Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Pěšky po Španělsku: Politiku jsem na pouti úplně vynechal

Sedmnáctá etapa. Dnes jsem si vytknul dost odvážný cíl, dojít do Banos de Montemayor, což je asi pětatřicet kilometrů. Chvíli jsem šel s německým poutníkem, ale měl tak dlouhé nohy a krok, že jsem mu brzy nestačil.

12.5.2010 1
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: shutterstock.com

Sluníčko už ráno pěkně hřálo a cesta vedla mezi pastvinami, posetými lučními květinami. Počasí ve Španělsku i vývoj vegetace mi připomíná náš červen. Zvlášť odpolední slunce má už pořádnou intenzitu a pěkné intenzity dosahuje i opálení mé hlavy a rukou, které jsou vystaveny téměř celý den sluníčku.

Po prvních pěti kilometrech mě čekala návštěva dalšího historického skvostu, pozůstatků antického města Cáparra, které protíná původní historická cesta Via de la Plata, vedoucí ze severu na jih. Bylo postaveno v jedné z nejúrodnějších oblastí provincie Cáceres v údolí řeky Ambroz.

Daří se mi dobře…

Důvodem pro stavbu města byl kromě úrodného kraje i hojný výskyt stavebního materiálu, který se tam nachází, zejména ložiska břidlice a žuly. Musel jsem si hodinu počkat, neboť otevírali až v deset, ale stálo to za to. Vstup byl zdarma a následovala nádherná procházka po rozsáhlém areálu, který má rozlohu dvanáct hektarů.

Úžasná podívaná, a třešničkou na dortu byl více než třináct metrů vysoký oblouk, stojící na čtyřech pilířích. Od průvodce jsem se dozvěděl, že je areál jediný svého druhu v Evropě. Jeho součástí je i krytá expozice různých archeologických nálezů.

Psychicky jsem na tom stále dobře. Dá se do určité míry říci, že i daleko lépe než před cestou. Jak si tak krok za krokem jdu, vychutnávám si krásu těchto nevšedně -všedních dnů. S radostí pozoruji květy kolem cesty i ještěrky, které se vyhřívají na kamenech, a mám radost z každého dne. Být sám se sebou mi také vůbec nevadí, a tak se mi cestou honí v hlavě různé věci z minulosti, i plány do budoucna.

Zatím jsem ještě ani nepoužil Ipod, který mám doslova narvaný relacemi z rozhlasového archivu. Nějak jsem necítil potřebu, a když jsem jednou týdně na internetu, nevyhledávám moc informací, politiku jsem vynechal vůbec. Dlouhou trasu jsem nakonec zvládnul, ale docela s vypětím sil, navíc se ozývaly puchýře na chodidlech.

Asi deset kilometrů před cílem jsem na úpatí hor procházel městem Aldeanueva del Camino se zajímavou architekturou, jinou, než jakou jsem ve Španělsku zatím viděl. Chvíli jsem se procházel spletí ulic sestavených z domů s dřevěnými pavlačemi a kochal se těmito urbanistickými skvosty.

V cíli, hezkém lázeňském městečku pod sněžnou horou, jsem našel místní Albergue zavřený. Na dveřích byl vzkaz ve španělštině s telefonním číslem. Měl jsem ale štěstí, kolem šel Španěl, který uměl anglicky (což je zde i u mladých lidí výjimkou), zavolal mi tam a pak načrtl plánek, jak se dostanu do levného penzionu ve městě, kde právě sedím a píšu reportáž.

Objev jedlých kaštanů

Osmnáctá etapa. Po snídani, kterou jsem doplnil vynikajícím brandy, jsem šel do balneária vyzkoušet léčivou sílu zdejších termálních pramenů. Bazén s termální vodou tam nebyl, ale čekala na mě napuštěna vana se 43 stupňů teplou sirnou termální vodou, do níž byl vháněný kyslík. Těch dvacet minut bylo opravdu velmi příjemných, zkrátka relaxace, jak má být. A pak dalších dvacet minut na lehátku v odpočívárně.

Dnešní Camino jsem tak zahájil poměrně pozdě. Z města jsem vyšel úderem jedenácté a rozhodně jsem nečekal, že ujdu tolik, kolik jsem nakonec zvládl.

První část cesty vedla přes hory, asi třináct set metrů nad mořem. Místy byla poměrně zima a vegetace nebyla tak bujná jako v nižších polohách. Připomínalo mi to tam náš duben. Mnoho stromů bylo ještě bez listí, na loukách kvetly petrklíče a něco podobného modřencům. Z nových plodin jsem na cestě zaznamenal aleje jedlých kaštanů.

A opět nikde žádné průmyslové komplexy, ani malé, ani velké, jak je tomu zatím po celou mou už několik set kilometrů dlouhou trasu. Procházel jsem také dvěma španělskými vesnicemi, La Calzada de Bejar, Valverde de Valdelcasa a Valdelcasa. Kdybych v nich sem tam neviděl auto, myslel bych si, že jsem se vrátil nejméně o sto let zpátky.

Lubomír Brož

12.5.2010 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:
Ve vyškovských kasárnách vybuchly granáty, jednoho vojáka roztrhaly a další dva zranily.
AKTUALIZOVÁNO
10 6

V dědických kasárnách údajně vybuchly granáty. Jeden voják zemřel

Ilustrační foto.

Vlaky stojí, nádraží pročesává policie. Hledá bombu

O Krejčířovu vilu neměl nikdo zájem. Do dražby půjde znova za půl roku

V úterý proběhla první dražba černošické vily uprchlého Radovana Krejčíře. Žádný zájemce se ovšem nepřihlásil. Dražba se zopakuje ještě za půl roku, ovšem za nižší cenu. O výsledku aukce v úterý informoval server Irozhlas.cz.

Drzá krádež a pád mostu ze špejlí: nejlepší videa z 18. září

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pondělí 18. září 2017.

Chybí posudkoví lékaři a co je zlé: třetina jich za rok skončí kvůli věku

Lékařské posudkové službě chybí lékaři a situace se na konci příštího roku může ještě zhoršit. Kvůli věku skončí třetina doktorů, bude jim přes 70 let. Ministerstvo práce chce, aby administrativu za "posudkáře" začali vyřizovat v příštím roce asistenti. Na volná místa chce díky zvýšení platů přilákat nové lékaře.

Připravte se na topnou sezonu: Některé obce žádají revize plošně

/INFOGRAFIKA/ Než si necháte vystavit revizní zprávu, ověřte si, kdo vám ji zpracovává, radí ředitel topenářské asociace Mojmír Krátký.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení