VYBERTE SI REGION

Se zubařem na zámku. Jeden den českého průvodce

Dovedete si představit, že vás na zámku místo přivítání průvodce vypustili samotné mezi provazy, ve špalírech dalších zájemců o historii byste proběhli zpola zařízené interiery, případně vám pustili audio nahrávku z výkladu, jako třeba na francouzských zámcích a alou pryč..?

25.8.2012
SDÍLEJ:

Zámek SychrovFoto: Krajský úřad LK

Že byste nešoupali pantoflemi a nedozvěděli se od průvodce kromě letopočtů a rodů to hlavní? Tedy jak se na zámku žilo, milovalo a umíralo?

Proč plakala černá Berta, kde dnes žije poslední potomek rodu, jaké hry hrával s hraběcími synky vnuk pana nadlesního a proč měla šatna v ložnici zevnitř kliku? A když tipujete na milence, průvodce vytáhne ze skříně nočník? Průvodci zkrátka k našim hradům a zámkům patří stejně jako zařízené pokoje, které v takové podobě jako u nás, naleznete jen málokde ve světě.

S prachovkou na krále

Zamrzelo mě proto, když o této profesi hovořil nedávno jeden z kulturních teoretiků (!) jako o zcela přežité a nepotřebné. I to byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla nakouknout zblízka na práci těchto „zbytečných lidí", zkrátka, že se na den stanu průvodcem. A jedno ráno jsem se rozjela na zámek mě nejmilejší, Francií dýchající Sychrov.

„Berete to se vším všudy?" zeptala se mě tisková mluvčí památkového ústavu v Liberci Lucie Spálenská, když jsem brzy ráno dorazila. „Samozřejmě, nejsem tu na exkurzi," zněla má odpověď. A tak jsem místo průvodcovského scénáře, který se velmi podobá tomu skutečnému, filmovému včetně popisu místa, kde má průvodce stát, aby mu všichni dobře rozuměli, dostala do ruky prachovku.

Takhle totiž hned po ranní poradě, která seznámí s předpokládaným denním programem, začíná den průvodce. Všechno jede jako po drátkách. Jedna parta otevírá okenice, rozsvěcí pokoje, já procházím trasu a opatrně oprašuju Ludvíky a můj kolega, Martin Linka, ke kterému jsem byla přidělena, zatím luxuje a vylévá plné odvlhčovače, které k zámku patří stejně jako podobizny francouzských panovníků.

Na kafe zapomeňte

Na ranní kávu v parku, kterou jsem plánovala, není čas. V devět začíná první prohlídka. Teď v letní sezóně je každou čtvrthodinu, do toho se musí vejít objednané tuzemské i zahraniční zájezdy, sem tam přijede neobjednaný a pokud je to jen trochu možné, musí se včlenit do plánu. Každý z průvodců ovládá samozřejmě jeden cizí jazyk. Můj „šéf" vládne němčinou, vykládá se i v angličtině a ruštině.

Znalost cizího jazyka, historie, schopnost reagovat na záludné otázky, udržet zájem různorodé skupiny návštěvníků, umět namixovat správný poměr historických faktů s pikantními historkami, třeba o tom, jak si „roztržitý" pruský král Vilém odnesl ze státní návštěvy Sychrova omylem žlutou čínskou vázu, a zároveň uhlídat všechny historické artefakty, aby je nestihl stejný osud, být hlídačem, historikem i psychologem v jednom to vše musí správný průvodce zvládnout. Za padesát tři čistého na hodinu. "Není to klasická brigáda, musíte mít ke kultuře a historii velký vztah, jinak by to nešlo," potvrzuje mi Martin Linka. Jeden z třicítky zdejších průvodců. Střídají se tu v turnusech. Po dvou, maximálně třech týdnech už by bylo psychické i fyzické vyčerpání na úkor prohlídek. Průvodce dělají většinou studenti, jen pár se rekrutuje ze stálých zaměstnanců, jednou jako třeba zmíněná mluvčí. Martin provází už pátým rokem. Právě dostudoval medicínu a od září nastoupí na zubařské křeslo. Pro jeho kultivovaný projev a krásně modulovaný hlas, kterým poutavě líčí historické reálie, jsem ho tipovala na herce, rozhlasového redaktora či budoucího učitele. Většina jeho kolegů studuje dějiny umění a podobné obory. Zubaře jsem na zámku nečekala.

Vítejte na zámku

Na nádvoří už čeká první skupina. Zatím se držím stranou. Zachrastí klíče, a už stejně jako ostatní ve zhruba desetičlenné skupině, naslouchám, že Sychrov neměl svou současnou novogotickou podobu s anglickou a francouzskou věží, jak si můžeme myslet. Ta vznikla na základech tvrze z 15. století teprve po emigraci významného francouzského rodu Rohanů, kteří uprchli do Čech před francouzskou revolucí. Nejprve postavili empírovou budovu s jednou věží. Ta vzala za své při požáru a teprve začátkem 19. století rozšířili zámek o další tři křídla. Jeden z nejvýznamnějších Rohanů botanik Kamil Rohan, položil i základy anglického parku se spoustou vzácných dřevin.

Do jeho pracovny se dostaneme později, je tu mikroskop i herbáře, které zakládal a ze stěny vzhlíží podobizna jeho ženy, hraběnky Adély, kterou průvodce nazve saní. Zřejmě ovlivněn obrázky draků, které se nachází v několikadílné encyklopedii přírody a mimo jiné popisuje tehdejší evropskou faunu. Patřil k ní prý kromě draků i známý bazilišek. Pánové se uchechtávají, ženy se dívají trochu zarytě. Průvodce se mile usměje a je mu odpuštěno.

Bušek z Husy

Martin upozorňuje na bohatou dřevěnou výzdobu celého zámku, která je dílem mistra Petra Buška, významného pražského umělce, kterého Kamil Rohan přesvědčil, aby se dal plně do jeho služeb. Na zámku pracoval celých 38 let a žil v nedaleké Huse, jak polohlasně šeptá jeden z návštěvníků manželce. Průvodce souhlasně přikyvuje a upozorní na vilku v zatáčce, kde autor točitého dřevěného schodiště s detaily rodových znaků žil a díky němuž se Sychrovu přezdívá „vyřezávaná pohádka".

Pohádkový zámek to skutečně je, točila se tu například Nesmrtelná teta, Troškova Nejkrásnější hádanka, ale většina z nás si určitě vybaví především scénu z nádvoří a krásnou Zlatovláskou.

Kromě dřevořezeb je Sychrov významný také galerií francouzských králů. V životní velikosti před námi vystupuje defilé Ludvíků z rodu Bourbonů s nimiž byli Rohanové spřízněni. Pozorně si prohlížíme „krále Slunce" i zlotřilého kardinála Richelieu, jak nám ho předestřel romanopisec Dumas ve Třech mušketýrech. V galerii na chodbě nás průvodce upozorní i na Marii Rohanovou, která figurovala v oné pověstné aféře s náhrdelníkem, pomocí níž chtěl kardinál zdiskreditovat francouzskou královnu . Dozvídáme se, že právě díky této půvabné aristokratce vzniklo známé přísloví „Cherchez la femme", čili za vším hledej ženu.

Když se obrazy začínají v očích návštěvníků příliš podobat jeden druhému, průvodce se vytasí kvízem, která ze tří dam na stěně byla nejkrásnější ženou Francie. Všichni se nadšeně pouštějí do tipování. A když vzápětí Martin ukáže na podobiznu mladého šlechtice, a jen tak mimoděk utrousí, že v 17. století se za dospělé muže považovali u dvora už třináctiletí jinoši, zpozorní i puberťáci.

Pomalu se blížíme ke konci trasy. Divím se, jak rychle utekla. Průvodce nechá za odměnu potěžkat nejmenší děti svazek těžkých klíčů a loučí se na nádvoří. Skupina ho odmění potleskem. Vůbec se jim nedivím.

Při druhé trase si vyzkouším ruský zájezd. Opět desetičlenná skupina velmi příjemných lidí. Hodně fotí. Ale na Japonce nemají. Provází je vlastní průvodce, což je běžné. Je to Čech, kterého si cestovky najímají. Funkci dveřníka přebírá další z „domácích", křehká Valentýna, studentka katedry dějin umění, původně z Oděsy. Nebýt cedulky s půvabným příjmením Yagoodka, ani byste to nepoznali. Ruský průvodce drmolí, Valentýnka ho bedlivě kontroluje. „Rusové milují různé duchařské historky, rádi se bojí, ale tenhle je opravdu zodpovědný, na rozdíl od mnoha jiných si je nevymýšlí," pochválí ho.

Princezna Česká

Když se dostaneme „ke skazke se žoltymi vazami", odpoutám se od skupiny a zbytek trasy procházím s dětskou výpravou. Tu vede benjamínek zdejších průvodců, studentka jablonecké „umprumky" Lucie Česká. Je oblečena jako princezna a nejmenší holčička se jí šťastně drží za ruku. „Tak tady s tatínkem hrajeme šachy, ukazuje dětem princezna v hráčské místnosti, do níž jak už vím, neměla kromě služebných žádná žena přístup. „Něco vám prozradím, tatínek při kartách švindloval, ale prý to nesmím nikomu říkat, ztiší „princezna" Lucie hlas a vytahuje tajný šuplík v karetním stolku, díky němuž si jeden z Rohanů vydobyl pověst falešného hráče.

„Skutečně takový žil, ale nešlo o sychrovskou větev Rohanů," vysvětlí mi později vedoucí průvodců na Sychrově Jaroslav Náměstek. Ten také prozradí, že dětské prohlídky s princeznami, které se dnes houfně rozšířily po českých hradech a zámcích, vznikly před lety právě tady, na Sychrově.

S Martinem hltáme oběd. „Něco si přivezte, průvodci si vozí jídlo z domova a mohou si ho ohřát v mikrovlnce," upozornila mě předem mluvčí Lucie. I když máme na pauzu před další prohlídkou jen krátkou chvilku (při delších průvodci zaskakují za své kolegy v pokladně nebo u dvou zdejších výstav), připadá mi, že se čas zastavil. Na zámku je totiž všechno jinak. I když tu i přes davy turistů v plné sezóně musí všechno bezproblémově klapat, necítím stres, nervozitu, nevraživost. Zaměstnanci se k sobě chovají mile, přátelsky ohleduplně. Princezna Lucie mi později potvrdí, že to s lidmi dělá asi prostředí, ale asi jen se zaměstnanci. Uvědomím si to, když se jakási paní vehementně domáhá vstupu na výstavu a odmítá počkat do hodiny prohlídky, kdy se shromáždí další zájemci. Nakonec ji s Martinem provázíme sami, necháme nahlédnout do zatím rekonstruovaných prostor druhého poschodí a z rozčilené paní se stane neobyčejně milá dáma, která jako díky přidává osobní vzpomínky na rodinu Rohanů.

Prokletý šézlong

Jdeme další trasu. Ten den už třetí. Pomalá chůze se podepisuje na mém netrénovaném těle. Hrozně mě bolí záda. Do večera ještě daleko. „Ty si časem zvykneš," uklidní mě Martin. A opravdu, za chvíli si toho přestanu všímat. Zato vnímám to, že Martin naběhá dvakrát tolik, když se po prohlídce každé místnosti vrací zamknout dveře, začipovat, aby měl další průvodce přes elektronickou čtečku přehled, kde se nachází předešlá výprava, případně trochu zpomalil výklad. Tak kterou místnost si vybereš," zeptá se mě záludně, když se blíží poslední prohlídka. Trochu mě zamrazí. Ale jaké by to na druhou stranu bylo průvodcování, kdybych si nezkusila na vlastní kůži zaujmout skupinku. Průvodci je dělí podle pozornosti od 1 do 10. Hodnocení je opačné, jedničku dostávají většinou skupiny na konci srpna, které dohánějí resty z prázdnin, zámky mají spíš pro odškrtnutí a zaujmout jejich pozornost je někdy oříškem. V duchu se modlím, aby to byla aspoň šestka. Šest jich ve výpravě skutečně je. Rodina se třemi dětmi a historička umění. Podlomí se mi nohy, ale statečně se hlásím k modrému pokoji nepříliš oblíbené manželky knížete Rohana, saně Adély. Sem se uchylovala ke psaní, což je mi blízké a navíc, kdo ví, jak to s její povahou skutečně bylo. Třeba se Kamil prostě jen „zašíval" do parku a chudák Adéla to odskákala špatnou pověstí. O tuto interpretaci dějin se ale před zodpovědným Martinem raději nepokouším. Musím se soustředit na lenošku, v níž Adéla četla odpovědi na svou korespondenci. Říká se tomu šézlong a považuji skoro za stavovskou čest vyslovit to bez zakopnutí. Navíc je to místnost s oblíbeným testem o „Miss Francie" v době rokoka, krásnou vévodkyni Louisu z Brian, která měla v pase stejný objem jako krk dospělého muže.

Dovykládám včetně proklatého šézlongu a na celé tři vteřiny se cítím jako hvězda. Než se ke mně přitočí kunsthistorička a polohlasně mi sdělí: „a Louisa umřela v Bratislavě a byla milenkou biskupa. To jste nevěděla, co?" mrkne na mě s převahou. Martin se směje. Dobře to zná. Jako satisfakci se od historičky dozvídám, že pátrá po obrazech rodu Kuronských, z něhož pocházela vévodkyně Zaháňská, domnělá matka Boženy Němcové. Dozvídám se, že sychrovská galerie skrývá portrét jejího prvního manžela a pikantnosti, jak to měla „paní kněžna" s nechvalně proslulým generálem Windischgrätzem.

Je pět. Loučíme se s posledními návštěvníky zámku, protože do parku s oranžerií je v létě přístup až do osmi hodin a dostává se mi privilegia zamknout zámek. Ke svému údivu ale nedostávám těžký svazek, kterým celý den zamyká průvodce, protože v noci se zámek „přemyká" na bezpečnostní systém a zamyká se speciálními moderními klíči. I tak se ale cítím slavnostně. Dívám se po ostatních průvodcích, jestli mají stejně oteklé nohy, ale vidím jen příjemné loučení a těšení se na další den a nově příchozí návštěvníky. „Někdy je těžké návštěvníky zaujmout, skupinky jsou různorodé, ale když omrknete jejich složení a odhadnete, co by každého z nich mohlo zaujmout, odcházejí spokojeni. Ten ranní potlesk, to byla dnes spíš výjimka, ale občas se stává. Beru to jako nesmírnou pochvalu, stejně jako zápis do knihy návštěv, vždyť kvůli lidem tuhle práci máme rádi. A když ze zámku odcházejí bohatší o příjemný zážitek, strašně nás to těší. Vždyť je to tak trochu náš," říká i za ostatní Martin, který nedaleko trávil jako malý kluk všechny prázdniny. Sychrov se s námi loučí, světla zhasínají, okenice se zavírají. A průvodci se těší na další den i další návštěvníky. Ještě si myslíte, že čeští průvodci, bez kterých by se zámky staly jen historickou kulisou a splněným bodem cestovního itineráře zbyteční?

Autor: Jana Švecová

25.8.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Evropa pod košem. Basketbalistky mluví o výzvě

Praha - Blíží se jedno z lákadel příštího roku. České basketbalistky znají soupeřky pro ME: vyzvou Španělsko, Ukrajinu a Maďarsko.

Jídlo zdražuje. Kvůli EET to není, tvrdí Babiš

Praha – Doby, kdy se ceny skoro nehýbaly a inflace byla téměř na nule, minuly. Drahota roste a nová data Českého statistického úřadu to potvrzují. V listopadu byla inflace meziročně vyšší o 1,5 procenta, v říjnu to bylo meziročně „jen" 0,8 procenta.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies