VYBERTE SI REGION

Mladá Češka na Zélandu: Teprve tady jsem poznala, kolik odstínů má zelená

Když odjížděla na Nový Zéland, loučila se s rodinou s tím, že je za tři týdny zpátky. Plány se ale změnily a ostrovanka je z ní už čtvrtý měsíc.

14.5.2015
SDÍLEJ:
Fotogalerie
4 fotografie
Mladá Češka na Novém Zélandě.

Mladá Češka na Novém Zélandě.Foto: Beáta Dvořáková

U protinožců se dvaadvacetileté Beátě Dvořákové z Jihlavy zalíbilo natolik, že se rozhodla zkusit přímo z ostrova požádat o pracovní víza. A ono to vyšlo.

Jak jste se na Nový Zéland dostala a proč jste se tam rozhodla žít?

To byla taková náhoda. Sestřenice sem měla jet na dovolenou, ale odpadl jí spolucestovatel, takže jsem byla vlastně takový náhradník. (úsmívá se) To bylo v únoru. Potom se na přelomu února a března otevřela kvóta pro working holiday víza a mně se tady tak líbilo, že jsem se rozhodla o ně požádat. A ejhle, vyšlo to. Víza jsem tu s pomocí Čechů dostala, a tak jsem si tu dovolenou trošku protáhla. (úsměv)

Kde konkrétně jste? A proč jste zakotvila právě tam?

Jsem v zemi za duhou (úsměv). Konkrétně ve městě Christchurch na jižním ostrově Nového Zélandu. Je to největší město jižního ostrova, a tudíž je tu největší šance získat dobrou práci. Jinak bych asi zvolila jiné město, Christchurch je totiž po zemětřesení a většina budov je tady zničená.

Jak to, že se vám na Zélandu tolik líbí?

Když jsem ve městě, tak mi ani nepřijde, že jsem na druhé straně zeměkoule. Jakmile ale vyjedete pár kilometrů za město, příroda je mocná. Teprve tady jsem poprvé viděla, jak vypadá opravdová zelená a kolik odstínů může mít. (úsměv) Navíc je tu méně lidí, méně aut, a především více slušnosti.

Našla jste si na ostrově už práci? A jakou?

Prozatím pracuji v motelu jako pokojská. K tomu si ale stále hledám něco jiného. Přemýšlím i o tom, že v létě pojedu sbírat ovoce. Třeba třešně, meruňky nebo kiwi. Už jsem byla sbírat jablka v Anglii. V motelu mám ale báječné šéfy, kterým bych i klidně lehla k nohám. (úsměv)

Proč? Jsou k vám jako k cizince vstřícní?

Velmi. Například jednou ráno tady hrozně pršelo a šéf mi zavolal, ať mu řeknu svoji adresu, že pro mě přijede autem, abych v tom počasí nemusela jít pěšky. To by se mi asi v Čechách nestalo. Že by šéf dojel pro nějakého cizince a odvezl ho do práce, když prší. Nebo když je zima a přijdu do práce, tak mi šéfová řekne, ať si prvně udělám čaj na zahřátí. Navíc mi hrozně pomáhají s angličtinou. Vyptávají se mě, co jsem dělala, a tak, snažím se rozmluvit.

Takže když srovnáte Čechy a Nový Zéland, je v tom rozdíl?

To je docela těžké srovnání. Je tam úplně jiná mentalita, je to jiná země. A právě to se mi libí. Velký rozdíl je v ekonomice. Je to tady sice všechno dražší, ale i s minimální mzdou se dá slušně žít. Další rozdíl je příroda. Voda z většiny řek se dá pít i bez převaření. Na většině odpočívadel jsou čisté záchody. Co se mi také líbí, je, že vás nikdo neodsuzuje za váš vzhled. Můžete jít bosky, zablácení a špinaví do obchodu, a nikdo se na vás nepodívá špatně nebo s odporem. Prodavačka se vás vždy zeptá, jak se máte a když náhodou odpovíte, že nic moc, hned vám nabízí pomoc. Když tu cizinec nemůže najít ubytování, místní mu rádi poskytnou azyl. U silnic jsou koše s ovocem a zeleninou a vy jen zastavíte, vezmete si, co chcete, a necháte tam peníze. V Čechách lidi kradou i sáčky na psí exkrementy a balí si do nich rohlíky. (smích) Velký rozdíl je také ve večerní zábavě.

Jaký? Tam se nechodí do hospody?

Neexistuje, že byste v baru viděli někoho opilého. Už při vstupu do hospody se vás vyhazovač ptá, kolik jste toho vypil. Pokud se pak nezdáte barmanovi, buď vás na to upo-zorní a k objednávce vám zadarmo dá sklenici vody, nebo vám už prostě nenalije, anebo vás hned nahlásí vyhazovači, a ten vás okamžitě vyvede. Kolem druhé třetí hodiny ráno většina hospod zavírá, a přes to nejede vlak. Majitelé se bojí vysokých pokut.

Jací jsou tedy místní obyvatelé?

Novozélanďané neboli kiwáci, jak se jim tady říká, mají na všechno čas. Je to tady pomalejší, klidnější. Nikdo nikam nespěchá. Lidé se na vás usmívají, mají pozitivnější přístup. Ano, vydělávat se musí, ale nikdo neupřednostní shon před svým zdravím. V tomhle se od nich máme co učit. O Maorech, původních obyvatelích, se zase říká, že jsou líní. Máme jednu Maorku v práci a myslím, že to docela sedí. (úsměv)

Říkala jste, že jste byla sbírat jablka v Anglii. Zéland má hospodářská a politická pojítka na Británii. Dají se ty země srovnat?

Vůbec. Ani mentalitou. Angličani nemají rádi cizince, protože si myslí, že jim kradou práci, ale oni sami nepůjdou dělat na pole, sbírat ovoce. My Češi na Zélandu většinou taky děláme takovou tu ukrajinskou práci, jak se říká, protože na úřad vezmou pochopitelně radši Kiwáka (místního), ale nikdo se na vás tady nedívá skrz prsty. Za všechno děkují a o všechno prosí. Třeba nedávno si nás šéfová zavolala s tím, že jsme něco udělali špatně a ještě se nám omlouvala, že nás musí zdržovat od práce. Ten rozdíl v přístupu k cizinci pocítíte hlavně na úřadech, v bankách…

Jak konkrétně?

Například v Anglii nechtějí cizincům vůbec otevírat bankovní účty. Když jsme si ho tam byli vyřizovat, museli jsme tam jít třikrát. Paní nám pořád tvrdila, že nám něco chybí, přitom to nebyla pravda. Pak jsme jeli do jiného, menšího města, a tam to bylo v pohodě. Na Zélandě jsem si byla vyřizovat účet a moc jsem nerozuměla těm odborným bankovním termínům. A tady mě paní poplácala po rameni a řekla mi, že to nevadí, že kdyby byla v mojí zemi, tak taky nerozumí.

Předpokládám, že se na Zélandu stýkáte s českou komunitou. Kde pracují ostatní?

Samozřejmě, Češi tu drží při sobě. Bydlím v domě se samými Čechy, jsou tu každých čtrnáct dní české srazy a pomáháme si mezi sebou. Jeden můj kamarád tady dělá IT a ostatní kluci většinou pracují na stavbách nebo dělají automechaniky. Prací pro chlapy je v Christchurch hodně, jak je po zemětřesení. Na jednom srazu jsem se bavila s Čechem, který je tu patnáct let, a ten tu hraje v orchestru. Jinak holky dělají většinou v motelech nebo v kavárnách. Spousta lidí také pracuje na farmách, tam se najde práce pro každého.

Je těžké se na Zéland dostat a získat víza?

V dnešní době ano. Pro Českou republiku se každý rok v březnu otevírá 1 200 volných míst na working holiday víza a během hodiny jsou pryč. Když jsem o ně žádala já, hned po pěti minutách spadl internet. Myslela jsem, že už to nestihnu. Pak se to ale rozběhlo a já klikala, jak nejrychleji to šlo. A povedlo se. Měla jsem štěstí. Jsou ale i jiné způsoby, jak se sem dostat.

Jaké?

Můžete to zkusit přes work visa. To si najdete zaměstnavatele, který vám napíše smlouvu, že pro něj budete pracovat. A potom ji dáte na imigrační spolu se žádostí o work visa. To musí být ale dost specifická práce, kterou nezvládnou místní.

Jak je to na Zélandu vůbec s bydlením?

Marně tu budete hledat paneláky nebo bytovky. Všude jsou rodinné domy. Většina lidí, co tu znám, bydlí dohromady. Každý má svůj pokojíček, za který platí týdenní nájem. I platy se dostávají každý týden. Což je podle mě lepší než dostávat měsíční výplaty.

Zéland je proslulý svojí nádhernou přírodou. Co na ni říkáte?

Ta nejde popsat. Člověk někam přijde, kouká na tu krásu a nechápe to mozkem. Je to doslova dechberoucí. Vždycky si říkám, že už nemůže být nic krásnějšího, a o pár kilometrů dál mi zase padá brada. Každý si tady přijde na své. Jsou tu pláže, ledovce, hory, polopouště, fjordy…

Můžete říci, jaký je váš největší zážitek ze Zélandu?

Na co určitě nezapomenu, je trek na Farawell Spitu. Měl to být výlet na pár hodin, my jsme si ale nevšimli cedule a zabloudili jsme. Šli jsme po nejsevernějším cípu jižního ostrova a cestou jsme našli asi tak šedesát mrvých velryb. Pár týdnu před námi tam totiž uvízly a záchranáři už jim nestihli pomoct, takže tam uhynuly. To byl opravdu hrozný pohled a k tomu ten smrad. To byl velmi silný zážitek…

Jste vlastně na úplně opačné straně zeměkoule než my, jsou v tom nějaké rozdíly?

Tak třeba na jižní polokouli v noci pozoruji jiná souhvězdí, než na která jsem zvyklá z Čech. Malý i velký vůz tady nenajdete. Nebo se opačně točí vír, který vzniká ve výlevce. (úsměv)

Plánujete na Zélandu zůstat déle než jeden rok?

O tom stále přemýšlím. Pokud bych nezůstala tady, tak nejspíš zkusím jinou zemi. Láká mě například Kanada. Češi, co už jsou tu déle než tři roky, ale říkají, že už nikam jinam než na Zéland nechtějí. Ani do Čech…

Autor: Dana Křížková

14.5.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Nový šéf hradního protokolu: Návštěvu Bílého domu už začínáme chystat

ROZHOVOR – Miroslav Sklenář nahradí ve funkci vrchního protokoláře Jindřicha Forejta. Deníku při té příležitosti poskytl rozhovor. Hovoří v něm o svém vztahu k prezidentu Miloši Zemanovi i o plánované návštěvě USA. Rezignace Forejta ho prý nepřekvapila.  

Zmlátil dvě ženy. Zdržely jej prý ve frontě u pokladny

Pardubice - Z výtržnictví obvinila pardubická policie 47letého muže, který měl zmlátit dvě ženy. Jednu vážně zranil.

Hasiči přejeli hocha, chvátali k požáru. Policie: Nešťastná náhoda

Krucemburk – Havlíčkobrodští kriminalisté uzavřeli vyšetřování nehody z letošního června, při níž hasiči na závodech dračích lodí v Krucemburku na Havlíčkobrodsku přejeli desetiletého chlapce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies