VYBERTE SI REGION

Nebojte se Zimbabwe, jsou tady milí!

„Je-li to rozbité, sprav to. Nemůžeš-li to spravit, buď s tím žij anebo změň svůj život,“ popisuje náš papírový průvodce národní duši obyvatel této rozlehlé země, která má pouze o tři miliony více obyvatel než Česká republika.

10.12.2009 1
SDÍLEJ:

Typická krajina podél cesty v ZimbabweFoto: Jana Švecová

Do duše místních jsme za tři dny našeho pobytu v Zimbabwe stačili nakouknout jen málo. Bylo to ale dost na to, aby nám Zimbabwe vlezlo pod kůži. Možná svojí lítost nahánějící historií, možná krajinou, která byla o poznání odlišná od JAR, možná exotikou a pocitem většího nebezpečí v zemi, která už tolik let trpí pod diktaturou Roberta Mugabeho.

Zimbabwe jsme si nevybrali jen proto, že je na cestě do Zambie, kam se chystáme za naším českým dobrovolníkem pracujícím v rámci projektu Adopce nablízko. Chceme tu především navštívit českého salesiána Františka Radeckého, který zde již několik měsíců žije. Cílem našeho putování je město Hwange, jen hodinu vzdálené od proslulých Viktoriiných vodopádů.

Mám nového bratra

Přímý autobus z Johannesburgu přes Hwange k Viktoriiným vodopádům nejezdí. Na cestě se přestupuje v Bulawayo, které kdysi bývalo hlavním městem zimbawského státu. Autobus je pěkný, moderní. Ač máme na lístku napsáno číslo sedačky, prý si můžeme sednout kamkoli. A že je na výběr! Na rozdíl od českých autobusů má totiž každá řada pět sedaček vedle sebe. „Where are you from?“, dává se se mnou do řeči místní mladík sedící vedle mě. Ptám se, zda paní vedle něj je jeho maminka. Začíná se smát: „Ano, ale jenom maminka v Kristu.“

Po zjištění, že i já jsem křesťanka, hbitě dodává: „Tak to je skvělé! To jsme vlastně sourozenci v Kristu.“ Díky svému nově získanému bratru tak v dalších dvou hodinách krásného rozhovoru pronikám více do situace v Zimbabwe. „Většina lidí odchází za studiem a prací do ciziny, hlavně do JAR. To víš, politická situace tady v Zimbabwe…“ Upozorňuje mě, ať se připravím na dlouhou frontu na hranicích mezi JAR a Zimbabwe.

Divadlo zvané celnice

Na hranice dorážíme kolem půlnoci. Na straně Jihoafrické republiky vše probíhá v klidu. Ve velkém vojenském stanu dostáváme za zvuku hlasité africké hudby od apaticky vypadajícího celníka razítko do pasu. Vítá nás celnice zimbabwská. Temně, ponuře, depresivně. Všichni a všechno z autobusu ven. Jeden z mladíků postupně vyhazuje všechny batohy z přívěsu autobusu. Na imigračním oddělení si vyřizujeme dvojvstupá vstupní víza za 45 dolarů. Vyplňujeme drobný formulář, ani fotku nepotřebují.

Zatímco stojíme se svými těžkými batohy ve frontě na odbavení, zjišťujeme, že všichni ostatní drží v ruce malý modrý papírek. Celní prohlášení. Kolik peněz v kterých měnách s sebou přesně vezete? Převážíte snad výrobky ze zvířat? (jsou zakázané). Jaké cennosti v jakých hodnotách s sebou máte? Vše také vcelku poctivě vyplňujeme a tajně doufáme, že pět loveckých salámů, které vezeme našim přátelům v dalších zemích, nějak provezeme. Podařilo se.

Všichni o nás všechno vědí

Celník od každého vybírá modrý papírek. Batohy ho nezajímají. Vše, co se pracně vyskládalo úplně zbytečně z autobusu, se teď stejně pracně vrací zpět. Jaroslavovi to nedá a opatrně natáčí situaci na celnici. „Raději nenatáčejte. Mohli by vás za to i zavřít,“ radí mu mladý muž stojící vedle něj. Nedivíme se. Celé nám to připadá jako jedno velké divadlo a je nám líto lidí, kteří tuto frašku musí hrát také, protože by jinak přišli o zaměstnání. Míra nezaměstnanosti v Zimbabwe dosahuje podle některých pramenů až 80%, a tak tomu člověk i rozumí.

Po více jak dvou hodinách celní procedury vjíždíme konečně do Zimbabwe. Řidič nechává cestujícím kolovat ony modré papírky zpět na rozebrání. Dobrý vtip. Každý ze spolucestujících si může lehce přečíst, že s sebou máme dva notebooky, tři foťáky, videokameru, a spousta dolarů a eur. Nebyl by problém nás po příjezdu někde přepadnout a okrást.

Naštěstí místní jsou moc milí. Sympatická spolucestující nám po příjezdu do Bulawayo pomáhá sehnat taxíka a za 25 randů na osobu se dostáváme na nádraží, ze kterého odjíždějí autobusy směr Viktoriiny vodopády.

Sranda s prasklou pneumatikou

Krajina se změnila. Silnice, zpočátku jen prašná a plná děr, se postupně mění naštěstí v pěkný asfalt. „Řidič by klidně mohl dát cihlu na plyn a jít se prospat,“ smějeme se, když už více než hodinu není na stále rovné cestě žádná zatáčka. Smích nás přichází ve chvíli, kdy se ozve velká rána. Celý autobus jakoby ožil radostí. Konečně se něco děje! „To nic, praskla nám pneumatika,“ směje se vedle sedící asi padesátiletý muž, „vzadu jsou na každé straně dvě, jedna nám stačí.“ Nestačila. Dvě hodiny čekáme v odlehlé buši na to, až pneumatiku vymění.

Po 26 hodinách cesty konečně dorážíme do odlehlé misie Don Bosco v Hwange, kde už na nás netrpělivě čeká náš kamarád a místní ekonom misie František. Je nám líto, že v Zimbabwe trávíme jen tři dny. Zdá se být zemí s velkým potenciálem, který však nemá možnost být díky špatnému a nedemokratickému systému vládnutí naplněn. Lidé tu opravdu strádají. Jednou z šancí na zlepšení jejich situace jsou turisté, kteří u nich nechají své peníze. Za přespání v soukromých hotelech, za nádherné dřevěné výrobky, které se tu dají levně nakoupit nebo třeba za jídlo v rodinných restauracích. Pomáhat se dá různými způsoby a lidé v Zimbabwe si pomoc rozhodně zaslouží.


Jana Švecová

10.12.2009 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Ve věku 69 let zemřel kytarista Radim Hladík

Praha -Ve věku 69 let zemřel dnes ráno kytarista Radim Hladík, který mimo jiné stál u zrodu legendární kapely Blue Effect, sdělil to současný zpěvák kapely Honza Křížek. Hladík podlehl následkům fibrózy plic, se kterou bojoval několik let. Sedmdesátiny by oslavil 13. prosince.

Záchranáři našli části těl obětí havárie indonéského letadla

Jakarta - Indonéští záchranáři dnes našli části těl v moři v oblasti, kde v sobotu havarovalo policejní letadlo se 13 osobami na palubě. Oznámil to na tiskové konferenci šéf Indonéské pátrací a záchranné agentury (BASARNAS) s tím, že ostatky pravděpodobných obětí byly nalezeny v místě, kde už vesničané dříve vylovili sedadlo z letadla a vak obsahující mobilní telefon a policejní doklady.

AKTUALIZOVÁNO

Koukalová ovládla stíhačku! Zazářili i Krčmář s Puskarčíkovou

Östersund /FOTOGALERIE/ - Biatlonistka Gabriela Koukalová vyhrála stíhací závod Světového poháru v Östersundu. Do vedení se dostala už po úvodní střelbě a do cíle dojela o osm sekund před Němkou Laurou Dahlmeierovou. Eva Puskarčíková skončila osmá, což je její nejlepší individuální výsledek v SP, Lucie Charvátová byla dvanáctá a Veronika Vítková osmnáctá. V mužské stíhačce se Michal Krčmář posunul proti sprintu o 31 míst a dojel sedmý.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies