VYBERTE SI REGION

Cestovatel Leoš Šimánek: Setkání se lvouny

Leoš Šimánek, rodák z Chocně, který žije ve Rtyni v Podkrkonoší, má na své pomyslné vizitce: cestovatel, dobrodruh, spisovatel a fotograf. Kdo z početného publika, které pravidelně vyprodává jeho velkoformátové diashow tu z Ruska, tu z Austrálie nebo Aljašky, však tuší, že mu vypráví a promítá bývalý vedoucí stavebního úřadu v Plané u Mariánských Lázní?

27.12.2013
SDÍLEJ:

DO VODY. Celé stádo jako na povel mizí pod hladinou. Foto: Leoš Šimánek

„Kdyby v osmašedesátém bratrská armáda nevtrhla do tehdejšího Československa, nikdy bych republiku neopustil. Dál bych vystavoval stavební povolení na úřadě a těžko bych se jako zasloužilý ouřada po víc než dvaceti letech, když se konečně otevřely hranice, vydal do světa," říká Leoš Šimánek. O svých zážitcích vypráví i v novém vydání fotografické knihy POBŘEŽÍ PACIFIKU Na nafukovacích člunech z Kanady na Aljašku, z níž přinášíme už čtvrtou ukázku.

Vyfotit neohrabaného ploutvonožce je hračka, ale pořídit snímek „pufína" jen tak někdo nedokáže…

Před námi je Marble Island! hlásí Lenka ze špičky člunu, svého kapitánského můstku, a dodá: „Jestlipak tady ještě pořád bydlí naši staří známí?" Kroutím hlavou. Už tomu je celá řada let, ledasco z toho, co jsme tenkrát s Jirkou a Betlasem na Aljašce zažili, jsem zapomněl, ale že by tady na tak malém ostrůvku, a k tomu ještě v národním parku měl někdo bydlet? To si oprav- du nevzpomínám.

„Ty myslíš lvouny, že jo?" řekne Jakub. Konečně vím, která bije, a navrhuji: „Pojedeme přímo k nim." Po necelé půlhodině máme před sebou skaliska a na nich vidíme velká hně- dá zvířata.

Řev a hýkání

Přiblížíme se ke stádu jen na několik metrů. Na souši vypadají tito obři veli- ce neohrabaně.

Již z dálky nás praští přes nos neuvěřitelný smrad. Je úplně nesnesitelný. Hrozné zvuky lvounů, jejich řev, hýkání a krkání natáčím na magnetofon a říkám Jakubovi: „Jejich řev mám zakonzervovaný a teď bych nejradši ještě zakonzervoval tenhle šílený puch. Rád bych publiku při diashow předvedl nejenom jejich zvuky, ale i to ostatní…"

Lvouni na nás nejdříve zvědavě koukají ze skály, pak jako na povel naskáčou do vody a prohlížejí si naše čluny i z druhé strany. Ve vodě jsou ohromně mrštní a předvádějí nám své kousky. Ale pak, opět jako na povel, se všichni do jednoho naráz zanoří, a než nám zmizí z dohledu, můžeme pozorovat, jak pod hladinou sviští a loví huňáčky malé olivově zelené rybky, kterých tu je velké hejno.

„Letos bych konečně rád viděl pufíny," říkám ostatním. Na ostrově South Marble žijí ‚horned puffins', česky papuchalkové, jejichž jméno jsme si zjednodušili a říkali jsme jim pufíni. Svým velkým žlutooranžovým zobákem připomínají spíše papoušky než druh kachny.

Pomalu objíždíme skalní stěnu ostrova a hledáme papuchalky.

Přímý zásah

Hnízdí tady stovky racků, kteří teď rozčíleně létají nad našimi hlavami. Tu a tam pleskne do vody jejich trus a ne jen do vody. Jakub schytá pořádný „lívanec" přímo na rameno.

Nemohu se udržet, abych nevyprskl smíchy. Zdvihnu hlavu, chci se podívat, který z ptáků mu to uštědřil. To jsem však neměl dělat! Plesk, a už na levé oko nevidím. Přímý zásah!

Teď se pro změnu zase může smíchy potrhat junior. Podívá se, zdali je jeho matka na druhém člunu z doslechu a dodá: „Mě by nikdy nenapadlo koukat nahoru, když vím, že odtamtud padaj hovna!"

„Tamhle sedí ta černá kačka s bílou hlavou a ohromným zobanem," volá Veronika a ukazuje nahoru na skálu a dodá: „Škoda, že je tak daleko."

Hrozně rád bych si ji vyfotografoval, a tak se rozhodnu, že za ní vylezu.

Fotograf na lovu

Skalní stěna zde není úplně kolmá a myslím, že bych to mohl zvládnout. Jde to lépe, než jsem si myslel, a během pěti minut jsem kousek od ptáka ten perfektně pózuje.

Chvíli trvá, než se připravím, a právě v okamžiku, kdy chci zmáčknout spoušť, se rackové opět vyplaší, vzlétnou a profrčí mi těsně kolem hlavy. To vyděsí i mého „pufína". Odstartuje, pozoruji jeho let a vidím, jak přistává daleko na moři.

Dobře jsem si zapamatoval směr, kde puffin přistál, a hned tam s Jakubem vyrážíme. Jirka s druhým člunem nás následuje. Sotva však k ptákovi dorazíme, opět se něčeho vyděsí a místo pestrobarevného zobáku mu fotím zadek v okamžiku, kdy se zanořuje.

Vzápětí nás čeká šok. Těsně před naším člunem vystříkne k nebi fontána doprovázená zvukem, jako když někdo sešlápne měch. Vynoří se záda a hned poté udeří do vodní hladiny ocas velryby.

Další cestovatelské zážitky rodiny Šimánkových vám přineseme za týden.

Autor: Redakce

27.12.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.

Daňové úlevy: odběr krve tři tisíce korun, za registraci nic

Ilustrační foto
19

Ovlivní Trump byznys s českým chmelem v USA?

Boxer míchá bitvou o palác

INFOGRAFIKA - Ještě před pár měsíci poměrně populární francouzský premiér Manuel Valls dostal tento víkend pořádný políček. V prvním kole socialistických primárek skončil překvapivě až druhý za svým vyzývatelem Benoitem Hamonem.

Ruské ženy oživují pohanské tradice

Moskva - "Koňská hlava značí muže," říká Jekatěrina Kostrikinová sledující teplý vosk, jak tuhne ve sklenici studené vody. V jejím moskevském bytě se několik kamarádek snaží poznat svou budoucnost za pomoci pohanských tradic, píše agentura AFP.

AKTUALIZOVÁNO

Revoluce v F1 dle nového vlastníka. Boss Ecclestone po 40 letech končí

Formule 1 a Bernie Ecclectone? Spojení, které k sobě neodmyslitelně patřilo posledních 40 let. Teď je ale konec. Šestaosmdesátiletý Brit, jenž z královské motoristické třídy vytvořil miliardový byznys, potvrdil spekulace britských médií a v čele formule 1 opravdu skončil. Nový vlastník seriálu F1 Liberty Media uvedl, že Ecclestonea nahradil Chase Carey.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies