VYBERTE SI REGION

Cestovatelé pokořili Kavkaz ve starém Brouku

Hodně nevšední zážitek mají za sebou dva mladíci z Háje ve Slezsku. Rozhodli se totiž dojet do Mongolska a zpátky ve více než čtyřicet let starém voze Volkswagen Brouk. Cesta jim trvala 80 dní, během kterých urazili téměř dvaadvacet tisíc kilometrů.

20.10.2015
SDÍLEJ:

Dobrodruzi Luděk Brhel (vlevo) a Vladimír Škrobánek společně se svým Broukem.Foto: archiv cestovatelů

Když se Luděk Brhel a Vladimír Škrobánek rozhodli, že se vydají na cestu přes Kavkaz, mnozí jen nevěřícně kroutili hlavou. Jejich dobrodružství je však o to zajímavější, že si jako svůj dopravní prostředek zvolili Brouka, kterému dali jméno Naďa.

Své putování zahájili na Slezské Hartě a přes Turecko, Gruzii, pohoří Kavkaz a Rusko dojeli až do dalekého Mongolska.

Překonávali nejen technické problémy, ale museli se vypořádat také s dalšími nástrahami. „Jednou v noci mě probudilo praskání větví a stromků. Po chvíli něco vyšlo z lesa, zafunělo, zabručelo a než jsem vzbudil Vláďu, bylo to pryč. Máme podezření, že to byl medvěd," vypráví čtyřiadvacetiletý Luděk Brhel, který dále vzpomíná, jak jeho spolucestovatele napadla a téměř pokousala skupinka divokých psů.

Mačeta se oběma dobrodruhům hodila nejen na odhánění psů, ale také agresivního jezevce. Jiný druh nebezpečí zažili v Turecku, kde je nemile překvapila skupina ozbrojených mužů. „Když nás uviděli, byli stejně překvapení jako my. Ze zbraní, které před námi přebíjeli, jsme neměli dobrý pocit. Naštěstí uměli anglicky a říkali, že jdou na lov jelena," popisuje příhodu Luděk Brhel.

O poznání příjemnější zážitek prožili oba mladíci v Istanbulu, kde se setkali s místními skauty, kteří je provedli městem, nabídli jim jídlo a ubytování.

„Navázali jsme kontakty a natočili dostatek materiálu na spot pro naše skauty v České republice. Ti mají v Turecku rozhodně dveře dokořán," říká Brhel. „Rozdali jsme některé dárky od našeho oddílu, pomohli složit náklaďák plný stanů, naučili je nějaké hry a rozloučili jsme se v turečtině, což sklidilo nemalý úspěch," přidává svou vzpomínku Vladimír Škrobánek.

Jejich další cesta se z Turecka ubírala směrem k slavné hoře Ararat. Cestovatelé k ní ovšem přijeli z druhé strany než zamýšleli a ocitli se tak z ničeho nic dvacet kilometrů od iránských hranic, kde už po nich házeli kameny.

„To že jsme se dostali do oblasti se špatnou pověstí, nám bylo jasné celý den. Lidé tam nosili zbraně, na úbočích hor mají postavené bunkry a u krajnic ležely vystřílené patrony," popisuje zážitek starší z obou cestovatelů Luděk Brhel.

Úleva na cestovatele z Háje ve Slezsku čekala v Gruzii, kde je potěšila ochota zdejších lidí a také velmi příznivé ceny. V hlavním městě Tbilisi navíc potkali své české kamarády. Následná cesta přes pohoří Kavkaz ubíhala překvapivě hladce.

Větší zdržení přišlo až na hraničním přechodu do Ruska, kde oba mladíci strávili osm hodin čekání. Za hranicemi se rozhodli přespat pod širým nebem, čehož si všimli také ruští vojáci. „Netrvalo to ani patnáct vteřin a z kopce k nám seběhli dva zadýchaní ozbrojení vojáci. Byli překvapení stejně jako my.

O pět minut později už jich bylo dvanáct a příliš se s námi vybavovat nechtěli," říká Brhel, který se netají tím, že měl v tu chvíli opravdových strach, vždyť nakonec je obklopila skupinka sedmdesáti vojáků! Vše nakonec dobře dopadlo a dobrodruzi z Ruska zamířili do sousedního Kazachstánu, kde už je netrápili vojáci, ale nekvalitní cesty.

„Kazachstán je vstupní brána do pekla. Nehostinná pustina, úmorné vedro a ostrý vítr plný písku. Asfalt zmizel docela, pokud se občas objevil, tak pro nás bylo nereálné po něm jet," doplňuje Vladimír Škrobánek. V Aralu potkali další české skauty, Adama Pokorného a Vojtu Marka, kteří je k Aralskému jezeru doprovodili na svých padesát let starých motocyklech značky Jawa.

Nakonec zamířili do Mongolska, které bylo cílem jejich dlouhé cesty. K hraničnímu přechodu přijeli v pátek a čekalo na ně nemilé překvapení. Hranice byla do pondělí uzavřena. „Zaskočeni jsme postavili stan ve výšce 2700 metrů nad mořem a šli spát. Ráno jsme se probudili zasypáni sněhem, který přes den pomalu roztál," vzpomíná Vladimír Škrobánek.

Ten si z cestování po Mongolsku odvezl nejen řadu vzpomínek, ale nechybělo mnoho a domů se vrátil s mongolskou manželkou. Jedna z místních žen mu totiž velmi intenzivně dohazovala svou dceru. K veselce však nedošlo a mladíci nastartovali Naďu a vyrazili zpátky do České republiky.

Cestou ještě stačili navštívit buddhistický chrám, vykoupat se v nejhlubším jezeře na světě Bajkal a při zpáteční cestě navštívit Estonsko, kde navštívili místní mekku. Nakonec se oba cestovatelé po dlouhých 80 dnech vrátili domů, a i když sami sebe nazývají blázny, určitě své cesty nelitují.

Petr Večeřa

Autor: Redakce

20.10.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ministr financí a předseda hnutí ANO Andrej Babiš.
15 18

Poslanec ČSSD chce od Babiše vědět, kde vzal peníze na dluhopisy

Platforma Bez komunistů.cz. uspořádala v Praze shromáždění k odkazu Jana Palacha.
3 3

Na památku Palacha, v den jeho smrti, si lidé zapalovali svíčky

AKTUALIZOVÁNO

Podívejte se na pustý stadion před zbouráním. Nástupce je ve hvězdách

Nadšený řev fanoušků vítězného týmu se rozléhal brněnským zimním stadionem za Lužánkami, když domácí hokejisté Rudé hvězdy, dnešní Komety, poprvé doma před Brňany přebírali mistrovský titul. Tehdy se psal rok 1957 a stadion měl za sebou deset let fungování a před sebou ještě mnoho radosti i smutků fanoušků brněnských hokejistů. Nyní, sedmdesát let od slavnostního otevření stadionu, už na něj odkazuje jen název zastávky hromadné dopravy. Slibovaná nová aréna je v nedohlednu.

Obamovi balí, prezidentští úředníci vyklízejí Bílý dům

Odcházející americký prezident Barack Obama se loučí s Bílým domem, v němž jako hlava státu bydlel osm let. Oficiální akce, projevy a tiskové konference má za sebou a dnes je jeho program podle poradců volnější, byť Bílý dům ještě neopouští. Hlavou státu je do pátku 12:00 místního času (18:00 SEČ), kdy složí přísahu jeho nástupce Donald Trump.

AKTUALIZOVÁNO

Lavina na italský hotel spadla, když už hosté měli sbaleno

Řím - Hosté italského hotelu Rigopiano měli v okamžiku pádu ničivé laviny sbalené kufry a budovu na úpatí pohoří Gran Sasso se chystali opustit. Museli ale počkat, dokud sněžný pluh neodstraní sníh, který zablokoval přístupovou cestu. Italskému listu La Repubblica to dnes řekl Quintino Marcella, přítel a zaměstnavatel jednoho ze dvou přeživších, kuchaře Giampiera Pareteho, který byl v hotelu s rodinou na dovolené.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies