VYBERTE SI REGION

„Dobré jméno jsem si vybudovala i bez titulu,“ říká Diana P. Sternebergová

Častolovice - Častolovice – Zámek Častolovice vstal díky paní Dianě Phipps Sternbergové doslova „z mrtvých" a díky dalším a dalším nápadům je stále přitažlivější pro návštěvníky všech generací.

13.7.2016
SDÍLEJ:
Fotogalerie
5 fotografií
Diana Phipps Sternebergová a častolovický zámek

Diana Phipps Sternebergová a častolovický zámekFoto: Dana Ehlová

Část letního odpoledne strávená ve společnosti paní majitelky, která titul hraběnka zásadně nepoužívá a dobré jméno si vybudovala i bez něj, patří k nezapomenutelným zážitkům.
Slovíčka „prosím" a „děkuji" jsou samozřejmou součástí téměř každé věty, když oslovuje své zaměstnance. Tak tomu bylo i při naší společné projížďce jejím vozítkem po častolovickém růžovém „království".

Červen patří na zámku Častolovice růžím, kterých jste tu vysadila na dvě stě druhů. Je to vaše oblíbená květina – čím především si vás získala?
Moje oblíbená květina růže není, ale je s ní možné udělat veliký efekt. V oblibě mám fialky a konvalinky pro jejich vůni – a ty jsou skoro neviditelné ve velkých prostorách.
Růže znám z Anglie, kde jsem čtyřicet let žila. Tam má každý na své zahrádce nějakou růži. Jsem člověk, který rád využívá to, co je k dispozici, a jediné, co jsem tady, když jsem sem přišla, mohla použít, bylo ještě několik starých růží. Koupit se tehdy daly pouze červené, růžové nebo bílé. A tak jsem si řekla, že sem zkusím dát opravdu historické růže, aby tady nekvetly jen moderní odrůdy bez vůní a bez pohybu.

Kdy jste vysázela první růže?
Už si ani nepamatuji, které byly první (úsměv). Určitě jsem nevysadila jen jednu. Myslím, že jsem začala s růžovou zahradou.

Jak růžová zahrada vznikla?
V době, kdy jsem zámek dostala zpět, tam bylo volejbalové hřiště. Moje matka po válce, když jsme se sem v pětačtyřicátém roce vrátili z Prahy, říkala: „Tady udělám jednou růžovou zahradu." To mně zůstalo v hlavě, a tak jsem ji tam udělala.

Odkud růže pocházejí?
Téměř všechny jsem přivezla ze zahraničí. Byly vyšlechtěny v Anglii, Francii, Dánsku, Německu. Už podle názvu poznáte, odkud pocházejí.

Která z růží, co zde kvetou, je Vaše favoritka?
Žádnou takovou nemám. Mám ráda vše, co kvete, když to kvete.

Máte uprostřed Vašeho kvetoucího království nějaké místo nebo zákoutí, kam chodíte obzvlášť ráda?
Ani ne. Spíše utíkám od lidí. Oblíbené místo je tam, kde se moji psi chodí rádi venčit. Tam se schovávám. Dříve jsem byla společenský člověk, ale teď už jsem moc stará. Myslím si, že jak člověk stárne, má mít pár milých přátel a ne být společenský.

Kolik lidí pečuje o park?
V současné době máme dva mládence, co se starají o trávníky, keře a stromy. Dvě paní pracují v zahradě a okolo květin, nejsou to vyučené zahradnice, ale mají květiny rády. Funguje to mnohem líp, než když jsem měla zahradníky. To byl vždycky problém.

Vlastníte zámek, přesněji řečeno dva zámky, ale titul hraběnka vůbec nepoužíváte?
Ne, titul jsem nikdy nepoužívala, k ničemu by mi v životě nebyl. Dobré jméno, doufám, jsem si vybudovala i bez titulu.

Jste úspěšná bytová architektka, exteriéry i interiéry zámku nesou váš rukopis. Byla architektura Vaše vysněné povolání?
Nikdy jsem neměla šanci snít o budoucnosti, musela jsem najít něco, čím se budu živit. Vždycky jsem měla ráda aranžování nábytku a měla jsem to štěstí, že lidé chtěli to, co jsem uměla vytvořit. Nikdy jsem architekturu ve škole nestudovala. O výtvarné umění, budovy a jejich zařízení jsem se ale vždy zajímala.

Jak vše začalo?
Když v Americe zemřel můj manžel, tak jsem se nastěhovala do Anglie a musela jsem něco dělat. Zařídila jsem malý domeček pro moji matku, kde jsem také v té době bydlela. Když moji známí viděli výsledek, tak to šlo od jednoho k druhému a zakázky se začaly objevovat. To bylo velmi příjemné období.

Přinesla vám tato práce zajímavá setkání?
Spíše jsem ještě lépe poznala lidi, které jsem už znala, protože se mnou chtěli spolupracovat.

Na kterou ze zakázek ráda vzpomínáte?
Chcete jména? Dnes už ale spousta z nich nežije, takže jejich jména nejsou tolik známá. Například spisovatel Gore Vidal. Tomu jsem dělala jeden dům v Římě, kde bydlel, a také dům v Hollywoodu. Pro Sama Spiegela jsem dělala jachtu a také byty v New Yorku a v Londýně. Byl to filmový producent a měl asi deset Oscarů, třeba film On the Waterfront a další dobré filmy (pozn:. Lawrence z Arábie – 1963, Most přes řeku Kwai – 1958, V přístavu 1955), které ale už dnes pro lidi také moc neznamenají. To byli moji nejznámější zákazníci. Dále jsem pracovala pro Antonii Fraser (historička, spisovatelka) a jejího manžela Harolda Pintera (pozn. anglický dramatik, básník a herec, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2005).

Co je pro Vás při návrhu a realizaci bytového interiéru důležité?
Mojí výhodou bylo, že jsem uměla dělat hodně věcí sama, třeba s pomocí jednoho truhláře. Byla jsem i levná a tím pro lidi zajímavá. Také jsem napsala dost úspěšnou knihu, jak si levně aranžovat dům nebo pokoj, s názvem Affordable Splendor. Z toho jsem vydělala peníze, které se pak hodily při opravách zámku. Je to trochu absurdní samo o sobě.
Knihu jsem psala jako radu jak si zařídit malý byt jako zámek a nakonec podle knihy jsem zařizovala zámek jako byt.

Byla to právě architektura, která vás přivedla po sametové revoluci na Pražský hrad. Na čem konkrétně jste se podílela?
Oslovila mě Olga Havlová a podílela jsem se na zařizování jejich bytu na Pražském hradě a v Lánech. Na Hradě jsem dělala domeček v zahradě, kde plánovali bydlet, pak také jejich privátní dům. Bylo málo peněz, a tak jsme hodně improvizovali – přečetli si moji knihu, a proto mě také pozvali. Spolupracovala jsem na všem s paní Olgou. Václav Havel nejvíc nenáviděl v Lánech kachle v koupelnách, tak jsme je překrývali látkou, to byl nejrychlejší způsob, protože v té době vhodné kachle neexistovaly, jen samé ohavné barvy.

Jak to probíhalo, když vám vrátili zámek v Častolovicích?
Předtím, než jsem zámek dostala, tady byla škola kovoslužby. Asi v roce 1983 památkáři zpřístupnili pár místností a vydláždili nádvoří. V dubnu 1992 jsem já a pan Bednář (můj správce majetku) převzali zámek a začali jsme s opravami. Nejdřív jsme lepili nábytek dohromady – ze dvou židlí jednu, na které se dalo sedět. Přivedli jsme na zámek vodu, plyn a postavili čističku. Expozici jsme rozšířili na patnáct místností a už v červnu jsme zámek otevřeli pro veřejnost.

Mezi nejvzácnější návštěvníky zámku patřili prezidenti Visegrádské čtyřky. Zavzpomínejte na okamžiky ze srpna roku 2002, v čem spočíval Váš podíl na přípravě tohoto mimořádného setkání?
Pro mě to bylo normální. Po „revoluci" jsem připravovala podobná setkání na Pražském Hradě, takže to pro mě nebylo nic mimořádného. Používali jsme rytířský sál a oranžerii, tam se vejde sto lidí k jednomu stolu.

Váš zámek opravdu žije, působí velice otevřeně a přitažlivě.
Děkuji, ale máme stále více zaměstnanců a stále méně návštěvníků. Alespoň zvěřinec dobře funguje a zvířata, ta mne osobně dávají největší radost.

Začíná léto. Jaké místo si vybíráte k odpočinku?
Já neodpočívám. Ráda bych odpočívala, toužím odpočívat, ale neumím to. Zatím se snažím, aby zámek fungoval. Mé nároky stále stoupají a tak se mi zdá, že funguje stále méně. Ale myslím, že zámek vypadá dost dobře. (Dana Ehlová)

Autor: Redakce

13.7.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Inkluze je zločin na dětech, říká Václav Klaus mladší

Havlíčkův Brod /ROZHOVOR/ - Má všeobecní vzdělání budoucnost? Je inkluze krok tím správným směrem? To byla hlavní témata přednášky, kterou v Havlíčkově Brodě nedávno připravil Okrašlovací spolek Budoucnost.

Manželé ze Kdyně se snažili zachránit život mladému sportovci. Bohužel marně

Hluboká - Silák z Hluboké zemřel za jízdy na kole. Jeho otec děkuje manželům Homolkovým, kteří bojovali o jeho život.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies