VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Reportáž ze země stižené válkou

Přinášíme reportáž z putování z haličského Lvova do zakarpatského Užhorodu. Cestou jsme potkávali a zpovídali obyčejné Ukrajince. Turista s ruksakem na zádech je sice dnes na Ukrajině kvůli konfliktu na Donbase ohrožený druh, ale není se čeho bát. Osobní dojmy byly po všech směrech překvapivé.

17.3.2017
SDÍLEJ:

Cesta do práce v KoločavěFoto: Václav Kůs

Zatajená válka

Východ Ukrajiny je dnes stále ve válce, jen zprávy o ní v médiích nahradila jiná témata. V horším případě je situace na Ukrajině obětí konspirací a polopravd. Fronta je sice vzdálená, ale válka všudypřítomná. Na každém rohu cítíte velké vlastenecké vzepětí a nebývalou národní pospolitost. Na mnoha místech i na západě země potkáváte sotva odrostlé chlapce a dívky v armádních uniformách a stany rekrutačních center v centrech měst. V kostelích zase věřící plní kasičky příspěvky pro vybavení na frontu, nástěnách se vyjímají obsáhlé seznamy padlých, školy dostávají jména po hrdinných vojácích z dané vesnice a z velkoformátových billboardů shlížejí portréty válečníků s výmluvnými tituly „Hrdinové Ukrajiny".

Přečtěte si: Rusko popřelo u soudu v Haagu obvinění Ukrajiny z podpory terorismu

Celá země se oděla do modro-žlutých barev státní vlajky. Silným momentem bylo, když drobná bábuška pokynula dvěma procházejícím urostlým vojákům, kteří před ní poklekli, aby je mohla pokřižovat a dát jim požehnání. Získali jsme dojem, že nejvyšší společenský status v zemi požívají právě bábušky, jejichž muži a otcové kdysi padli proti Hitlerovi, aby pak ony nesly tíhu obnovy země.


Separatisté na karpatské dráze

Otevřené nástupiště nádraží ve Stryii okupují nekonečné davy. Jízda vlakem je na Ukrajině společenská událost. Za jízdenku jsme dali sice pár korun, ale stokilometrovou trasu jedeme celé odpoledne. Těžké širokorozchodné vagony se líně sunou do karpatských údolí. Vlak je nacpaný k prasknutí, živo jako na tržišti, jeden mluví přes druhého, bezstarostně se tu pokuřuje. Bábušky prodávají pirožky, v zastávkách probíhají soupravou malí cikánští žebráci. Špínou neprůhledná jsou okna, špinavější turecké záchody snad nikdo nemyl od dob SSSR.

Přečtěte si: Hrozba ruské invaze na Ukrajinu nepominula, varuje prezident Porošenko

Bavíme se sympaťákem Voloďou, důchodcem ze Slavske, který sedí s námi. Má radost, že potkal Čechy. „A co se u vás o naší zemi říká?". Mluvím o nálepce rizikové země, v odpovědi se mimo jiné nevyhnu spojení „ukrajinští fašisté", což zaslechne žena v šátku opodál. Rozhazuje rukama a pokřikuje na nás: „separatysty, vony je separatysty!". Voloďa ji odbyde gestem, ať si hledí svého, tohle je náš hovor. Ale i tak cítím pohledy většiny lidí kolem, děti přicházejí zvědavě blíž. Turisty tu dlouho nikdo neviděl. „Že se váš prezident bratříčkuje s Putinem, z toho je nám úzko. A já myslel, že vy Češi musíte mít rok 1968 hluboko v sobě. Že víte jaké je, když k vám vtrhnou cizí armády." Ptáme se Volodi, jak to vypadá na východě země.

„Před dvěma lety, když po olympiádě a Krymu sledoval Ukrajinu celý svět, tak se vnější agrese všemožně kamuflovala. Říká se tomu maskirovka. Dnes, až když si Rusové udělali z východu naší země střelnici a prohánějí se tam ve svých uniformách a tancích, tak je to všem úplně jedno." Ptáme se Volodi, jak si myslí, že to všechno dopadne. „Rusové teď čekají, až rozvinou technologii pro těžbu břidlicového plynu („slantsevoho hazu"). Je to dlouhý a drahý proces, na Donbase jsou ale velké zdroje." A co Ukrajinci, jaký bude jejich osud? „Vše je na nás, na Ukrajincích. Buď ty ďáblovy psy sami vyženeme, nebo zahyneme. A vy pozdravujte v Čechách, molodci, ať se na nás vaši lidi sami přijedou podívat!"

Přečtěte si: Do TPCA nastoupí sto zaměstnanců z Ukrajiny

Minipivovary na Haliči 

V podvečer v haličském městečku Dragobyč probíhají nedaleko sebe současně jak katolická, tak pravoslavná mše. Bohatě zdobeným prostorem se vznáší silná vůně kadidla, kněz s Písmem nad hlavou zpěvně pronáší modlitby. Lidé jsou na Ukrajině silně věřící, ba bohabojní. I ve Lvově, jakmile jede například autobus kolem kostela, tak se staří i mladí křižují. Večer vyrážíme „za kulturou" a náhodou nacházíme v zastrčeném dvoře místní minipivovar. Překvapuje nás plná chuť oblíbeného moku, protože jinak všechna ostatní ukrajinská piva chutnají, jako byste do nealka vlili panáka lihu. „Hej vy cizinci, pojďte za námi, pojďte si přisednout!". Místní volejbalový tým hráčů ve středním věku dnes zapíjí narození vnuka jejich kapitána. Než se stačíme se všemi pozdravit, přistávají nám na stole první vodky. Zjišťujeme pozoruhodný zvyk při jejich pití, totiž že strůjce rundy se pokaždé se sklenkou postaví a pronese květnatou řeč.

Přečtěte si: Na cykloskládačce projel celou Jižní Ameriku. Po roce se vrací domů na Slovácko

Když jsme se seznali, přišel čas na písně. Jeden dosud nemluvný pořízek vstal a začal zpívat čistým hlubokým hlasem nádherně tklivé písně o Ukrajině, domovině a lásce k ní. Byl to jimi zvaný Polkovnik, sovětský veterán z Afgánistánu, muž, který dle jejich žertů „v noci krade medu, ráno prodává jej na bazaru". Krásný večer zakončujeme privátní prohlídkou vybavení pivovaru. „Tady je náš hlavní technolog, studoval výrobu v Oděse." Vaří tu pivo s láskou. Když odcházíme, paní majitelka nám ještě čistou češtinou poví, že šest let žila a pracovala na Žižkově, tak ať zítra přijdeme v poledne na oběd a pivo.

Přečtěte si: NATO: Na Ukrajině se odehrávají nejtěžší boje za dva roky

Malenkyj byznys aneb farmářské trhy

Při návratu z hřebenů Poloniny Boržava jsme přijali s vděkem možnost svézt se lanovkou do vesnice Pylypets. Nádherná krajina Zakarpatí všude kolem. A tenhle kus země patřil za první republiky Československu. Byli jsme tehdy na mapě od západu na východ pěkně protáhlá země. Dole ve vesnici se čile staví hotely a penziony, je tu lyžařský areál, vidíme hned několik zaparkovaných aut s českými SPZ. Že by tu bujel turistický ruch našinců?

Potkáváme Vasila, buduje tu takové malé dřevěné lázně. Dvanáct let dělal v Čechách a umí perfektně česky. Naléváme mu vodku, vděčně připíjí. „Když jsme dělali dřív u vás pro mafiány, ráno jsme se rozehřáli vodkou a šli dělat. Udělal jsi, cos udělat měl, nebyl problém. Dneska ti každý dává dýchnout do trubičky, napít se je nemožné." Nakonec přespíme u něj. Vypráví, že jeho bratr dělá u nás, jako snad všichni chlapi z téhle vesnice.

Přečtěte si: Rusku není podle ukrajinského prezidenta Porošenka možné stále ustupovat

V Karpatech je o práci velká nouze, průměrný plat je kolem 2500 korun, takže dělníci pracující v naší zemi se vracejí se slušnými výdělky, které v Čechách tvrdě vydřou. A pracovat oni umí. Vasil nás ubytuje a omlouvá se, že musí ještě na pole. Rodina až do setmění vykopává brambory. Přes všechny bouře ekonomiky jsou místní lidé především soběstační. Skoro v každé chalupě mají kravku, základní suroviny si vypěstují sami. A co přebývá, volně prodá na místních tržištích.

Tzv. „malenkyj byznys" jsou skutečné farmářské trhy. Seženete tu vše. Od ostružin přes cívky z praček, drenážní hadice až po německé obaly na plynové masky z války. Čím větší bída, tím jsou lidé pohostinnější. A oni tu mají ryzí srdce.

Přečtěte si: Martin Dostalík mapuje sesuvy půdy až v Gruzii: Byla to pro mě zkouška ohněm

Koločava a Nikola Šuhaj

Taxikáře, který nás za levný peníz veze do Koločavy, se ptáme, od čeho má prasklé čelní sklo. „To jeden chlapík - prudce jsem zabrzdil - a on si o sklo rozbil hlavu." Pravdou je, že tady se nikdo v autě nepoutá. Na motorkách se jezdí ve třech bez přileb, silnice nikdo nikdy neopravoval a policisty nikdo nikde neviděl. Základním druhem dopravy je maršrutka, což jsou velikostí mikrobusy, které přepravují lidi mezi vesnicemi.

Koločava, byť zdánlivě tuctová karpatská vesnice, je bez nadsázky centrem české turistiky v Zakarpatí. Nejen díky tomu, že tu Ivan Olbracht ve třicátých letech zachytil a sepsal příběh o Nikolu Šuhajovi loupežníkovi, ale i díky Miroslavu Donutilovi, který ztvárnil hlavní roli v muzikálu Balada pro banditu. Funguje tu dokonce česká hospoda: „Četnická stanice", kam nás taxikář automaticky zaveze. Odtud českoslovenští četníci ve dvacátých letech podle legendy podnikali výpravy proti Nikolovi Šuhajovi, jenž loupil a schovával se v horách. Vyrážíme k nedalekému Nikolově hrobu. Mimochodem, až tady jsme teprve potkali nějaké Čechy, Petr z Teplic nám povídá: „byl jsem v Koločavě asi před čtyřmi lety, ale zdá se mi, že ten hrob Nikoly Šuhaje byl tenkrát jinde".

Jdeme ulicemi, míjíme krávy, koňské povozy a všudypřítomné žigulíky. Za krále hor pak platí těžkotonážní ZIL, ale stejně si nejeden Ukrajinec vzpomene s obdivem na naši nesmrtelnou V3S.

Přečtěte si: Strhující výhledy i skvělé pivo: vydejte se na sněžnicích na vrcholky Alp

Mafiáni, únosy a jiné báje

Je nesmírná škoda, že o Ukrajině panují nesmyslné předsudky plné mafiánů, střelby, vydírání, rozvratu, krádeží, lstivosti a nedůvěřivosti vůči cizincům, kteří by se tam měli údajně cítit neustále v krajním nebezpečí. Když člověk tuto zemi ochutná, začne si uvědomovat ryzí srdečnost, pohostinnost, soudržnost a hrdost těch lidí, kteří například mnohdy nezamykají své domy. Jako Češi jsme si v té zemi připadali všude vítaní, lidé byli milí a sdílní. Překvapivě nás pobyt na Ukrajině vyšel ještě levněji, než týden života v Praze. I v evidentní bídě, kterou tam bohužel lidé mají, jsme kromě jedné starší ženy v Užhorodě („Zoloty Sojuz!") neslyšeli nikoho nadávat na poměry, tam to totiž nikoho nezajímá. Měli bychom si vážit, jak blahobytně se té v naší zemi máme, ačkoliv je naším národním sportem stěžovat si úplně na všechno.

Přečtěte si: Jaké to je v horách dalekého Kyrgyzstánu?

Autor: Pavel Kopecký

17.3.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Dálnice D8, ministr dopravy Ťok, premiér Sobotka
20

Buďte trpěliví, prosí řidiče Ťok

Afričtí uprchlíci na ostrově Lampedusa. Prostředky na jejich život si pro sebe inkasovala italská mafie.
1

Libyjští pašeráci lidí cpou do lodí rekordní počty uprchlíků

Krev v mobilech? Suroviny pro baterie se těží v drastických podmínkách

Věděli jste, odkud pochází suroviny pro mobily, notebooky, nebo televize? Přichází totiž nová doba železná. O kontrolu nad těžbou a obchodem s kovy, ze kterých se vyrábí plošné spoje do elektronických přístrojů, se vedou tvrdé boje, na jejímž počátku jsou zubožené děti v afrických dolech a na konci spokojení uživatelé se smartphony. Z celosvětového byznysu profituje Čína, zásoby ale nejsou nekonečné.

Zeman má dalšího soupeře. Pana Škodu Vratislava Kulhánka

Miloši Zemanovi přibývají silní soupeři. Vedle bývalého předsedy Akademie věd ČR Jiřího Drahoše je to Vratislav Kulhánek, bývalý šéf mladoboleslavské Škody Auto. Jako prezidentského kandidáta ho zítra představí Občanská demokratická aliance podnikatele Pavla Sehnala.

DOTYK.CZ

První světovou válku roznítil nedomrlý intelektuál, který dožil v Čechách

Jeho kulka rozpoutala válku, které podlehlo 40 milionů nešťastníků. Sarajevský atentátník Gavrilo Princip byl bystrý chlapec, v Srbsku dodnes obdivovaný – jmenují se po něm ulice a náměstí. Ovšem mučedníkem se nestal, v době atentátu byl totiž nezletilý a tudíž nemohl dostat oprátku. Princip dožil v Čechách, v terezínské pevnosti, kde jeho tělo rozežírala tuberkulóza a duši sžírala samota i zlé zprávy o válečném osudu jeho milované země.

Stížností na zubaře přibývá, lidem vadí špatná čeština a drahé služby

Jsme zahlceni stížnostmi od pacientů, hlásí Česká stomatologická komora. Každý měsíc jich prý dostanou několik. Stížnosti směřují hlavně na kolegy z cizích zemí. Důvody: zubaři nerozumí dobře česky, další lidem nutí příliš drahé výkony. U některých lékařů se navíc provalilo, že nemají specializaci, kterou uvádějí na vizitce. To by mělo skončit, slibují stomatologové.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies