VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Všechny bílé považují v Africe za boháče, říká cestovatelka Šárka Navrátilová

Do Lalibely jsme přijeli pozdě večer. Druhý den jsme šli na ranní mši a po ní se celý den proplétali labyrintem úzkých tunelů a chodeb k jedinečným chrámům. Atmosféra místa se těžko popisuje. O Lalibele byste neměli jen číst, Lalibelu si přejte prožít. Tak končí jeden z fotodopisů, které pravidelně posílá ze svých cest učitelka Šárka Navrátilová ze Slavkova u Brna svým přátelům.

1.3.2013
SDÍLEJ:

Slavkovanka Šárka Navrátilová už mnoho let jezdí po světě. Byla skoro na všech kontinentech.Foto: archiv Šárky Navrátilové

K tomuto koníčku ji přivedli rodiče, se kterými za komunismu jezdila o prázdninách pod stan k Balatonu, na Rujánu nebo do Tater. Dnes už má na kontě přes třicet zemí. Postupně se ze záliby stala vášeň, dnes zkouší na vlastní pěst i Polynésii.

Začala výstupem na Kilimandžáro

Stačilo otevřít hranice, aby odvážná Slavkovanka zjistila, jak dokáže její touha hory přenášet. „Já někdy nejdřív mluvím a až potom přemýšlím. Když mě například oslovil kamarád s nabídkou výstupu na Kilimandžáro, řekla jsem ano. Až potom mi došlo, co to bude obnášet," přibližuje žena, co předcházelo jejímu prvnímu výletu bez cestovek.

První velká cesta přišla v devadesátých letech, kdy Navrátilová poprvé letěla, a to na západ Spojených států. Navázala Islandem, Norskem, Švédskem a Mongolskem. Potom přišel indický Ladakh, který prý pro ni byl náročnější než výstup na nejvyšší vrchol Afriky. Tam strávila tři týdny v nadmořské výšce kolem čtyř a půl tisíc metrů nad mořem. Strach ji však nedostihl. „Kauzami, jako je například znásilňování indických žen, se nesmím nechat rozrušit. To bych nemohla jet nikam," říká žena.

Od Indů se naučila pokoře

Ladakh si získal přízeň slavkovské rodačky i svou kulturou. „Já jsem byla vždycky takový mistr světa, takže jsem se od nich naučila pokoře," říká. Nejpokornější je ve chvílích, když se ze zemí třetího světa vrací zpět do české reality. „Musím jezdit do těch chudších zemí, abych se ráda vracela. Z Austrálie jsem se třeba vracela hodně nerada," vzpomíná cestovatelka.

Po Indii Navrátilová navštívila buddhistickou Srí Lanku. Následoval Libanon a delta Mekongu. Se skupinou známých poznávala krajinu africké Etiopie a jejím prozatím posledním cestovatelským zážitkem je Nový Zéland s Polynésií.

Afrika se jí prý dotkla zvláštním způsobem. Dá se tam totiž koupit úplně všechno. Narazila i na prodej věcí, které putují do těchto zemí z evropských sbírek. Od té doby nevěří na dobročinnost. „Když mě děti prosí o peníze, koupím jim jídlo. Buď si ho opravdu nacpou do pusy a potom vážně mají hlad, nebo jdou pryč. To je pro mne signál, že pracují pro své rodiče nebo organizace," říká.

Ve skalních chrámech Lalibele narazila na kolegu

Díky svému koníčku Navrátilová potkává spoustu zajímavých lidí. Na opravdu velkého cestovatele například narazila v Etiopii, ve skalních chrámech Lalibele. Na místě, kde se stěží vyskytuje nějaký Evropan, natož dva. „Mezi černochy jsem zahlédla blonďatou hlavu. Rozverně jsme na sebe zamávali a dali se do řeči," vypráví. Později zjistila, že se její nový kamarád jmenuje Hubert Waissinger a jde o člověka, který v letech 1991–1999 procestoval skoro všechna teritoria naší planety.

Všichni bílí jsou podle ní v Africe za boháče. „Když v letadle ukážu palubní lístek, stevard přečte moje slavné příjmení, zeširoka se usměje a zeptá se: Navratylova? Martyna? A jedna slečna recepční přidala: Vy musíte být bohatá! A já si myslím, že jsem. Těmi svými cestami jsem ohromně zbohatla. Tohle bohatství je moc fajn," usmívá se Navrátilová.

Učitel je ve světě někdo

Respekt jí získává i její profese. „Učitel je v očích lidí z rozvojových zemí kapacita a já z toho pocitu důležitosti potom v Česku chvilku žiju," dodává žena, která se cestování věnuje, jak jen to učitelování dovolí.

Zanedbává tak často jiné role. „Mám osmiletou vnučku. Vlastně mi nesmí říkat babičko, ale Šárko. Loni jsem byla opravdu dlouho pryč, a tak jsem ji zanedbávala, proto spolu letos jedeme na Korfu. Tam jsem ještě nebyla," usmívá se Navrátilová, která naprosto přesně ví, co bude dělat v důchodu. „Jestli mi zbudou nějaké peníze, rozfofruju je na dalších cestách. Pak bych už ráda prodala slavkovský byt a dožila třeba ve Vietnamu, kde je neskutečně levno," dodává.

VERONIKA GECOVÁ

Autor: Redakce

1.3.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

David Rath.
17 21

Rath posílá prezidenta Zemana k Ústavnímu soudu

Trend, dobře známý například v Budapešti, představil v Brně Marek Fišer pod názvem Kološkopek.
2 3

Do Brna se řítí cyklohospoda. Lidé si vychutnají pivo při šlapání do pedálů

Děti zůstávají v ústavech. Může za to jejich vyšší věk i stávající krize rodiny

V boskovickém dětském domově momentálně žije čtyřiatřicet dětí. Pracovníci navíc čekají na dvě další, které se vrací od pěstounů. Stejně na tom bylo zařízení ústavní výchovy loni. Tak jako další na Vyškovsku i Blanensku potvrzuje celorepublikový fenomén – počet chovanců v ústavech se nedaří snižovat.

150 milionů korun. Tolik pošle Česko na pomoc s migrací

Česko letos pošle do zahraničí na pomoc uprchlíkům a státům čelícím migračním tlakům 150 milionů korun. Ministerstvo vnitro v tiskové zprávě uvedlo, že částku v rámci jeho koncepce pro asistenci uprchlíkům na dnešním jednání schválila vláda. Prvních 40 milionů korun z této částky by mělo jít na obnovu uprchlického tábora Azrak v Jordánsku.

Stánky ve Znojmě jsou prázdné. Trhovkyně: Nechci se učit novoty kvůli EET

Brambory, cibuli, jablka nebo třeba česnek od místních prodejců si mohli obyvatelé Znojma donedávna koupit na stáncích na Masarykově náměstí. Zhruba desítka prodejců zde nabízela zboží každé dopoledne vždy od pondělí do soboty. Nyní zůstala prodejní místa opuštěná, i když na konci března již vždy trhovci bývali na svých místech.

Výuka venku? Většina dětí i rodičů ji vítá

Učit se občas venku na čerstvém vzduchu místo mezi čtyřmi stěnami učeben? K tomu se kloní ve spoustě škol. Však venkovní učebny se dají využít od jara do podzimu. Jenže ne vždy je na jejich vybudování v městské či obecní kase hned dost peněz.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies