VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Sobi karelští postrádají v pražské zoologické zahradě sníh

I když zbývá ještě několik týdnů do zahájení turistické sezony a prvních jarních výletů, procházím se po pražské zoologické zahradě. Za skly na mě hledí lední medvěd, za plotem kousek opodál klokan. Jdu však na návštěvu za jinými zvířecími obyvateli.

21.2.2014
SDÍLEJ:

Sobi karelští si v pražské zoo v Troji.Foto: DENÍK/Michaela Rozšafná

Za těmi, kteří jsou ve svém živlu spíše v mrazivých teplotách, a úplně nejraději mají pobíhání po sněhu. Ačkoli já sama bych se každoročně v zimních měsících nejraději převtělila do medvěda, usnula a probudila se až na jaře, vydala jsem se za zimomilnými zvířaty. Podívala jsem se do zázemí sobů karelských.

Jelenovitý druh sídlí v zadní, nejvzdálenější části zahrady. Přiznám se, že jako návštěvník jsem do těchto končin ne vždy zavítala, a tak to nyní napravuji.

U vchodu do stájí mě přivítá chovatel sobů karelských Miloš Zemánek. Chlapík, který se o tyto severské sudokopytníky v pražské zoo stará už šest let. Na rozdíl ode mě si na zimu vůbec nestěžuje. Denně tráví ve venkovních podmínkách celou osmihodinovou pracovní dobu. Inu, i chovatel musí být tak nějak zimomilný. „Jsem naštěstí otužilý, nevadí mi to a při práci se zahřeju," usmívá se, když vidí můj červený nos.

Největší pochoutka je lišejník

Svým zvířecím svěřencům právě namáčí v kyblíku usušené lišejníky, které sobi dostávají jako potravu, aby jedli to, co je pro ně nejpřirozenější. „Lišejník se nechá celý den namočený ve vlažné vodě, ve finále to vypadá, jako by byl čerstvý," vysvětluje chovatel. Připomíná, že právě lišejník je takřka jediný druh potravy, kterou se sobi v nehostinné přírodě severoevropské tajgy a tundry stravují.

Jeden kýbl je celodenní dávka lišejníku pro čtyřčlenné sobí obyvatelstvo. Jednoho samce a tři samice. Všichni sobi karelští, které v Troji v současnosti uvidíte, sem byli přivezeni teprve na podzim loňského roku. Jde o divoký druh, který je ve volné přírodě ohrožený. „Předtím jsme tu chovali stádo sobů domácích, kteří dnes žijí v Dolní Dobřejově," sděluje Zemánek.

Kuriózním rysem sobů je, že paroží mají obě pohlaví. Mezi jelenovitými tvoří naprostou výjimku. Podle chovatele je jim tato možnost dána proto, aby si v přírodě i samice dokázali najít mezi samci prostor k nalezení potravy, konkrétně například k vyhrabání lišejníku zpod sněhu. „Paroží slouží také k obraně před predátory, především vlky," podotýká Zemánek.

Já ale žádné parohy nevidím. „V současnosti nemá paroží ani jeden z našich sobů. Cestovat totiž musí bez parohů, aby v bednách nepřekážely," objasňuje mi chovatel.

Kvalitní seno z horských luk

Vedle lišejníků jedí sobi během dne také jablka, kořenovou zeleninu, granule a seno. I to je mimochodem specifické, rozumějme kvalitnější. Pochází totiž z horských luk. „Na normálním senu ze zdejších lučin bychom soby asi moc neuživili," říká Zemánek, který sobům přiděluje potravu po celý den. Vodu čerpají ze samonapájejících nádržek, které jsou uzpůsobené k tomu, aby v nich v zimě nezamrzla.

Sobi karelští obývají v zoologické zahradě velký venkovní výběh s malým dvorkem, jednu prostornou stáj a dvě menší stájky po původních sobech, z nichž jedna fungovala jako porodnice. „Nové" samice jsou staré kolem roku a půl, mláďata se od nich tak zatím neočekávají, ačkoli samec je o rok starší. „Nejspíš už by byl schopen samice odpářit, ale skupina si na sebe musí teprve zvyknout. Takže si na mládě ještě počkáme," dozvídám se.

A jak pokračuje jeho pracovní den se soby karelskými? „K snídani dostávají speciální granule, které dovážíme od anglické firmy. Pro zpestření se do nich přidává i trošku vojtěškového granulátu," ukazuje mi Zemánek nevelké kousky potravy, s nimiž jde přímo mezi soby a sype je do společného korýtka.

Holanďanka, Finka, Švýcarka a Lotyš

Při povídání stojíme přímo ve stáji, sobi chodí kolem nás a překvapuje mě, jak jsou krotcí. Jedna samice se prochází pár centimetrů od nás. „Ta sem přišla jako první. Ze Švýcarska. Byla tu čtrnáct dní sama, tak si na mě celkem zvykla. Ostatní jsou rozhodně plašší a pohladit se nenechá žádný. V průběhu času si ale na fyzický kontakt od člověka mohou zvyknout," podotýká Zemánek. Chodit mezi nimi by si nemohl dovolit v průběhu říje, kdy samec bývá útočný a mohl by na něj jako na narušitele teritoria zaútočit.

Vedle samice „Švýcarky" přicestovala do Prahy jedna současná samice z Holandska, další z Finska a samec přijel z Lotyšska. Celoevropská rozptýlenost je nutná, aby spolu sobi nebyli vzájemně příbuzní.

Všichni sudokopytníci vypadají na první pohled stejně, na ten druhý už se ale liší. Samec je nejvyšší, finská samička nejtmavší, holandská naopak nejplašší a nejmenší.

Na rozdíl od předchozích obyvatel, sobů domácích, jsou noví přírůstkové vyšší, štíhlejší, s delšíma nohama a většími „sněžnicemi" neboli širokými kopyty, které jim usnadňují chůzi po ledu a sněhu.

Alespoň malé studené osvěžení v létě

Ve výběhu si všímám několika vychytávek, kterými chovatel sobům zpříjemňuje pobyt v zoo. Například? Kolem téměř celého plotu je natažená hadice s přívodem vody. V zimě se samozřejmě nevyužívá, v teplých letních dnech ale umožňuje zvířatům alespoň malé studené osvěžení. Není se čemu divit, sob karelský je zvyklý žít v naprosto odlišných klimatických podmínkách, než jaké panují u nás. Oblast Karélie se rozprostírá v nejsevernější části Evropy, v polárním pásu mezi Ruskem a Finskem.

„Když nechám vodu z hadice puštěnou dlouho, vytvoří sobům ve výběhu malé jezírko, což v horku velmi rádi využívají," popisuje Zemánek vlastní vychytávku. Kousek odsud vytvořil ve výběhu pro zpestření samce z dvou kusů dřeva také jakési závěsné paroží, které sob využívá hlavně v období, kdy si shazuje parohy.

Chov sobů karelských nepatří mezi nejjednodušší, pochlubit se jimi může například i zoo v Liberci.

Autor: Michaela Rozšafná

21.2.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Vztek, údiv, pobavení i pohrdání se včera zračilo v tváři Jiřímu Zimolovi při jednání krajského zastupitelstva o kauze Lipno.
1 6

Sobotka: Svolat rozhodčí řízení kvůli Zimolovi neumožňují stanovy

Exploze v Manchesteru

Exploze na koncertě v Manchesteru. Na místě jsou zranění, zřejmě i mrtví

DOTYK.CZ / AKTUALIZOVÁNO

Australané řeší, co s místními žraloky

Mnoho Australanů se donedávna usmívalo nad pověstí své země jakožto rejdišti světově obávaných zvířat. Byla to ale smrt místní surfařky Laeticie Brouwerové, která odstartovala zájem státních orgánů ohledně řešení, které by eliminovalo riziko útoků a zároveň nevedlo k drastickým opatřením.

Zpěvačka Špinarová byla uvedena do Síně slávy cen Anděl

Do Síně slávy hudebních cen Anděl byla dnes in memoriam uvedena zpěvačka Věra Špinarová. Majitelka nenapodobitelného hlasu zemřela letos v březnu ve věku 65 let. 

Fikaná hra o miliony. Zlín má dilema: uvěří Manchesteru?

Znáte tradiční česká přísloví? Jedno zní: Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. Leckdy to uslyšíte i během fotbalových zápasů. Kluby, trenéři a hráči mají dilema.

Odpad třídí stále více lidí. Radnice je motivují i dárky

Rok od roku Pardubice rozšiřují území, na němž mohou obyvatelé rodinných domů odkládat do samostatných kontejnerů biologicky rozložitelný odpad. Od roku 2007, kdy město s odděleným ukládáním bioodpadu začalo, ho separuje 2750 domácností. Letos byl sběr rozšířen i do okrajových částí města – do Lánů na Důlku a Opočínku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies