Lesy, kopce, louky, pole a úžasné ticho. Odlehlá místa lákají k výletům bez mobilu. Rostliny, ke kterým jinde nepřivoníte, zvířata, která jinde neucítíte a nádherné scenérie, které jinde nevyfotíte. A spousta dřeva. „Né, my nejsme žádní dřevorubci, my si jenom potřebujeme uvařit," směje se Petr Gajdarus při štípání dříví. „Plyn nemáme, tak všichni využíváme dřevo," vysvětluje Petr Gajdarus. Původem Slovák se zabydlel v moravském příhraniční. Nejvíce se mu líbí zdejší příroda.

Soužití se zvěří
Sidonie se nachází v severní části CHKO Bílé Karpaty. Charakter krajiny je vrchovinný až hornatý. Táhlé údolí okolo romantické říčky Vláry je lemováno rozsáhlými listnatými lesy. Při houbaření snadno narazíte na jeleny, srny i lišky. „Když někdo nemá slepice pořádně zavřené, do rána se mu jedna ztratí," popisuje místní Jan Kubík. Podle něj chodí srnky a další zvířata na ovoce do zahrad, a v zimě se osmělují i blíže k domům. Na drůbeži si v Sidonii údajně pochutnávají i jestřábi.

Petr Ryska-2
Petr Ryska: Při objevitelské výpravě musím chytit múzu

Na odlesněných místech se vyskytují pastviny i louky, na kterých se zalíbilo chráněným rostlinám, motýlům, broukům i plazům. „To je fakt, hlavně tady máme krásnou přírodu," volá místní hospodyňka z okna a dává peřiny přes parapet. „A nové hřiště," ukazuje prstem. Kromě nového hřiště pro děti je ale v nejvýchodnější obci také nově upravená železnice, silnice, modlitebna a zdá se, že chátrá pouze státní hranice… O tu se kdysi dávno vedli spory. Teď je tam jaksi navíc… „Za hranici si běhám zatelefonovat, protože to je u našich sousedů levnější. Taky jsme tam chodili v době prohibice na pivko," vysvětluje zdejší labužník.

Sklářské domy a hrad
Sidonie, která čítá jen pár domků, turisty láká nejen na krásnou přírodu s čistou vodou ve studánkách, ale také na rozmanité výlety. Zcela jedinečná je „sklářská kolonie", tedy původní společné obydlí dělníků ze skláren založených v 18. století Janem Křtitelem Illésházy. Sklářské osady se nacházejí na několika místech obce. Dlouhé domy byly rozděleny do jednotlivých bytů, kde ve skromných prostorách skládajících se pouze z kuchyně a jizby, žily po generace početné rodiny sklářů.

Domy byly stavěny po založení huti ze dřeva, nejspíše až ve druhé polovině 19. století se k jejich budování začal používat kámen a nepálené cihly. Kolonie je jednou z mála dochovaných staveb, související se sklářskou minulostí osady a je památkově chráněná.
Za prohlédnutí stojí také chlebové pece, které sloužily ke společnému pečení chleba i svátečního pečiva v dělnické kolonii sklářů. Nejstarší z nich vznikly na konci 19. století.

Zájezdový autobus u mořského pobřeží
K Jadranu na vlastní pěst: jak se dostat k moři bez auta a bez cestovky

Pro zdatnější turisty se doporučuje výšlap na zříceninu hradu Vršatec, která se nachází 6 km severovýchodně od osady na území Slovenska. Nedaleko Sidonie se tyčí do výšky také hrad Brumov ve městě Brumov-Bylnice, pod který Sidonie patří.

Nedůležité může počkat
Místní už si zvykli, že obchod je otevřený jen pár hodin, hospoda neoplývá širokým sortimentem, signál je jen místy, plyn chybí úplně a do školy se jezdí dvacet kilometrů. „Důležité věci tady máme a nedůležité můžou počkat," tvrdí s tím, že dojíždění do Brumova-Bylnice trvá kratší dobu, než když se lidé ve velkoměstech snaží přes ucpané centrum dopravit do práce.

I tady ale občas remcají: když špatně hoří v kotli, zamrzne voda nebo je honí mlsná – objednat si pizzu tady není zvykem. A zvykem není ani neustálé pobíhání k lékaři – za doktory se nikomu nechce, zvlášť když je to daleko.

Jako u většiny malých obcí, i „na konci světa" lidé běžně využívají auta, mobily, počítače, včetně nákupů přes internet. A také se stále snaží obec rozvíjet. Spolek „Svatá Sidonie" dokonce vydává pohlednice nebo kalendáře. „Vydali jsme nástěnný kalendář na rok 2017, který je tvořen fotografiemi z okolní přírody během celého roku," upřesňují členové spolku. Pomohli také s osazením lávky na stezce ze Sidonie na Vršatec. „Podle mě je na Sidonii unikátní hlavně sklářská kolonie a fantastická příroda," vyzdvihuje Radek Beňo.

Žampašský viadukt
Továrny, tunel nebo stará benzinka: vydejte se po stopách industriálních památek

Souhlasí s ním i historik Pavel Mašláň, který v Sidonii žije. „Mimo přírodu na Sidonii oceňuji hlavně, že zde nadále funguje klasický vesnický život. Kromě udržování zvyků a tradic se to projevuje i tím, že si lidé nezištně pomáhají a jsou k sobě otevřenější než ve městě," říká s tím, že hlavním problémem je v Sidonii a okolí málo pracovních příležitostí.

***
Historie:

První známky lidské činnosti v okolí Sidonie souvisí s výskytem radiolaritu (hornina – pozn. red.) ve zdejší oblasti. Na katastru osady se nalezlo také popelnicového pohřebiště patřící mladolužické a slezské fáze popelnicových polí, tedy do 15. až 6. století př. n. l. Ve středověku se oblast dnešní Sidonie nacházela na neklidné moravsko-uherské hranici, kdy vlárským průsmykem často procházela cizí vojska, proto zde nevzniklo trvalé osídlení. Z 16. století sice pochází zmínka o osadě Vlář, která se nejspíše rozkládala v okolí dnešního hostince na Vláře, ta ale existovala jen krátkou dobu. Až v 18. století se majitel brumovského panství uherský šlechtic Jan Křitel Illésházy rozhodl hospodářsky využít hustých lesů v údolí na uherské hranici a založil zde roku 1788 sklárnu. Tu pojmenoval po své manželce Sidonii hraběnce Bathyány Svatá Sidonie.

Marcela Kaniová