VYBERTE SI REGION

Michaela píše z Asie: Uvědomuji si tady hodnotu věcí

Michaela Bugrisová z Krnova si jela do Asie splnit svůj cestovatelský sen. Jejím cílem je mimo jiné cestovat s nízkým rozpočtem a trávit co nejvíce času s místními lidmi, v Asii chce zůstat zhruba půl roku. Vyrazila v lednu.

6.6.2016
SDÍLEJ:

Vietnam si Michaela zamilovala, sotva odletěla, už ví, že se tam zase vrátí.Foto: Michaela Bugrisová

O silné zážitky nemá nouzi a ráda by se o ně podělila se čtenáři Deníku. „Chci lidem ukázat, že na cestování člověk nepotřebuje mnoho peněz a že sny si můžeme plnit v každém věku," vysvětlila svůj zájem o sdílení zážitků mladá Krnovanka, jejíž sloupek budou čtenáři na stránkách Deníku pravidelně nacházet.

V Malajsii jsem potkala holku z Turecka, která cestovala pět měsíců jen s malým batohem na zádech. Když vyskládala jeho obsah, fascinovalo mě to.

Měla s sebou pouze jedny kraťasy, dvoje trička, žabky, spodní prádlo, kartáček na zuby, mobilní telefon (který potom ztratila), doklady, ale hlavně dárky pro své blízké. Postupem času jsem o tom začala přemýšlet také. Nosím na zádech sice malou krosnu, ale při dlouhé chůzi se pronese.

Co si budu nalhávat, je to pro mě zátěž. Batoh té holky byl tak lehounký, že ho mohla nosit všude s sebou. A když jí něco chybělo, tak si to prostě půjčila.

V hlavě se mi honí myšlenky typu: ale vždyť jsi v Asii na půl roku, nemůžeš cestovat s tak malým batohem, nebo: všichni cestovatelé tady mají přece krosnu, to je normální. Ovšem kromě mé kamarádky z Turecka.

Tohle dilema jsem ale vyřešila celkem radikálně. Koupila jsem si letenku z Vietnamu do Hong Kongu bez odbaveného zavazadla. To znamená, že si mohu vzít na palubu letadla pouze příruční zavazadlo, které splňuje požadavky dané letecké společnosti. Ta většinou striktně nařizuje rozměry a váhu zavazadla.

LEHKÝ A NENÁPADNÝ

Teď už není cesty zpět, musím se začít dívat po novém, menším batohu, ale hlavně přemýšlet o tom, co vyhodím.

Batoh koupím na lokálním tržišti. V přepočtu na naši měnu stojí pár kaček. Důležitější je ale fakt, že mě oslovil hned na první pohled. „To je on", věděla jsem. Lehounký, nenápadný a dá se rozložit nebo složit do dvou velikostí.

Teď přichází na řadu redukce obsahu mé krosny tak, aby se věci vešly do nového menšího batohu. Jako první se zbavuji sportovního křiklavě barevného oblečení, ve kterém jsem do Asie přijela. Stejně v něm budím pozornost. To postupně vyměňuji za ležérní, pohodlné oblečení neutrálních barev.

Vše mě vyšlo na pár korun. Díky místním cenám si uvědomuji skutečnou hodnotu těch věcí. I to, že my v Evropě platíme za předražené značky.

CO NEPOTŘEBUJI

Vyhazuji také ponožky, tepláky a tričko s dlouhým rukávem.

U toho chvíli váhám, protože jsem ho dostala jako vánoční dárek od rodičů. Ale je to pouze věc, která mi v batohu překáží, protože jsem ji využila pouze několikrát. Něco jiného jsou bavlněné kraťasy s obrázky na spaní. Ty už mám alespoň 15 let a mám k nim vztah. Strčím je zpátky do batohu.

Další na řadu přichází kosmetická taška, jejíž obsah jsem zredukovala tak o dvě třetiny. Nechala jsem si opravdu jen to nejnutnější jako kartáček a zubní pastu, žiletku na holení, tygří mast proti komářím štípancům, kleštičky na stříhání nehtů a šampon s mýdlem v jednom. Když odjíždím na letiště s malým batohem, tak mám pocit, jako bych něco zapomněla. Ale ne, je to úžasně osvobozující.

Jak ale zjistím v odletové hale, váha mého batohu i přesto překračuje povolenou hmotnost. To kvůli kávě z Vietnamu a dalším věcem, které jsem během svých cest dostala darem. Znovu redukuji obsah svého batohu přímo na letištním terminálu. Do koše vyhazuji svou oblíbenou růžovou bundu a tílka přímo před zraky dalších cestujících. Nestačí se divit.

Sním si připravenou svačinu, vypiju vodu, čímž se mi opět podaří snížit hmotnost batohu a poté už bez problémů procházím kontrolou zavazadel a nastupuji do letadla. Ne jako turistka. Nyní už jako opravdová cestovatelka.

Michaela Bugrisová, www.facebook.com/michaelabugrisovanacestach

Autor: Redakce

6.6.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies