VYBERTE SI REGION

Cestování je pro mne životním stylem, drogou, říká J. Wollerová

Rodačka z Domažlic, absolventka Pedagogické fakulty v Ústí nad Labem, následně Filozofické fakulty v Olomouci, od roku 1972 středoškolská profesorka na domažlickém gymnáziu kooptovaná v únoru 1990 do funkce předsedkyně Měst NV v Domažlicích, od listopadu 1990 dvě volební období starostka a také vášnivá cestovatelka. Taková je profesorka Jaroslava Wollerová.

15.7.2012
SDÍLEJ:

Jaroslava Wollerová s anakondou ve Venezuele.Foto: archiv J. Wollerové

Vztah k přírodě, vnímání její krásy začíná jistě již v dětství. Jak jste si užívala školní prázdniny?
Do patnácti let jednoznačně na Babyloně a v jeho okolí. Bylo to místo našeho sportovního i společenského vyžití. Každý jsme již věděl, kam si položit deku, kde najdeme známé. Přijížděli tam herci a sportovci, hráli jsme volejbal, plavali. Prostě prázdniny na babylonském koupališti s výhledem na Čerchov byly krásné a neopakovatelné. Ráda jsem se ale také účastnila turistických akcí se známou postavou, učitelem, Dr. Kreslem, kterému už generace před námi přezdívaly „brouk". On nás mladé učil spojovat turistiku s kulturou, vodil nás na památná místa okresu, kraje a poutavě vyprávěl. Nepolykali jsme jen kilometry, ale i se vzdělávali.

Studiem pedagogické fakulty s aprobací čeština, dějepis, jste si nastavila cestu vašeho životního směřování. Filozofická fakulta v Olomouci vše jistě ještě více umocnila. Cestování se vám stalo i potřebou?
Ano, jistě. I moje první zahraniční cesta študáckých let vedla do Itálie za poznáním starověkého Říma. I dále ve svém životě jsem si pak na cestách tuto nutnost propojování teoretických znalostí a reality uvědomovala.

Kdy jste se poprvé utvrdila v tom, že vlastní poznání je tou nejlepší školou?
Hned s prvními cestami. Mám hodně načteno, ráda sleduji cestopisné dokumentární filmy, ale ten bezprostřední osobní zážitek, cítit atmosféru, je nenahraditelný a dávno ho již potřebuji, musím ho mít. Je to snad i moje droga. Známí mně někdy říkají: „Nám stačí vaše přednášky, fotografie, televize. Proč se tak trmácet do dalekých zemí." Ne, to není moje myšlení a jsem tomu moc ráda.

Poznávání cizích zemí je jistě komplexní záležitostí. Upřednostňovala jste někdy nějaká hlediska, aspekty?
V roce 1969 jsem stihla ještě moji druhou zahraniční cestu za příbuznými do USA a s normálním cestováním byl zase na 20 let konec. Využívala jsem však všech možných forem a možností k naplnění stále více narůstající touhy cestovat, poznávat. Zaměřila se na státy východního bloku a navštívila řadu republik bývalého Sovětského svazu, Rumunsko, Bulharsko… A dnes jsem ráda. Uvědomila jsem si, jak hrozné pro lidi je, když se jim bere jejich historie, kultura. Hovořila s lidmi z republik ve střední Asii, slyšela Tádžiky mluvit rusky, viděla ještě naštěstí dost z jejich překrásné národní kultury, církevní stavby, památky i muzeum V.I.Lenina v jedné významné mešitě. Setkala se s islámem i křesťanstvím a cítila pak v soukromí jejich strach dávat najevo nesouhlas s postupným umlčováním jedinečnosti každého národa. Ano, kouzlo cestování je v komplexním poznávání zemí.

Navštěvujete, poznáváte raději severské země s jejich přírodními krásami, kulturou, zimou, nebo jižní se žhavým sluncem, pískem pod nohama, bohatou faunou, florou?
Jsem jednoznačně jižan. Projela jsem, kromě Finska, všechny skandinávské země, ale jižní kultura, počasí, je mi daleko bližší. Dobře se cítím i při + 40 °C a nemusím ani moře. Ale i v Africe platí, že v nadmořské výšce okolo 2000 m je po ránu pěkná kosa.

Vaše cestování má prý spíše spontánní charakter s batohem na zádech a bezprostředním kontaktem s lidmi. Využíváte cestovní kanceláře?
Sólové cestování, tzv. na vlastní pěst, již nepraktikuji. Problémem takovéhoto cestování je jednak otázka jazyka a poté zajištění spolucestujících stejných zájmů a přiměřeného věku. Raději se vydávám do světa s „batůžkovými cestovkami", kde je zajištěno potřebné a splňují i moje představy o určité volnosti pohybu. Vozí rovněž mně vyhovující menší skupinky lidí (10-15), kde se dobře naváže kontakt a platí i nepsaný zákon o tykání. Na cestách nemusím mít luxus, ráda přespím i ve stanu, stravuji se obvykle „na ulici". Rozdíly mezi cestovkami se bohužel postupně stírají a kanceláře se podřizují poptávce. Existují však i cestovní kanceláře pro VIP klienty, jejichž katalogy ani neprohlížím.

Studujete před cestami materiály o zemích, které navštívíte, nebo se raději necháváte překvapit?
Materiály – knížky, prospekty… jež jsou dostupné se samozřejmě snažím přečíst. Chci získat základní orientaci o tom, co mě v té které zemi čeká. Jinak těch překvapení i při důkladné přípravě bývá ještě i tak dost. V posledních letech často s počasím a jeho nestálostí.

Vzpomenu-li vaši poslední přednášku z návštěvy národních parků ve východní Africe – Uganda, Tanzanie, Zanzibar -  nemohu se nezeptat. Jak vnímáte život domorodých obyvatel, lidí bydlících v primitivních podmínkách vesnic uprostřed pouště, jejich projevy radosti, štěstí, někdy i odevzdanosti?
Životní podmínky na celém světě jsou značně rozdílné. Prostřednictvím svého poznání mohu však říci, že v Evropě jsou jedny z nejlepších. Když slyším z úst některých lidí, že u nás je bída,  vzpomenu si třeba na velká města v Indii, žebrání, mrtvoly na ulicích a pohledy odevzdanosti mnoha lidí. Na venkově Indie se žije jinak. Banány rostou vedle jejich chalup a i když žijí velmi těžce, jsou tam doma, bez znalostí a dostupnosti svodů civilizace jsou šťastní. V Indonésii jsem byla svědkem jedné večerní siesty obyvatel vesnice. Sešli se venku u malé televize, obraz byl malý, sotva znatelný, a oči všem zářily radostí. Uganda je také ještě zemí, kam civilizace moc nedosáhla, a potkáte tam hodně šťastných lidí. Štěstí je prostě relativní.

Je současný svět bezpečný pro cestování?
Terorismus, lokální války, občanské války. Myslím, že se o tom zbytečně moc mluví, píše, ale trochu problém to je. Cestování se za posledních pár desetiletí značně rozšířilo. Doporučuji ale nebát se. Například dle znalců není klidnější země pro cestování než je Irán. Izrael přes všechny obavy medií působí velmi příjemně při pobytu. Výstavba měst, rozvoj zemědělství, péče o památky tam jsou na vysoké úrovni. Ano, cestu do Libye jsem loni musela zrušit, ale ne vždy ty země, které jsou na indexu, jsou nebezpečné.

Neodpustím si ještě provokativní otázku. Procestovala jste Česko a Slovensko?
Mám čisté svědomí. Ano a moc ráda. Nejen ve svých studentských letech. Vím stále o místech, kam se chci ještě ve stáří opět podívat.

Vynechám-li diplomaticky Česko, kde byste nejraději žila, v jaké zemi?
Neumím si to představit. Žít má člověk tam, kde má svůj domov, rodiče, přátele. Ale přesto se pokusím vám odpovědět. Indonésie. Po 14 dnech by mně chyběla knihovna, potom piano…Třetí svět vynechám. Z velkých měst by mně nevadil New York, možná San Francisco, ale tam bych musela mít hodně peněz a štěstí na počasí. Ne, zůstanu v Domažlicích.

Čím je pro vás cestování?
Drogou, doufám, že ne nebezpečnou, a hlavně asi životním stylem. Ráda cestuji, potom vše zpracovávám, přednáším a v zimě již zase listuji v katalozích cestovních kanceláří.

Karel Frait

Autor: Redakce

15.7.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Kardinálové chtějí od papeže odpověď, Vatikán mluví o skandálu

Vatikán - Za velmi vážný skandál označil předseda jednoho z nejvyšších soudů římskokatolické církve otevřený dopis čtveřice kardinálů, kterým žádají papeže o vyjasnění jeho názoru na rozvedené. Kardinálové z Německa, Itálie a USA odpověď Františka na svůj původní dotaz nedostali, proto s ním vyšli nedávno na veřejnost.

Zadeha v Praze znovu zadržela policie

Praha/Brno - Policie dnes v Praze zadržela obžalovaného podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, celý den u něj prováděla domovní prohlídku, uvedl v tiskové zprávě Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Večer ho podle něj převezla k výslechu do Brna. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu.

V Norsku našli nápis Arbeit macht frei ukradený z Dachau

Bergen - Norská policie nejspíš objevila nechvalně proslulý nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) ukradený v roce 2014 z brány bývalého německého koncentračního tábora Dachau. S odvoláním na bavorskou policii o tom dnes informovala agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies