpořila místní proindickou náladu) „nalila" obrovské peníze do místních silnic, kanalizací a všeho možného. Dlouho byl Sikkim považovaný za poslední pozemskou Shangri La. Ale i to asi hodně rychle mění, protože turistů přibývá všude a turismu se vše podřizuje, všude se nyní staví hotely a obchodní domy. Ach ti turisti!

Všichni turisti potřebují pro vstup do Sikkimu permit. Ten se dá vyřídit i přímo v Darjeelingu. Nic se za něj neplatí, ale dává se na patnáct dní a dá se prodloužit maximálně na šedesát dní. Pak o něj nemůžete další tři měsíce zažádat. Problém je v tom, ze Sikim má velkou část hranic s Čínou a Tibetem. Na ten klasický turistický permit můžete jen do omezené části Sikkimu a do každé další části musíte vyřizovat další a další a nemůžete tam bez průvodce. Do spousty míst je turistům vstup úplně zakázaný. Co jsme slyšeli, tak na některých místech v blízkosti čínských hranic se prý snad ještě pořád střílí.

Přátelští lidé

Největším lákadlem pro turisty je určitě „vlastnictví" Kanchenjungy – třetí největší hory světa (už víte z dřívějších příspěvků). Také se říká, že zde žijí nejpřátelštější lidé z celé Indie. Jestli to nebude tím, ze Indů tu až zase tak moc není, ale velkou část obyvatelstva tvoří Nepálci a Tibeťané. Takže se zde hodně mluví ještě nepálsky (přece jen svoji nepálštinu ještě nějak využijeme). Je vidět, že oproti zbytku Indie je to tu horší s angličtinou. Ale jinak musíme potvrdit, že místo je překrásné. Pro mě osobně je Top 3 z celé Indie (aspoň teda té části, co jsme viděli) určitě Sikkim, Darjeeling a Hampi. I když od spousty turistů i Indů jsme slyšeli, ze nejkrásnější z celé Indie je Kerala (malý stát na jihu Indie), tak to snad ještě někdy budeme moct posoudit.

Kolem Kanchenjungy jsme jezdili tak nějak tři týdny a neviděli jsme ji ani jednou. Holt monzuny nejsou nejlepší čas, kdy jet od hor. Ale je to prý jeden z nejhezčích treků, které můžete jít v Himálajích. Tak to snad ještě někdy vyjde.

Drahé Namchi

Naší první zastávkou v Sikkimu bylo Namchi. Do Namchi jsme dorazili okolo půl páté. Je to celkem drahé město. Najít nějaké levné ubytování nám chvíli zabralo, ale nakonec jsme jeden pokoj za rozumnou cenu sehnali. Co nás však opravdu překvapilo, bylo náměstí. Asi se to těžko popisuje a vám těžko chápe, ale za těch pět měsíců jsme neviděli jediné město s náměstím! A tohle mělo dokonce fontánu, která byla večer barevně nasvícená. Prostě neuvěřitelné.

Mnoho Buddhů

Je to malé městečko, které je významné tím, že se rozkládá mezi dvěma kopci. Na každém je postavená obrovská socha. Na kopci jménem Samdruptse se nachází socha Padmasambhavy. Ten byl kdysi druhým Buddhou (věděli jste, že Buddha nebyl jenom jeden, ale za nejvýznamnějšího je považovaný až ten čtvrtý – Siddharta Gautama?) a zasloužil se o to, že se buddhismus dostal do Tibetu. Socha má pětačtyřicet metrů. Když je jasno, je krásně vidět, jak shlíží na město. Na protějším kopci jménem Solphuk se staví třiatřicet metrů velká socha Shivy. Podle průvodce už měla být dávno dostavěná. Moc nás nepřekvapilo, že ještě hotová nebyla. Je tedy zajímavé, že na jedno město shlíží ze dvou vrchů jak buddhistický tak i hindiustický bůh.

V pondělí odpoledne jsme ještě stihli navštívit místní tibetský klášter. Byl tam moc příjemný učitel, který si s námi v chrámu dlouho povídal. Dokonce jsme se dozvěděli, že nedávno byly v chrámu dvě Češky, které tam strávily skoro měsíc a pomáhaly se starat o malé mnichy (klášter sloužil jako sirotčinec) a učily se tam meditaci.

Večer jsme samozřejmě nemohli vynechat pivo. Velkou zajímavostí Sikkimu je to, že je zde hrozně levný alkohol. Mají svoje značky piva, které stoji asi okolo pětačtyřiceti rupií (průměrná cena ve zbytku Indie je okolo sto padesáti rupií), ale i tvrdý alkohol je zde velmi levný.

Za mraky

Druhý den jsme si přivstali. Po šesté hodině jsme vyrazili k soše Padmasambhavy. Šlapali jsme do kopce téměř dvě hodiny. Normálně je od sochy krásný výhled na celé město a hlavně na protější sochu Shivy. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme od sochy neviděli dále než na deset metrů. V jednu chvíli jsme dokonce stáli pod sochou a přes mraky jsme ani neviděli hlavu. Ale co se dá dělat. Tak jsme se tam tak chvíli poflakovali a čekali, jestli se aspoň jednou podaří nějaká pěkná fotka. Asi za hodinu jsme to vzdali a vydali se na cestu zpět.

V jedenáct jsme měli check-out z hotelu a nějak jsme to nestíhali. Tak jsme se opět rozhodli pro stopa. Zastavil nám hned první kamion, kde už sedělo asi osm chlapů. Až na řidiče vypadali všichni solidně napití, takže to v té kabině smrdělo hůř jak v hospodě, ale zase nám kluci celou cestu dolů pěkně zpívali.

No pak už jen rychlý oběd a na stanovišti džípu jsme se rozloučili. Lucka se vracela za holkama do Darjeelingu a my jsme pokračovali do hlavního města Sikkimu – Gangtoku.

BÁRA A MATĚJ ČUHELOVI

Autor: Redakce

16.6.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

„Cítíme velkou křivdu," říkají manželé, kteří měli naftu ve své studni

Zdounky – Společně se svou manželkou cítí velkou křivdu a bezmoc poté, co před více než 14 dny zjistili, že jejich do té doby průzračná a kvalitní pitná voda ve studni je kontaminována starou směsí topných olejů. Znehodnocenou vodu nic netušíce několik dní pili.

AKTUALIZUJEME

Zpátky na 'bedně'! Koukalová byla třetí ve sprintu: Je to pozitivní kopanec

Östersund (Švédsko) /FOTOGALERIE/ - Biatlonistka Gabriela Koukalová dojela třetí ve sprintu v Östersundu a poprvé v nové sezoně Světového poháru vystoupila na stupně vítězů. Královna minulé zimy přesně střílela a prohrála jen s vítězkou Marií Dorinovou-Habertovoui z Francie a druhou Finkou Kaisou Mäkäräinenovou.

Policie obvinila souzeného Íránce Zadeha z ovlivňování svědka

Brno – Policie v sobotu obvinila podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, který je souzený za daňové úniky, že se měl podílet na ovlivňování svědka. Nyní ještě probíhají výslechy. Po poledni to sdělil Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu. V současné době je na svobodě díky vysoké kauci, kterou složil na začátku roku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies