Před sto lety se Laurin a Klement objevil v Liberci, bude výstava

Když roku 1858 zakládal Christian Linser v Reichenbergu svou firmu, netušil, že za padesát let budou z jeho továrničky, sídlící za dnešní kavárnou Nisa, sjíždět technicky dokonalé „shasi" automobilů RAF.„Liberec v té době patřil mezi textilní centra Rakousko-Uherské monarchie, ale uživila se tu i další výroba. Ve firmě Linser se například vyráběla zařízení pro textilní průmysl, pivovary, papírenské manufaktury, hasičské stříkačky a byla tu dokonce i slévárna," říká zakladatel Mobile Muzea ČR a populární soutěže automobilových veteránů Dědeček Automobil.

Na přelomu 19. a 20. století se Linser rozhodl vyrábět motorová kola, následně i s postranním vozíkem. Od nich byl už jen krůček k motorkám a předchůdcům dnešních aut.

Výroba motocyklů přinášela zisk a tomu odpovídalo i jméno „ZEUS". Úspěšné jednoválcové i dvouválcové motocykly o síle 3,5 a 5 k se staly podnětem pro stavbu lehkého automobilu voituretty. Jeden z prvních automobilů značky Linser byl vystaven na automobilové výstavě ve Vídni v březnu roku 1906. O rok později již objekt opouštěly nejslavnější liberecké automobily s logem RAF čili Reichenberger-Automobil Fabrik.

Reichenberger Automobil Fabrik

Za vznikem automobilky RAF stáli tři textilní magnáti. Baron Thedor von Liebieg, známý pionýr motorismu, majitel čtrnácti textilních továren v kraji, Willi Ginzkey, majitel továrny na koberce ve Vratislavicích, mimochodem rodišti Ferdinanda Porscheho a majitel textilky v Novém Městě pod Smrkem Oskar von Klinger, kteří továrnu od Linsera koupili. V roce 1908 s rozšířením produkce převedli výrobu do nového areálu v Liberci Ostašově. Pokrokovost se jim nedá upřít, protože mimo jiné zakoupili licenci na bezventilové motory Knight od firmy Daimler.

Mercedes, Panhard a … RAF

„U tohoto systému čtyřdobého pístového motoru není řízena doba sání a výfuku ventily, nýbrž plášťovými šoupátky. Nebyla to jen snaha po pokroku, ale i záležitost prestiže. Výroba kultivovaných tichých motorů bývala svěřena pouze jediné firmě v každém státě. Ve Francii to byla Panhard-Levassor, v Německu Mercedes a v Belgii Minerva," vysvětlil Svatopluk Holata. Nové typy vozů s těmito dražšími, ale výkonnějšími motory pak nesly označení RAF Knight.

Dodávaly se s karoseriemi typu dvou až osmimístné sportovní a turistické, vyráběly se tu landaulety, limuzíny šoférské přepážkové, limuzíny s vnitřním řízením a phaetony. Výroba se rozšířila o lehké užitkové automobily, sanitky a hasičské vozy, menší nákladní automobily, ale dokonce i malé autobusy.

Kvalita za cenu nedostupnou

Výrobky automobilky RAF byly neobyčejně kvalitní, technicky vyspělé, elegantní, velmi důkladně propracované, ale také přiměřeně drahé. Například dvoumístné sportovní vozy stály 16.000 korun. Sportovní vozy se prodávaly za necelých 17 tisíc, nejdražší limuzína za 19 tisíc. Automobily RAF tak získaly velkou oblibu u prestižních profesí právníků či lékařů, ale i u státních institucí, šlechty, či církevních hodnostářů z celé střední Evropy. Lidovým vozítkem rozhodně nebyly. S tím přišel až Ford. A nitky vedoucí k předchůdci budoucí Škodovky boleslavské automobilce Laurin a Klement se začaly sbíhat…

„Produkce továrny RAF představovala nákladnou kusovou malovýrobu. Ve stejné době už ale progresivní americký Ford zahájil sériovou výrobu a bylo nutné reagovat. Proto začala jednání o spojení s automobilkou Laurin a Klement," vysvětlil odborník na automobilovou historii.

Laurin a Klement…a RAF

„V té době již akciová společnost Laurin a Klement vyráběla levněji a to především menší automobily a spojení s výrobcem větších, luxusnějších vozidel bylo hodnocené jako výhodné," vysvětluje Holata.

Vlastníci továren se dohodli po úspěchu na jubilejním 10. ročníku automobilové výstavy,a tak v roce 1912 došlo k prodeji RAFky včetně rozpracované výroby i s licencí na šoupátkové motory Knight. V liberecké filiálce se pokračovalo ve výrobě dosavadních typů pod starou značkou. Ty však postupně nahrazovaly vylepšené modely.

Firma úspěšně prosperovala až do 1. světové války. Následně byla výroba omezována, produkce velkých typů se převedla do Mladé Boleslavi a z nadějné firmy RAF se sta filiálka vyrábějící především díly.

Když se v roce 1925 stala automobilka Laurin a Klement součástí koncernu Škoda, získala rodinná firma Linser objekty bývalé továrny RAF, zreorganizovala slévárnu i strojírnu a pokračovala ve výrobě autodílů. Ani ne po deseti letech pak firmu vlivem předválečných událostí převzala německá firma Winter a posléze výrobce pístů Appelt. „Pro úplnost lze ještě doplnit, že v Liberci Růžodole existovala kolem roku 1925 také firma AKA Alfred Kunze, Továrna na stroje a osobní automobily. Byla to však spíše jen strojní dílna s autoopravnou, ale i tam byly údajně vyrobeny nějaké automobily," připomněl Svatopluk Holata .

RAF na konci tisíciletí

Automobily RAF se v Liberci okrajově vyráběly ještě v letech 1975 až 1983. „Šlo ale jen o několik jednotlivých závodních monopostů formule Easter s motory Škoda 110 a VAZ 2101. Název v minulosti slavné značky si vypůjčili liberečtí závodníci, bratři Jan a Jiří Veselí, kteří ve spolupráci s odborníkem na aerodynamiku Karlem Dlouhým, postavili několik těchto speciálů," doplnil perličku k historii předválečné liberecké automobilky Svatopluk Holata.