VYBERTE SI REGION

Jeskyňář: Jsou místa, kde se musíte plazit, ale stojí to za to

Láká vás cesta do neznáma? Nevadí vám tma a stísněný prostor? Pokud zrovna netrpíte strachem ze tmy nebo z pavouků, nezapomenutelné okamžiky můžete prožít kousek od Petrovic v Týnčanském krasu při setkání jeskyňářů, které se koná v září k příležitosti 40. ročníku Pochodu krajem kamenů. Zájemce zavedou do podzemí členové Speleoklubu Týnčany. Jedním z dvanácti členů je i Radim Brom.

15.6.2014
SDÍLEJ:

Jeskyňář Radim Brom, předseda Speleoklubu Týnčany.Foto: archiv Radima Broma

 „Akce nejsou jen pro odborníky, ale i pro laiky, kteří se o tento obor zajímají, chtějí si projít jeskyně, poznat zdejší živočichy a dovědět se spoustu zajímavostí," láká výletníky Radim Brom. Více už prozradí následující rozhovor.

Blíží se prázdniny a s nimi i pobyt dětí v přírodě. Co byste radil všetečným dětem, které mají zálusk podívat se do nějaké nehlídané štoly, jeskyně…?
Kdo by se nechtěl někam vydat, někam do neznáma, že? Prožívat dobrodružství Rychlých šípů, Toma Sawyera, kluků z Cesty do pravěku či jako Harry Potter… Nutno podotknout, že v podzemí, a to v jakémkoli, se nachází řada nástrah, jako nebezpečí umazání, namočení, fóbie z pavouků, rozbití hlavy a následný výprask doma… Pokud chce někdo zkusit toto dobrodružství, ať se obrátí na nás či některé další jeskyňářské kluby a domluví si možnost přidat se někdy na nějakou výpravu do neznáma.

V kolika letech a s kým jste vůbec začal se speleologií?
Já osobně jsem od mala sbíral minerály, tedy ze začátku kdejaký šutr, který se mi líbil. Fascinovaly mne kameny, lomy, staré haldy a jeskyně. Postupně jsem, ponejprv s rodiči, později sám, začal cestovat za skálami, minerály a podzemím. Při tom jsem potkal pár kluků, co měli stejný zájem a tak jsme jezdili spolu. A mezi tím jsme také občas navštívili nějakou větší jeskyni, protože jeden z kluků znal jednoho jeskyňáře. A postupně jsme se skamarádili a porůznu se stali členy jeskyňářských skupin. Někoho to po pár letech omrzelo, jiný se začal věnovat kariéře, ale pár z nás to baví doposud.

Ve světě je spousta famózních podzemních světů, některé i nedávno objevené. Kam byste se chtěl podívat, nebo máte za sebou nějaký fascinující zážitek z cizích zemí? Prozradíte?
Ano, ve světě se objevilo mnoho divukrásného podzemí. Ať už to jsou jeskyně vytvořené v soli v Íránu, ledové tunely na Špicberkách, křemencové chodby ve stolových horách Venezuely nebo kilometry a kilometry jeskyní ve vápencích Slovinska, Ameriky či Číny. Ale díky internetu se dnes můžu dívat na objevy kolegů jeskyňářů fotografiemi vytvořenými na druhé polokouli před několika hodinami.
Nejsem častý účastník zahraničních expedic, ale občas někam přeci jenom vyrazím. Taková klasická oblast, kam čeští jeskyňáři často jezdí zkoumat, je kras ve Slovinsku. Asi někteří čtenáři budou znát Škocjanské či Postojnské jeskyně. Ale ve Slovinsku je jeskyní na tisíce a to ty pod 30 metrů ani neevidují (v ČR se evidují jeskyně od délky cca 2 metry). A v oblasti u Terstu, kde občas provádíme výzkum, probíhaly intenzivní boje za I. světové války (tzv. sočská fronta). Zde bojovali Češi na straně Rakousko – Uherské proti Italům. Byla to těžká zákopová válka a tisíce mrtvých. A pro masové hroby byly vybrány některé jeskyně – propasti, kde nyní na povrchu místo ústí jeskyně najdete mohylu s českými jmény.

Jak dlouho už funguje Speleoklub Týnčany a proč zrovna v tomto kraji? Jaká zajímavá místa tento kraj skýtá?
Speleoklub Týnčany vznikl v roce 1989 sdružením členů několika různých organizací, které na lokalitě Týnčanského krasu dříve pracovaly. Speleologický výzkum tohoto území totiž započal již v roce 1973 skupinou nadšenců ještě pod hlavičkou dnes již neexistující organizace TIS (něco jako současný ČSOP). Speleoklub Týnčany je jedna ze šedesáti základních organizací České speleologické společnosti, která sdružuje amatérské jeskyňáře v celé České republice. V současnosti má náš klub dvanáct členů jak z okolí – ze Sedlčan či Milevska, tak i například z Prahy.

A proč Týnčanský kras?
Jedná se geologicky o zajímavou lokalitu, kdy je v krajině středních Čech, která je tvořena převážně žulami, malý ostrov vápenců a dalších sedimentů pradávného moře. A vápence se díky vodě rozpouštějí a tím vznikají jeskyně. Ale nikdo z dřívějších odborníků nevěřil tomu, že by zde, v tak malém vápencovém území s natolik složitou geologickou stavbou, mohly vzniknout vůbec nějaké jeskyně. A přesto se je zde podařilo objevit, a to zásluhou amatérských jeskyňářů nadšenců.

Jsou jeskyně v Týnčanském krasu veřejnosti běžně dostupné?
Jeskyně Týnčanského krasu nejsou veřejnosti přístupné, jsou veskrze velmi malé a provést zásah do jeskyně pro její zpřístupnění v tom klasickém pojetí by se dal přirovnat k její úplné devastaci. Ale je zde příležitostně možnost se do týnčanských jeskyní podívat v rámci prezentace činnosti našeho klubu, což je například při Dni otevřených jeskyní nebo v rámci Pochodu krajem kamenů, jehož jubilejní 40. ročník se uskuteční 13. září.

Co se týká prohlídky jeskyně, co tam na návštěvníky všechno čeká? Kdo by se měl prohlídce raději vyhnout?
Jak už jsem řekl, jeskyně Týnčanského krasu jsou velmi malé, takže nečekejte velké dómy a prostorné chodby. Dómy jsou zde spíš dómečky, chodby spíše plazivky, kde se člověk musí pohybovat po čtyřech, ale nechybějí tu ani skutečné plazivky, kdy se musíte vysloveně v leže posouvat několik metrů vpřed. Ale odměnou za tu cestu bude pohled do malých, ale krásných zákoutí s krápníky a sintropády nebo do divoce tvarovaných částí chodeb, které vymodelovala podzemní voda.

Když se řekne jeskyňář, čím se tento obor vyznačuje? Hledá zajímavé prostory, útvary, živočichy nebo ho láká nebezpečí? Nebo všechno najednou?
Speleologie je obor, který zahrnuje velký rozsah činností, a to od objevování neznámých podzemních prostor, jejich následnou dokumentaci a ochranu, přes studování všeho možného, co v jeskyních je (sedimenty, kosti, krápníky, živočichové a pod.), až k čistě sportovním výkonům k dosáhnutí nejhlubšího, nejdelšího či čert ví jakého cíle. Každý jeskyňář se většinou specializuje na několik zájmových činností, někdy z důvodů své fyzické konstituce, a u některých kolegů se tento koníček stal i zároveň povoláním (vědečtí pracovníci, ochranáři, záchranáři). Ale od většiny jeskyňářů se dozvíte, že je žene do výzkumu podzemí touha objevit dosud neznámá místa, která ještě nikdo nikdy neviděl. A krom toho všeho být také s lidmi, kteří mají stejný zájem.

Která z jeskyní v republice vás nejvíc oslovila, kam se rád vracíte?
Bude to bezesporu Amatérská jeskyně v Moravském krasu. Je to splněný sen generací dobrovolných jeskyňářů, který se podařil uskutečnit díky stovkám hodin práce při vyklízení sedimentů, kterými příroda uzavřela vstupy do svého podzemního království. Tato jeskyně má nyní již přes 40 kilometrů objevených chodeb a je tím také nejdelší jeskyní v České republice! Její jméno bylo navrženo právě na počest amatérských jeskyňářů, kteří ji objevili, a to v době, kdy se spíš upřednostňovaly názvy typu Družby, Leninova, Revoluční a podobně.

Na co byste nalákal výletníky do Týnčanského krasu?
Krajina Týnčanského krasu a celé okolí Petrovic je velmi malebné a bez větších zásahů člověka.
Pro mne, coby nadšence pro geologii, je plná unikátních kombinací hornin, kde se střídají velké žulové balvany v kamenných stádech s viklany různé velikosti, se strmými skalisky sedimentárních hornin, s výstupy vápenců, kde na jejich povrchu vlivem jejich rozpouštění vznikají například šrapy či závrty a toto vše je zhuštěno na velmi malém prostoru, na pár kilometrech čtverečních. Do toho všeho jsou zapasované vesničky, samoty a mlýny. V každém koutku krajiny je vidět fortel našich předků, kdy dokázali využít sebemenší píď půdy, kdejaký potůček pro svoji obživu a přitom krajinu nezničili. Je zde Naučná stezka Petrovickem, na které lze spatřit většinu zajímavostí zdejšího kraje včetně několika zastaveníček týkajících se Týnčanského krasu a jeho jeskyní.

Autor: Markéta Jankovská

15.6.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

AKTUALIZOVÁNO

Norský Barnevernet versus český dědeček. Jiří Pavelka podává v Norsku žalobu

Praha - Do boje s norským Barnevernetem se pustil dědeček dvou chlapců, které úřady v roce 2011 odebraly české matce Evě Michalákové a jejímu manželovi Josefovi. Důvodem mělo být údajné zanedbávání, fyzické týrání a sexuální zneužívání. Podle tamní policie a lékařů se podezření Barnevernu nepotvrdilo. Úřady a následně soudy ale považovaly zjištění za natolik vážná, že děti ponechaly u pěstounů. Dnes devítiletý David a jedenáctiletý Denis žijí odděleně, každý v jiné pěstounské rodině.

Protikuřácký zákon má Kalousek za další regulaci živnostníků

Praha - Předseda opoziční TOP 09 Miroslav Kalousek má dnes schválený protikuřácký zákon za další regulaci podnikání. Novinářům ve Sněmovně řekl, že za normálních okolností by pro normu hlasoval, dnes ale postupoval opačně kvůli tomu, že jde o další z regulačních opatření namířených kabinetem ČSSD, ANO a KDU-ČSL proti živnostníkům. Sněmovní klub jeho strany neměl k hlasování stanoven jednotný postup.

Neomezený tarif za hubičku! Nemocnice dohodla extrémně levné volání

Olomouc – Zaměstnanci Vojenské nemocnice Olomouc mohou telefonovat bez obav o provolané minuty. Vedení nemocnice se totiž podařilo uzavřít s operátorem O2 mimořádně výhodnou smlouvu. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies