VYBERTE SI REGION

Jsou to paláce dávných maharádžů i domy z plechu

Když jsem přibližně před rokem dělal s Lenkou Zahrádkovou rozhovor o její cestě a pobytu v Sýrii, prozradila mi, že jejím velkým snem je se podívat do Indie. V rozhovoru pro Deník nám popsala, jak se jí tento sen splnil.

8.12.2011
SDÍLEJ:

Svatyně boha Šivy v jeskyních na ostrově Elephanta, hodinu lodí od Mumbai. Foto: Lenka Zahrádková

Jak jste se dostala k tomu, že jste odjela do Indie a jak dlouho jste tam byla?
Poohlížela jsem se po různých projektech rozvojové spolupráce. Objevila se možnost vycestovat studijně přes můj obor - Environmentální studia na MU v Brně. Ten tak zahájil nový projekt stáží v indické Mumbaii. Strávila jsem tam s kolegyní Andreou Nogovou z Ústavu Geografie celkem pět měsíců od začátku června do konce října.

S jakými očekáváními jste tam odjížděla?
Indie mě odjakživa fascinovala, ale před odjezdem se objevila spousta obav - zejména co se týče nemocí. Například proti malárii neexistuje očkování. Člověk se může ochránit, pokud bere preventivní léky, které však samotné představují velkou zátěž na organismus. Začaly jsme je brát až poté, co kolegyně Andrea skutečně malárii dostala a protrpěla si týden v indické nemocnici.

Co jste o Indii věděla?
Indii jsme se hodně věnovali v rámci mého předchozího studia - religionistiky, tudíž jsem neodjížděla zcela nepřipravena. Zejména co se týče kulturních rozdílností a náboženských specifik. Myslím si, že pokud člověk odjíždí s romantickými představami o ideální duchovní zemi, bude brzy vrácen zpátky na zem. Na druhou stranu snažit se dopředu připravit na střet s často tvrdou indickou realitou asi dost dobře nejde.

Jaké byly první dojmy? A jak se to změnilo?
V první chvíli nás překvapilo klima. Tropický horký a vlhký vzduch. Přiletěly jsme v začátku období dešťů - tzv. monzunu. V průběhu července a srpna pršelo prakticky každý den, což alespoň regulovalo vysoké teploty.

Co první setkání s Indy?
Dalším silným zážitkem byl střet s indickou otevřeností - lidé jsou zde velmi komunikativní a nebojí se ukázat, co umí. Na úvodním setkání s ostatními studenty jsme nevěřily svým očím, když na závěrečné talent show proudily nekonečné řady studentů dychtících předvést svoji píseň, tanec či autorskou báseň. Odhaduji, že na naší domácí univerzitě by se stěží někdo dobrovolně přihlásil… Obtížně jsme nesly hlavně první setkávání s bídou nebo diskriminací či korupcí, čemuž se ale v Indii nelze vyhnout. Pocity, které takováto setkávání vyvolávají, se ale nezměnily. Nemyslím, že bychom otupěly.

Dá se stručně říct, jaká Indie je a jací jsou Indové?
Stručně? Nedá. (smích) Indie je neuvěřitelně rozmanitá a stejně tak Indové. Je to obrovská země, jen samotná Mumbai má dvakrát tolik obyvatel co Česká republika. Od jihu na sever i od východu na západ uvidíte jiné tváře Indie. Mohou to být zasněžené Himaláje a slaný čaj s máslem, ale i pláže obklopené tropickými palmami a banánovníky. Jsou to honosné paláce dávných maharádžů, ale i slumy - chudé čtvrtě, kde lidé přinuceni různými okolnostmi k životu v bídě staví domy z vlnitého plechu a igelitu. Indie jsou pradávné chrámy, kde jsou dodnes uctíváni bohové rituálem nezměněným třeba po 4 000 let, ale také nejmodernější informační technologie. Najdeme tu obrovské sociální rozdíly, jaké si z našich podmínek ani neumíme představit. Indie je země kontrastů.

Indie je hodně jiná, jak dlouho trvá, než tam člověk „zapadne“?
„Bílý” člověk pravděpodobně zcela nezapadne nikdy. Jako Evropané jsme vnímáni dvojitě - na jedné straně přetrvává odpor k minulému britskému režimu a kolonialismu, přeneseně ke všemu „západnímu” a nepůvodnímu. Na straně druhé v lidech zůstal zakořeněný zvyk sloužit a vzhlížet k zdánlivě „rozvinutému” Západu.

Jak jsou „zápaďáci“ vnímaní?
Pověst „zápaďáků” je v současnosti modelována také moderními médii, například prostřednictvím popových hudebních klipů. Není se co divit, že jsme tedy často vnímáni jako zcela nemorální bytosti bez jakéhokoli duchovního života. Nicméně i přes tyto předsudky jsou Indové (alespoň ti, se kterými jsme se setkali) velice vstřícní a nápomocní v každé situaci.

Vnímají nějak specificky Čechy? Znají nějaké naše známé osobnosti?
Ve většině případů neměli ponětí, že náš stát vůbec existuje. Postupem času jsme si zvykly říkat, že jsme z Československa - na to se alespoň trochu chytali. Seznámily jsme je tedy alespoň s některými českými značkami, které jsou dostupné i v Indii. Často jsme je tím překvapily. Takřka před odjezdem jsme potkaly člověka, který nejen že Českou republiku znal, ale dokonce obdivoval Václava Havla a četl mnoho děl Milana Kundery.

Narazila jste na nějaký problém, který by vznikl kvůli tomu, že je to úplně jiná kultura?
Ano, hlavně co se týče chování některých mužů. Bílá kůže je vnímána jako známka atraktivity - v každé lékárně seženete velký výběr bělicích krémů. Často jsme tedy byly terčem pozornosti i v tomto ohledu, a ne vždy byly tyto sympatie projevovány vhodně. Nicméně jsme si poradily a naštěstí se nestalo nic zlého.

Jaké postavení mají ženy v Indii?
Ženy obecně by měly být v Indii velmi opatrné. V tamější většinově patriarchální společnosti žena nemá příliš práv - je považována prakticky celý život za majetek muže. Současně tělo a sexuální záležitosti jsou celospolečenským tabu - nahromaděné napětí a frustrace se tedy čas od času projeví ve zcela zvrácené formě. Velký význam v Indii mají skupiny bojující za změny v tomto uspořádání, zejména z řad studentů genderu. Ženy, které by možná u nás společnost negativně odsoudila jako feministky, mají v Indii nezastupitelnou roli v tomto boji za ženskou rovnoprávnost.

Zažila jste tam nějaký jejich svátek?
Indie je velmi náboženská země, většina obyvatel jsou hinduisté, setkáme se tu ale také s množstvím muslimů, buddhistů, džinistů nebo sikhů. Téměř každý týden se konala nějaká náboženská slavnost.

Který vás nejvíce zaujal?
Nejvelkolepější z nich byl svátek boha se sloní hlavou - Ganéši. Trval celý týden, během kterého probíhalo množství obřadů k tomuto dobrotivému bohu nových počátků. Hinduistický obřad zahrnuje obětiny jako květiny či vegetariánské jídlo, ohně a vonné tyčinky nebo zvuk zvonků. Vyvrcholením svátku byla pouť boha do moře, kdy sochy Ganéši, vytvořené speciálně pro tuto příležitost, ze všech domácností a chrámů putovaly za doprovodu tančícího průvodu k moři, kde byly rituálně vhozeny do vln.

V které části Indie jste převážně bydlela?
Nejvíce času jsme strávily v Mumbai, bydlely jsme přímo v univerzitním kampusu. Ačkoli je Mumbai velmi hektické a znečištěné město, v okolí naší školy byl příjemný klid a spousta tropické vegetace. Nejdramatičtější chvilkou zde bylo, když se nám do kuchyně v šestém patře vloupaly opice a snědly všechno jídlo, co našly.

Co jste tam studovala?
Původně jsme se vydaly studovat Rozvojová studia, na místě se však situace mírně změnila a krom tohoto oboru jsme si přidaly ještě Sociální práci zaměřenou na problematiku domorodých kmenů a takzvaných „nedotknutelných”, tedy lidí postavených nejníže v indické kastovní hierarchii. Obě tyto skupiny jsou v Indii dodnes silně diskriminovány.

Měla jste možnost navštívit nějakou rodinu?
Hned několikrát, ale rozhodně nejzajímavější pro mě byly tři dny strávené v domorodé vesnici, kterou jsem navštívila v rámci školní praxe. Tito domorodci bydlí v prostých hliněných domcích, vaří na ohni a jedí rukama. Nemají ani záchod, po ránu se prostě chodí do polí. Pokud by v minulosti nebyli připraveni o půdu nebo získali důstojné živobytí, mohli by žít velmi spokojeně a soběstačně. Bohužel naráží na spoustu problémů.

Měla jste možnost cestovat?
Snažily jsme se cestovat co nejvíce. To nejzajímavější nám přinášel kontakt s okolní realitou, rozhovory s lidmi. Samotné studium trvalo čtyři měsíce. Pátý jsme se rozhodly v Indii zůstat právě kvůli cestování. Ještě během studia jsme procestovaly okolí Mumbai, navštívily stát Goa - bývalou portugalskou kolonii, nebo malebný pouštní Rádžastán. Poslední měsíc jsme se vypravily na sever do Himalájí, navštívily jsme tibetské uprchlické kolonie, pákistánskou hranici a posvátnou řeku Gangu. Osobně se mi nejvíce líbilo v Dharamsale - sídle dalajlámy, odkud jsme úspěšně vyrazily zdolat čtyřtisícovku.

Jak se liší různé části země?
Mumbai je velice přelidněné a rušné město, dají se tu však navštívit i zajímavá místa, hlavně z architektonického pohledu. V relativně blízkém okolí Mumbaie nalezneme impozantní buddhistické chrámy vytesané do skály - slavné jeskyně Adžanta a Ellora, zařazené mezi památky UNESCO. Stát Goa, ležící jižně od Mumbaie, je vyhledávanou destinací západních “plážových” turistů. I přesto je velmi malebná - mísí se zde indická a portugalská kultura.

Co další místa?
Severně od Mumbaie leží pouštní Rádžastán a jeho pohádkové paláce dávných maharádžů, velbloudi a ženy v nádherně barevných tradičních oděvech - sárí. Severně v Himalájích ve státu Himáčal Pradéš ubývá infrastruktury a mění se vegetace. Poblíž tibetských kolonií narazíte na pahorcích na barevné modlitební praporky a můžete ochutnat jejich tradiční kuchyni, velmi odlišnou od té jižní, nebo se vykoupat v průzračné horské řece. Asi nikdy nezapomenu na nádherný východ Měsíce nad jezerem ve čtyřech tisících metrech.

Je něco, co bychom z jejich kultury mohli převést k nám?
Osobně si odvážím mnohé - například i uvědomění, jak dobře se u nás máme a jak si toho často nevážíme. Když se člověk ocitne v natolik jiném světě, dostane prostor přemýšlet sám o sobě a také o své kultuře a společnosti z dálky. Uvědomila jsem si třeba i to, jak moc se často ženeme za kariérou nebo materiálním ziskem a zapomínáme na svoje nejbližší. Na chvíle sdílené radosti nebo podpory v těžkých obdobích. Přála bych nám všem, abychom kouzlo těchto chvil znovu objevili.

Co další cestovatelské sny?
Pokud vše půjde dobře, čeká mě na jaře stáž ve Španělsku. Nicméně do Indie bych se ráda co nejdříve vrátila.

Autor: František Vondrák

8.12.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies