VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Stát v poušti, kde všichni milují svého krále

Maroko neboli al-Maghrib je stát na severozápadním cípu Afriky. Jako jeden z mála arabských států v regionu zůstává klidný a bezpečný

16.10.2014
SDÍLEJ:

MARRÁKEŠ je město ve vnitrozemí Maroka na úpatí Vysokého Atlasu. Je hospodářským a kulturním střediskem jižní části státu. Se svými 823 000 obyvateli je čtvrtým největším městem v zemi.Foto: Deník/ Petr Vodseďálek

Sever Afriky zasáhla v posledních několika letech vlna společenských a politických změn. Arabské Jaro smetlo vlády v Libyi, Tunisku, Egyptě a v dalších arabských státech vyvolalo vzpoury a pouliční demonstrace. Maroko jako jeden z mála arabských států regionu zůstává klidné a bezpečné. Právě v těchto dnech tam začíná turistická sezóna, během níž bývalou francouzskou a španělskou kolonii navštíví asi 7 milionů turistů.

S naším seriálem S Deníkem Na cestách jsme navštívili divoký Marrákeš a přímořské hlavní město Rabat.

Všemocný král spokojené monarchie

„Podle ústavy je Maroko konstituční demokratickou a sociální monarchií. Ve skutečnosti má však největší vliv na rozhodující otázky sám král, který je hlavou státu, vrchním velitelem ozbrojených sil a zároveň i duchovní hlavou muslimského obyvatelstva. Má nejvyšší zákonodárnou moc, protože schvaluje všechny zákony usnesené parlamentem, jmenuje ministry, může rozpustit parlament a vyhlásit výjimečný stav," popisuje situaci v Maroku otevřená internetová encyklopedie.

Místní obyvatelé, kteří mají všichni portrét krále „snad" povinně doma, to vidí jinak.

„Všichni mají rádi krále. Jsme rádi, že se vrátil, potom, co ho Francouzi vyhnali. Slavíme den jeho návratu jako státní svátek. Král na nás dohlíží, nenechá na nás dopustit. To parlament je banda nekompetentních úředníků, kteří zpronevěřují státní peníze," vysvětluje mi Amine ve svém stánku s kořením ve čtvrti Bab Doukkala v Marrákeši. Původně pochází ze západní Sahary, ale před pár lety se přestěhoval do Marrákeše, kde je podle jeho vlastních slov život pohodlnější. Ve vlastním domě provozuje improvizovanou kavárnu a obchod s kořením, které mixuje podle vlastních receptů.

Většinu jeho zákazníků tvoří evropští turisté, kteří do města dorazí. Hlavním lákadlem Marrákeše je historická medina (nejstarší čtvrť města a tržnice) a náměstí Djemaa El Fna (nahoře na obrázku), které se každý večer mění v improvizovanou kuchyni orientálních vůní a chutí. Přes den tu naleznete množství obchodníků, kelklířů, krotitelů hadů a opic. S turbanem na hlavě a píštalou v ruce tady každý den drezíruje kobry a chřestýše padesátiletý Majdi. „Hady mám vycvičené. Jsou na mě zvyklí, takže mě neuštknou," říká mi, zrovna ale jako napotvoru se mu jeden had „splaší" a zaútočí na jednu turistku v davu, která pozoruje Majdiho umění. Naštěstí se nic nestalo, protože jak mi krotitel hadů později prozrazuje, hadům odebírají jed, aby se z podobných nehod nestal smrtelný případ.

Divoký Marrákeš

„Marrákeš je blázinec. Musíš být pořád v pozoru. Nesmíš nikomu důvěřovat, každý se tě tady snaží obrat. Ani nemysli na to, že by ses šel sám projít úzkýma uličkama mediny. To je minimálně o peněženku," dával mi rady „zcestovalý" Čech, kterého jsem potkal v jedné z krásných koloniálnách kaváren v nové části města. Po týdnu stráveném v divokém Marrákeši musím říct, že nesdílím jeho pohled na temporytmus a obyvatele města. V turistickém centru je samozřejmě živo, kapsáři, falešní průvodci, žebrající děti, ochotní prodejci, kteří vám za peníze rádi ukáží špatnou cestu, tam jsou, ale záleží jen na vás nakolik se necháte ovlivnit rolí bílého turisty a přistoupíte na jejich hru.

Rozhodně bych doporučil všem cestovatelům opustit hradby, které medinu obklopují a vydat se do „nového" Marrákeše, kde naleznete nejen Jardin Majorelle, krásnou zahradu, kterou zachoval francouzský módní návrhář Yves Saint Laurent se svým partnerem, ale hned vedle je i jejich dům, ve kterém v současné době sídlí ministerstvo kultury, a který Pierre Berges po smrti Saint Laurenta převedl bezplatně na marocký stát.

Sever proti Jihu

Rabat, hlavní město Maroka (někteří považují za hlavní město Casablanku), leží na severozápadním pobřeží a je dost odlišné od Marrákeše. Jih Maroka totiž v minulosti spravovala Francie, zatímco sever měl a stále ještě má blíže ke Španělsku. To se odráží nejen v jazykové vybavenosti místních obyvatel, ale také v architektuře a chování společnosti. Rabat má blíže k evropskému velkoměstu. Nachází se tu parlament, národní divadlo, desítky muzeí, ambasád, je tu velký přístav a proudí tudy množství mezinárodní dopravy.

„Rabat je čistější, sofistikovanější. Mám to tady moc ráda. Jezdím jsem pravidelně za sestrou, která tady vloni nastoupila na vysokou školu. Je hrozně zaneprázdněná a tak jí každý týden přijedu vyprat a uvařit," říká mi Allína v kavárně před marockým parlamentem, kde právě probíhal sraz hluchoněmých. Díky její pomoci se mi podařilo najít nocleh v ucházejícím hotelu z dob kolonialismu přímo na hlavní třídě v centru Rabatu.

Nekonečná tržnice

Medina v Rabatu je o něco menší a o hodně přehlednější než ta v Marrákeši. Představte si vekou tržnici, která je zastřešená a obehnaná zdí, tak že tvoří autonomní část města, vlastní čtvrť. Obchodníci tu prodávají falešné značkové oblečení, které je v Maroku velice oblíbené, tradiční látky, kožené tašky a boty, koření, hudbu, ovoce, zeleninu, tradiční pečivo, zkrátka tady naleznete všechno, co potřebujete k životu. Smartfouny se prodávají jedině na zemi před tržnicí, podobně jako další „originální" elektronika.

Velkou devízou Rabatu je pobřeží Atlantického oceánu s čistými plážemi, které ale místní moc nevyužívají. Pokud se vydáte po pláži směrem k přístavu, nezapomeňte se zastavit na vrcholu útesu, kde se nachází nejstarší část historického města s typickými modrobílými fasádami zvaná Oudaïa. Odtud budete mít nezapomenutelný výhled na celé město.

Autor: Petr Vodseďálek

16.10.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ondřej Němec.

Němec se z reprezentace omluvil. Necítím se fit, říká po nedávném otřesu mozku

Náměstek pro zdravotní péči na ministerstvu zdravotnictví Roman Prymula poskytl 20. dubna v Praze rozhovor Deníku.
31 13

Roman Prymula: Češi mají nižší práh bolestivosti než Číňané

Migranti živoří v koncentrácích, varuje papež František

Zadržovací střediska pro migranty jsou přeplněná. Papež František, který je opakovaně navštívil, je přirovnal ke koncentračním táborům. Vyzval evropské vlády, aby běžence přesunuly do lidštějších podmínek.

Vzpomínky na legendární jízdu Hanzelky a Zikmunda

Oslavy 70. výročí startu slavné cestovatelské výpravy proběhly v centru Zlína. Krátce po 18. hodině přijela kolona historických Tater.

Inkluze není nepřítel, dojímá příběh chlapce s vzácným syndromem

/ROZHOVOR, VIDEO/ Nechci pro své dítě nic speciálního, chci jen, aby měl stejnou šanci, jako ostatní.  Tato slova napsala Hana Kubíková z Liberce. Maminka kluka se vzácným Wiliamsovým syndromem. Už několik let se snaží své okolí přesvědčit, že inkluze nemusí být strašákem. „Člověk může hodně dokázat, pokud to aspoň zkusí," říká.

AKTUALIZOVÁNO

Bude to o prsa. Francie žije prezidentskými volbami. Rozhodnou nerozhodnutí?

Jen pár procent. Takový je rozdíl mezi kvartetem, který se pere o post prezidenta Francie. Bude to centrista Emanuel Macron, pravicový François Fillon, extrémistická Marine Le Penová, nebo ultralevicový Jean-Luc Mélenchon?

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies