Co se tento týden událo? Největší změnou je, že jsem začala chodit do intenzivní školy angličtiny, abych si udělala mezinárodní certifikát následovaný mezinárodní zkouškou.

Začínám ráno o půl deváté a školní lavici opouštím o půl páté, a to celkem dost unavená. Celý studijní den se skládá ze třech hlavních předmětů psaní, práce s textem a gramatiky. V neposlední řadě trávíme dvě hodiny denně u počítače, kde pracujeme ve speciálním programu. Máme určitý počet úkolů na týden, které musíme splnit a poté poslat učiteli a čekat na výsledek.

Certifikát po ukončení studia

Škola je rozdělená na devět stupňů. Před přijetím jsem musela podstoupit vstupní test, abych byla zařazena do odpovídajícího stupně. Sice jsem mohla vstoupit do nejvyššího stupně, ale rozhodla jsem se jít do sedmého a čekají mě tři měsíce do získání certifikátu, díky němuž budu moci studovat na kterékoliv mezinárodní universitě.

Bohužel jsem minulý týden zjistila, že mě tu asi žádná společnost nezaměstná. Nemám pracovní vízum a společnosti nejsou ochotné platit někomu za víza. Pro ně to totiž znamená, že by mi museli platit minimálně trojnásobek než Malajcům. Byla jsem z toho zklamaná, ale naštěstí jsem mohla alespoň nastoupit do anglické školy a zdokonalovat se v jazyce. Od druhé poloviny června bych měla začít docházet ještě na malajštinu. Ale to pouze dvakrát týdně na dvě hodiny.

Ještě vám musím prozradit jednu perličku. Většina z mých šestnácti spolužáků ve třídě pochází z arabských zemí, kterými jsou Omán, Jemen či Libye, a tak si oprašuji a zdokonaluji dokonce i arabštinu. Kdo by to byl řekl. Všichni byli velice překvapeni, když jsem na ně začala mluvit arabsky. Říkali, že si tedy musejí dávat pozor na pusu.

272 schodů do komplexu jeskyní

Zajímavým výletem se stala návštěva nejvýraznější hinduistické stopy v Malajsii jeskyně Batu. Leží zhruba třináct kilometrů severně od Kuala Lumpuru. Ve vápencovém útesu se skrývá komplex obrovských jeskyní, v nichž se nachází poutní hinduistické místo s několika tichými svatyněmi.

Od úpatí útesu vede k tomuto podzemnímu prostoru 272 schodů, po nichž hinduističtí poutníci v době největšího svátku Thaipusam stoupají s předměty zavěšenými na hácích či zapíchnutými dráty přímo v kůži. Svátku se účastní až osm set tisíc věřících. Takže v lednu se ho musím zúčastnit také, ale pouze jako pozorovatel. Opravdu nehodlám podstoupit zapichování háků do zad…

Pohled na jeskyně Batu změnila obří Muruganova socha (na snímku), která byla po tříleté práci odhalena v lednu 2006. Měří téměř 43 metrů a od vstupu do posvátných jeskyní se přes její vrchol otvírá opravdu neobvyklý pohled na nekonečné předměstí Kuala Lumpuru.

Astmatický záchvat mohl být osudným

Vyšplhat zmíněných 272 schodů není legrace. Jsou příkré a v horku, které v tropech panuje, to není nic příjemného.

Při popadání dechu na vrcholu jsem si všimla hloučku Indů, kteří vypadali zděšeně, děti brečely a lidé okolo zastavovali. Svědomí zdravotníka mi nedalo, přiběhla jsem k místu a viděla bezvládně ležící tělo ženy. Snažila jsem se zachovat klidnou hlavu a zjistit, co se děje. Nebudu popisovat vše do detailů, ale žena měla silný astmatický záchvat a přestala dýchat. Nakonec vše dobře dopadlo, rodina mi velice mile poděkovala a my pokračovali v prohlídce jeskyně.

Poslední zmínka musí patřit opičkám makak, kterých je v okolí jeskyně nespočet. Vůbec nejsou plaché a milují banány, brambůrky či květiny, které lidé nosí do svatyní. Jsou roztomilé, ale musíte být stále ve střehu, jinak přijdete o vše, co není pevně připevněné k vašemu tělu.

Markéta Klemmová

Více si můžete přečíst zde.