Pod hotelem odposlouchávali Západ. I takové příběhy ukrývá pražské podzemí

Ani se nechce věřit, že známý pětihvězdičkový hotel donedávna ukrýval tajemství.

V suterénních prostorách má vybudovaný vojenský bunkr, který měl v případě nebezpečí sloužit generálnímu štábu Varšavské smlouvy. Před rokem se otevřel pro veřejnost jako Muzeum studené války.

Stačí z haly zdobené mramorem sejít po schodech do hotelového podzemí. Těžké pancéřové dveře vedou do úzké chodby. Následují síť místností, které vypadají jako z vojenského filmu. Jenže minimálně 30 let starého. Visí tu zelené uniformy příslušníků SNB, nechybí psací stroj, plynové masky nebo nástěnka s nezbytnou budovatelskou výzdobou.

Protiatomový kryt pojme až 150 lidí. Jeho součástí je dokonce nemocnice s malým operačním sálem nebo nádrž na vodu. V jedné z místností se nachází i odposlouchávací zařízení. Agenti tajné policie tak měli přehled o telefonních hovorech zaměstnanců ambasády Spolkové republiky Německo, která v hotelu v sedmdesátých letech sídlila.

Štola pod Letnou

Kryt pod hotelem Jalta ale není zdaleka jedinou atrakcí, které pražské podzemí nabízí. Většina obyvatel metropole ani netuší, co všechno najdeme pod povrchem ulic. Kilometry a kilometry chodeb a desítky místností.

„Nemáme souvislý systém podzemních chodeb, jaký je třeba v Paříži, jedná se především o dílčí objekty. A proto je třeba rozlišit, jestli se zajímáme o kanalizaci a vodovody, nebo historické podzemí, tedy důlní díla, staré odvodňovací štoly, kryty. Máme i současné stavby, kterými jsou tunely nebo kolektory," popisuje spletité prostředí pražského podzemí Vladimír Vojíř. Speleolog se jeho průzkumům věnuje už 50 let.

Za nejzajímavější podpovrchovou část města považuje Rudolfovu štolu. Unikátní vodní dílo, které se ukrývá pod Letenským vrchem. „Štolou se voda dostává do rybníků v Královské oboře a z těch zase pokračuje zpět do Vltavy. Technicky bylo její vybudování to bylo velmi náročné. Kutnohorští havíři nejprve razili pět svislých přístupových šachet z povrchu Letné, až poté se pustili do samotného kanálu. Výškový spád je asi jeden a čtvrt metru, celkově je štola dlouhá přes jeden kilometr," popisuje Vladimír Vojíř.

Pocta vůdci

Vchod do Rudolfovy štoly je malý domeček nedaleko Štefánikova mostu. Ale pokud byste se tam chtěli vydat na procházku, máte smůlu.

„Tato část hradního vodovodu byla přístupná až do povodní v roce 2002. Tehdy voda strhla lávku, která byla uvnitř. Kvůli bezpečnosti jsme stavbu znovu veřejnosti neotevřeli," říká speleolog. Další pozoruhodná památka je na Letné jen o kousek dál. Prostory pod bývalým Stalinovým památníkem, kde dříve sídlilo i jedno z prvních post revolučních rádií.

„Dělali jsme tam poměrně rozsáhlý průzkum pro magistrát přibližně v roce 1993. Povídalo se, že kromě hlavního prostoru, kloubové síně velké jeden hektar, jsou tam další podzemní prostory, prý čtyři patra nad sebou. Ukázalo se, že to není pravda. Je tam kanalizace, chodba, co funguje jako vodovod, kabel vysokého napětí a úplně vespod probíhá kmenová stoka, která vede do čističky odpadních vod do Bubeneče," popisuje Vladimír Vojíř.

Podle historika architektury Zdeňka Lukeše mělo rozsáhlé podzemí, které ohromný pomník podpíralo, původně sloužit jako monumentální sál nebo komunistické mauzoleum. Bývalý režim ale myšlenku nikdy nezrealizoval. Dnes se v prostoru nachází část sutin z bývalého pomníku, jinak je místo opuštěné.

To, co k pražskému podzemní neodmyslitelně patří, jsou tajné chodby. Skutečnost je ale o poznání nudnější. „Tajných chodeb moc není, jsou to jen pověsti. Lidé vidí nějaký otvor, na jehož konec nedohlédnou, a hned je z toho tajná chodba. Většinou to bývá stará kanalizace," říká jeskyňář. Staré kanalizační stoky by se měly důsledně zaplňovat, to se prý moc často neděje, zaplňují se pouze vstupy. Když přijde povodeň, voda si hledá cestu a vytryskne i tam, kde ji nečekáme. Je také častou příčinou propadu chodníků nebo vozovek.

Ráj filmařů

„Chodby hodně vznikaly za druhé světové války, když se propojovaly sklepy. Lidé se jistili, aby nezůstali ve vlastních sklepích uvězněni tím, že vybudovali východ v sousedním domě," nabízí jeskyňář vysvětlení onoho tajemství.

A kam se tedy návštěvníci mohou vydat do nitra země? Jednou z technických památek je stará čistírna odpadních vod v Bubeneči. V rámci prohlídek areálu mohou návštěvníci vidět původní prostory kanalizační čistírny, ale i zbytky technologického zařízení, například parní strojovnou a kotelnou. Některé stroje jsou prý dodnes funkční. Tajuplné prostory jsou též oblíbeným místem českých i zahraničních filmařů.

Další místem, které rozhodně stojí za pozornost, je kryt civilní ochrany na Folimance. Má přes tisíc metrů čtverečních a pojme až třináct set lidí. Má vlastní agregát, studny, je vytápěný a odvětrávaný pomocí přetlaku. Chodby mají v součtu 125 metrů. Otevřel se letos v dubnu a prohlídky se v něm konají zhruba jednou za měsíc. „Příští prohlídka je tuto středu, 8. října od dvou do šesti hodin odpoledne," upozorňuje Vojíř.