VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Cestovatel Leoš Šimánek: Setkání se lvouny

Leoš Šimánek, rodák z Chocně, který žije ve Rtyni v Podkrkonoší, má na své pomyslné vizitce: cestovatel, dobrodruh, spisovatel a fotograf. Kdo z početného publika, které pravidelně vyprodává jeho velkoformátové diashow tu z Ruska, tu z Austrálie nebo Aljašky, však tuší, že mu vypráví a promítá bývalý vedoucí stavebního úřadu v Plané u Mariánských Lázní?

27.12.2013
SDÍLEJ:

DO VODY. Celé stádo jako na povel mizí pod hladinou. Foto: Leoš Šimánek

„Kdyby v osmašedesátém bratrská armáda nevtrhla do tehdejšího Československa, nikdy bych republiku neopustil. Dál bych vystavoval stavební povolení na úřadě a těžko bych se jako zasloužilý ouřada po víc než dvaceti letech, když se konečně otevřely hranice, vydal do světa," říká Leoš Šimánek. O svých zážitcích vypráví i v novém vydání fotografické knihy POBŘEŽÍ PACIFIKU Na nafukovacích člunech z Kanady na Aljašku, z níž přinášíme už čtvrtou ukázku.

Vyfotit neohrabaného ploutvonožce je hračka, ale pořídit snímek „pufína" jen tak někdo nedokáže…

Před námi je Marble Island! hlásí Lenka ze špičky člunu, svého kapitánského můstku, a dodá: „Jestlipak tady ještě pořád bydlí naši staří známí?" Kroutím hlavou. Už tomu je celá řada let, ledasco z toho, co jsme tenkrát s Jirkou a Betlasem na Aljašce zažili, jsem zapomněl, ale že by tady na tak malém ostrůvku, a k tomu ještě v národním parku měl někdo bydlet? To si oprav- du nevzpomínám.

„Ty myslíš lvouny, že jo?" řekne Jakub. Konečně vím, která bije, a navrhuji: „Pojedeme přímo k nim." Po necelé půlhodině máme před sebou skaliska a na nich vidíme velká hně- dá zvířata.

Řev a hýkání

Přiblížíme se ke stádu jen na několik metrů. Na souši vypadají tito obři veli- ce neohrabaně.

Již z dálky nás praští přes nos neuvěřitelný smrad. Je úplně nesnesitelný. Hrozné zvuky lvounů, jejich řev, hýkání a krkání natáčím na magnetofon a říkám Jakubovi: „Jejich řev mám zakonzervovaný a teď bych nejradši ještě zakonzervoval tenhle šílený puch. Rád bych publiku při diashow předvedl nejenom jejich zvuky, ale i to ostatní…"

Lvouni na nás nejdříve zvědavě koukají ze skály, pak jako na povel naskáčou do vody a prohlížejí si naše čluny i z druhé strany. Ve vodě jsou ohromně mrštní a předvádějí nám své kousky. Ale pak, opět jako na povel, se všichni do jednoho naráz zanoří, a než nám zmizí z dohledu, můžeme pozorovat, jak pod hladinou sviští a loví huňáčky malé olivově zelené rybky, kterých tu je velké hejno.

„Letos bych konečně rád viděl pufíny," říkám ostatním. Na ostrově South Marble žijí ‚horned puffins', česky papuchalkové, jejichž jméno jsme si zjednodušili a říkali jsme jim pufíni. Svým velkým žlutooranžovým zobákem připomínají spíše papoušky než druh kachny.

Pomalu objíždíme skalní stěnu ostrova a hledáme papuchalky.

Přímý zásah

Hnízdí tady stovky racků, kteří teď rozčíleně létají nad našimi hlavami. Tu a tam pleskne do vody jejich trus a ne jen do vody. Jakub schytá pořádný „lívanec" přímo na rameno.

Nemohu se udržet, abych nevyprskl smíchy. Zdvihnu hlavu, chci se podívat, který z ptáků mu to uštědřil. To jsem však neměl dělat! Plesk, a už na levé oko nevidím. Přímý zásah!

Teď se pro změnu zase může smíchy potrhat junior. Podívá se, zdali je jeho matka na druhém člunu z doslechu a dodá: „Mě by nikdy nenapadlo koukat nahoru, když vím, že odtamtud padaj hovna!"

„Tamhle sedí ta černá kačka s bílou hlavou a ohromným zobanem," volá Veronika a ukazuje nahoru na skálu a dodá: „Škoda, že je tak daleko."

Hrozně rád bych si ji vyfotografoval, a tak se rozhodnu, že za ní vylezu.

Fotograf na lovu

Skalní stěna zde není úplně kolmá a myslím, že bych to mohl zvládnout. Jde to lépe, než jsem si myslel, a během pěti minut jsem kousek od ptáka ten perfektně pózuje.

Chvíli trvá, než se připravím, a právě v okamžiku, kdy chci zmáčknout spoušť, se rackové opět vyplaší, vzlétnou a profrčí mi těsně kolem hlavy. To vyděsí i mého „pufína". Odstartuje, pozoruji jeho let a vidím, jak přistává daleko na moři.

Dobře jsem si zapamatoval směr, kde puffin přistál, a hned tam s Jakubem vyrážíme. Jirka s druhým člunem nás následuje. Sotva však k ptákovi dorazíme, opět se něčeho vyděsí a místo pestrobarevného zobáku mu fotím zadek v okamžiku, kdy se zanořuje.

Vzápětí nás čeká šok. Těsně před naším člunem vystříkne k nebi fontána doprovázená zvukem, jako když někdo sešlápne měch. Vynoří se záda a hned poté udeří do vodní hladiny ocas velryby.

Další cestovatelské zážitky rodiny Šimánkových vám přineseme za týden.

Autor: Redakce

27.12.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
První ministryně Skotska (premiérka) Nicola Sturgeonová chce bránit místo, které má Skotsko v Evropské unii, a bude usilovat o to, aby Skotové mohli mít po odchodu Británie z unie i nadále přístup k evropskému jednotnému trhu.
AKTUALIZOVÁNO
5

Skotský parlament souhlasí s novým referendem o nezávislosti

Donald Trump
AKTUALIZOVÁNO
2 4

Trump podepsal dekret, kterým končí Obamovy ekologické regulace

Brečet nebudu, říká sprejer, který poničil hradby

Na místo činu se o víkendu vrátili sprejeři, kteří ve čtvrtek 16. března pomalovali historické hradby a další místa v Klatovech, a způsobili tak škodu za zhruba 45 tisíc korun. Odstraňovali nápisy, které nastříkali. Lítost by u nich ale člověk hledal jen stěží.

Krajský soud potvrdil půlmilionovou pokutu pro ministerstvo vnitra

Krajský soud v Brně v úterý potvrdil půlmilionovou pokutu, kterou Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) uložil ministerstvu vnitra. Je za chyby v zakázce na IT služby související s výplatou sociálních dávek. Soud potvrdil rozhodnutí ÚOHS z roku 2013. V úterý to řekla mluvčí soudu Simona Pešková.

Se zpěvačkou Špinarovou se příznivci rozloučí 1. dubna v Ostravě

Se zpěvačkou Věrou Špinarovou, která náhle zemřela v neděli ve věku 65 let, se její příznivci mohou rozloučit dopoledne 1. dubna v Ostravě. Smuteční síň krematoria ve Slezské Ostravě jim bude zpřístupněna od 09:00 do 12:00. Odpoledne se poslední rozloučení uskuteční pouze v kruhu rodiny a přátel. ČTK o tom dnes informoval Adam Pavlík, syn Věry Špinarové a vedoucí její doprovodné kapely.

Divoká prasata terorizují lázně i města

Nejsou to hony za dobrodružstvím, ale na vztek. Odstřel divokých prasat, která v nájezdech terorizují parky v Karlových Varech a dalších městech, ale nepohrdnou ani zahradami soukromníků, nyní zaměstnává myslivce i pracovníky Správy lázeňských parků. Ačkoliv na čekanou vyrážejí prakticky každou noc, od začátku letošního roku se jim podařilo ulovit jeden kus.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies