VYBERTE SI REGION

Místní o mně říkají, že už jsem Tanzánka, prozradila Broďačka Vendula Marková

Tanzanie. Pro mnohé lidi jen jedna ze zemí někde v Africe, Vendula Marková z Havlíčkova Brodu v ní však našla svůj druhý domov.

26.7.2014
SDÍLEJ:

Pokud by někdo váhal, kde se rozkládá Tanzanie, Vendy ji ráda upřesní.Foto: Archiv Venduly Markové

Původně tam odjela za prací v neziskovém sektoru. Dnes už v Tanzanii žije trvale. Našla si tam přátele, životního partnera a má i známé, kteří jsou i z těch nejvyšších společenských kruhů.

Proč jste se rozhodla odjet do Tanzanie?
To přišlo zcela nečekaně. V té době jsem podnikala a měla úmysly spíše v Německu. Pak jsem ale na fóru jednoho cestovatelského portálu objevila poměrně pochybný inzerát, kde Čech žijící v Tanzanii hledal výpomoc s prodejem tradičního umění Tingatinga. Vyměnili jsme si pár emailů, a protože pro mě zněla Tanzanie přeci jen více exoticky než Německo, bylo rozhodnutí celkem snadné.

Potýkala jste se po příjezdu do země s nějakými velkými problémy?
Nebylo to jednoduché. Práce pro toho Čecha nakonec nevyšla, protože mi nevyhovoval jeho přístup k lidem. Takže po dvou měsících v Tanzanii přišlo dilema, zůstat a postavit se na vlastní nohy, nebo jet zpátky domů. Mně se tam líbilo, tak jsem zůstala, ale problémy nastaly brzy. Neznala jsem mentalitu a snažila se jít na vše stylem, na který jsem byla zvyklá z Evropy. Tam platí ovšem úplně jiná pravidla. Člověk se tam musí naučit trpělivosti, jinak v Tanzanii nepřežije. Tamní pracovní tempo, o nespolehlivosti ani nemluvím, to mi dalo opravdu zabrat a vyškolilo mě v trpělivosti a neosobním postoji k problémům. Řekla bych, že dnes už mě tolik věcí nerozhází tak jako předtím.

Dnes už je to tedy lepší?
Výrazně. Za těch dva a půl roku, co tam žiji, jsem si vytvořila velký okruh známých, mezi které patří například i tamní celebrity či majitelé velkých firem. Dá se říct, že se situace do značné míry obrátila. Dnes už totiž neradí Tanzanci mně, ale kolikrát spíše já jim (směje se).

V čem vidíte největší rozdíl mezi životem v Tanzanii a v České republice?
Těch rozdílů je nespočet. Například klimatické podmínky, tedy to, že je tam celý rok krásné počasí, dále pak sociální podmínky, bezpečnost, ekonomika či zdravotnictví. O všem by se dalo dlouze hovořit, pro mě je však velmi důležitým rozdílem mezilidský kontakt. Tamní lidé jsou k sobě mnohem přátelštější, otevřenější, běžně se spolu baví, i když se nikdy předtím neviděli. My jsme naopak takoví uzavření. Za těch pár týdnů, co jsem tu zpátky, jsem si všimla, že mluvíme hodně v negativech a máme celkově sklon k pesimismu. Máme také daleko menší sebevědomí. Tanzanec například nemá problém předstoupit před dav lidí a začít mluvit, i když to nikdy před tím nedělal. To Češi většinou nedokážou, ti mají pořád z něčeho strach.

Čím to podle vás je?
Co je jádrem toho, proč jsme my Češi takoví, to je pro mě složité odvodit. Podstatné je, že tyhle chybné vzorce chování pořád předáváme dál a je to začarovaný kruh. Asi bychom měli všichni více cestovat a učit se tomu pozitivnímu od ostatních národů. Zažít si to na vlastní kůži, to je nenahraditelná zkušenost, kterou nám žádné poučky nenahradí.

Máte problémy s dorozumíváním?
Teď už ne. V Tanzanii se mluví svahilsky a druhým oficiálním jazykem je angličtina. V té svahilštině jsem v podstatě samouk. Nikdy jsem neměla žádného učitele, naučila jsem se ji neustálým kontaktem s tamními lidmi. Trochu mi v tom samozřejmě pomohli i kamarádi a teď i přítel. Je ale fakt, že já umím spíše takovou pouliční-slangovou svahilštinu. Kdybych se dostala na nějakou oficiální rovinu, tak bych asi příliš neobstála (směje se).

Váš přítel je tedy Tanzánec?
Ano. Pochází z kmene Mchaga (čte se mčaga), tento kmen je typický pro své obchodní nadání. Je zajímavé, že každý kmen v Tanzanii je něčím typický. Já už se v tom celkem začínám orientovat a to je jich kolem sto dvaceti! Tam je toto kmenové uspořádání běžné. Už se mi dokonce několikrát stalo, že se mě tamní lidé ptali, odkud jsem, a když jsem jim řekla, že z České republiky, tak hned navázali „A z jakého kmene?". Vždycky jsem řekla, že z Vysočiny (směje se).

Jak vás Tanzanci jakožto Češku vnímají?
Asi to nelze brát pouze jako Češku, ale spíš obecněji jako bělošku. Ve svahilštině přeloženo jako Mzungu – běloch, hodně často tak na mě lidi pokřikují a není to bráno jako urážka. Žiji ve městě Dar es Salaam, které má už prý kolem šesti milionů obyvatel. Dlouhou dobu jsem bydlela v celkem lokální čtvrti, a když jsem se o ní zmínila před jinými Tanzánci, tak na mne hleděli jako na blázna a říkali, že sami by se tam báli bydlet.

Proč?
To jsem do dneška moc nepochopila. Já jsem se tam nikdy nesetkala s větším problémem, naopak, místní mne vzali za svou, chránili mě. Já jsem byla jejich jediná „mzungu" široko daleko. Obecně Tanzánci mají bělochy rádi. Oni si nás hodně idealizují a věří, že jsme pro jejich zemi přínosem. Na to já říkám ano i ne. Například k mnohým rádoby dobročinným sbírkám pro Afriku jsem poměrně skeptická. Podpora rozvoje ano, ale neučit lidi, že dostanou něco zadarmo a nemusí pro to nic dělat.

Takže jste s bezpečností nikdy neměla problémy?
V Dar es Salaamu je to stejné, jako v každém velkém městě. Člověk si musí dávat pozor a nedávat zlodějům šanci tím, že mává mobilem v ruce nebo chodí na určitá místa v určitých hodinách sám. Zlodějů je v Daru poměrně dost a já se divím, že těm lidem stojí za to tak riskovat. Místní jsou ke zlodějům neúprosní. Z jindy poměrně milých lidí se stane dav fanatiků. Zloděje na ulici klidně ubijí, polijí benzinem a upálí. Policisté tyhle věci běžně akceptují. Navíc nejsou příliš dobře placeni, takže mají malou motivaci, o úplatcích nemluvím. Člověk se může setkat s obyčejnými kapsáři, ale jsou tam také organizované skupiny, které si vybírají zejména bělochy.

Máte s nimi nějaké vlastní zkušenosti?
Stalo se mi, že vedle mě při jízdě na kole přibrzdilo auto a nějaký muž, který v něm seděl, mi strhl z ramene kabelku a ujel. Štěstí bylo, že ta taška měla jen slabé poutko, které hned prasklo. Oni se s tím totiž nemazlí a stává se, že ti zloději táhnou člověka za autem, dokud kabelku či batoh nezískají. Takhle tu kdysi dokonce zabili jednu doktorku. Ta zločinnost tam je a člověk s ní musí počítat.

Nestýská se vám někdy po domově?
Stýská, hlavně po rodině, nicméně udržujeme častý kontakt díky internetu, takže se můžeme i vidět. Doufám také, že do budoucna se mi podaří jezdit domů častěji.

Jak v tuto chvíli plánujete svoji budoucnost?
Plánuji i neplánuji. Cítím, že bych se chtěla usadit a mít rodinu. S přítelem jsme spolu zatím příliš krátce, abych mohla dělat v tomto směru nějaké závěry, takže tomu jako vždy nechám volný průběh a uvidím. Každopádně mám Tanzanii moc ráda a dovedu si představit v ní nadále žít.

Curriculum vitae
Vendula Marková se narodila v roce 1983 v Havlíčkově Brodě.
Absolvovala střední zemědělskou školu se zaměřením na zemědělství v Humpolci, a následně pražskou Vyšší odbornou školu informačních služeb, obor management galerií. Od roku 2011 pracuje v africké Tanzanii v oblasti informačních technologií.

Jan Štrobl

Autor: Redakce

26.7.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš je nejvlivnější Čech. Na vyhlášení v Bruselu ale nebude, je nemocný

Praha – Zatímco v tuzemsku Andrej Babiš schytává kritiku za elektronickou evidenci tržeb a musí vyřešit i svůj střet zájmů, aby postavení politika a podnikatele sladil se zákonem, ve světě ho vnímají jako významnou osobnost. Po ceně časopisu GlobalMarkets pro nejlepšího ministra financí rozvíjejících se evropských zemí za rok 2016 ho nyní bruselský server Politico.eu vybral jako Čecha, který letos nejvíc přispěl k formování Evropy. 

Pes vběhl na cizí pozemek, majitel mu ustřelil přirození. Teď jej soudí

Klatovsko – Nelehký úkol stojí před klatovským okresním soudem. Musí rozhodnout, zda je Zdeněk Skalický (53 let) nebezpečný pistolník, který ustřelil samonabíjecí pistolí psu přirození jen proto, že vběhl na jeho pozemek, nebo šlo jen o nešťastnou náhodu, když se chovatel snažil bránit své ovce před útočícím predátorem.

AKTUALIZOVÁNO

Tragédie u Draženova. Mladý řidič zemřel po střetu s nákladním autem

Draženov - K tragické dopravní nehodě došlo po půl šesté večer na hlavní silnici od Domažlic na Draženov nedaleko odbočkyna Petrovice.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies