VYBERTE SI REGION

Dobrodružná dovolená: výstup na Kilimandžáro a Silvestr v Africe

Lubomír Peterka z Loun s dalšími pěti kamarády si splnili sen a dokázali vylézt na nejvyšší horu Afriky, téměř šestitisícovku.

26.1.2014
SDÍLEJ:

Lubomír Peterka u známé cedule na vrcholu Uhuru, nejvyššího bodu masivu Kilimandžáro a zároveň celé AfrikyFoto: Václav Nedorost

Výstup na Kilimandžáro, potápění s delfíny a příchod nového roku v exotické destinaci - to vše zažil Lubomír Peterka z Loun. S přáteli se po Vánocích vypravil zdolat nejvyšší vrchol afrického kontinentu. Uspěl a ještě se skvěle bavil.

Celá dobrodružná expedice proběhla podle plánu. Parta odlétala 26. prosince do Dar es Salaamu, bývalého hlavního města Tanzanie. Zatímco v jejich domovině doznívaly Vánoce a lidé doufali alespoň v něco málo sněhu, v rovníkové oblasti Afriky se šestice mladých musela vyrovnat s pořádným horkem. „Teploty se tam pohybovaly mezi 35 a 40 stupni," upřesňuje Lubomír.

Cesta na Mount Meru v TanzaniiSamotný noční přílet do Dar es Salaamu připravil jedno překvapení. Město totiž rozhodně nezáří do temnoty, jak jsme tomu zvyklí v evropských poměrech. „Bylo potemnělé, jen sem tam nějaké světýlko. Z tohoto pohledu bychom vůbec netipovali, že jde o velkoměsto," říká Lubomír. Přitom má toto sídlo zhruba tři miliony obyvatel. V ulicích na ně čekal tak trochu kulturní šok. „Tyto oblasti jsou velmi chudé. A jako běloši jsme byli pro místní velkou atrakcí a příslibem výdělku. Okamžitě byl kolem nás shluk domorodců, kteří nás tahali za rukávy, nohavice, postrkovaly nás, abychom s nimi šli do některého krámku a utratili nějaké peníze. Zřejmě mají z přivedených turistů provize, ale někdy toto chování došlo až do velmi nepříjemných situací, kdy jsme se museli doslova dát na ústup," vypráví mladý Louňan.

První cíl cesty, městečko Moshi v podstatě na samém úpatí masivu Kilimandžáro, byl ale ještě daleko. „Jeli jsme autobusem. Deset a půl hodiny! Vůz měl sice klimatizaci, ale zato nebyl moc prostorný. V tom horku to byl silný zážitek," směje se Lubomír. Zastávka na jídlo přidala do seznamu další zajímavost, i když trochu zneklidňující. U něčeho, co by se v našich končinách nazývalo motorestem, vydávali jídlo přes mříže. „Kdekoliv se v Tanzanii objevují peníze, tam jsou mříže. A ozbrojená stráž. Je třeba naprosto běžné, že před každým bankomatem tam hlídá policista," popisuje reálie východní Afriky cestovatel.

160 tisíc korun v sázce

Pořádné nervy však na partu teprve čekaly - na nádraží po příjezdu do Moshi. Tam už čekal domluvený zprostředkovatel, jehož úkolem bylo zajistit ubytování, stravu, povolení vstupu do národních parků a na vrcholy, domlouval také průvodce a nosiče. Ovšem peníze hezky předem na ruku, o záloze nechtěl ani slyšet. „Za nás šest to dělalo celkem 8100 dolarů, tedy něco přes 160 tisíc korun. Nezbývalo, než mu je dát a věřit. Řekl jen, že se objeví druhý den. Naštěstí skutečně další den přišel a vše bylo perfektně zařízeno. Dost jsme si oddechli," vzpomíná Lubomír. Ostatně být průvodcem v této oblasti není jen tak. Zájemce musí absolvovat školu, různé testy, zkoušky z angličtiny a absolvovat i fyzické testy. „Limit je 48 hodin na zdolání Kilimandžára. Nahoru i dolů. Nám to jako turistům trvalo čtyři a půl dne nahoru a další den a půl dolů," dodává. Pak teprve průvodce získá licenci a ještě další rok musí pracovat zadarmo jako doprovod zkušenějšího kolegy. Poté už může pracovat jako hlavní průvodce a je objednáván dalšími zprostředkovateli.

Druhý den v Africe už si Češi dopřáli i místní pivo; pravda, po dvou a půl dolarech za kus. Bylo ale moc dobré, plzeňského typu. Celá oblast žije z turistického ruchu, který přitahují Kilimandžáro a sousední Mount Meru. Za výstup se platí 800 a 600 dolarů. Další „dýško" se dává doprovodu, bez kterého není možné vůbec na vrcholy vyrazit.

Výhled s východem slunce

Lubomír Peterka při výstupu na vrchol Mount MeruPrvním na řadě byl výstup na Mount Meru (4565 m.n.m.). Trval celkem čtyři dny. Z posledního tábora se vyráží na vrchol v jednu hodinu ráno. Po zdolání asi tisíce výškových metrů stanula česká parta na vrcholu za rozbřeskem. „To proto, že odpoledne a vpodvečer se počasí na horách velmi rychle kazí. Je tedy nutné si cestu rozvrhnout tak, abychom se stihli bezpečně vrátit," vysvětluje Luboš Peterka. Doprovázel je ozbrojený průvodce. To kvůli divokým zvířatům, především nebezpečným buvolům.

Výstup do čtyř a půl kilometru byl náročný. Hlavně kvůli řídnoucímu vzduchu. „Co o tom říct? Pořád z tebe leje a jdeš nahoru. Nejdřív jsme byli samá sranda, ke konci výstupu už jsme přestali vtipkovat a jen se soustředili na to, abychom to udýchali," směje se 27letý mladík, který už poznal pořádný kus světa. Na vrcholu jim byl odměnou překrásný pohled na vycházející slunce a opodál vrchol Kilimandžára, na které se chystali. Po sestupu byl čas na malé safari v okolí Meru v národním parku Arusha. Viděli opice, žirafy, plameňáky a další exotická zvířata.

Bylo 31. prosince, když se vrátili zpět do ubytování v Moshi. Na oslavy ale neměli ani pomyšlení. Další den je totiž čekal nejnáročnější výstup - legendární Kilimandžáro. „Nevím, jestli tomu věřit, ale místní nám tvrdili, že silvestrovské oslavy jsou tam vládou zakázané. Prý se tam lidé vždycky tolik rozvášní, až hoří domy," krčí rameny Luboš, ale dodává, že přece jen z nočního města slyšel halas a hluk. „Bylo to celkem divoké, neodvážil jsem se ani vystrčit nos na ulici," říká.

Šestičlenná česká parta, dva průvodci, kuchař a devět nosičů se dali časně ráno do pohybu. Cíl: vrchol Uhuru s výškou 5895 metrů nad mořem. Zatímco v prvním případě přespávali po cestě v chatkách, teď je čekaly stany. Kuchař servíroval relativně běžné pokrmy, hlavně různé polévky, těstoviny nebo rýži, objevil se i popcorn. A nechyběly litry hřejivého čaje. Výprava zvolila jednu z nejtěžších, ale nejkrásnějších cest na vrchol, zvanou Machame. „Je úžasné, že každý den výstupu jdete úplně jinou krajinou. Nejdřív je to deštný prales, pak takové jehličnaté lesíky, následuje vysokohorská pustina a samozřejmě ledovec. Samotný výstup nebyl nijak extrémní, problémem je výška a nedostatek kyslíku," popisuje Lubomír. Kvůli výškové nemoci se musí cesta dělit do přiměřených úseků převýšení, aby si organizmus stačil zvyknout. „Během obou výstupů jsme v deseti dnech urazili asi 140 kilometrů," ilustruje náročnost cestovatel.

Vrchol Afriky, to je silný pocit

Na vrcholu Uhuru, nejvyššího bodu masivu Kilimandžáro a zároveň celé AfrikyPoslední den výstupu začal v táboře ve výšce 4600 metrů. Nejnáročnější etapu nakonec nezvládli úplně všichni. Kdo mohl, snažil se klást nohu před nohu a co nejvíce ukojit potřebu vzduchu. „Sil už bylo málo, ale stanout na vrcholu Afriky, to byl hodně silný pocit. Někteří kamarádi dokonce uronili i nějakou tu slzu dojetí," svěřuje se Luboš, ale hned zase ve vyprávění pokračuje k dalším zážitkům.

Ty čekaly v Zanzibaru, kam se přátelé přesunuli letadlem. Město Jambiani na východě ostrova nedaleko rovníku, s proslulými bílými plážemi a úžasným mořem, se stalo jejich domovem na dalších několik dní. „To už jsme hlavně odpočívali. Zkusili jsme výlet plachetnicí nebo potápění s delfíny přímo v moři. Místní nás vzali i na poznávací výlet do džungle. Nevěřil bys, že s nadsázkou asi 80% rostlin, co tam lze najít, pokládají za afrodiziakum, prales je jako obrovská lékárna," směje se Louňan. Celá výprava skončila prohlídkou města Stone Town, kde býval obří trh s otroky. Dodnes je tam této temné části historie věnován pomník.

Vyčerpaní, ale nadmíru spokojení se dobrodruzi vrátili do Čech v neděli 12. ledna večer. A kam zamíří příště? „Zatím není nic konkrétního v plánu, ale člověk nikdy neví, kam ho to příště zláká," uzavírá své vyprávění Luboš.

Autor: Zdeněk Plachý

26.1.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Česko chystá nové spalovny. Zbytečně, tvrdí ekologové

Ochránci přírody se obávají, že za patnáct let bychom museli odpady do spaloven dovážet.

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

Vysmívaný uklízeč z Rijádu získal po kampani na netu šperky

Rijád - Bangladéšský uklízeč ze saúdskoarabské metropole Rijádu, jemuž se na sociálních sítích vysmívali za to, jak na fotografii zírá do výlohy klenotnictví, po internetové kampani na jeho podporu získal sadu zlatých šperků. Lidé mu také přislíbili tisíce rijálů, informovala televizní stanice CNN.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies