VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Mostečan Martin Brádek našel práci až v Antarktidě

"Mám nejkrásnější kancelář na světě!" říká. V poslední světové divočině, která se neustále mění, se změnil i on sám. Martin Brádek hovoří o síle přírody a pokory.

4.11.2014
SDÍLEJ:

Mostečan Martin Brádek v Antarktidě.Foto: archiv Martia Brádka

Jeho domovem je cesta. Proto má byt tak prázdný a stejně prázdný a nesvůj se cítí, když koukne ven, do městské šedi z okna mosteckého činžáku.

Kdo jsem a co tu vlastně dělám? Odpovědi jsou tam v dáli, kde prostor a čas se setkaly v nekonečném ledu.

Zatímco čtete tyto řádky, Mostečan Martin Brádek je na jižní polokouli, opět se blíží k nejodlehlejšímu koutu planety a místo hledání slov, jak to popsat, se nechává pohltit fascinující pustinou, velrybami, tučňáky a každodenní dobrodružnou prací.

"Tady, v Mostě, jsem měl absťák. Opravdu, vůbec jsem nevěděl co dělat. Antarktida na mě zapůsobila. Úplně jsem jí propadl."

Sešli jsme se pár dní před odjezdem. Měl sbaleno, v očích cestovní horečku. Přebíral fotky z Antarktidy. Když o ní vypráví, často se odmlčí a hledá to správné slovo, aby se přesně vyjádřil. Vstane a udělá pár kroků. Zdá se, že s tím bojuje, že výrazy pro popis té krajiny, jejíž obrazy vámi prostupují, ještě nebyly vymyšleny. Více by řeklo mlčení.

„Je to niterné, je to hodně o emocích,“ upozorní a vzletným gestem ruky tu niternost zdůrazní jako dirigent před orchestrem hrajícím Kierkegaarda.

Bude to dlouhá skladba polárního existencialismu. Potrvá skoro pět měsíců. 

Martin je povoláním hudebník a nyní i průvodce. Je jediný Čech v Antarktidě, který v desetičlenném mezinárodním expedičním týmu ukazuje tento kontinent malým skupinám cestovatelů z celého světa. A pak, když se unaveni a šťastni vrátí ve člunech na mateřskou loď z túry po dalším neobydleném ostrově, jim navíc, na dobrou noc, zahraje na klavír či trumpetu. Ukolébavka s kvílením velryb pod hvězdami jižního oceánu, na nejnebezpečnějším a nejopuštěnějším místě planety. Najděte pro to slova. Snad tato.

„Ta místa tam mají, jak bych to řekl, vlastní klima. Třeba západy slunce, které jinde neuvidíte. To světlo vám tam udělá Rembrandta. Třeba tahle fotka s tučňáky na pobřeží a červánky nad nimi. Někdo řekl, že je to až neuvěřitelný kýč, ale sednete si z něj na zadek. Neustále to na člověka působí. Dostalo mě to. Je to pocitově velmi silný.“

Co tam proboha budu dělat

Antarktidu viděl poprvé v roce 2001. Tehdy hrál na jedné lodi na cestě kolem Jižní Ameriky. Absolvoval ji několikrát. Bylo to prchavé, povrchní sáhnutí. Jako když hladíte rukavicemi. Do hloubky neproniknete. Nádherná krajina, bezvadné fotky, ahoj Falklandy, brr to je zima!

Po pár letech uslyšel o Antarktidě znovu. Tentokrát zazněla nečekaně silně, že zalapal po dechu. Viceprezident renomované organizace, která vozí do polárních končin turisty, mu nabídl místo antarktického hudebníka, že prý tam muzikant nebyl už sedm let. „Říkal jsem si, co já tam proboha budu dělat, vždyť z toho zešedivím!“ vzpomíná Martin. Tehdy ještě netušil, že shodou náhod bude i prvním českým průvodcem.

V roce 2013 se stal členem Expedition Team, který podle přísných pravidel IAATO pro regulovanou antarktickou turistiku vozí cestovatele do vybraných koutů kontinentu. V týmu jsou například vědci, šéf polární stanice i cvičitel kosatky z filmu Zachraňte Willyho. Cílem expedice je ukazovat lidem mezinárodními smlouvami hájenou Antarktidu, učit je chápat polární krajinu a její globální význam, inspirovat je k ochraně životního prostředí a dodržovat bezpečný odstup od divokých zvířat a ker. To vše má host v desetidenním komfortu za cenu, která se v Antarktidě pohybuje od 150 tisíc do 550 tisíc korun.

Slované ve člunu

Martin, překvapený, že hudebníkem bude jen na vedlejšák, ale vděčný za důvěru a práci mezi tolika odborníky, se musel k průvodcovství všechno rychle naučit.

Stačí si představit řídit na oceánu zodiac, malý motorový člun. Ráno do něj usedne dvanáct lidí, jede se na ostrov plný tučňáků, jsou vlny, musíte být opatrný, pozor, tam je kra!, bacha na úlomky!, hele velryby!, paráda, jeď blíž, ale drž distanc patnáct metrů, oukej, no jo, ono se to řekne, když vám ten obr zmizí a bublinky pouští všude kolem, není pod námi?, je to docela adrenalin, a druhý den je vlnobití, příď se zvedá, musíte nabrat člověka, který bude jako závaží, aby se člun po závanu větru nepřevrátil, taky je třeba vysekat schody na břehu, protože je zamrzlý, ale pak ten výhled z kopce do zátoky, za tu nádheru to stojí, čert vem bouři, co zničí společenský sál,  už to nevnímáte, máte před očima tu krásnou Rusku, co nedávno přijela s novou výpravou a co vás osloví u lodního baru…

Krásná práce

„Každý den je tam něčím zajímavý. Od rána do večera jste s lidma v jednom kole. Po třech měsících si říkáte, kdy už přijde ta rutina, a ona nikde!“ téměř zvolá Martin.

Jednou měl velké štěstí – byl průvodcem čtrnácti Čechů a Slováků. Jezdili ve člunu, chodili po horách. I s nimi poznal, jak se kontinent mění. V listopadu vidíte horu ledu, v únoru skálu.

„Tam není místo, které je pořád stejné. Navštívíte ho několikrát a pokaždé je jiné.“

Expedice má vždy záložní plány. Když se nedá ve člunech vylodit kvůli vlnám, musí být plán B nebo C. Vše se děje bez pomoci zvenčí.
Antarktida je větší než USA a Mexiko dohromady a kromě výzkumných stanic je zcela bez lidí.

„Je to uzavřený svět,“ řekne Martin a ven z okna se už nedívá.

Je myšlenkami jinde, doma na cestě, kde mu visí na nebi proměnlivý Rembrandt.

„Mám krásnou práci a nejlepší kancelář na světě!“ prohlašuje u kufru s klávesami, který má třicet kilo, o osm víc, než oznámil letišti. Bude jim to muset nějak vysvětlit.

Snad uvěří, že má koncert u jižního pólu.

Co řekl během rozhovoru

"Nejezdí tam bohatí snobi, ale lidé se zájmem o přírodu, spousta zajímavých lidí. S řadou z nich zůstávám v kontaktu přes facebook."

"Internet na lodi je pomalý, na facebook se dostanu jednou za dva dny. Telefonovat lze přes satelit."

"Nemůžete do krámu. Jsme daleko od civilizace a naprosto izolovaný. Když nás po čase vysadí v nádherném argentinském Ushuaia, což je nejjižnější město světa, máme na procházku čtyři hodiny."

"Dřív jsem neměl rád Greenpeace, ani ty řeči o globálním oteplování. Když to tam ale vidíte, tak ty otázky na vás přijdou. Když jsem lidem z týmu řekl, že jsme měli prezidenta Klause, který pochyboval o tání ledovců a změně klimatu, řekli mi, oprosti se od politiky a přečti si vědecké studie. Jedna z posledních říká, že oteplování nezabráníme. V Antarktidě se hodně jevů odehrává skrytě, pod povrchem a v moři."

"Zkusili jsme projet bouří. Odnesl to společenský sál, kde se utrhl klavír. A mně se zlomila čtyři žebra. Lidi tam musejí mít pokoru k přírodě, jinak špatně skončí."

"Ve skupině Slováků byl i Pavel Fellner, bratr Ľuboše Fellnera, slovenského  podnikatele roku 2011 a majitele proslulé cestovní kanceláře. Nikdy nezapomenu na to, jak mi řekl, Martine, tohle je to nejlepší, co jsem zažil." 

Pavel Fellner vedl skupinu Čechů a Slováků, přijel s nimi jako průvodce a překladatel, Martin Brádek dostal skupinu na starost coby člen expedice.

KDO JE MARTIN BRÁDEK Šestačtyřicetiletý rodák z Mostu. Profesionální hudebník pracující od roku 1997 na zaoceánských lodích a od roku 2013 jako průvodce v Expedition Team. Člen mezinárodní organizace pro turistiku na Antarktidě – IAATO. Hovoří anglicky a německy. Mimo jiné hrál tři měsíce v Číně na říční turistické lodi v oblasti Šanghaje. Nebyl ještě v Japonsku a Jižní Africe.

Autor: Martin Vokurka

4.11.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Vladimír Mečiar
AKTUALIZOVÁNO
6

Sporné Mečiarovy amnestie. Slovenští poslanci otevřeli cestu k jejich zrušení

Mapa republiky
6

Na sněhovém poli Mapa republiky je téměř 10 metrů sněhu

Vyceněné zuby a vypoulené oči. Ronaldova busta terčem vtípků

Při slavnostním pojmenování letiště na Madeiře po Portugalci Cristianu Ronaldovi vzbudila velkou pozornost fotbalistova busta, která se stala terčem kritiky i mnoha internetových vtípků. Sochař Emanuel Santos hájí výtvor tím, že se řídil zadáním hvězdného útočníka Realu Madrid, a tvrdí, že sám Ronaldo byl s výsledkem spokojený.

AKTUALIZOVÁNO

Rusnok: Konec intervencí může nastat prakticky kdykoli

/ANKETA/- Konec režimu devizových intervencí může nastat kdykoliv po konci tzv. tvrdého závazku, tedy od dubna, řekl dnes guvernér ČNB Jiří Rusnok. Zároveň upozornil, že centrální banka již nebude zveřejňovat možné scénáře načasování konce kurzového závazku.

Marksová: Opatření vůči řidičům hraničí se šikanou. Oplatíme stejnou mincí

Česká republika a Slovensko jsou připraveny zavést protiopatření vůči některým zemím kvůli jejich požadavkům na české řidiče při vyslání do ciziny. Šoféři z některých starých unijních států by tak pro jízdu po českém a slovenském území potřebovali různé doklady v češtině a slovenštině. Novinářům to dnes řekla ministryně práce Michaela Marksová.

Sobotka zdůraznil nutnost kompromisů, aby se neopakoval brexit

/ANKETA/- Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) na dnešním společném jednání české a slovenské tripartity zdůraznil nutnost najít kompromis ohledně směrnice o vysílání pracovníků. Zasedání na zámku ve Štiříně u Prahy se předpisem zabývalo, účastníci ho kritizovali. Sobotka zdůraznil, že se země musejí v rámci Evropské unie navzájem poslouchat. Jinak mohou podle něj nastat další podobné zlomy, jako byl brexit, což by si nepřál.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies