VYBERTE SI REGION

Mostečan v Tunisu zažil hodně legrace. A radí

Mostečan a bývalý novinář Jaroslav Pirkl popisuje barvitě svou dovolenou v severní Africe během odstávky teplé vody na Mostecku.

2.8.2014
SDÍLEJ:

Tunis.Foto: DENÍK/ilustrační foto

Letošní červencovou dovolenou mi „zařídila“ oprava horkovodu v Mostě. Celkem 14 dní nepoteče teplá voda. Takovou dobu se nebudu máchat ve studené vodě, nejsem kapr. Běžně létám do příjemnějších destinací mimo sezonu, tedy v červnu či říjnu, kdy není mnoho zájemců. Chtěl jsem zážitky s příbuznými nebo kamarády, ale nemohli. Nevadí. Budu sám, odpočinu si ode všech a všichni ode mne. Za celý rok se máme přece dost.

Chtěl jsem na řecké ostrovy, kde jsem nikdy nebyl. Rád poznávám nové. Ovšem cena byla nepřijatelná, Řekové chtěli za singl ubytování pomalu o 20 tisíc Kč navíc. V oblíbené cestovní agentuře ASPEN TOUR mi nabídli Tunis. Nechci! Byl jsem tam před 21 lety, vše  zajímavé projel včetně pouště. Špatná vzpomínka. Nebýt tenkrát západních Němců, seděli bychom s přítelkyní na WC ještě dlouho. Dali nám prášky, které nebyly u nás k sehnání a za dva dny jsme byli O.K. Mnou požadovaný termín za rozumné peníze  k mání není. Tunisané chtějí pouze o 4 tisíce Kč plus. Tak dobrá.

I na severním nebo jižním Pólu potkáte vždy Rusy a Němce. Zde, u města Mahdia, v hotelu Mahdia Palace asi hodinku autobusem od letiště v Monastiru, kromě zmíněných bylo nejvíce Slováků, Čechů, mizivě Francouzů, Italů a ostatních.

Rusové? Upřímná lítost

Jste na dovolené, nechcete se plést do politiky. Nešlo to. Promiňte. V pětihvězdičkovém hotelu s all inklusive byly švédské stoly, normálka. Můžete si vzít cokoli, kolik chcete, několikrát. Rusové? Ne všichni, ale nejméně 7 z 10 zbohatlíků se chovalo příšerně. Napěchovaný talíř vším možným, což nemohli sníst. Žaludek máme každý jeden. Binec jídla na stole, na zemi. Mají asi krátkou paměť. Před lety by se o vyhozené jídlo nejspíše poprali…

Rus byl agresivní, hledal někoho ke rvačce. Napadal, opruzoval. Přijeli policisté, dali mu klepeta. Uklidnil se. Prý ho vyhostili. Dobře udělali, byla pak pohoda.

Zůstali jsme s novým kamarádem z Košic na „kabůrkové“, což je poslední drink. Přisedla si Ruska s tím, že jsme ji pozvali. Ani náhodou. Požádala mne o cigaretu. Připálil jsem jí. „Dobrá, davaj!“ Vzala si moje cigarety i se zapalovačem. Cože, ani náhodou! Bral jsem si svoje zpět. Ona opět moje. Ještě jednou. Dal jsem cigarety se zapalovačem na druhou stranu stolu. Nechápala. Ani já ne…

Pak začala politická masáž. V té době byl sestřelen Boeing 777 z Amsterdamu do Kuala Lumpur nad územím ukrajinských povstalců blízko ruských hranic. To byla z její strany síla! Řekli jsme jí, že je asi mluvčí Putina. Mávli jsme rukama a šli spát.

Jsem bývalý novinář a samozřejmě mne zajímá více názorů na jednu věc. Pustil jsem kromě jiných TV stanic i Rusko 24. Přátelé, když řeknu hopem od dob Stalina, Chruščova, Brežněva, s výjimkou Gorbačova, nyní Putina, se nic moc nezměnilo. Pokud od rána do večera Rusové poslouchají, že jsou nejlepší, všichni jim ubližují, na Západě máme zkažené hodnoty atd., pak tomu, až pár jedinců, uvěří. Jednostranná propaganda, vyjádření druhé straně nedávají ani náhodou. Vlastně je mi Rusů trochu líto. Naštěstí, tuto dobu máme 24 let za sebou…

Zpátky k dovolené

V Tunisu jsme byli uprostřed měsíce Ramadán. Muslimové mají zakázáno do západu Slunce pít, jíst, kouřit. Není divu, že navečer byli trochu nervozní. Přesto se snažili na rekreanty vykouzlit úsměv. Večer byli jednoznačně příjemní.

Personál v hotelovém komplexu pracuje 6 dní a neuvěřitelných hodin, pak den volna. Celou sezonu, měsíční příjem kolem 200 Euro. Nic moc. Tolik jsem po smlouvání utratil za cigarety, drobné dárky a suvenýry.

Číšník se mne při večeři ptal, co si dám k pití. „Colu s ledem.“ Neznal anglicky slovo led. Šel jsem k místu, kde led byl. Pochopil. Příští den se mne už neptal. Tunisané mají úžasnou paměť na tváře. Zdravil na dálku, jako bychom se znali léta. V legraci povídá: „Speciální servis pro Vás, pane! Dostanu deset dinárů (5 Euro)!“ Obrazně sahám do kapsy a říkám: „Tady máš dvacet. Deset mi vrať!“ Mohl se umlátit smíchy.

Byla legrace

Já z Mostu, další z Berouna, Mělníka, Opavy, Žiliny, Bratislavy, Košic. Dobrý vzorek v zastoupení Čechů a Slováků. Rychle jsme se spřátelili. Probírali jsme vše – politiku, sport, vojnu, filmy, písničky a těch vtipů! Užili jsme si spoustu legrace. Shodli jsme se na tom, že v něčem jsme byli lepší my, v něčem oni. Připomínali jsme Svatoplukovy pruty, Masaryka a Štefánika, Klause a Mečiara. Neměli jsme se v roce 1993 rozvést, ale na názor lidí se nikdo neptal. Slováci si myslí, že si nepolepšili a přijetí Eura nebylo jejich šťastné rozhodnutí. Stejně se cítíme Čechoslováky, ať se to papalášům líbí, nebo ne. „Říkej mi česky ču… nebo slovensky ko…, ale ne politiku. Horší urážku neznám!“

Prý Slovákům připomínám herce Jiřího Pechu, který hrál anděla strážného Bolka Polívky ve filmu Dědictví, aneb kurva hoši, Gutentag. Nojo, můj rok výroby, pamatuji si, když Mrtvé moře bylo ještě nemocné. Kecy na ženské ovšem pořád mám jako každý chlap.

„Tak co, děvčata, máte šohaje?“ – „Máme.“ – „Ale to není tělesná vada.“ – „Není, a ty máš frajerku?“ –  „Jasně.“ – „Nám to nevadí!“ – Jejej, protiútok, jde do tuhého, Jardo. „Ovšem mám ji jako zástěrku, jsem gay.“ – „Jo, gay? Pojď na pokoj, hned se přesvědčíme!“ – „Nénéné!“. Tak rychlý šach mat jsem nečekal. Řekl jsem si o něj, dobře mi tak. Jen jsem si s klasikem povzdechl: Bože, když už jsi mi sebral sílu, proč jsi mi nesebral také chuť! Chechtali se.

Pokud poletíte do Tunisu

Je dobré si nechat od obvodního lékaře předepsat proti střevním obtížím Ercefuryl. Naše léky v Tunisu nefungují. Určitě nemíníte prosedět v bolestech dovolenou na toaletě. Sám jsem pilulky nepotřeboval, ale pomohl jsem ve dvou případech paním z Opavy a Košic. Byly mi vděčné. „Ale dámy, za lék se nesmí děkovat, děkuje se za nalezení bodu G!“

Nedoporučuji Tunis manželům s batoletem. Nastávají potíže vlivem horka, stravy apod. Musíte znát alespoň částečně nějaký cizí jazyk, mluvit pouze česky rychle nebo pomalu nestačí. Nevybírejte si Afriku, zkuste moře raději jinde.

Ceny v kamenných obchodech jsou v podstatě stejné, jen někde se dají usmlouvat. Dámy, nechoďte samy. Dvě zvědavé zašly do pofiderního krámku. Majitelé zamkli a ženy nepustili, dokud si každá nenakoupila zboží za 50 Euro.

Drobnost. Kamarád chtěl přivézt kožený pásek made in Tunis. Měli všechny možné cizí značky, domácí nikoli. Byli překvapeni, že něco takového chci. Já také. Nakonec jsem pásek koupil  v obchodě hotelu…

Přeji SUPER DOVOLENOU!

Jaroslav Pirkl

Autor: Redakce

2.8.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

POHLEDEM DENÍKU: Zeman a jeho lidé. Co se děje na Hradě?

Odchod vrchního protokoláře Jindřicha Forejta spustil lavinu otázek ohledně toho, jak to vlastně na Pražském hradě chodí.

Mikuláše, anděla a čerta na Slovensku zadržela policie

Bratislava - Tři sourozence převlečené za Mikuláše, anděla a čerta zadržela v západoslovenské Skalici policie. Bratr a jeho dvě sestry v kostýmech měli neobvykle rozdělené role: zatímco Mikuláš koledoval, anděl kradl, informovala slovenská média.

Šedesátiletá řidička smetla před semafory dítě, je těžce zraněné

Česká Třebová - Vážná nehoda se stala ještě za bílého dne uprostřed České Třebové. Auto zde srazilo dítě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies