Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Cestovatel navštívil i město slunečního svitu

Je úterý ráno, slabě prší a teploměr stěží atakuje patnáct stupňů. Na polovinu srpna docela bída (před pár dny přitom byly tropy). A navíc je cíl hodně daleko. Do Eibentálu, české vesnice v rumunském Banátu, kam na kole jedu na hudební festival, to je snad 350 kilometrů. Vzhledem k tomu, že se začíná už zítra odpoledne, tak nějak tuším, že jenom s pomocí vlastního pohonu to úplně nezvládnu.

7.11.2015
SDÍLEJ:

Socha dáckého náčelníka je vytesaná do skály u Dunaje zhruba na půl cesty mezi Oršavou a Eibentálem.Foto: Tadeáš Mahel

Stan balím zbytek dojedu na kole do Szegedu. Plán je následující: Szeged maďarsko/rumunské hranice Temešvár. Tam přespím v kempu nebo hostelu, ráno sednu na vlak do Oršavy a zbylých pár desítek kilometrů dojedu na kole. Světe div se, po týdnu na cestě konečně plán, který mi vyšel takřka dokonale.

Začneme Szegedem, stošedesátitisícovou jihomaďarskou metropolí. Říká se jí „město slunečního svitu", prý tu mají hezky 2 200 hodin ročně. No nevím. Buď někdo kecá, nebo jsem měl prostě smůlu. A nejen na počasí. Zdejší působivá katedrála a celé náměstí před ní bylo obehnané plotem, prý rekonstrukce. A nic dalšího, co by stálo za vidění, jsem nenašel.

V parčíku u řeky Tisy se aspoň dá pirátit na muzejní wifi. No jo, ale to bych kvůli ní nesměl přijít o iluze taky jste si mysleli, že segedínský guláš je ze Szegedu? Já jo, než jsem vygůglil, že se jmenuje podle budapešťského soudce Szekeleye, který ho poprvé uvařil. Tak dík za nic Szegede, jedem dál.

Dál znamená nejkratší cestou k rumunské hranici. Kolem prodavačů fantastického ovoce, kolem v Maďarsku všudypřítomných lánů slunečnic, s pomalu končícím létem už lehce odkvetlých, až na konec světa. Ve zdejším provedení to znamená do vesničky Kübekháza. Rumunská Beba Veche je kousíček, dokonce vidíte střechy domů. Jediný zádrhel spočívá v tom, že cesta přes hranice je polní. Bahno, louže a tak. Po včerejší blátivé katastrofě, kdy se mi na podobném poli málem povedlo navždy zapadnout, jedu raději jinudy. I když to znamená skoro dvacet kilometrů navíc.

Hranice tak přejíždím o kus dál. „To u vás nemáte auta, že se táhneš takovou dálku na kole?" směje se rumunský celník. Ospalý přechod mezi Kiszomborem a Cenadem působí stejně pohodově jako můj hraničář. Na občanku sotva mrkne, jen aby se neřeklo: „Vítej v Rumunsku. A šťastnou cestu!"

To, že jsem opravdu v Rumunsku, se ukázalo o pár set metrů dál: vystartoval po mě první divoký pes. Nevím, čím je tady krmí, ale je to síla. Tahle místní specialitka je každopádně dobře známá a za chvíli si zvyknete (kromě těch přejetých na silnicích). Prvotní leknutí rychle přejde a člověk taky na chvilku na kole musí vyvinout nějakou rychlost. On totiž takový toulavý pes je dobrý běžec, ale (naštěstí) nevydrží.

Od hranic do Temešváru zbývá pořád asi 80 kilometrů. Vzhledem k tomu, že jsem se za čáru dostal až po třetí odpoledne, byl jsem si poměrně jistý, že můj plán opět zkrachoval. Jenomže přišlo štěstí. Na silnice (krásné, nové a kromě tří kilometrů po dálničním přivaděči před Temešvárem skoro bez aut), na počasí (už nepršelo, oteplilo se přesně na tu teplotu, kdy není ani zima, ani hic a foukal vítr do zad) a hlavně na hlavu.

Zjistil jsem totiž, že na ní to všechno stojí. Když se šprajcne a něco ve vás si řekne, že se vám nechce, pravděpodobně se povlečete hlemýždím tempem. Když to naopak sedne, jste nezastavitelní (já vím, objevená Amerika. V plné nahotě mi to ale opravdu došlo až tady). A teď to sedlo. Osmdesát kilometrů v průměru rychleji jak třicítkou, to nedávám ani na lehko. Dokonce jsem si stihl dovolit luxus v podobně zastávky na kafe.

V Temešváru jsem se rozhodl odměnit sám sebe hostelem. Teplé jídlo, měkká postel a po týdnu horká sprcha stály za každičký lei (mimochodem, zatímco u nás se pouliční směnárny vřele nedoporučují, v Rumunsku prakticky jinou šanci nemáte. Lei se v Česku shánějí přetěžko a vy tak musíte měnit v pohraničních vesničkách. Rozhodně tím nijak neutrpíte, kurz je úplně stejný jako na lístku České národní banky). S hostelem Costel poblíž centra dalšího velkého města jsem měl tu čest už loni, volnou postel našli i při příjezdu za tmy a ještě mi našli ranní vlak. Skvělý, skvělý, skvělý!

Jeden háček to nicméně mělo, vlak jel po páté ráno, což znamená budíček ve čtyři. Taky nezbyl čas na toulky po malebném centru. Co se dá dělat, snad příště, teď má přednost Banát. O půl šesté ráno tak sedím v rychlíku Temešvár Bukurešť a nechám se unášet ku Oršavě. Z městečka na Dunaji poblíž monumentální přehrady Železná vrata je to asi čtyřicet kilometrů. Rosničky se na dnešek vyspaly déle a líp než já a je nádherně. Sluneční paprsky se odrážejí od hladiny Dunaje, nebe je bez mráčků a já odpočítávám poslední kilometry. Ráj na zemi.

Chvíli po poledni se za zatáčkou vyloupne očekávaná cedule. Eibenthal 7 km, stojí na ni. Mám skoro hotovo. Sedm dní, kus vlakem, 848 kilometrů na kole a cíl je na dosah. Táhlé a prudké sedmikilometrové stoupání, nic víc nechybí. Radost. Festival. Lidi. Hudba. Višňovice… Počkejte na mě, za hodinu jsem u vás!

Autor: Tadeáš Mahel

7.11.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto.
AKTUALIZOVÁNO
8

K útoku nožem v Rusku se přihlásil Islámský stát

Jiří Drahoš.
6 11

Další prezidentský uchazeč hlásí splněno. Drahoš má dostatek podpisů

V příštích dnech budou teploty klesat, zastaví se na 20 stupních

V následujících čtyřech týdnech budou teploty postupně klesat, zůstanou ale na dlouhodobém průměru. Také srážkově má být období přelomu prázdnin a školního roku průměrné.

Jak bude vypadat ještě nenarozené dítě? Vědci pracují na ukazování budoucnosti

Vyšetří nenarozené dítě a rodičům ukážou, jak bude vypadat třeba ve třech letech. Prozatím neuvěřitelnou představu se snaží přivést do reality brněnští vědci.

Teror ve finském Turku: policie podnikla noční razii, zatkla pět osob

Finská policie při noční razii ve městě Turku zatkla pět osob. Zároveň oznámila, že motivem včerejšího činu, při němž osmnáctiletý Maročan pobodal nožem deset lidí, byl terorismus. Agresora střelila do nohy a zadržela. Dvě oběti na následky zranění zemřely.

Vydavatelství univerzity v Cambridge se podvolilo čínské cenzuře

Prodáváte svou duši, zní nejčastější kritika na účet akademického vydavatelství Cambridge University Press. Nejstarší nakladatelský dům na světě totiž ustoupil ve sporu s Komunistickou stranou Číny a zablokoval více než tři sta článků ze svého prestižního sborníku China Quarterly.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení