VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Muzeum má památky na dobu, kdy městem obcházel strach z gestapa

Exponáty jako němí svědkové připomínají teror i nebetyčnou drzost a odvahu Josefa Valčíka, který v baru s klidem obsluhoval gestapáky.

12.6.2012
SDÍLEJ:

Číšnický frak Josefa ValčíkaFoto: Východočeské muzeum Pardubice

Unikátní kousky historie skrývá ve svém depozitáři Východočeské muzeum Pardubice. Jsou z doby, kdy nejen naším krajem procházel strach o přežití.

Na místech, jako je zámeček ve Wannsee, se v lednu 1942 v tichosti rozhodovalo o dosud nevídaném průmyslovém vyhlazování celých národů. Hlavní aktér těchto zločinů Reinhard Heydrich však ještě téhož roku podlehne následkům zranění způsobených československými parašutisty výsadků Anthropoid a Silver A.

(Ne)obyčejný frak

Od jejich činu i kruté odvety nacistické mašinérie si právě letos připomínáme sedmdesát let. A památky na tuto nelehkou dobu najdete i na pardubickém zámku.

Tím jedním je i obyčejný číšnický frak, jaký nosíval i Josef Valčík v již neexistujícím hotelu Veselka na třídě Míru (dnes Palác Magnum).

V pardubickém hotelu Veselka se odehrála dlouhá řada klíčových i méně významných událostí historie města Pardubic. Veselka byla centrem společenského života města od 2. poloviny 19. minimálně do konce 1. čtvrtiny 20. století. Od roku 1931 její místo do jisté míry přebíral větší a modernější Grand. Přesto byla Veselka ještě za války velice dobrou adresou.

Odbojová Veselka

Lidé, kteří byli spjati s Veselkou, se také zapsali do historie pardubického protinacistického odboje. Vzdělaný a zkušený hoteliér s bohatou praxí a dobrou klientelou, zeť v roce 1938 zemřelého expremiéra Františka Udržala, Arnošt (Erno) Košťál, mohl válku klidně přežít v ústraní hotelu. Neváhal však a na počátku roku 1942 se zapojil do podpory paraskupiny Silver A.

Jako číšníka zaměstnal jistého Miroslava Šolce z Hodonína. Pod tímto jménem zemřelého muže se skrýval parašutista Josef Valčík. V hotelu toho asi moc neodpracoval, protože plnil úkoly po celém protektorátu, ale v každém případě se zde v době své přítomnosti zcela jistě potkával s příslušníky pardubického gestapa, pro něž Veselka představovala oblíbený podnik. Husarský kousek, při kterém šlo o život a který vyžadoval hodně odvahy.

V baru s gestapem

Avšak na počátku března 1942 gestapo zjistilo, že s policejní přihláškou číšníka Šolce z Veselky něco není v pořádku. Když se pro číšníka vypravili, na Veselce jej naštěstí nezastihli. V hotelu na něj nepočkali, takže jej Arnošt Košťál stačil varovat a další den gestapu sdělil, že číšník dostal hodinovou výpověď kvůli rozbitým talířům.

V každém případě majitel Veselky začal být pro gestapo podezřelý a Valčík musel okamžitě odejít z Pardubic. Josef Valčík se už do Pardubic nevrátil. Nejprve odjel domů do Smoliny, pak do Prahy, kde začal spolupracovat s tamními parašutisty ze skupin Anthropoid a Out Distance. Podílel se na přípravě britského bombardování plzeňských Škodových závodů a především se aktivně zúčastnil atentátu na Heydricha.

100 tisíc za Valčíka

Plakáty s Valčíkovým portrétem a vypsanou odměnou 100 tisíc korun se objevily v ulicích nejen Pardubic den po atentátu. Tehdy už gestapo vědělo, že se nejmenuje Šolc, ale Valčík.

Valčíkův osud se naplnil spolu s osudy dalších parašutistů 18. června 1942 v kryptě pražského kostela Cyrila a Metoděje. V té době už gestapo zatýkalo jeho pardubické spolupracovníky, které vyzradil Karel Čurda. Valčíkův velitel Alfréd Bartoš jej přežil o čtyři dny a radista Jiří Potůček o čtrnáct dnů.

Východočeské muzeum v Pardubicích má ve svých sbírkách číšnický frak s bílou vestou, který je připisován Josefu Valčíkovi.

Svědkové jsou mrtví

Do muzea se tento předmět dostal až v roce 1976 od Miloslavy Boudyšové ze Strašova. Je jasné, že kromě tvrzení původní majitelky není písemný důkaz, že by frak skutečně patřil Josefu Valčíkovi.

Všichni hlavní aktéři příběhu zemřeli v létě 1942. Na druhou stranu provedení fraku i bílé vesty, která k němu patřila, plně odpovídá době.

Daleko od fronty

Nejobávanější složkou německého okupačního aparátu bylo v průběhu okupace našich zemí nepochybně gestapo, čili Geheime Staatspolizei, tajná státní policie. Tato složka měla za okupace svoji personálně i materiálně bohatě vybavenou takzvanou venkovní služebnu také v Pardubicích. Nacistům se zde líbilo, protože byli daleko od fronty. I po nich zůstaly v muzeu nějaké stopy. Nepochybujme o tom, že obdobím, kdy měli Pardubáci z gestapápů největší strach, byla Heydrichiáda. Ačkoli brutalitu gestapáků znali lidé v Pardubicích už dávno před létem 1942, protože gestapo zatýkalo, věznilo a mučilo od samého počátku okupace.

Velké zatýkání

Záhy poté, co se parašutista Karel Čurda 16. června 1942 přihlásil pražskému gestapu, nastalo velké zatýkání také v Pardubicích. Většina obětí skončila na popravišti na Zámečku.

Vynikajícím pomocníkem policie demokratického i nedemokratického státu je fotografie. Zatčení jsou fotografováni, aby mohli být příště snadno identifikováni, případně znovu vypátráni. Své oběti samozřejmě fotografovalo také gestapo.

Židle, kterou gestapo v Pardubicích používalo k fotografování zadržených byla na otočném podstavci a vylepšena byla i o opěrku hlavy.

„Řadová" židle…

Ve sbírkách Východočeského muzea v Pardubicích se dochovala unikátní památka na činnost této německé bezpečnostní složky. Je to židle k fotografování zatčených. Na první pohled se tato důkladná dřevěná židle nijak neliší od židle obyčejné, ale druhý pohled odhalí, že něco je jinak.

Drobné úpravy

Celá židle je připevněna na dřevěnou desku. V této desce je otvor s kovovým obložením, kterým procházel čep. Zatčeným, který v tu chvíli seděl na židli, potom bylo možno pohodlně otáčet tak, aby mohl být fotografován jak zepředu, tak z bočního pohledu.

K opěradlu a sedáku židle je dále připevněna svislá železná tyč. Na této tyči je opěrka pro hlavu zatčeného.

Tato opěrka měla fotografovaného člověka donutit, aby držel hlavu v poloze, která odpovídala požadavkům na úřední fotografie.

Po některých delikátních vyslýchacích praktikách německých vyšetřovatelů totiž také nemuselo být jednoduché držet hlavu správně..

5648 zatčených

Takových židlí pro fotografování obětí mělo gestapo v naší zemi nepochybně hodně. Zřejmě je měla po ruce každá služebna a nemůžeme tvrdit, že si tyto židle Němci přivezli s sebou.

Třeba je odebrali naší policii nebo je nechali vyrobit. Na té pardubické židli je zajímavé právě to, že ze zachovala a že se ví, odkud pochází.

Je pravděpodobné, že na ní nedobrovolně usedla většina občanů, kteří byli pardubickým gestapem v letech 1939 až 1945 zatčeni. Z pardubického oberlandrátu jich bylo 5648.

Jan Tetřev, Jiří Sejkora

Autor: Redakce

12.6.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Fanoušci brněnské Komety slaví gól. Ilustrační foto.
AKTUALIZOVÁNO
31

Vztek fanoušků Komety. Za lístek zaplatí o 280 korun víc než příznivci Hradce

Obě aplikace využívají mobilních telefonů
DOTYK.CZ
6

Od dubna zlevníme datové přenosy, vyhlásil T-Mobile

Brečet nebudu, říká sprejer, který poničil hradby

Na místo činu se o víkendu vrátili sprejeři, kteří ve čtvrtek 16. března pomalovali historické hradby a další místa v Klatovech, a způsobili tak škodu za zhruba 45 tisíc korun. Odstraňovali nápisy, které nastříkali. Lítost by u nich ale člověk hledal jen stěží.

Vinni! Policisté, co zasahovali proti útočnici ze Smíchova, vyslechli trest

Obvodní soud pro Prahu 1 uznal ve čtvrtek vinnými dva policisty, kteří zasahovali proti Michelle Sudků poté, co chtěla zabíjet v kavárně na pražském Újezdě. Potrestal je trestním příkazem. Informaci České televize v úterý potvrdila mluvčí Obvodního soudu pro Prahu 1. Konkrétní druh ani výši trestu soud nezveřejní, dokud nebude výsledek sdělen účastníkům řízení. Oba policisté mohou proti rozhodnutí podat odpor, v tom případě by soudkyně musela nařídit hlavní líčení.

Byty pro chudé v Brně: Projekt je překvapivě úspěšný, hodnotí opozice

Cestu z ubytovny hledají jen těžko kvůli počtu dětí, romskému původu nebo tomu, že nemohou našetřit na kauci. Padesátka takových rodin hledá pomoc v brněnském projektu rychlého zabydlení. Poslední z nich se mají ubytovat ještě v tomto měsíci.

Českou televizi chce řídit dvanáct lidí včetně současného šéfa Dvořáka

Do výběrového řízení na funkci generálního ředitele České televize se přihlásilo 12 zájemců. Je mezi nimi i současný ředitel Petr Dvořák, který televizi vede od podzimu 2011. Mezi uchazeči o místo je i bývalý šéfredaktor zpravodajství ČT Karel Novák nebo exšéf televize Prima Martin Konrád. První kolo volby proběhne 12. dubna, nového ředitele rada zvolí 26. dubna.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies