VYBERTE SI REGION

Nepál voní po zapálených tyčinkách a jačím trusu

Mladý pár ze severních Čech podnikl dobrodružnou cestu k nejvyšší hoře světa. Vrátil se očarován a s jasnou myšlenkou se na krásná místa vypravit znovu.

13.11.2014
SDÍLEJ:

Petra a Štěpán Kotkovi v základním táboře horoleců (5364 m.n.m.) pod Mount EverestemFoto: archiv manželů Kotkových

Bláznivá doprava, pálení nebožtíků u posvátné řeky, na druhé straně zdánlivě nekonečné pustiny velehor a všudypřítomné duchovno. To jsou jen malé střípky zážitků, které získali Petra a Štěpán Kotkovi z Loun během třítýdenní cesty Nepálem. Pozoruhodné putování absolvovali jako svatební cestu na přelomu října a listopadu.

Mladí cestovatelé jsou i po mnoha dnech po návratu domů a do zaměstnání stále stejně nadšení. A není se co divit. Fyzickou námahu i nedostatek kyslíku na cestě k základnímu táboru horolezců (asi 5380 m.n.m.) pod Mount Everestem (8848 m.n.m.) bohatě vynahradilo poznání místní kultury, lidí a přírody. „Říká se, že Himálaj nabízí nejkrásnější výhledy na světě. My to teď můžeme rozhodně potvrdit," usmívá se Petra už v domácím pohodlí a Štěpán přitakává. „Určitě se tam v dohledné době vrátíme," plánují. Napoprvé využili služeb specializované cestovní kanceláře, příště už chtějí úžasnou zemí putovat sami, jak mají ostatně ve zvyku jinde.

Vyprávění, promítáníZájemci mohou v neděli 29. listopadu od 20 hodin vyslechnout vyprávění přímo od cestovatelů. Setkání s nimi se uskuteční v Ejemově chatě na vrchu Červeňák u Dobroměřic. Budou se promítat fotky i povedená videa!

Od rodných Loun je dělilo asi šest tisíc kilometrů, když přistáli v Káthmandú, milionovém hlavním městě Nepálu. Tím prvním, co zaujalo, byla neuvěřitelně chaotická doprava. „Auta, motorky, přes silnici přecházející chodci… To všechno v jednom velkém chumlu, kde neustále někdo troubí. Bylo to šílené. Snad jediná záruka relativního bezpečí je dělat při jízdě plynulé předvídatelé pohyby, aby ostatní viděli, co máte v plánu. Na tom to tam všechno stojí," vyprávějí cestovatelé. Učit se v takovém zmatku řídit? To by asi nešlo. „Tam se učí v noci, když je v ulicích klid. Řídit auta, motorky i na kole," vysvětluje Petra.

Pro silné nátury je i pohled na sloupy elektrického vedení s pavoukem desítek kabelů na každém kroku. Změť vodičů občas zajiskří, opravující dělníci se s bezpečností moc nezatěžují. „Není divu, že tam jsou výpadky elektřiny celkem časté," krčí rameny Štěpán.

Jinak je ale Káthmandú úžasné místo plné památek, kterými se pyšní i seznam UNESCO, duchovních staveb a také opic. Na velkoleposti nemohou nic změnit ani všudypřítomná oblaka prachu. „Cesty tam zpravidla nejsou zpevněné, takže když vyjdeš na ulici, do pěti minut máš na sobě pořádnou vrstvu," směje se Štěpán.

Duše opouští tělo patami a vstupuje do posvátné řeky

Chrám Pashupatinath v Káthmandú je nejvýznamnějším poutním místem pro hinduisty v Nepálu. Přímo u něj se pozůstalí loučí se svými zemřelými. Položí je na vyvýšená místa - gháty, zarovnají dřevem a zapálí. Popel končí v řeceA vzduchem se vznáší ještě něco jiného – kouř z pohřebních hranic. V rámci místních hinduistických tradic se blízcí loučí se zesnulými v jakémsi krematoriu pod širým nebem. „Na břehu posvátné řeky Bágmatí jsou pozůstalí a nebožtíci, zabalení do pestré látky. Tělu se odkryjí nohy a ponoří se do vody," popisuje Petra pro Středoevropana velmi nezvyklý pohled. Rituál má za cíl osvobodit duši, která z těla vychází patami. Pak tělo zase zahalí, umístí na speciální stupně, zvané gháty, přiloží dřevo a zapálí. Co zbude, rovněž skončí v řece Bágmatí. Vše je přitom podřízeno systému kast. „A mezi tím vším se tam procházejí posvátné krávy. Bylo to hodně… zajímavé," dodává.

Fascinující metropole však byla pouze přestupním místem ke skutečnému dobrodružství. Vnitrostátní let přenesl pár do Lukly (2860 m.n.m.), na jedno z nejnebezpeč­nějších letišť na světě. Město je na skále, ranvej na okraji útesu. „Naše přistání jsme viděli jako na dlani ze sedadel přímo za piloty. Ti byli zjevně zkušení a situaci měli pod kontrolou. Byli jsme v klidu," shoduje se pár. Ovšem silné pocity se stejně dostavily. „Trochu obavy i adrenalin, že už jsme tam, napospas, že už to dobrodružství začíná," přemítá Petra.

V pokoji bylo v noci i minus pět stupňů

Putování začalo. Několik hodin pěší chůze každý den, převýšení stovek metrů nahoru i dolů. Louňané nevyužili služeb nosičů a všechno vybavení si nesli na zádech sami. Drobná dívka necelých čtrnáct, mladík zhruba šestnáct kilogramů. Včetně vody. Stan naštěstí nebyl potřeba – cílem každé denní etapy byla některá z vesniček a tamní lodž (lodge), ubytovna pro turisty. Na to je Nepál výtečně připraven. Zdánlivě bezstarostné spaní mělo ale také svá úskalí. „Ve spacáku bylo příjemně, ale i tak teplota v místnosti klesala i pod minus pět stupňů Celsia. Nejhorší bylo se ráno obléct do zmrzlého oblečení a nazout boty. Na zimu si ale člověk postupně zvykne, nebylo to nic hrozného," líčí cestovatelé.

Jačí trus se suší, kde se dá. Třeba přilepený na zídkách Zatímco ráno při snídani bývalo nepříjemně, večer se dalo alespoň chvíli sedět u kamen. Topivem je trus jaků, zvířat, používaných i jako soumarů. Suší se třeba připlácnutý na kamenných zídkách v ulicích. „Po večeři přišel majitel, nasypal kbelík, polil zřejmě petrolejem a zapálil. Kolem navíc rozmístil vonné tyčinky, aby přebil zápach. Nejen z toho hořícího trusu…" smějí se mladí manželé. Právě vůně tyčinek je tím, co Nepál může symbolizovat. Jsou všude. V buddhistických chrámech, lodžích, všude tam, kde se má člověk cítit příjemně. „I venku to vonělo po nějakých bylinkách, takže Nepál má skutečně takovou specifickou vůni," říká Petra.

Jídlo a pití si pár nemohl vynachválit. Ochutnal také několik variant nepálského domácího piva chang. „Každý místní je na ten svůj náležitě pyšný, stejně jako na svou lodži. Je tam taková zdravá sousedská rivalita," usmívají se. „Zajímavé je, že chang není uveden v nabídkách, člověk se na něj musí vyloženě zeptat," všimli si. „Chuťově se nejvíc blíží burčáku a někde se podává i teplý jako čaj. Někde je řidší, někde jsou v něm takové „mrmle"," popisují.

Petra: byl to hodně duchovní zážitek

Místní jsou velmi přátelští, vyrovnaní a zdá se, že šťastní. „A to v naprosto nesrovnatelně těžších podmínkách, než v jakých žijeme my. Oni mají radost z každého východu slunce, z každé maličkosti. Každý tě tam pozdraví a usměje se. I když je to třeba šerpa, který na zádech vleče obří náklad. Jsou to obvykle mladí chlapci, ale jakou fyzičku mají, to je neuvěřitelné," upozorňují manželé. Zatímco většina turistů si tak vykračuje jen s malým batůžkem, jeden šerpa nese vybavení dvěma i třem lidem. A ještě je rychlejší.

Všude jsou modlitební mlýnky a kameny a skály, popsané modlitbami pro štěstí. Obchází a točí se zleva doprava, po směru hodinových ručiček, což se snažili dodržovat. „Bylo to tam hodně spirituální. Čas plyne úplně jinak, je tam taková zvláštní pohoda, přímo vybízející ke zklidnění a zamyšlení. Celá ta cesta byla hodně duchovní zážitek," těžko hledá slova Petra.

Tragédie s desítkami mrtvých lidí

Klid ale rozhodně nebyl zhruba o tři sta kilometrů dál, v oblasti Annapurny. Tam laviny a sněhové bouře zabily desítky lidí. V rodinách cestovatelů rostly obavy, pár dní už nepřišla žádná zpráva… „Nás se to vůbec nedotklo, ani jsme nevěděli, co se stalo. Kromě upozornění průvodkyně, že zděšení rodiče volají do cestovní kanceláře, nás kontaktoval také kamarád, který byl shodou okolností právě v Africe," líčí pár. Informace je zastihla pátý den výpravy v Namche Bazaaru (3440 m.n.m.).

A pátý den byl také tím zlomovým, kdy při námaze reálně pocítili nedostatek kyslíku. „Pak už se to moc nezhoršuje. Člověk musí přizpůsobit tempo chůze a dá se to zvládnout. Cokoliv ale ten rytmus velmi snadno rozhodí. Například se napít. Polknout za chůze skoro nejde. Lapáš po dechu," poznali. Důležitá je podle nich příprava, dobrá fyzická kondice. „Nejlépe jsou na tom zřejmě běžci, zvyklí na kyslíkový deficit ve svalech," míní Štěpán. „Chce to hlavně respekt. Nějaké víkendové procházky jako příprava určitě nestačí, takhle to nefunguje. Člověk musí být zvyklý na pohyb v horách. Je tam celkem divoký terén, jdeš po ledu, lezeš po kamenech, mnohdy také pokrytých ledem. Je zásadní vědět, jak se pohybovat," zdůrazňuje Petra.

Víkendové procházky? Taková příprava rozhodně nestačí

Jedním z největších hrozících rizik je výšková nemoc. Nebezpečí spočívá v nedostatečném zásobování těla kyslíkem v řídkém vzduchu. Odolnost každého jedince je přitom jiná, daná geneticky a tedy předem neznámá. Novomanželé obstáli.

Petra a Štěpán Kotkovi na vyhlídkové hoře Kala Pattar (5545 m.n.m.). Za nimi je vrchol EverestuHimálaj páru z Loun nepřichystala žádné nemilé překvapení. Zato zbytek skupiny pomalu ztrácel síly i odhodlání. S přibývajícími dny nechtěli někteří členové o výletech navíc, nad rámec denní túry, už ani slyšet. Petra a Štěpán vyráželi, kam jen to šlo. Zážitky doslova hltali. „Co máme dělat třeba půl dne v malé vesničce, kde prakticky nic není? Raději jsme vylezli na nějaké zajímavé místo. Bylo to většinou peklo, ale stálo za to," usmívají se. Dechberoucí byl například pohled z vyhlídkové hory Kala Pattar (5545 m.n.m.) na vrchol Everestu (8848), hory Lhotse (8516), Nuptse (7864) i sousední pyramidu Pumori (7161 m.n.m.) a další.

Za odměnu cedule

A podobná situace nastala i v cíli cesty, vesnici Gorak Shep (5160 m.n.m.), nejvýše položeném ubytováním treku. Většina už nebyla schopna dojít na výlet do Everest Base Campu, odkud vyrážejí horolezci na nejvyšší vrchol světa. „Je na ledovcové moréně, přes kterou se musíš asi 800 metrů prodrat. My to samozřejmě udělali a na místě, mimochodem ne moc vhodném pro stanování, byla cedule. Nic víc," smějí se manželé. „Ale určitě to stálo za to, už kvůli významu toho místa," dodávají rychle. Nezvykle velká výprava, čítající šestnáct členů včetně české průvodkyně, se v tomto místě rozdělila. Dál šlo pět statečných s průvodkyní, zbytek sestoupil stejnou trasou s nepálským průvodcem zpět do Namche Bazaaru.

Po oddělení ale začala nejkrásnější část putování. „Sešli jsme z hlavní trasy a najednou bylo mnohem méně turistů. Každý den přinesl delší trasy, než dosud, a obtížnější. Tam už jsme byli chvílemi vyloženě vyčerpaní. I proto, že únava se pořád sčítá. Ale co jsme tam viděli naprosto předčí vše do té doby. Neuvěřitelné výhledy na vrcholy, údolí, ledovce… Nejkrásnější to bylo z hory Gokyo-Ri, odtud je možné vidět čtyři osmitisícovky: Mt. Everest, Lhotse, Makalu a Cho Oyu. A nádherný ledovec Ngozumpa," popisuje Petra.

Obrovská námaha za to stála

Sedm až devět hodin denně na cestě dobrodruhy zavedlo kromě dalšího do úžasného průsmyku Cho-La (5368 m.n.m.), osady Gokyo u tyrkysových jezer pod osmitisícovkou Cho Oyu a na spoustu jiných pozoruhodných míst. Do Lukly se vraceli opět přes Namchce Bazaar. Přelet do Káthmandú však o den posunula mlha. A počasí zasáhlo ještě jednou. „V hlavním městě Nepálu jsme měli dva dny na prohlídku a aklimatizaci. Směrem na Prahu jsme sice odletěli, ale mlha způsobila velké zpoždění. V tureckém Istanbulu jsme nestihli přípoj a museli tam nocovat. I když v luxusním hotelu, na který si vůbec nestěžujeme," šibalsky mrká Štěpán. Do Loun tedy dorazili den po plánovaném termínu.

Nikdo neměl z návratu domů větší radost, než maminky a tatínkové cestovatelů. „Ještě když jsme se vrátili, bylo na nich vidět, že si prošli peklem. Že tu ta panika opravdu byla," poznala Petra. „A pak se nás s obavami ptali: „tak kam se chystáte příště?" dodává Štěpán. Manželé se ale shodují v tom, že vše, co hledali, našli právě v Nepálu. A to už spolu procestovali s krosnami na zádech pořádný kus východní a jihovýchodní Evropy, objeli Skandinávii, stanuli na nejsevernějším místě starého kontinentu… A pomalu se začíná mluvit o návštěvě divokého Islandu…

Autor: Zdeněk Plachý

Místo události:
13.11.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Česko chystá nové spalovny. Zbytečně, tvrdí ekologové

Ochránci přírody se obávají, že za patnáct let bychom museli odpady do spaloven dovážet.

Stomatolog Roman Šmucler: Máme rekordní počet zubařů

Celorepublikovým problémem je nedostatek zubařů v regionech, Příbramsko nevyjímaje. Ačkoliv řada obcí nabízí i začínajícím lékařům vybavené ordinace i byty, ne vždy se to jeví jako dostatečně lákavá nabídka. Jakým způsobem chce situaci řešit nedávno zvolený prezident České stomatologické komory Roman Šmucler?

Vysmívaný uklízeč z Rijádu získal po kampani na netu šperky

Rijád - Bangladéšský uklízeč ze saúdskoarabské metropole Rijádu, jemuž se na sociálních sítích vysmívali za to, jak na fotografii zírá do výlohy klenotnictví, po internetové kampani na jeho podporu získal sadu zlatých šperků. Lidé mu také přislíbili tisíce rijálů, informovala televizní stanice CNN.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies