VYBERTE SI REGION

HUGOVA DOBRODRUŽSTVÍ: Jak jsem málem havaroval

Za dnešním dobrodružstvím vyrážím téměř přes celou Českou republiku, z jižních Čech až do Třince. V podhůří Beskyd na mě měla čekat jízda na sněžném skútru. Jenže v posledním únorovém týdnu přišla obleva, a tak bylo potřeba změnit program. Ale nakonec jsem nelitoval, i když jsem málem zaplatil vlastním životem.

7.3.2012
SDÍLEJ:
Fotogalerie
6 fotografií
Hugo není zrovna technický typ, přesto ho motor vznášedla zaujal. Alespoň na chvíli.

Hugo není zrovna technický typ, přesto ho motor vznášedla zaujal. Alespoň na chvíli. Foto: Miroslav Rendl

Dovádění je mé hobby a miluji ho skoro víc než sklenici čerstvého medu, ale to cestování mi dává zabrat. Ještě hůře na tom byl ale fotograf Mirek. Musel cestovat čtyři hodiny do Třince a další čtyři zpět jen s bručícím medvědem, který toho moc nenamluví a jen se potuleně usmívá. „Někteří redaktoři jsou upovídaní, až z toho hlava bolí, ale ty zas neřekneš za celou cestu ani slovo, to je taky k zbláznění,“ hudroval Mirek a vyhledával na přístroji zvaném autorádio své oblíbené taneční stanice. To jsem pak zase trpěl já. Duší jsem totiž rocker!

Létání na vzduchovém polštáři

Nicméně do Třince jsme s Mirkem dojeli, aniž bychom si navzájem pocuchali své „kožíšky“. Na okraji ocelářského města nás už očekává můj dnešní hostitel Pavel Szwarc. „Ahoj, Hugo, vítám tě tady a doufám, že už se těšíš na pořádnou jízdu. Dnes budeš mít vítr v zádech a zažiješ, cos ještě nezažil,“ vítá mě Pavel a bere si kupón od Slevomatu, který mi dnešní zážitek zajistil.

Původně jsem měl absolvovat jízdu na sněžném skútru, ale počasí nakonec bylo proti, a tak pro mě hostitel vymyslel náhradní program. Čeká na mě vznášedlo.

Od Pavla se dozvídám, že má skutečný letecký motor, dosahuje rychlosti kolem šedesáti kilometrů v hodině a unese až 170 kilogramů, což mě docela uklidnilo. Přestože jsem skutečně dobře rostlý medvěd, tolik určitě nevážím.

A jak vlastně takové vznášedlo funguje? Pohybuje se na vzduchovém polštáři těsně nad vodní hladinou nebo zemským povrchem. Vzduchový polštář je vytvářen proudem vzduchu, který je dmychadly vháněn pod vznášedlo otvory ve dně trupu. „Většina vznášedel má po celém obvodu pružnou manžetu, která brání rychlému unikání vzduchu. Díky tomu tam vzniká trvalý přetlak, který udržuje celý stroj nad povrchem. Pohyb vpřed zajišťují mohutné vrtule, které jsou instalovány v zadní části stroje,“ zasvěcuje mne Pavel do technických detailů „pekelného stroje“.

Nejrychlejší medvěd na světě

Když ale vidí můj příliš nechápavý pohled, rezignuje na další vysvětlování a rázně praví: „Tak jdeme na to, chlape, teda vlastně, medvěde!“ Bere mě do náručí a venku usazuje do přední části žlutého vznášedla. Zatáhne za startovací šňůrku, motor naskočí a já si tak tak stihnu nasadit protihluková sluchátka. Vážně to řve, že by ohluchl i plyšový medvěd. Ještě, že nemám bubínky, nemá mi co prasknout.

Když se ale rozjedeme, sluchátka se z mých placatých velkých uší stejně sunou okamžitě dolů. „Teď se drž pevně, ukážu ti, co to všechno dokáže,“ křičí na mě Pavel. Odlepujeme se od země a jako pírko plachtíme těsně nad povrchem. Pak Pavel přidává ještě více rychlosti, což se dělá podobně jako na motorce, a v okamžiku mizíme někde v dáli. Řidič řeže zatáčky, chvíli vpravo, chvíli vlevo. Oči mám vytřeštěné, ale adrenalin v mém plyšovém těle sahá až k vrcholu. „Teď jsem určitě nejrychlejší medvěd na světě,“ říkám si v duchu, když bleskovou rychlostí přeletíme téměř dva kilometry dlouhou louku.

Svět se zbláznil

Motor stále řve a my svištíme terénem jako zběsilí, tající sníh s bahnem mi létají až na čumáček, uši mi vlají ve větru, tlapky mám promrzlé, ale létám! Auta projíždějící po blízké silnici zpomalují a lidé zpoza okének nevěřícně sledují, co se to tady vlastně děje! „Ano svět se zbláznil, medvědi létají!,“ křičím na ně a mohutně jim mávám. Někteří mi pozdrav oplácejí a dokonce na mě i troubí.

A pak přichází má chvíle. Pavel opouští vznášedlo a vše je jen na mně. Tlapkou zatahuji za startovací šňůru, usedám za „kokpit“ a pomalu se začínám odlepovat od země. Opatrně obkroužím sloup vysokého napětí a mířím k lesu. Neletím sice šedesátkou jako Pavel, ale i tak mám pocit, že uháním s větrem o závod. Pod beskydskými kopci se otáčím a letím zpět ke svému hostiteli. Jenže ouha, ono to nemá brzdy a já se nezeptal jak zastavit!

Bude ze mě plyšoplacka!

Kolem Pavla se jen mihnu a mířím dál k silnici. „Tak to je můj konec! Za chvíli ze mě bude plyšová placka na tranzitním tahu,“ honí se mi hlavou a dušička v mém plyšotěle je úplně maličká. „Zatoč doprava, zatoč, nebo se rozsekáš na kusy!“ volá za mnou zděšeně Pavel a dává se do běhu. Z posledních sil strhávám řízení do požadovaného směru, rychlost se zpomaluje, ale stejně pořád mířím k silnici. Jsem smířen se svým osudem.

Vznášedlo zvolna sklouzává do příkopu u silnice a už si to míří na ni, ale v poslední chvíli se stane zázrak. Můj stroj se na rušnou vozovku nevyhoupne a zůstává na dně příkopu. Hurá! Nebude ze mě plyšoplacka!

Příště chci něco bezpečného

„Tys mi dal, já už to viděl černě,“ hubuje Pavel, když ke mně doběhne, ale je vidět, že je rád, že jsem přežil. Nebo, že by byl šťastný kvůli tomu, že přežilo vznášedlo? Ať je to jakkoli, loučíme se v dobrém a já si jdu odpočinout a vzpamatovat se ze šoku na zadní sedadla služebního vozu. Příště budu muset vyrazit na něco klidnějšího a bezpečnějšího! Do té doby se mějte plyšově a ahóóój!

Dodavatelem plyšové hračky medvídka Huga je internetový obchod Ráj plyšáků, zážitky Hugovi zprostředkovává portál www.slevomat.cz.

René Flášar 

Autor: Redakce

7.3.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Banka UBS v Curychu. Ilustrační foto.

Kde nejlépe platí cizincům? Ve Švýcarsku. V Česku nemají smysl pro humor

Michal Pavlata.
5

Zemřel herec, dabér a publicista Michal Pavlata

Udělal si fajn selfie. Ostatní mysleli, že je sebevrah

Ústí nad Labem – „Je tam sebevrah," ukazovali kolemjdoucí na oblouk Benešova mostu. Na místě svítily majáčky policie a hasičů, byla sobota asi osm hodin večer, provoz na mostě byl uzavřen policií a vypnuto trakční vedení trolejbusů.

AKTUALIZOVÁNO

Washington na manifestaci za práva žen přilákal přes půl milionu lidí

Masovou účast dnes v centru Washingtonu před budovou Kongresu USA doprovázela manifestace za práva žen, jejíž součástí byl i pochod k Bílému domu. Demonstrace, která sice nebyla ohlášena jako akce proti Trumpovi, se mezitím v protest proti novému prezidentovi jasně přeměnila. Organizátoři očekávali až čtvrt milionu lidí, ale úřady, které byly původně v odhadech střízlivější, nyní hovoří až o 500.000 účastnících. Spekuluje se, že dnešní shromáždění se vyrovnalo páteční inauguraci prezidenta Donalda Trumpa. Podobné manifestace s přece jen menší účastí se konaly i v dalších městech USA, ale i světa včetně Prahy.

Konec twitteru na vnitru. Zaměstnanci retweetnuli nelichotivé foto z inaugurace

Americké ministerstvo vnitra dostalo pokyn uzavřít všechny své twitterové účty poté, co na jednom z nich jeho zaměstnanci retweetnuli nelichotivé porovnání fotek z inaugurace exprezidenta Baracka Obamy a nynějšího šéfa Bílého domu Donalda Trumpa. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies