VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Koleje jsou náš osud, říkají nadšenci z Bovera klubu

Je devět hodin ráno. Drobně mrholí a na dvoře Dopravního podniku Liberec je nevlídno. Na náladě nepřidají ani drobné organizační problémy a silniční kontrola, která přibrzdila mého kolegu fotografa. Kapučíno z automatu mě zachraňuje do té doby, než kolega dorazí a k vrátnici nás přijdou vysvobodit naši dva průvodci – Milan Svoboda a Tomáš Krebs. Chlapi, kterým už v dětství učarovaly koleje, troleje a elektrické vozy. Budeme si totiž povídat o jejich velké lásce – starých tramvajích.

14.3.2011
SDÍLEJ:

Nadšenci z Bovera klubu s láskou zachraňují staré tramvaje.Foto: Deník/ Jan Škvára

Vcházíme do vozovny, kde je o poznání útulněji než na pustém, studeném nádvoří. Je tu cítit olej, barvy, ona nepopsatelná směsice vůní, kterou zbožňují kluci snad už od narození. A uprostřed, na kovovém podstavci, skelet tramvaje, tedy přesněji vlečňáku, vyrobeného v roce 1932 v pražské podniku barona Ringhoffera na Smíchově.

„Říkáme jí plecháč, protože na rozdíl od dřívějších celodřevěných tramvají měla tahle už kovový plášť,“ vysvětluje jeden z našich průvodců Milan Svoboda a poklepává na místo, kde je k původnímu plechu přivařen nový. „Našli jsme ji v depozitáři Technického muzea v Brně. Jak ji pracovníci muzea objevili, tak tam byla, plechy byly shnilé, musely se navařit,“ říká Tomáš Krebs. S obdivem si prohlížím dokonalou práci. Až tramvaj dostane nový lak, spoj bude k nepoznání.

Strop je ze dřeva. Stejně jako podlaha. „Tu položíme tuhle sobotu a už to zase bude veselejší,“ dodává Tomáš Krebs. Mluví o hodinách a hodinách práce, které on a jeho kolegové z Boveraclubu obnově starých tramvají, svému koníčku a lásce, o sobotách a volných dnech věnují, aby se stařičké tramvaje objevily zase na kolejích a o některých svátcích připomněly cestujícím nostalgii starých časů.

Sborka – rozborka a staré jízdenky

„Musíme to opravdu rozebrat do posledního šroubečku, použitelné součástky vyčistit, promazat a opravit, chybějící vyrobit nebo nahradit,“ líčí Milan Svoboda. „Je to taková sborka, rozborka,“ doplňuje Tomáš Krebs. Součástky shánějí různě. Po burzách, něco poskytnou vraky, objevené jako včelíny či skladiště nářadí na různých zahrádkách, poslouží i zrušené důlní vozy. Každý takový objev je pro ně velkou radostí. Mnohé z nich jsou v zoufalém stavu, udržovány nebyly desetiletí.

„Za dřevěnými lavicemi byla i modrá okenní tabulka, jaké se kvůli zatmění dávaly do tramvají za války, což je jasným důkazem, že na ni od konce války nikdo ani nesáhl,“ popisuje Tomáš Krebs. Při demontáži se objevují i další poklady, třeba staré mince nebo jízdenky, které jsou také důležitým dokumentem historie každého jednotlivého vozu.

„Tenhle vlečňák si objednali v Jablonci, ale protože město bylo zadlužené, neměli na zaplacení, tak až do války stála v depu. Pak přišel Hitler a bylo mu jedno, kdo komu zaplatil,“ s trochou nadsázky líčí historii vozu Svoboda. “Jablonec ve dvacátých a třicátých letech mohutně investoval do dopravy. To sice v době krize pomohlo najít práci mnoha lidem, ale město se ohromně zadlužilo. Na druhou stranu, právě díky prostřednictvím nákladních tramvají, postavila radnice další stavby, třeba i přehradu,“ připomíná historická fakta druhý z průvodců, dopravní specialista Tomáš Krebs.

„Materiál na stavbu se totiž překládal na dolním nádraží, zhruba v místech, kde jsou násypníky na uhlí z železničních vagonů do tramvajových,“ vypráví Tomáš Krebs. „Říkalo se, přelož to na elektriku,“ doplňuje Milan Svoboda. Zavírá vrata a všichni se vydáváme do hlavní vozovny, kde na nás čeká červená zářící fešanda s číslem 117.

„Ty vyjeď z Boverou a já najedu Emtéšestkou,“ udílí Tomáš Krebs pokyny. „Emtéšestkou“ myslí motorový elektrický vůz 6MT, jehož oprava se právě blíží k závěru a kvůli kterému jsme sem vlastně přišli. „Můžu se svézt?“ škemrám. „No jasně, a hned dostanete úkol. Zavřete oči a budete si představovat, jak jedete z Rychnova,“ směje se, když se soukám přes nástupní plošinu do miniaturní kabinky pro řidiče.

Dupnu na zvonek u podlahy, a tak trochu si připadám jak Jiřina Bohdalová v Dámě na kolejích. Z Rychnova u Jablonce až do Janova v podhůří Jizerek jezdila elektrická dráha až do roku 1965. Pouze do roku 1960 se tramvají vozili také obyvatelé liberecké Rochlice. V kabince se sotva hýbu, přesto oproti starším typům přeci jen představovala určitý luxus.

„Elektrické vozy ve třicátých letech byly konstruovány tak, že kabina řidiče byla jen zpola krytá. Takhle jezdili za každého počasí od sedmi ráno do devíti večera a pak šli pěšky domů za kopec, za Ještěd. A lidi byli rádi, že mají vůbec práci,“ popisují dopraváci situaci v době prvorepublikové krize. Procházím vozem, který v roce 1953 vyrobili ve Vagonce v České Lípě. Nádherně voní. Dřevěné lavice jsou nablýskané, chromované kliky září novotou a interiér příjemně nasvěcují dobová stropní svítidla. Je tu hezky a útulně.

Vybaví se mi zážitek z dětství. Muži v uniformě můj dojem potvrzují. Tahle tramvaj skutečně jezdila v Liberci do roku 1973. Nebylo to tak ale vždycky. Vozy 6MT se totiž stěhovaly sem a tam. „V roce 1959 byly zrušeny tramvaje v Teplicích, odtud zamířily vozy do Mostu, aby se s ním v roce 1961 také rozloučily. Další tramvaje tohoto typu nadvakrát opustily Jablonec, poprvé v roce 1965, další v roce 1970, kdy skončily také v Ústí nad Labem,“ vrací se k historii motorových tramvají z padesátých let ve svém sborníku liberecký Bovaraclub.

Skříň vozu měla jednoduchou kostru ze slabých úhelníků, takže nebyly příliš pevné. Byl to jednak důsledek šetření, ale i předpokládané životnosti, která neměla být dlouhá, ale nakonec se vyšplhala na dvacet let… Navzdory době svého vzniku, padesátým letům, měla poměrně elegantní tvar daný, což oceňuje i kolega fotograf. Muži se zájmem pozorují zaoblení čel, porovnávají brzdnou dráhu a další technické parametry, včetně zásobníku na písek, skrytého pod dřevěnou lavicí, který v minulosti, stejně jako dnes zdrsňuje povrch kolejnic, aby při jízdě neklouzaly. Začíná mi být znovu zima, ale debata o písku mě pobaví. Připomene mi totiž povídku Šimka a Grosmanna Má první jízda tramvají, v níž řidič vozu posype vyplašené cestující pískem.

Filmová tramvaj a Dana Medřická

To mě inspiruje k další otázce na téma tramvaje ve filmu a literatuře. „Abych pravdu řekl, nevím, jestli existuje nějaká kultovní knížka o tramvajích, vím, že se jejich motiv hodně objevuje v Páralových románech z Ústí. Ale třeba v románu Muka obraznosti popisuje tramvajovou linku do Rochlic. Jaroslav Foglar v Rychlých šípech také tramvaje dost zmiňuje, myslím, že se tam dokonce mluví o Teplicích,“ připomíná.

Mnohem větší radost ale nacházejí fanoušci tramvají ve filmových záběrech. „Tak Pohádka o staré tramvaji, to je kultovní dílo. A jestli pamatujete film Ošklivá slečna s Danou Medřickou a Karlem Hö– grem, který se natáčel v Liberci, tak ti dva prokazatelně jeli z Ještědu tramvají z roku 1897, kterou jsme vloni našli opuštěnou v jedné zahrádce,“ rozpoutá se filmová diskuze s Tomášem Krebsem. Fandovství z obou mužů čiší na dálku. „Kdy se vlastně takový kluk do tramvaje poprvé zamiluje,“ ptám se. „Já jsem už jako kluk salutoval tramvajím u nás na Palackého v Jablonci, kde jsem bydlel, vypráví Milan Svoboda, kterého záliba následně vedla ke studiu Dopravní průmyslovky v Děčíně.

„Mě k této zálibě vedli, asi trochu nechtíc, rodiče. Oba byli učitelé a od mala mi říkali: Musíš se dobře učit. Když se budeš učit blbě, budeš jezdit tramvají! Blbě jsem se myslím neučil, tak jsem vystudoval Dopravní fakultu v Žilině a …jezdím tramvají,“ směje se uličnicky Tomáš Krebs. Oba se shodují, že koleje jsou jejich osudem. Proto nadšeně navlékají uniformy z třicátých let a jezdí se starými tramvajemi. Ale vidět je můžete i v těch současných. „Jenom v kanceláři bych nevydržel,“ přiznává Tomáš Krebs. Také Milan Svoboda se právě vrátil z ranní šichty na lince číslo 5 do Vratislavic a za chvíli se chystá na další…

Tramvaje budou mít své muzeum

Očima naposledy pohladíme tramvaj z roku 1953. Už brzy ji uvidíme na kolejích. Teď čekají nablýskaný vůz poslední technické zkoušky, povolení Drážního úřadu a tisíc kilometrů, které musí najezdit, než se pustí do provozu. „Zkoušky budou probíhat hlavně na lince do Lidových sadů. Úsek od Viaduktu na konečnou je totiž posledním z metrovým rozchodem kolejí, který historické vozy mají. Ten druhý je mezi Jabloncem a Libercem. Pak už jen v Bratislavě,“ vysvětluje Tomáš Krebs.

Na rekonstrukci tramvaje začali fandové z Bovera klubu pracovat před devíti lety, kdy ji přivezli, stejně jako vlečňák, o němž byla řeč v úvodu z brněnského muzea. „Pokud bychom rekonstrukci zadali specialistům, přišla by její oprava tak na pět, šest milionů. Takhle, když jsme si nejvíc udělali sami, se vejdeme do milionu,“ snaží se muži vyčíslit náklady. Vzpomínají, kolik na ní nechali hodin práce. Pomáhají jim ale také fandové z jiných oborů. „Někteří řemeslníci, třeba klempíři nebo svářeči jsou tak nadšeni, že nám někdy účtují jen polovinu,“ pochvalují si oba muži.

Peníze získávají od sponzorů, z grantů, hodně podle jejich slov pomohl Liberecký kraj. Nedivím se, vždyť je to pro město obrovská propagace. „Na historické vozy se jezdí dívat nadšenci z celé republiky, ale i z Německa a USA. Byla tu výprava z Washingtonu,“ vzpomíná Tomáš Krebs.

Jejich snažení by mělo být korunováno úspěchem nejen v létě, až se 6MT vrátí na koleje, ale i v poměrně krátké době, kdy by mělo na libereckém Výstavišti vyrůst unikátní Muzeum tramvají. Projekt je už ve fázi žádosti o stavební povolení. Na liberecké Výstaviště se zase vrátí život. A spolu s ním ožijí i milovníci jedné dopravní éry, kterou v roce 1875 odstartovala koněspřežná tramvaj v Praze a první elektrická tramvaj Františka Křižíka v roce 1891.

Autor: Jana Švecová

14.3.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Sir Roger Moore
4

Zemřel Sir Roger Moore, jeden z filmových Bondů

Jiří Kajínek, odsouzený vrah, míří 23. května po 23 letech na svobodu z věznice v Rýnovicích v Jablonci nad Nisou díky milosti, kterou mu udělil prezident Miloš Zeman.
AKTUALIZOVÁNO
26 34

Je to tady! Kajínek opustil vězení. "Vítej na svobodě," zaznělo na uvítanou

EXKLUZIVNĚ / AKTUALIZUJEME

Tři autentické dojmy z Manchesteru: Lidé jsou šokovaní, život se ale nezastavil

/VIDEO/ Jak se tragédie v Manchesteru, kde útočník na koncertě odpálil bombu, dotkla tamních obyvatel, včetně české ředitelky Czech School Manchester? Jaké dojmy a postřehy nám svěřil novinář deníku The Sun, jehož syn byl přítomen na tragickém koncertě? Přinášíme i poznatky další Češky, sociální praconice Zory Zámečníkové, jež poskytla video z okolí místa činu. 

Comeback Kvitové se blíží. Bude hrát už v Paříži?

/VIDEO/ Doba návratů? Jen den poté, co svůj návrat na kurty oznámila bývalá světová jednička Viktoria Azarenková (po mateřské pauze plánuje hrát Wimbledon), se výrazně přiblížil i comeback další tenisové hvězdy – Petry Kvitové.

Bouře na magistrátu. Vznikne Blanka II?

Vedení města se nemůže dohodnout na podobě dokončení severovýchodní části městského okruhu. Ve hře jsou dvě varianty.

AKTUALIZOVÁNO

Obětí je 22, nejmladší osmiletá. Útočník z Manchesteru se jmenuje Salman Abedi

/VIDEO, FOTOGALERIE/- Celkem 22 mrtvých a minimálně 59 zraněných. Taková je bilance exploze v koncertní hale v Manchesteru. Podle všeho se zde odpálil sebevražedný útočník, policie to vyšetřuje jako teroristický čin. Zatčeni byli již tři podezřelí. Totožnost 23letého útočníka je již známa, má jít o 23letého Salmana Abediho, k jehož činu se přihlásil Islámský stát. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies