VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Karvinský stopař: Z opravdové reality může být člověk šokován

Dobrodruh, cestovatel, autostopař, který se vydal na sedmnáctiměsíční výlet, během kterého projel 19 zemí, a také budoucí spisovatel. To vše je karvinský rodák Lukáš Krejčí, který je ovšem nejen v autostopařské komunitě známý spíše jako Jason Moody.

5.1.2016
SDÍLEJ:

Jason Moody na cestách.Foto: Archiv Jasona Moodyho

V současnosti odpočívá ve svém současném pražském domově, píše o svých dobrodružstvích na facebook, chystá podklady pro svou první cestovatelskou knihu a spřádá plány na další autostopy, třeba do Indie.

Jason Moody alias Lukáš Krejčí
Narodil se v roce 1993 v Karviné. Kvůli neustálému cestování momentálně nikde nepracuje ani nestuduje a sám sebe označuje jako dekadentního cestovatele. Krom autostopu miluje hudbu a knížky, rád vaří, posedí s přáteli nad skleničkou a fascinují ho také příroda a hory.

Vzpomenete si, kdy jste se vůbec poprvé postavil k silnici s tím magickým gestem palec nahoru a dal svůj první autostop? Pokud ano, kolik vám tehdy bylo let, kam jste mířil a jak to odpadlo?
Poprvé jsem se sám na cestě stopem ocitl, když mi bylo okolo 11 let. Jel jsem stopem z vodáckého kroužku domů, nechtělo se mi čekat na autobus a tak nějak se to stalo. Nakonec mi během chvíle zastavili milí lidé. Měli o mne strach.

Dnes už se tady bavíme s mnohem zkušenějším autostopařem. Prozraďte případným kolegům a novým zájemcům pár rad z praxe.
Důležité je hlavně připravit se psychicky, tím myslím z hlavy vypustit negativní myšlenky a připravit se na opravdu nevšední zážitek, který člověku může doslova změnit život. Když člověk myslí na to, že to dobře dopadne, zkrátka to tak dopadne. A z praxe vím, že když mám skvělou náladu, lepí se na mne samí úžasní lidé. A to se člověku potom cestuje snáze. Naopak když je mi zle a není mi do smíchu, je to jenom horší. Pak už samozřejmě stačí najít jenom vhodné místo k zastavení, vybavit se cedulí s názvem destinace a čekat až na vás přijde řada.

Je věc, bez které se stoprocentně neobejde stopařův bágl?
Určitě náhradní spodní prádlo. Z té opravdové reality může být člověk šokován.

Ano. Běžný člověk si krom dobrodružství vybaví také některá rizika, která sebou stopování přináší. Máte z vlastních zkušeností třeba nějaká základní pravidla, na co si dávat pozor a čeho si všímat, než nastoupíte do vozu k cizímu člověku a podobně?
Určitě je důležité držet se svého instinktu. Dost často nám napoví mnohem více než cokoliv co můžeme spatřit očima. Na druhou stranu, určitě si prohlížím lidi, kteří mi staví. Pokud se mi nezdají, jízdu odmítnu. Dost o lidech také prozradí, jak jejich auto vypadá, či jaký mají uvnitř třeba pořádek. Ale na tohle není obecné rady.

A zažil jste tedy během svých cest i něco, co vás vyděsilo nebo patřilo k méně příjemným okamžikům?
Během svých cest jsem zažil několik situací, které pro mne byly děsivé. První z nich se mi stala ve Španělsku, na venkově v části země zvané Rioja Baja. Chtěli mne okrást, ale nakonec jsem z toho vyvázl bez problému, protože mi vlastně nebylo co ukrást. Mezi další patří třeba oplzlé nabídky staršího pána z mercedesu, kterého jsem si stopl v Antverpách a nebo obdobné nabídky opraváře lékařských přístrojů z Francie. Tomuhle se ale nedalo předejít, člověk to prostě nečeká, naštěstí zůstalo jen u slov. Pánové na to šli ale heslem: "Láska prochází žaludkem." a tak jsem dostal alespoň oběd. Což potvrzuje, že vše zlé je pro něco dobré.

Pojďme zpět k příjemnějším tématům… Kolik zemí jste již vlastně stopem projel? A dá se říci, které z nich ve vás zanechaly největší dojem?
Během posledních 17 měsíců jsem se toulal v celkem 19 zemích Evropy. Zamiloval jsem si Dánsko a Itálii. Dány díky jejich usměvavé povaze a pohostinnosti, Italy kvůli jídlu a kávě. Nejvíce se mi líbilo v Dánsku, francouzské Provence, ale i třeba v Bosně a Herzegovině.

Dá se také říct, které země či národy, jsou v Evropě ke stopařům nejvstřícnější a kde se naopak stopuje nejhůře?
Všeobecně se stopuje dobře skoro v celé Evropě. Horší je to však třeba v Itálii nebo ve Španělsku. Tam si člověk občas počká a hlavně dost často narazí na jazykovou bariéru. Vztyčený palec je ale jakési zaklínadlo a na národnosti si nehraje.

Vy ale nejen stopujete, nýbrž také píšete. A díky tomu se budou moci zájemci s vašimi zážitky z cest seznámit také v chystané knize. V jaké fázi jsou nyní práce na knize, dá se předpokládat, kdy by mohla vyjít a půjde o knihu v elektronické podobě, nebo chystáte i klasické knižní vydání?
Ano, lidi seznamuji se svými dobrodružstvími na facebookové stránce, ale mimo to jsem celý rok tvořil knihu, díky které chci předat své zkušenosti a zážitky širší veřejnosti. Knížka se bude jmenovat Dobrodružství stopaře Moodyho a její knižní a elektronické vydání plánuji na první čtvrtletí roku 2016. Chtěl bych tímto dílem lidem ukázat, že svět a lidé na něm jsou mnohem lepší, než se z pohodlí domova může zdát. A v druhé řadě bych chtěl inspirovat mladé lidi k tomu, aby si šli za svými sny a to i přesto, že kvůli nim bude potřeba vykročit ze své "komfortní zóny".

Závěrečná otázka je vzhledem k současnému období nasnadě. Takže, máte již své cestovatelské plány a představy na rok 2016?
Jsem tak trošku zastánce toho, že plány nás jenom omezují a tak moc neplánuji. Ale v mém cestovatelsko-stopařském hledáčku je ale v současné době například Ukrajina, Gruzie a Irán. Rád bych se příští rok dostal stopem až do Indie, což je v tuhle chvíli můj další cestovatelský sen. Nejdříve však chci dokončit knihu a získat nějaké peníze na víza, která se zkrátka nedají obejít.

Autor: Richard Kutěj

5.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Jiří Kajínek, odsouzený vrah, míří 23. května po 23 letech na svobodu z věznice v Rýnovicích v Jablonci nad Nisou díky milosti, kterou mu udělil prezident Miloš Zeman. Na snímku Jiří Kajínek s jeho příznivci před branami věznice.
6 34

Komentář Stanislava Šulce: Jiří Kajínek Superstar

Zbigniew Brzeziński. Narozen v roce 1928 ve Varšavě, Polsko, zemřel v roce 2017 ve Falls Church ve Virginii, USA
4 5

Zemřel Zbigniew Brzeziński, vlivný hráč americké politiky 20. a 21. století

Václav Klaus: Lidé se o politiku zajímají, nezajímají je konkrétní politici

/VIDEO, FOTOGALERIE/- Hlas druhého českého prezidenta Václava Klause (75) byl v posledních dnech víc slyšet i na domácí scéně. Nejen kvůli vládním šarvátkám, ale i diky jeho nové knize Zničí nás klima nebo boj s klimatem. Zajímalo mě, jak vnímá současnou politickou scénu v Česku i zahraničí, co ho znepokojuje a zda očekává od letošních voleb do sněmovny nějaký fatální zlom v polistopadovém vývoji. V rozhovoru s Deníkem se Václav Klaus představil i jako pyšný otec syna, který má v ODS nakročeno ke slušné kariéře.

Můj soused zabiják: lidé z Bystrce Kajínka většinou vítají, cítí se i bezpečněji

Odsouzený a omilostněný dvojnásobný vrah Jiří Kajínek bydlí v brněnské Bystrci. Sousedům většinou nevadí.

OBRAZEM: Nejlepší fotografie týdne

Prohlédněte si nejpovedenější snímky našich fotografů, pořízené během uplynulého týdne.

Bělobrádek: Česko čeká boj o charakter společnosti

Českou republiku čeká souboj o charakter společnosti a o to, zda zůstane standardní parlamentní demokracií, nebo se posune k autoritářskému systému. V projevu na sjezdu KDU-ČSL to dnes řekl předseda strany Pavel Bělobrádek. Lidovci jsou podle něj síla pro budoucnost a strana, která je zodpovědná a solidární.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies