VYBERTE SI REGION

Cestovatel Leoš Šimánek: Setkání se lvouny

Leoš Šimánek, rodák z Chocně, který žije ve Rtyni v Podkrkonoší, má na své pomyslné vizitce: cestovatel, dobrodruh, spisovatel a fotograf. Kdo z početného publika, které pravidelně vyprodává jeho velkoformátové diashow tu z Ruska, tu z Austrálie nebo Aljašky, však tuší, že mu vypráví a promítá bývalý vedoucí stavebního úřadu v Plané u Mariánských Lázní?

27.12.2013
SDÍLEJ:

DO VODY. Celé stádo jako na povel mizí pod hladinou. Foto: Leoš Šimánek

„Kdyby v osmašedesátém bratrská armáda nevtrhla do tehdejšího Československa, nikdy bych republiku neopustil. Dál bych vystavoval stavební povolení na úřadě a těžko bych se jako zasloužilý ouřada po víc než dvaceti letech, když se konečně otevřely hranice, vydal do světa," říká Leoš Šimánek. O svých zážitcích vypráví i v novém vydání fotografické knihy POBŘEŽÍ PACIFIKU Na nafukovacích člunech z Kanady na Aljašku, z níž přinášíme už čtvrtou ukázku.

Vyfotit neohrabaného ploutvonožce je hračka, ale pořídit snímek „pufína" jen tak někdo nedokáže…

Před námi je Marble Island! hlásí Lenka ze špičky člunu, svého kapitánského můstku, a dodá: „Jestlipak tady ještě pořád bydlí naši staří známí?" Kroutím hlavou. Už tomu je celá řada let, ledasco z toho, co jsme tenkrát s Jirkou a Betlasem na Aljašce zažili, jsem zapomněl, ale že by tady na tak malém ostrůvku, a k tomu ještě v národním parku měl někdo bydlet? To si oprav- du nevzpomínám.

„Ty myslíš lvouny, že jo?" řekne Jakub. Konečně vím, která bije, a navrhuji: „Pojedeme přímo k nim." Po necelé půlhodině máme před sebou skaliska a na nich vidíme velká hně- dá zvířata.

Řev a hýkání

Přiblížíme se ke stádu jen na několik metrů. Na souši vypadají tito obři veli- ce neohrabaně.

Již z dálky nás praští přes nos neuvěřitelný smrad. Je úplně nesnesitelný. Hrozné zvuky lvounů, jejich řev, hýkání a krkání natáčím na magnetofon a říkám Jakubovi: „Jejich řev mám zakonzervovaný a teď bych nejradši ještě zakonzervoval tenhle šílený puch. Rád bych publiku při diashow předvedl nejenom jejich zvuky, ale i to ostatní…"

Lvouni na nás nejdříve zvědavě koukají ze skály, pak jako na povel naskáčou do vody a prohlížejí si naše čluny i z druhé strany. Ve vodě jsou ohromně mrštní a předvádějí nám své kousky. Ale pak, opět jako na povel, se všichni do jednoho naráz zanoří, a než nám zmizí z dohledu, můžeme pozorovat, jak pod hladinou sviští a loví huňáčky malé olivově zelené rybky, kterých tu je velké hejno.

„Letos bych konečně rád viděl pufíny," říkám ostatním. Na ostrově South Marble žijí ‚horned puffins', česky papuchalkové, jejichž jméno jsme si zjednodušili a říkali jsme jim pufíni. Svým velkým žlutooranžovým zobákem připomínají spíše papoušky než druh kachny.

Pomalu objíždíme skalní stěnu ostrova a hledáme papuchalky.

Přímý zásah

Hnízdí tady stovky racků, kteří teď rozčíleně létají nad našimi hlavami. Tu a tam pleskne do vody jejich trus a ne jen do vody. Jakub schytá pořádný „lívanec" přímo na rameno.

Nemohu se udržet, abych nevyprskl smíchy. Zdvihnu hlavu, chci se podívat, který z ptáků mu to uštědřil. To jsem však neměl dělat! Plesk, a už na levé oko nevidím. Přímý zásah!

Teď se pro změnu zase může smíchy potrhat junior. Podívá se, zdali je jeho matka na druhém člunu z doslechu a dodá: „Mě by nikdy nenapadlo koukat nahoru, když vím, že odtamtud padaj hovna!"

„Tamhle sedí ta černá kačka s bílou hlavou a ohromným zobanem," volá Veronika a ukazuje nahoru na skálu a dodá: „Škoda, že je tak daleko."

Hrozně rád bych si ji vyfotografoval, a tak se rozhodnu, že za ní vylezu.

Fotograf na lovu

Skalní stěna zde není úplně kolmá a myslím, že bych to mohl zvládnout. Jde to lépe, než jsem si myslel, a během pěti minut jsem kousek od ptáka ten perfektně pózuje.

Chvíli trvá, než se připravím, a právě v okamžiku, kdy chci zmáčknout spoušť, se rackové opět vyplaší, vzlétnou a profrčí mi těsně kolem hlavy. To vyděsí i mého „pufína". Odstartuje, pozoruji jeho let a vidím, jak přistává daleko na moři.

Dobře jsem si zapamatoval směr, kde puffin přistál, a hned tam s Jakubem vyrážíme. Jirka s druhým člunem nás následuje. Sotva však k ptákovi dorazíme, opět se něčeho vyděsí a místo pestrobarevného zobáku mu fotím zadek v okamžiku, kdy se zanořuje.

Vzápětí nás čeká šok. Těsně před naším člunem vystříkne k nebi fontána doprovázená zvukem, jako když někdo sešlápne měch. Vynoří se záda a hned poté udeří do vodní hladiny ocas velryby.

Další cestovatelské zážitky rodiny Šimánkových vám přineseme za týden.

Autor: Redakce

27.12.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Sting zazpívá jako headliner Metronomu. Prvně na festivalové stagi

Praha /HEADLINER, FESTIVAL/- Pražský Metronome Festival odtajnil první zahraniční hvězdu. V termínu 23. a 24. června zazpívá na Výstavišti Sting a doprovodí ho jeho trio. Předprodej pro některé začíná již dnes.

Čechům chutná. Přibrzdili ale v alkoholu

Praha – „Spotřeba potravin nabrala dobrý trend. Zdá se, že lidé nemají hlad, ale chuť," zhodnotil poslední čísla šéf odboru statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí Jiří Hrbek. Poukázal na to, že v Česku i v roce 2015 rostla spotřeba potravin. Má to jen jednu vadu na kráse, bohužel tu podstatnou. Zatímco z Česka mířily do zahraničí suroviny, z ciziny k nám putovaly hotové výrobky.

Britové poprvé utratili více za vinyly než za stažené desky

Londýn - Příjmy z prodeje vinylových desek v Británii minulý týden poprvé předstihly příjmy ze stahování nahrávek, oznámilo britské sdružení maloobchodníků v zábavním průmyslu (ERA). Za vinylové desky lidé podle ERA utratili 2,4 milionu liber (asi 76 milionů Kč), zatímco za stahování 2,1 milionu liber (zhruba 66,5 milionu Kč). Loni ve stejném období přitom tento poměr činil 1,2 milionu liber za vinyly ku 4,4 milionu liber za digitální hudbu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies