VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Komu nestačí lyže, může vyzkoušet člun

Ze sněhu na cestách je špinavá břečka. Na svazích horských středisek se povalují více či méně zdatní lyžaři. Ti, kteří prohráli boj s leností, a na lyže se jim nechce, však nemusí promrhat celý den doma zaboření do pohodlných křesel. Načaté ráno, dopoledne nebo odpoledne se dá strávit akčně a neotřele. Třeba na dráze snowtubingu ve Velkých Karlovicích.

6.2.2011
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Shutterstock.com

„Mám strach, běž první,“ říká mi u vleku kamarádka. V ruce drží gumový kroužek, ke kterému je lanem připevněný člun. Poté, co vidíme malé děti, které se neohroženě vrhají do sněhového koryta, se trochu zastydíme. „Když ony, tak proč ne my?“ bleskne nám hlavou.

Nasedám do barevného kruhu poblíž vleku, jenž mě má vyvézt na kopec. To by šlo, pomyslím si, když můj člun stoupá na vrchol a já se můžu kochat krajinou, lyžaři a vším možným. Dobře, občas se některý ze člunů uvolní a je na neohroženém vlekaři vrhnout se zachránit pasažéra i za cenu svého života. Přeháním… je ale pravdou, že se z mladíka zapojujícího čluny k vleku stává otloukánek, když mu téměř každý „sjezdař“ kopne do nohou.

Gumová duše pro dobrou náladu

Zpátky k jízdě. Konec vleku je náhlý. Překonávám kopeček, člun se odepíná a já mířím vstříc dráze. Zatočím se jednou, dvakrát, jedu pozadu, bokem, čelem. Člun se natřásá a občas se nebezpečně přiblížím k vrcholku sněhového koryta. Pro okolní pozorovatele se to možná zdá přehnané. Zas tak velkou rychlost čluny nemají. Když se ale člověk posadí přímo do něj, je to adrenalin.

Po několika zatáčkách a otáčkách trať končí. Stejně náhle jako začíná. Občas některý z člunových jezdců překoná dolní zátarasu v podobě sněhové kopy. Pokud je rozjetý opravdu pořádně, o několik sekund později mává svým drahým z blízkého potůčku. To se ale nestává. Dojezd je celkem bezpečný. Pokud se ovšem jezdci stihnou vypakovat z malého plácku dříve, než je dohoní další neohrožený sjezdař.

Většinu lidí pak víc než samotný sjezd přemůže smích. Postupně si do člunů nasedají kromě dětí i jejich rodiče. Zabaví se celá rodina. Kdo by přitom řekl, že k dobré náladě stačí sjet kopec na gumové duši.

Upřímně musím přiznat, že absolvovat dráhu jen jednou rozhodně nestačí. Nic se ale nemá přehánět. Pro přecitlivělé jedince by pár jízd znamenalo nějakou dobu bez sezení. Bohužel pro ně nejsou totiž dna člunů polstrované.

Autor: Iveta Barabášová

6.2.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Premiér Bohuslav Sobotka během rozhovoru Deníku.
AKTUALIZUJEME
11

Teroristé nás nezastraší, řekl Sobotka k londýnskému atentátu, Zeman vyčkává

Ilustrační foto.
29

EET a fitness: trenéry čeká existenční dilema, zákazníky fronty

Zrychlí stavby? Politici chtějí vyšachovat ekology i spolky

Kuňkání žab zřejmě ještě více než dnes zanikne v hluku stavebních strojů. Důvod? Výhrady, které ke stavbám vyjadřují ekologové či různé občanské spolky, už brzy úřady nebudou tolik poslouchat. Připravit je o slovo může chystaná novela zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (tzv. EIA), která má omezit možnost vyjadřovat se tak jako dosud k chystaným velkým stavbám, jako jsou dálnice nebo továrny.

Katastrofa: Zelenina zdražila!

„Brutální zdražení potravin." „Salátová krize!" „Zákazníci zuří: Zelenina je moc drahá!" „Oběti letošní zimy: okurky, cukety, ledový salát." Češi jsou od počátku roku zásobováni katastrofickými zprávami o tom, jak letos zdražuje zelenina. Jeden by snad začal okopávat zanedbaný záhumenek či navezl na balkon pytle plné hlíny, aby si mohl vypěstovat pár rajčátek a nějakou tu okurku.

Ukrajinci zakázali ruské zpěvačce cestu na Eurovizi v Kyjevě

Ukrajinská tajná služba SBU zakázala vstup do země ruské zpěvačce Juliji Samojlovové, která měla Rusko reprezentovat v květnové soutěži Eurovize v Kyjevě. "Nežádoucí osobou" se stala tím, že porušila ukrajinské zákony návštěvou anektovaného poloostrova Krym. Neobvyklý krok oznámila televize 112 s odvoláním na mluvčí SBU. Zákaz má platit po tři roky.

Spíme málo. Trpíme proto nadváhou a depresemi

Spánek? Na ten jsem dlouho neměla čas, přiznává osmatřicetiletá manažerka Lenka Procházková. Snažila se totiž stihnout úplně všechno – práci si nosila domů, děti dirigovala hlavně přes telefon, k tomu se starala o nemohoucí rodiče. Během pracovního týdne strávila v posteli sotva pět hodin denně. Někdy musely stačit i čtyři hodiny. Dokud nepřišel zvrat.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies