VYBERTE SI REGION

Lusaka na několik tlesknutí... aneb Dostala nás Afrika

Tlesk! A je po tobě, kamaráde… Tentokrát jsme se bez sítě proti komárům neobešli. Je ráno. Probouzím se ve stejné špinavém hotelovém pokoji, ve kterém jsem před osmi hodinami usínala.

29.12.2009 2
SDÍLEJ:

Provinciální dům salesiánů v LusaceFoto: Jana Švecová

Nacházíme se v městečku Livingstone, pojmenovaném po britském cestovateli, který v padesátých letech 19. století začal objevovat Afriku a seznamovat ji s křesťanstvím. Budgetové hotely doporučované Lonely Planet byly mnohem dražší než psáno a levný útulek jsme našli až s pomocí řidiče našeho taxi v místním čínském hotelu.

"Nulová" měna

„Tak jsme v Zambii,“ musíme si stále opakovat. Za posledních 14 dní je to po JAR, Lesothu a Zimbabwe již naše čtvrtá africká země. Není čas jít do hloubky, ale pro povrchní vnější dojem z jednotlivých zemí je naše hektické tempo postačující. Pro lepší komunikaci s našimi známými v Zambii kupujeme zambijskou simku. Je hodně levná. Dobíjíme kredit ve výši 20000 kwacha. Místní měna je přijatelnější než v sousedním Zimbabwe, ve kterém nuly na bankovkách dosáhly již tak astronomických čísel, že místní měnu raději odstavili a používají dolary. I tak stojí autobus do Lusaky každého 70 tisíc kwacha, tedy kolem 15 dolarů.

Autobus je jako v našich předcházejících zkušenostech s delšími cestami opět podobný našemu standardu s dvěma rozdíly: do jedné řady se posadí až pět cestujících a celou cestu nám „zpříjemňuje“ hlasitá hudba. Po chvíli v ní rozeznáváme místní křesťanské gospely. Při počtu 75% křesťanů z 11,5 milionů všech obyvatel Zambie nás to nepřekvapuje. První část cesty jedeme pro prašné cestě. Po několika desítkách minut se naštěstí mění v krásnou novou silnici.

První africká mše

Lusaka nás po pěti hodinách jízdy vítá průtrží mračen. K cestování jsme si nevybrali nejlepší dobu. Je listopad, období dešťů. Neznamená to, že prší od rána do večera. Téměř každý den však nastane chvíle, kdy se nebe během krátké chvilky pokryje temnými mračny a v následujícím silném lijavci není ani deštník příliš platný. Po pár desítkách minut nás z temného nádraží vysvobozuje nejvyšší šéf salesiánů v Zambii, Zimbabwe, Namibii a Malawi, otec provinciál Joseph Czerwinski. Spolu s jeho spolupracovníkem, otcem Antoniem z Peru, povídáme o zapojení našich dobrovolníků v rámci programu Adopce nablízko do jejich děl pro děti a mládež.

Neděli začínáme účastí na naší první africké mší svaté. Místní kostel zklamal snad jen počtem návštěvníků, kterých v deštivém počasí nebylo příliš. Rytmická hudba, tanec dívek před oltářem, zvuk bubnů, ohnivé kázání - vše je přesně tak, jak jsme o africkém způsobu prožívání bohoslužby slyšeli dříve. „Proč lidé při jedné z modlitbě třikrát tleskají?“ divíme se zvyku, který z domova neznáme. „Děkují Bohu. Tleskání zde vyjadřuje vděčnost,“ odpovídá nám místní kněz. Zajímavý zvyk.

Jak se vaří ryby

Kupujeme drobnosti pro známé v Čechách. Jako malé děti jásáme v supermarketu nad pytlíkem malých sušených rybiček. Co s nimi? Usměvavý kuchař provinciálního domu salesiánů nás nenechává v nouzi: „Přineste je, ukážu vám, jak je správně připravit.“ Rybičky nasucho opražíme na pánvičce, aby získaly správnou vůni. Namočíme je do horké vody, aby se zbavily písku a drobných kamínků, které jim při sušení ulpěly na sobě. Mezitím na pánvičce rozehřejeme olej, na kterém rybičky osmažíme. Přidáme nakrájenou cibuli, rajčata, vše osolíme, chvíli podusíme a můžeme zasednout ke stolu. Je to pochoutka. Zbytek sáčku necháváme kuchaři a jeho početné rodině. Třikrát tleská. Už víme, že tím neodhání mouchy…

Před odjezdem chceme nakoupit pár drobností. Městská hromadná doprava v Lusace je tvořená malými minibusy pro 14-20 lidí podle jejich skladnosti. Staví na určených zastávkách. Na nejbližší minibus do centra nečekáme ani minutu. Platíme drobných 2000 kwacha (kolem 30 centů) a za pár minut jsme již na chaoticky působícím hlavním nádraží minibusů. V katolickém knihkupectví nás zdraví jeden z místních zaměstnanců. Po zjištění země, odkud pocházíme, začne k našemu úžasu lámanou češtinou zpívat: „Když máš radost a víš o tom, zatleskej…“

A tak si z Lusaky odnášíme pocit, že není tlesknutí jako tlesknutí a že vděčnost se dá projevovat mnoha způsoby. Tleskáme proto všem lidem, které jsme zatím na naší cestě po Africe potkali. Překvapují nás každý den svojí pohostinností a touhou pomoci „ztraceným bělochům“. Pocit ohrožení a nebezpečí jsme zatím neprožili. Tlesk. Tlesk. Tlesk.

Jana Švecová

29.12.2009 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

Kardinálové chtějí od papeže odpověď, Vatikán mluví o skandálu

Vatikán - Za velmi vážný skandál označil předseda jednoho z nejvyšších soudů římskokatolické církve otevřený dopis čtveřice kardinálů, kterým žádají papeže o vyjasnění jeho názoru na rozvedené. Kardinálové z Německa, Itálie a USA odpověď Františka na svůj původní dotaz nedostali, proto s ním vyšli nedávno na veřejnost.

Zadeha v Praze znovu zadržela policie

Praha/Brno - Policie dnes v Praze zadržela obžalovaného podnikatele Sharama Abdullaha Zadeha, celý den u něj prováděla domovní prohlídku, uvedl v tiskové zprávě Zadehův mediální konzultant Jan Jetmar. Večer ho podle něj převezla k výslechu do Brna. Zadeh je obžalován z daňových úniků, hlavní líčení se koná u brněnského krajského soudu.

V Norsku našli nápis Arbeit macht frei ukradený z Dachau

Bergen - Norská policie nejspíš objevila nechvalně proslulý nápis Arbeit macht frei (Práce osvobozuje) ukradený v roce 2014 z brány bývalého německého koncentračního tábora Dachau. S odvoláním na bavorskou policii o tom dnes informovala agentura AFP.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies