VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Cestování je pro mne životním stylem, drogou, říká J. Wollerová

Rodačka z Domažlic, absolventka Pedagogické fakulty v Ústí nad Labem, následně Filozofické fakulty v Olomouci, od roku 1972 středoškolská profesorka na domažlickém gymnáziu kooptovaná v únoru 1990 do funkce předsedkyně Měst NV v Domažlicích, od listopadu 1990 dvě volební období starostka a také vášnivá cestovatelka. Taková je profesorka Jaroslava Wollerová.

15.7.2012
SDÍLEJ:

Jaroslava Wollerová s anakondou ve Venezuele.Foto: archiv J. Wollerové

Vztah k přírodě, vnímání její krásy začíná jistě již v dětství. Jak jste si užívala školní prázdniny?
Do patnácti let jednoznačně na Babyloně a v jeho okolí. Bylo to místo našeho sportovního i společenského vyžití. Každý jsme již věděl, kam si položit deku, kde najdeme známé. Přijížděli tam herci a sportovci, hráli jsme volejbal, plavali. Prostě prázdniny na babylonském koupališti s výhledem na Čerchov byly krásné a neopakovatelné. Ráda jsem se ale také účastnila turistických akcí se známou postavou, učitelem, Dr. Kreslem, kterému už generace před námi přezdívaly „brouk". On nás mladé učil spojovat turistiku s kulturou, vodil nás na památná místa okresu, kraje a poutavě vyprávěl. Nepolykali jsme jen kilometry, ale i se vzdělávali.

Studiem pedagogické fakulty s aprobací čeština, dějepis, jste si nastavila cestu vašeho životního směřování. Filozofická fakulta v Olomouci vše jistě ještě více umocnila. Cestování se vám stalo i potřebou?
Ano, jistě. I moje první zahraniční cesta študáckých let vedla do Itálie za poznáním starověkého Říma. I dále ve svém životě jsem si pak na cestách tuto nutnost propojování teoretických znalostí a reality uvědomovala.

Kdy jste se poprvé utvrdila v tom, že vlastní poznání je tou nejlepší školou?
Hned s prvními cestami. Mám hodně načteno, ráda sleduji cestopisné dokumentární filmy, ale ten bezprostřední osobní zážitek, cítit atmosféru, je nenahraditelný a dávno ho již potřebuji, musím ho mít. Je to snad i moje droga. Známí mně někdy říkají: „Nám stačí vaše přednášky, fotografie, televize. Proč se tak trmácet do dalekých zemí." Ne, to není moje myšlení a jsem tomu moc ráda.

Poznávání cizích zemí je jistě komplexní záležitostí. Upřednostňovala jste někdy nějaká hlediska, aspekty?
V roce 1969 jsem stihla ještě moji druhou zahraniční cestu za příbuznými do USA a s normálním cestováním byl zase na 20 let konec. Využívala jsem však všech možných forem a možností k naplnění stále více narůstající touhy cestovat, poznávat. Zaměřila se na státy východního bloku a navštívila řadu republik bývalého Sovětského svazu, Rumunsko, Bulharsko… A dnes jsem ráda. Uvědomila jsem si, jak hrozné pro lidi je, když se jim bere jejich historie, kultura. Hovořila s lidmi z republik ve střední Asii, slyšela Tádžiky mluvit rusky, viděla ještě naštěstí dost z jejich překrásné národní kultury, církevní stavby, památky i muzeum V.I.Lenina v jedné významné mešitě. Setkala se s islámem i křesťanstvím a cítila pak v soukromí jejich strach dávat najevo nesouhlas s postupným umlčováním jedinečnosti každého národa. Ano, kouzlo cestování je v komplexním poznávání zemí.

Navštěvujete, poznáváte raději severské země s jejich přírodními krásami, kulturou, zimou, nebo jižní se žhavým sluncem, pískem pod nohama, bohatou faunou, florou?
Jsem jednoznačně jižan. Projela jsem, kromě Finska, všechny skandinávské země, ale jižní kultura, počasí, je mi daleko bližší. Dobře se cítím i při + 40 °C a nemusím ani moře. Ale i v Africe platí, že v nadmořské výšce okolo 2000 m je po ránu pěkná kosa.

Vaše cestování má prý spíše spontánní charakter s batohem na zádech a bezprostředním kontaktem s lidmi. Využíváte cestovní kanceláře?
Sólové cestování, tzv. na vlastní pěst, již nepraktikuji. Problémem takovéhoto cestování je jednak otázka jazyka a poté zajištění spolucestujících stejných zájmů a přiměřeného věku. Raději se vydávám do světa s „batůžkovými cestovkami", kde je zajištěno potřebné a splňují i moje představy o určité volnosti pohybu. Vozí rovněž mně vyhovující menší skupinky lidí (10-15), kde se dobře naváže kontakt a platí i nepsaný zákon o tykání. Na cestách nemusím mít luxus, ráda přespím i ve stanu, stravuji se obvykle „na ulici". Rozdíly mezi cestovkami se bohužel postupně stírají a kanceláře se podřizují poptávce. Existují však i cestovní kanceláře pro VIP klienty, jejichž katalogy ani neprohlížím.

Studujete před cestami materiály o zemích, které navštívíte, nebo se raději necháváte překvapit?
Materiály – knížky, prospekty… jež jsou dostupné se samozřejmě snažím přečíst. Chci získat základní orientaci o tom, co mě v té které zemi čeká. Jinak těch překvapení i při důkladné přípravě bývá ještě i tak dost. V posledních letech často s počasím a jeho nestálostí.

Vzpomenu-li vaši poslední přednášku z návštěvy národních parků ve východní Africe – Uganda, Tanzanie, Zanzibar -  nemohu se nezeptat. Jak vnímáte život domorodých obyvatel, lidí bydlících v primitivních podmínkách vesnic uprostřed pouště, jejich projevy radosti, štěstí, někdy i odevzdanosti?
Životní podmínky na celém světě jsou značně rozdílné. Prostřednictvím svého poznání mohu však říci, že v Evropě jsou jedny z nejlepších. Když slyším z úst některých lidí, že u nás je bída,  vzpomenu si třeba na velká města v Indii, žebrání, mrtvoly na ulicích a pohledy odevzdanosti mnoha lidí. Na venkově Indie se žije jinak. Banány rostou vedle jejich chalup a i když žijí velmi těžce, jsou tam doma, bez znalostí a dostupnosti svodů civilizace jsou šťastní. V Indonésii jsem byla svědkem jedné večerní siesty obyvatel vesnice. Sešli se venku u malé televize, obraz byl malý, sotva znatelný, a oči všem zářily radostí. Uganda je také ještě zemí, kam civilizace moc nedosáhla, a potkáte tam hodně šťastných lidí. Štěstí je prostě relativní.

Je současný svět bezpečný pro cestování?
Terorismus, lokální války, občanské války. Myslím, že se o tom zbytečně moc mluví, píše, ale trochu problém to je. Cestování se za posledních pár desetiletí značně rozšířilo. Doporučuji ale nebát se. Například dle znalců není klidnější země pro cestování než je Irán. Izrael přes všechny obavy medií působí velmi příjemně při pobytu. Výstavba měst, rozvoj zemědělství, péče o památky tam jsou na vysoké úrovni. Ano, cestu do Libye jsem loni musela zrušit, ale ne vždy ty země, které jsou na indexu, jsou nebezpečné.

Neodpustím si ještě provokativní otázku. Procestovala jste Česko a Slovensko?
Mám čisté svědomí. Ano a moc ráda. Nejen ve svých studentských letech. Vím stále o místech, kam se chci ještě ve stáří opět podívat.

Vynechám-li diplomaticky Česko, kde byste nejraději žila, v jaké zemi?
Neumím si to představit. Žít má člověk tam, kde má svůj domov, rodiče, přátele. Ale přesto se pokusím vám odpovědět. Indonésie. Po 14 dnech by mně chyběla knihovna, potom piano…Třetí svět vynechám. Z velkých měst by mně nevadil New York, možná San Francisco, ale tam bych musela mít hodně peněz a štěstí na počasí. Ne, zůstanu v Domažlicích.

Čím je pro vás cestování?
Drogou, doufám, že ne nebezpečnou, a hlavně asi životním stylem. Ráda cestuji, potom vše zpracovávám, přednáším a v zimě již zase listuji v katalozích cestovních kanceláří.

Karel Frait

Autor: Redakce

15.7.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Barbora Strýcová
10 6

Sprosté nadávky, výhrůžky. Strýcová odkryla druhou tvář tenisu

Ilustrační fotografie.
11 30

Vyplašená zvěř, zničené porosty. Čtyřkolky dělají vrásky myslivcům

AUTOMIX.CZ

Hammond už zase řídí. Jeho nový stroj jezdí na elektřinu a má extra vychytávku

Od nehody Richarda Hammonda uplynuly dva týdny a slavný moderátor už je dávno doma. A dokonce zase řídí.

DOTYK.CZ

Česká agentura veze z Cannes několik cen. Za kampaň pro časopis, co už nevychází

Čím jsou pro světový film ceny americké filmové akadamie Oscar, tím je pro evropskou reklamu mezinárodní reklamní festival Cannes Lions. Koná se vždy koncem června ve francouzském letovisku Cannes a v posledních letech je na něm úspěšná česká pobočka reklamní sítě Young & Rubicam.

OBRAZEM: Poslední ohňostroj v Brně ukázal Nebe na Zemi. V rytmu jazzu

/VIDEO, ANKETA/ Nebem tancují miliony pestrobarevných jisker. Vlní se vesele do jazzového rytmu, rozsvítí se a zase mizí. Oblohu nad Špilberkem v sobotu prozářil závěrečný nesoutěžní ohňostroj festivalu Ignis Brunensis. Podívaná nesla název Nebe na zemi podle slov známé skladby Jaroslava Ježka.

AKTUALIZOVÁNO

Tragická sobota. Na silnicích zemřelo devět lidí, letos nejvíc

Sobotní dopravní nehody si vyžádaly devět lidských životů, což je letos dosud nejvíce v jednom dni. Umírali při nich lidé v autech, motocyklisté, chodci i cyklisté. Dosud byl nejtragičtějším dnem na českých silnicích pátek 16. června, kdy zemřelo šest lidí. Vyplývá to z předběžných policejních statistik.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies