VYBERTE SI REGION

Postřehy z Martiniku: Máme volno, přípravy na karneval vrcholí

Martiničané. Národ, ve kterém se skrývají dva naprosté protiklady. Klid, pohoda a žádný spěch jsou na denním pořádku. Hodina sem hodina tam, čas znamená tak málo. Právě jsem zažila zvrat. Všechna lenost, pohoda se vytratily. Je čas slavit.

11.3.2014
SDÍLEJ:
Fotogalerie
10 fotografií
Máme volno, přípravy na karneval vrcholí.

Máme volno, přípravy na karneval vrcholí. Foto: Archiv Sabiny Presové

Je pravda, že využívají skoro každé příležitosti. Na svatého Valentýna se ve škole většina studentů oblekla do modré nebo červené barvy. Podle toho, jestli jsou právě zadaní. Ale pozor! Tohle je nic oproti tomu, co jsem viděla před školou dne 27. 2. Poslední den školy, před dvoutýdenními prázdninami a očekávající příchod největšího svátku na Martiniku – Karneval.

Po vyučování se všichni sešli před branou školy. Studenti převlečení za studentky a pravé studentky za ženy lehkých mravů. Utvořila se obrovská skupina v čele s bubeníky. Ten rachot byl nepředstavitelný. Bušily do bubnů jako o život. Zpívali a skákali jako by za nimi hořelo.

Doma mi bylo řečeno, že tohle je stále slabý odvar pravého Karnevalu. To je svátek, který začíná v neděli 2. 3. přehlídkou krále karnevalu. Slaví se několik dnů. Tančí se, křičí, zpívá, pije a to všechno v kostýmech. Nedokáži si představit, co mě vlastně čeká.

Ale teď mám prázdniny, volno. Nasedly jsme s babičkou do auta a jely. Zastavily jsme poblíž pláže Sainte Anne. Když jsem vystoupila z auta, nemohla jsem uvěřit tomu, co vlastně vidím. Bylo to jako u nás! Před námi byl malý, hustý listnatý les s klikatou cestou. „Takhle vypadá každý les?". „No, tohle není ani les, ale lesík. Ale uvidíš, co všechno se v něm dá najít," babička rychle zamumlala. Vzala jsem to jako výzvu. Hledala jsem. Za ohradou jsem viděla leda tak stádo krav. No, zatím jsem je vždy viděla se procházet jen tak u cesty. No nic. Jdeme dál. „ Vidíš?!", natahovala prst poblíž nějakého hřibu. Nebyl to hřib. Spíš zdřevnatělý uzavřený květ. Snažím se jemně odloupnout první plátek, abych zjistila, co se uvnitř skrývá. Začnou se sypat podlouhlé semínka podobná okvětním lístkům v barvě italského cappuccina. Jsou to „Graines de Mahogany", neboli semínka Mahogany.

Už jsme skoro u pláže, lesík začíná řídnout. „ Nedupej a pojď pomalinku, jemně, ať je nevystrašíš." S nechápavým pohledem se podívám na babičku, ale než stačí odpovědět, oči mi málem vypadly z důlků. Stojíme na místě podobné minovému poli, kde stačí jeden prudký krok a ze strachu se ti malí bojovníci schovají do svých děr. Jsou to krabi, modří, hnědí, zelení, červení, oranžoví. Jako by tu někdo vyplácal všechny tempery. Jmenují se „Cé ma faute", to v kreolštině znamená „To je moje chyba". Ve francouzštině „C'est ma faute". Říká se jim tak kvůli velkému bojovému klepítku, které vždy zvedají vzhůru.

Už jen chvíli a jsme na místě. Okolo nás je moře ve svých překrásných karibských barvách. Ta nekonečnost je omamující. Jsme daleko od sopky, takže písek je bílý, jemně nažloutlý, ani tak moc nepálí. Díky sopečnému prachu jsou některé pláže celé černé a písek šíleně pálí. Bylo mi divné, že jsem nemohla na žádné pláži najít žádnou mušli. Nikde nic. Až naposled, když ležela na pláži, na místě, kde vás každou chvílí zavalí vlna, ponořila jsem prsty do písku. Užívala každičký paprsek, který dopadne na kůži. Ucítila jsem něco v písku. Byla tam schovaná hromada malinkých škebliček.

Dlouhé ticho v čirých vlnách střídá tlumený zvuk kreolských písní. Přípravy karnevalu vrcholí.

Čtěte také: Postřehy z Martiniku: Vyzkoušela jsem sport, který jinde na světě nenajdete

Autor: Sabina Presová

Autor: Redakce

11.3.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Švýcaři otevírají nejdelší tunel světa

Historický moment. V neděli 11. prosince 2016 se pro pravidelný provoz otevře Gotthardský železniční tunel. V jeho případě se podařilo něco neskutečného – stavitelé dodrželi rozpočet schválený už na počátku 90. let.

Spisovatel Jiří Stránský: Škoda každého dobrého slova, které se neřeklo

Praha /ROZHOVOR/ - Autorem oblíbených dětských knih O dešťovém kameni, Povídačky pro moje slunce nebo Perlorodky je spisovatel a scénárista Jiří Stránský (85). Čtenáři a diváci jej přitom znají více jako autora filmů Zdivočelé země, Bumerangu či Štěstí, zachycujících atmosféru komunistického režimu a života politických vězňů v kriminálech a lágrech. „Slíbil jsem ve vězení básníkovi Honzovi Zahradníčkovi, že podám svědectví o lidech, kteří s námi seděli," říká Jiří Stránský, který připravuje další tři scénáře, povídkové knížky a prozrazuje, že brzo vyjde kniha Doktor vězeňských věd, kterou napsali s novinářkou Renatou Kalenskou.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies