VYBERTE SI REGION

Český poutník: Jak se zbavit lelků

Člověk je od přírody tvor líný a rád „chytá lelky“. Jen tak si někde sedí nebo leží a nepřítomně zírá… Jenže, co dělat, když se těch lelků sejde nějak moc a tělo i mysl zcela ovládnou? Jediným řešením pak je vydat se do Lelekovic u Brna a pod místním lelkovadlem se „lenivých návštěvníků“ zbavit.

13.2.2011
SDÍLEJ:
Fotogalerie
6 fotografií
Cesta na rozhlednu Babí lom dala našemu cestovateli zabrat.

Cesta na rozhlednu Babí lom dala našemu cestovateli zabrat. Foto: Jaroslav Švanda

Přestože i já jsem někdy líný, až mi doma nadávají, jeden lednový čtvrtek vstávám už o čtvrté hodině ranní a o půl páté jsem již jedním ze čtyř cestujících malého motoráčku, který mne z mé domoviny přiveze po víc jak hodině jízdy k rychlíkové stanici. V Brně jsem krátce po osmé, o několik desítek minut později vysedám na zastávce Česká a vydávám se do Lelekovic, zbavit se svých lelků. V tuto chvíli ještě netuším, jak strastiplnou cestu mám před sebou.

Jaké máte boty?

Nejdříve se zastavuji na lelekovické radnici na pár slov se starostou Jaroslavem Divišem. „Nápad na zviditelnění zdejší krajiny se zrodil v hlavách několika občanů tří sousedících obcí, Lelekovic, České a Vranova. Vznikl mikroregion Ponávka, pojmenovaný podle místní říčky a také turistická stezka vedoucí romantickým skalnatým hřebenem Babího lomu, nejvyššího bodu na Brněnsku,“ prozrazuje starosta a hned vyzvídá, kolik mám na návštěvu času a jaké jsem si vzal obutí. Poslušně odpovídám, že celý den a boty, že mám snad kvalitní.

„Tak to vám doporučím moc hezkou trasu. Uvidíte, nebudete litovat,“ usmívá se Diviš a na mapě mi vysvětluje, kudy mám dojít k lelkovači a následně i k rozhledně, která je dominantou zdejší krajiny.

Tady bude nový hrad

Aniž tuším, co mě čeká, vydávám se na cestu. Z ní na chvíli odbočuji, abych se pokochal pohledem na místní kostel a před ním vznikající napodobeninu hradu, který zde stával v dávných dobách. Do současnosti se z něj dochovalo jen několik věcí, meč, klíč od brány, vázičky a další drobné předměty. „Nový hrad vzniká pomalu, ale podle přesných plánů toho původního. Jednoho dne zde bude stát přesná kopie starověkého hradu, který byl zničen kolem roku 1400,“ vybavuji si starostova slova.

Jazyk na vestě

Šlapu přesně podle plánku, který vytvořili žáci lelekovické základní školy. Vymalován je pěkně, ale krkolomnost terénu se z něj vyčíst nedá…
První část cesty vede několik kilometrů do mírného kopce. Zprvu se mi to zdá bez problémů, ale po několika minutách už mám propocené celé tričko a funím jako stará parní lokomotiva. Uklidňujeme mne jen to, že kolega fotograf je na tom úplně stejně.

Konečně vidím lelkovadlo. Shazuji batoh i bundu do sněhu a zavěšuji se přesně podle návodu pod podobiznu tří vykutálených lelků. Ti mají během několika sekund moje lelky přitáhnout k sobě. Ale pozor, pokud bych pod lelkovadlem zůstal příliš dlouho, moje lelky se ke mně vrátí a přivedou s sebou i lelky, které zde zanechali mí předchůdci.

Zavěšený jsem asi deset sekund, pak rychle seskakuji a běžím od lelkovadla do bezpečné vzdálenosti. Tak snad jsem to stihl a svých lelků se zbavil… Pravdu ale ukáže až čas.

Výstup zaplacený krví

A nyní vzhůru na rozhlednu na kopci zvaný Babí lom! Začíná prudké stoupání, které jako by nemělo konce. Po půlhodině konečně vidím cedulku s nápisem Rozhledna 0,5 km. „Je vyhráno,“ myslím si, ale opak je pravdou. Další téměř hodinu šplhám po zasněžených skalních útvarech. Turistická stezka vede místy přímo po vrcholcích místních balvanů, chvílemi si připadám jak kamzík v Tatrách. Ještě, že mám ty kvalitní boty.

Kolega se zavěšeným fotoaparátem na krku je na tom ještě hůře. Každou chvíli sklouzává a válí se ve sněhu. Z odřené ruky mu kape na cestu krev. Až tudy někdo půjde po nás, bude si nejspíš myslet, že se zde odehrál nějaký brutální trestný čin. A možná se raději vrátí domů…

Těsně před úplným vysílením se z mlhy konečně vynořuje vytoužená rozhledna. Výhled z ní musí být impozantní, ale za jiného počasí. Dnes, kdy je mlha hustá tak, že by ji Rákosníček mohl krájet. Vidíme sotva na pár stromů před sebou.

Bubliny a vzducholodě

Po sestupu, který už byl milosrdnější, se opět ocitám na lelekovické návsi. V místní restauraci si objednávám chutnou zelňačku a seznamuji se s „duší“ místních kopců Jaroslavem Váňou (70). V lesích i na rozhledně je prakticky každý den. Pro potěšení návštěvníků i místních dětí vyfukuje do krajiny obří bubliny z vlastnoručně vyráběného bublifuku.

„Někteří z místních si možná nad mým počínáním klepou na čelo, ale já jsem takto šťastný. Rád si hraju, i když jsem už dávno v důchodovém věku,“ usmívá se Váňa. Recept na doko-nalý bublifuk vymýšlí už třicet let a stále není u konce. Přesto jsou už dnes jeho bubliny světové. Dostaly se totiž i do knihy rekordů.

Důchodce si ale „nehraje“ jen s bublifukem, je také vášnivý radioamatér a do světa vysílá i své pytlové vzducholodě. „Připojím k sobě dva pytle na domácí odpadky, vybavím je zpáteční adresou a naplněné teplým vzduchem je posílám na cestu světem. Vyslal jsem jich už několik desítek, ale odpovědí zatím přišlo jen pár. Nejvzdálenější ze 170 kilometrů daleko ležící vísky na Slovensku. Byl to moc krásný dopis,“ vzpomíná Váňa.

Pokud chcete poznat, co vše lze dokázat s obyčejným bublifukem, určitě se zastavte v Lelekovicích a ptejte se po tomto svérázném mužíčkovi. Stojí to opravdu za to. Já už ale mám nejvyšší čas utíkat na vlak, abych stihl poslední spoj, který mne dnes v noci může přesunout na další místo mého putování.

13.2.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto
6

Poslanec ANO navrhuje přísnější regulaci výstavby mešit

Automatické sněhové řetězy Gecko.

VIDEO: Automatické sněhové řetězy. Nový vynález pochází z Česka

Déčko může mít ze začátku jen dvě stanice. Sousedící

Praha /INFOGRAFIKA/ - Problémy s výkupem pozemků komplikují stavbu metra D. Dopravní podnik nyní vypracovává analýzu, v jakém pořadí by se měly stanice trasy budovat. V úvahu přichází i varianty, které nepočítají s tím, že by vozy z počátku jezdily až do Písnice.

AKTUALIZOVÁNO

V Itálii havaroval autobus s maďarskými školáky. Zemřelo 16 lidí

Při páteční nehodě autobusu s maďarskými školáky u Verony na severu Itálie zahynulo 16 lidí. Informovala o tom dnes italská záchranná služba, která původně hovořila o sedmi mrtvých. Autobus začal hořet na výjezdu z dálnice. Příčina nehody zatím není jasná, ale podle svědectví jiného řidiče mohl mít autobus problém s kolem.

Ze zavaleného hotelu v Itálii vytáhli další čtyři živé lidi

Z trosek lavinou zasypaného hotelu ve střední Itálii záchranáři v noci na dnešek vyprostili další čtyři živé lidi, což zvyšuje počet zachráněných na devět. Informovala o tom dnes italská záchranná služba. Pět lidí bylo vyproštěno už v pátek. Lavina na hotel, v němž bylo kolem 30 lidí, spadla ve středu krátce po zemětřesení, které zasáhlo střední Itálii.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies