Naposledy se o uplynulém víkendu se stejně nadšenými kolegy zúčastnil dvě stě pátého výročí, bitvy Tří císařů u Slavkova. „Slavkov to je nezaměnitelná akce. I přes nějaké změny je terén stále původní. Bojiště je jak na dlani. Ve všech příručkách se píše, že to bylo vrcholné vítězství Napoleona. Slavkov je výjimečný také tím, že se na něj sjíždí dost velké množství uniformovaných,“ posuzuje Kryštof. Ten se k Austerlitzu, který v roce 1989 založila parta nadšenců z Brna a okolí, dostal přes spolužáka z vysoké školy.

Nákladné hobby

„Dal mi kontakt na kluka, který končil a prodával uniformu, tak jsem ji od něho koupil. Asi to byl osud, protože mi sedla,“ vzpomíná Kryštof, kterého uniforma tehdy vyšla na deset tisíc korun. Přestože jde o poměrně drahý koníček, peněz nelituje. S kolegy vojáky se už díky němu podíval do Francie, Belgie, Německa, Anglie, Polska, Ruska, ale i na Korsiku. „Po sametové revoluci, kdy se otevřely hranice, už nebyl problém. Sjezdil jsem opravdu hodně míst, na která bych se normálně nedostal, což je obrovský klad tohoto koníčku,“ míní.

Děla musejí projít kontrolou

U každé baterie je zásadní počet děl. Až půltunové funkční repliky, které musí projít státní zkušební komisí, obvykle obsluhuje čtyři až pět dělostřelců, každý má přitom svůj daný úkol. Austerlitz má děla tři. Jako u jedné z mála dělostřeleckých baterií v České republice je přitom velikost děl stejná jako u originálů, jedna ku jedné.

Manželským párům nedoporučujeme

Brněnskou dělostřeleckou jednotku tvoří dvě desítky lidí. S vojáky totiž na bitvy vyjíždí i několik manželek, markytánek a v zahraničí i kuchařek. Část baterie tvoří dokonce jedna rodina i s dítětem. Podle Kryštofa ale není účast něžnějších poloviček na akci ideální. „Manželství, ve kterých jezdil muž i žena, skončila krachem,“ říká člen rakouské baterie.

I zranění se přihodí

Za jednadvacet let prošla jednotkou řada lidí. Některé odradila náročnost obsluhy děla, jiným přibyly rodinné povinnosti. Jeden z dělostřelců pak z baterie odešel kvůli vážnému zranění, při kterém přišel nešťastnou náhodou o dva prsty. Sám Kryštof říká, že na tento zážitek nikdy nezapomene. „Roky může jet člověk podle stejného scénáře a nic se nestane a pak stačí jedna hloupá jiskra a vše je jinak,“ kroutí hlavou. „Dřív jsme dávali střelný prach na lopatku, v hlavni ale zůstala jiskřička na papíru, která doutnala. Prach vybuchl a kolegovi lopatka, kterou držel v ruce, usekla dva prsty. Od té doby si dáváme setsakramentský pozor,“ zdůrazňuje.

Objevují se i ve filmech

Při svých cestách ale zažil i veselé příhody. Například v Bratislavě, kam s kolegy vyrazil v předloňském roce, došla organizátorům akce voda. „Místo ní jsme dostali víno. Takže jsme jím umývali nádobí nebo si i čistili zuby,“ libuje si. Příznivci historie mohli členy Austerlitzu vidět také v několika filmech. Poprvé se dělostřelci objevili ve snímku Radeckého pochod. Podruhé si jako komparsisté zahráli ve filmu Bídníci, potřetí pak v Jindřichu IV.