VYBERTE SI REGION

Napříč Jižní Amerikou: V Equadoru jsou hadi všudypřítomní

Ukrajuji kilometry z ekvádorského území a stále více a více poznávám krásy a hlavně pestrost této malé, jihoamerické země, kterou za pár dní opustím a vydám se na cesty Kolumbií. Equador je sice malá země, ale pro cyklisty extrémně náročná. Jestliže jsem si v Peru posteskl na nekonečná stoupání, tak tady kousek severněji je to ještě náročnější.

20.5.2016
SDÍLEJ:

Mirek Šlegl šlape v Equadoru. Foto: Mirek Šlegl

SLEDUJEME cestu Napříč Jižní Amerikou Miroslava Šlégla

V Peru jsem držel stoupací rychlost v těch nejvyšších kopcích kolem šesti kilometrů v hodině. Tady je ta rychlost ještě o dva kilometry nižší a to už je problém udržet i stabilitu na kole. Na svoji skládačku se ale můžu spolehnout. Určitě více než na equadorské mapy s „neexistujícími" vrchy. Mapa vám ukazuje pohodovou jízdu 180 km po proudu řeky mírně dolů a realita je, že osmdesát kilometrů balancuji ve čtyřkilometrové rychlosti do strmého kopce a pak sto kilometrů svištím do údolí, až mi brzdové destičky mizí doslova před vykulenýma očima a na nějaký relax a kochání se krajinou není ani pomyšlení. Prostě kopce jsou tady extrémně vysoké a zákeřné zároveň a pochopitelně si berou svoji daň nejen ve zmiňovaných brzdových destičkách. Odměnou je večer v džungli při teplotě třiceti stupňů a samozřejmě všudypřítomná vlhkost. Není se čemu divit. Ve chvílích, kdy budete číst moje řádky, budu pravděpodobně přejíždět rovník a s ním jsou spojené pro Středoevropana exotické „kratochvíle".

Mezi ně určitě patří množství všudypřítomných hadů. Dal jsem si tu práci a spočítal jsem během sto třiceti kilometrové etapy počet přejetých hadů, z nichž ten největší měl přes metr a půl. Napočítal jsem jich osmnáct a na převálcování některých jsem se podílel i já při sjezdu šedesátikilome­trovou rychlostí. Když si vezmu, že takto skončila při svém traverzu přes vozovku tak čtvrtina plazů, dokážete se možná představit, s jakým pocitem zalézám večer do spacáku. Hadi jsou prostě všudypřítomní a to se už vůbec nezabývám tím, jestli jsou jedovatí nebo ne. Prostě a jednoduše bivak ve volné přírodě v džungli není možný a za vděk beru jakýmkoliv uzavíratelným přístřeškem. Naposledy to byla rákosová garáž. O tom ale zase až příště.

Z Equadoru zdraví čtenáře Deníku Mira Šlegl.

Autor: Redakce

20.5.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Babiš: Jsem manažer obyvatel této země a mám co nabídnout

Spuštění první fáze EET i snahy o zavedení různých výjimek udaly tón veřejné debatě končícího týdne. Kromě toho byl přijat zákon o střetu zájmů, který bude mít pro Andreje Babiše dalekosáhlé důsledky. Není divu, že během rozhovoru občas křičel, odbíhal pro různé materiály a maily od občanů, kroutil hlavou, ale také se srdečně smál. I když tvrdí, že je naštvaný, hlavně na Bohuslava Sobotku, evidentně je odhodlaný poprat se o vítězství ve volbách a další čtyři roky vést zemi.  

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies