VYBERTE SI REGION

Karel Markvart: Turistika po značkách je kulturním dědictvím

Na zahraničních turistických konferencích od Angličanů, Řeků nebo třeba Finů šéf českých značkařů Karel Markvart z nenápadného Zajíčkova na Pelhřimovsku slýchává, že české turistické značení je nejlepší. Za turistickými povinnostmi, ale ještě častěji za radostmi vyráží. „Vždyť je tady tak krásně," zasní se muž, který už pěknou řádku let stojí v čele Rady značení na ústředí Klubu českých turistů, když odpovídá na otázku, co ho zavedlo právě do Zajíčkova. O české turistice i cykloturistice ví tolik co málokdo. V posledních měsících se objevoval na veřejnosti hlavně v souvislosti s děním v Brdech, ale zasvěceně umí vyprávět i třeba o českých značkařích v Brazílii.

27.3.2016 1
SDÍLEJ:

V PŘÍRODĚ. Šéf českých turistických značkařů Karel Markvart v terénu.Foto: Foto: archiv Karla Markvarta

Když se v posledních měsících hovořilo na téma turistických tras a turistického značení, tak hlavně v souvislosti s Brdy, které opouštěla Armáda České republiky. Máte už Brdy vyřešené?

V současné době máme hotovou cílovou síť turistických tras, kterou bychom v Brdech chtěli vyznačit. Máme to předběžně projednáno s vojenskými lesy a se správou chráněné krajinné oblasti, jednání budou ještě pokračovat. V tomto momentě je stav takový, že je přístupná zatím zhruba třetina toho bývalého vojenského újezdu, a tam budeme letos malovat turistické značky. Tak jak bude letos a v roce 2017 postupovat pyrotechnická očista, tak se bude to nepřístupné území postupně zmenšovat a budeme v souladu s cílovým projektem malovat další značky. Takže předpokládáme, že letos do konce května nebo června by ve zpřístupněném pásu měla být vyznačena síť turistických značek, což umožní třeba přístup na vrchol Praha, k jednomu z Padrťských rybníků a samozřejmě na Třemošnou, na zříceninu hradu Valdek.

Pojďme na Vysočinu. Řešil se v minulosti i tady po odchodu armády nějaký podobný problém?

Pokud vím, tak nikoliv. Na Vysočině žádné takové problémy nebyly. Tady, stejně jako všude jinde, přidáváme občas nějakou turistickou značku. To byl před několika lety třeba případ Číhoště. Značíme trasy stávající, občas vyznačíme nějakou novou, některé staré naopak smažeme.

Turistická sezona začíná pro turisty s příchodem jara. Platí to i pro značkaře?

Ne, značkařům začíná sezona později. S nástupem jara zahajujeme takovou tu klasickou pěší turistickou sezonu, dříve se tomu říkalo Sto jarních kilometrů, někde tyto akce stále přetrvaly. Značkaři ale potřebují pro svoji práci teplo, alespoň patnáct stupňů, ještě lépe dvacet, a potřebují sucho, suché stromy. Takže naše značkařská sezona začíná spíš až ve druhé polovině dubna nebo v květnu. Současně chceme, aby značkaři svoji každoroční práci udělali do začátku hlavní turistické sezony, tedy do konce června.

Turistika, to jsou i turistické zajímavosti. Jaké tady v regionu považujete za nejcennější?

Vysočina je cenná už tím svým názvem, těmi nádhernými kopečky. Jsou zde nádherné lesy, pole i vesničky. Turisté sem jezdí právě za tím, co charakterizuje zdejší kraj jako celek s jeho přírodními krásami. To, co zdejší lidé považují za normální, návštěvníci vrchoviny z jiných končin republiky považují za to nejcennější na zdejších přírodních krásách. Tady není nic, snad s výjimkou velehor, co by návštěvníkům scházelo. Jsou tu nádherné rybníky, ve Žďárských vrších najdou turisté zajímavé skalnaté útvary, jsou tady kulturní památky, hrady, zámky. A musím zmínit i to, že jsou tady příjemné pohostinské podniky. K turistice patří i poznávání, a k tomu poznávání patří i zajít si do hospůdky na nějaký dobrý oběd. K pobytu v přírodě by mělo patřit od všeho hezkého něco.

Vyhovuje turistům síť zdejších hospůdek? V poslední době se mluví o problémech s jejich provozováním, někdy dokonce s přežitím…

Jak kde. Tam, kam vedou turistické značky, jsou nádherné hospůdky, které vlastně žijí z cestovního ruchu. Hlavní příjem řady takových hospůdek je právě z toho, že je navštěvují turisté. A v poslední době také cykloturisté. Před rokem 1990 vůbec neexistovaly značené trasy pro cyklisty. Jedna z prvních, která se v roce 1998 vyznačila, byla trasa Praha Vídeň, jež vedla i přes Vysočinu. Jsou místa, kde kdysi mívali otevřeno jenom večer pro místní, kteří si tam zašli na pivo, a to se s nástupem cykloturistiky změnilo. Někteří podnikatelé právě s nástupem cykloturistiky změnili otevírací dobu, rozšířili služby, začali ve svých hospůdkách vařit, takže dnes nabízejí obědy, ale i zázemí pro bezpečné uložení kol a někde třeba i malé cykloservisy, kde je možno spravit kolo.

Pojďme trochu do turistické historie. Která turistická trasa tady v regionu je nejstarší?

Tak to vám neřeknu, myslím si, že to ani nemáme vyzkoumáno. Ví se ale, že nejstarší značená trasa v republice byla vyznačena 11. června 1889 a vede ze Štěchovic na Svatojánské proudy. Když jsme tam předloni slavili 125. výročí jejího vzniku, tak jsme si říkali, že by bylo fajn zjistit v každém kraji nejstarší trasu, kterou Klub českých turistů vyznačil, ale zatím to ve většině krajů nevíme.

Kolik kilometrů značených turistických tras v současnosti tady v regionu, případně v celé republice je?

Stav k prvnímu lednu 2016 jsme dali dohromady nedávno, takže když se do té tabulky koukám, tak síť značených pěších tras v Kraji Vysočina měřila přesně 3 112,1 kilometru. Dále vím, že na nich máme více než čtyři tisíce směrovek a tabulek na křižovatkách, máme tady 97 nástěnných turistických map. V republice je už přes 45 300 kilometrů značených tras.

Říkáte „je už"… Znamená to, že značených turistických tras stále přibývá?

Přibývá, ale nejde o žádný výrazný přírůstek. Některé trasy, třeba z Pelhřimova na Křemešník, jsou historické a nikdo je nechce přeložit, natož zrušit. Některé trasy se ale mění nebo ruší kvůli tomu, že vyrostly třeba průmyslové zóny nebo vznikly frekventované asfaltové silnice. A naopak značíme nové trasy třeba v případech, když se někde vybuduje nějaká rozhledna nebo vznikne nějaká jiná nová turistická zajímavost. To je právě příklad Číhošti, o němž jsem se už zmínil. Tam kdysi žádná turistická trasa nebyla z politických důvodů. Teď tam byl navíc vytvořen střed republiky, což je zajímavost, která vedla k vyznačení nové turistické trasy. Ta je tam asi osm let.

Kolik značkařů se tady v regionu o značení turistických tras stará?

Na Vysočině bylo v uplynulém roce aktivních 101 značkařů. Zajímavé možná je také to, že se štětečky a barvami, pilkami či škrabkami stráví tihle lidé ročně v terénu v průměru tři až šest dnů. Pak je tady pár lidí, co tvoří Krajskou komisi značení Kraje Vysočina a všechno tohle organizují. Ti sestavují každoroční plány značení, vyměňují mapy. A samozřejmě hlídají peníze.

Když zmiňujete peníze, kdo činnost turistických značkařů financuje?

Každoročně nám přispívá Kraj Vysočina, takže tady žádné problémy s financováním činnosti nemáme. V celé republice stojí obnova turistického značení kolem čtrnácti až čtrnácti a půl milionu korun ročně. Přibližně polovičku této částky dává Ministerstvo pro místní rozvoj a druhou polovičku dávají jednotlivé kraje. Na Vysočině máme ročně od kraje už několik let dvě stě tisíc korun na pěší značení a sto tisíc korun na údržbu cykloznačení. Náklady na materiál nebo třeba na školení značkařů se platí centrálně z té ministerské dotace.

Pojďme se trochu zblízka na značkaře kouknout. Tradiční představa je, že s barvami a štětci obrážejí turistické trasy spíš aktivní důchodci než lidé v produktivním věku…

Mě se vaši kolegové novináři opakovaně ptali a ptají, zda nám, značkařům, nehrozí vymření. Před zhruba třemi lety jsem se naštval, nechal spočítat průměrný věk značkařů v České republice a vyšlo mi to asi na 57 let. Takže samozřejmě máme značkaře důchodce, kteří tu práci pořád zvládají a dělají ji rádi. Na druhé straně, když pořádáme školení nových značkařů, kdy každý rok vyškolíme v republice mezi sedmdesáti až stem zájemců, je průměrný věk absolventů takového školení 35 let. Takže se nebojím, že bychom vymřeli.

Jak vypadá náš český systém značení turistických tras ve srovnání se zahraničím? Je pravda, že je unikátní a že nikde ve světě nic podobného nemají?

Ne že by se nikde ve světě neznačilo, ale pravdou je, že náš systém turistického značení je vysoce hodnocený, respektovaný a obdivovaný, a to ze dvou důvodů. Jednak se cení, že značky u nás jsou v celé republice stejné, shodné. Že je na našem systému patrná jednotná metodika. To je proto, že u nás se od samého počátku, tedy od roku 1889, stará o turistické značení Klub českých turistů, který působí po celé republice. Například v Rakousku je těch systémů několik a podobné to mají v Německu, kde se v Bavorsku značí jinak než v Sasku.

A ten druhý důvod?

Druhá věc je ta, že naše turistické trasy jsou od okamžiku svého vzniku pravidelně udržovány. To není všude samozřejmostí. Třeba ve Švýcarsku, které má jinak systém cestovního ruchu důkladně propracovaný, jsou kraje, kde mají perfektní značení, ale jsou místa, kde udržují značky třeba jednou za deset let. Podobně to vypadá v Rakousku. Jednou jsem jednal ve Vídni se šéfem tamních značkařů, a ten mi také potvrdil, že tam obnovují turistické značky dost nahodile a nepravidelně. Někde za šest, jinde za deset let. To u nás není. My to máme tak, že každý rok namalujeme jednu třetinu všech značených tras nově, takže se na ně vracíme po třech letech.

Jsou ještě nějaká další specifika českého turistického značení?

Naše trasy jsou dělány tak, aby turista trefil, i když je na některém místě poprvé a nemá s sebou mapu. To znamená, že na křižovatkách, na zastávkách autobusů, na nástupištích vlaků jsou směrovky, kde je jasné, kam která barevně značená trasa vede. To také není všude. Třeba ve Španělsku se bez mapy neobejdete, protože tam přijdete na křižovatku a na všechny směry je značení stejně barevnými pásky.

Máte za to, že i díky našemu turistickému značení přijíždí do České republiky určitá skupina turistů ze zahraničí?

Já si myslím, že ano. Jenom si vezměte, kolik potkáte v turistické sezoně na značených turistických trasách cizinců nebo na cyklotrasách třeba Holanďanů. Ostatně i na nejrůznějších zahraničních turistických konferencích od Angličanů, Řeků nebo třeba od Finů slýchávám, že naše turistické značení je nejlepší.

Čeští značkaři měli před časem dokonce „vyvážet" osvědčený systém turistického značení do zahraničí. Jak to bylo?

První vývoz českého turistického značení byl do Chorvatska. Přesněji řečeno na ostrov Krk, kde je turistické centrum Baška. Tam naši značkaři vyznačili první turistické trasy díky spolupráci s Čedokem. Ty značky byly malovány podle naší metodiky, vypadaly úplně stejně jako turistické značky u nás, a donedávna jsme se o ty trasy dokonce starali. Poté jsme je předali tamní turistické organizaci, která je chce udržovat dál, a dokonce chce nové trasy značit i v okolních regionech mimo region Bašky. Zájem o ně zůstává.

Když mluvíte o prvním exportu turistického značení, musely následovat další…

To už bylo po roce 1989. Ve spolupráci s nadací Člověk v tísni jsme značili v Rumunsku v Banátu, kde je šest českých vesnic. Tam už sto padesát let žijí Češi a pořád mluví krásnou češtinou. Pět z těchto šesti vesnic jsme propojili naší turistickou značkou, čas od času tam dodáváme nové směrovky a zacvičili jsme tam knihovníka z Gerníku, jedné z těch vesniček, který se o to stará. Dalším místem je Podkarpatská Ukrajina, tedy někdejší území bývalého Československa, kde se o značení stará skupina nadšenců. I u nás jsou k dostání mapy, kde jsou tyto turistické trasy zakreslené. Další místo bylo na Krymu, kde si podle naší metodiky, ale bez nás, přibližně před třemi lety místní lesníci turistické trasy vyznačili. V jakém jsou nyní tyto trasy stavu, nevím, ale asi nic moc.

To pořád ale nebylo nejdál…

Zcela nejnovější vývoz našeho turistického značení je do Brazílie, do městečka Bataypora, které založil Jan Antonín Baťa. Tam působí spolek přátel Čech a loni tam byla tříčlenná skupina našich značkařů, kteří kolem Bataypora vyznačili okruh a vybavili ho našimi směrovkami. Letos v létě tam pojede další skupina českých značkařů a budou se tam značit další trasy.

Řekněme si ještě něco o cykloturistice a značení cyklotras, neboť stojíte i v čele této sekce v rámci Klubu českých turistů.

Cyklotras, které evidujeme, značíme a o něž se staráme, je v současnosti v republice přes 36 tisíc. U cyklotras je to ale jinak než u tras pro pěší turisty. Trasy pro pěší jsme my nebo naši předchůdci všechny vymysleli, vyznačili a staráme se o ně, prostě jsou naše. Kdežto v případě cyklotras jsme sice stáli u jejich vzniku, u systému jejich značení osobně jsem těm vznikajícím cyklotrasám přiděloval evidenční čísla. To jsou ta číslíčka, která na každé cykloznačce najdete. Tehdy jsem se snažil, aby po celé republice vznikla ucelená síť cyklotras, po nichž se budou moci uskutečňovat jak dálkové přejezdy, tak třeba jednodenní okružní výlety. To se docela povedlo, ovšem zřizovatelem většiny těch cyklotras není Klub českých turistů. Nám patří některé cyklotrasy na Šumavě nebo v Boleticích, zřizovatelem většiny cyklotras byly ale okresy, kraje, mikroregiony, města a další subjekty.

Přesto systém značených cyklotras pořád působí uceleně. Čím to je způsobeno?

Protože hrozilo, že některé cyklotrasy nebudou udržovány, tak se na nás jejich vlastníci obrátili s žádostí o spolupráci. Dnes se tedy o ně staráme my. Zkrátka jsme zjistili, že když se o jejich údržbu starat nebudeme, tak hodně z nich zanikne. A to by byla škoda. V krajích máme podobně jako u pěšího značení i komise pro údržbu cykloznačení. Úkolem cykloznačkařů je každý rok všechny ty trasy projet, zjistit, co je třeba opravit, a potom chybějící značení doplnit. Takže se o značení staráme, přestože nám cyklotrasy nepatří. O cyklotrasy se staráme v celé republice mimo Jihočeského a Libereckého kraje, kde to mají zařízené jinak. Bereme to ale tak, že i cykloturistika k turistice patří.

Potřebují ještě vůbec dnešní turisté turistické značky, když mají k dispozici moderní komunikační technologie, GPS, chytré telefony či tablety?

To je častá otázka. Když GPSky a chytré mobily, kam si můžete nahrát nejrůznější mapy nejrůznějších turistických oblastí, přicházely, tak opravdu byli nadšenci, kteří šli přírodou, koukali na displej a vůbec si nevšimli, že támhle je krásný výhled a támhle třeba hrad Karlštejn. Takových nadšenců je ovšem stále méně, lidé spíše jdou do přírody proto, aby se od těch technických hejblátek odtrhli. Ano, turisté mají s sebou v přírodě mobil, ale mají ho v batohu a často s vypnutým vyzváněním. Spíš pro případ, kdyby potřebovali nějakou pomoc. Většina turistů zastává názor, že by značení mělo zůstat. Tihle lidé jdou do přírody s tím, že budou rádi hledat naše barevné čtverečky na stromech, které je dovedou na hezká místa, k hezkým výhledům a k příjemným hospůdkám.

Takže se možná v konfrontaci s technikou a s technologiemi spíš ukazuje, že je turistika v České republice založená na systému značených turistických tras silným fenoménem…

To si myslím, že ano. Myslím si, že turistika po značených trasách patří k našemu kulturnímu dědictví.

Autor: Jiří Jíra

27.3.2016 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

Postrach Vysočiny: Žena zničila desítky aut a zapálila volejbalové kabiny

Havlíčkův Brod – Bývalou řidičku kamionu a uklízečku Bohumilu Šustrovou ze Ždírce nad Doubravou poslal v úterý Okresní soud v Havlíčkově Brodě na devět měsíců do vězení, a to za podpálení kabin havlíčkobrodským sportovcům.

Týden fungování EET: 18,1 milionu účtenek a 700 udání

Praha - Restauratéři a hoteliéři odeslali do systému EET do dnešních 19:00, tedy za skoro týden fungování evidence tržeb, zhruba 18,1 milionu účtenek. Zároveň finanční správa už eviduje 706 oznámení o nevydání účtenky. Informovala o tom mluvčí Finanční správy Petra Petlachová. Systém podle ní běží plynule a bez problémů.

ANO chce Jermanovou ve vedení Sněmovny nahradit Vondráčkem

Praha - Poslanci ANO do vedení Sněmovny vybrali svého místopředsedu Radka Vondráčka. Měl by nahradit místopředsedkyni dolní komory Jaroslavu Jermanovou, která se rozhodla rezignovat kvůli zvolení středočeskou hejtmankou. O nominaci rozhodli poslanci ANO ve středu večer v tajném hlasování. Informovala o tom mluvčí hnutí Lucie Kubovičová.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies