Předčil závod v nějakém ohledu vaše představy?

Předem jsme se připravovali na to, že závod nebude žádná sranda, a podle očekávání byl opravdu náročný. Devatenáct hodin denně jsme trávili ve třicetistupňových vedrech buď v autě nebo na rozpálených silnicích s vystrčeným palcem. Nebyl čas ani chuť nějak rozumně jíst a často jsme taky museli s těžkými batohy ujít dlouhou cestu na dobré místo pro stopování.

Vystačili jste si s angličtinou? Jaké další jazyky jste uplatnili?

Báli jsme se také toho, jak se s řidiči domluvíme. Většina z nich naštěstí ale uměla anglicky nebo rusky a tak s domluvou nebyl problém. Pokud jsme s řidičem nenašli žádný společný jazyk, zafungovala domluva „rukama-nohama" a vždy jsme se nakonec dostali tam, kam jsme potřebovali.

Setkali jste se s negativními reakcemi ze strany řidičů?

Stopování bylo jedno velké dobrodružství. Chvíle zoufalství při dlouhém čekání hned vzápětí střídala euforie a příval nové energie, když se některý z řidičů rozhodl nám zastavit. Nesetkali jsme se s žádnou Sedm dní, osm hodin a dvacet minut. Přesně tak dlouhou trvalo dublovickým stopařům Michaele Šofkové a Davidovi Švecovi ujet 4 964 kilometrů na Mistrovství České republiky v autostopu.Zdroj: David Švecnegativní reakcí. Všichni řidiči byli neskutečně hodní a ochotní. Nejen že nás často dovezli o dost dál než původně chtěli jet, ale také nám neustále něco nabízeli a snažili se o nás postarat. Zjišťování, kolik hodných lidí na světě stále je, nás na závodu bavilo asi nejvíc. Také jsme díky soutěži získali spoustu nových přátel. Mezi posádkami nepanovala rivalita, spíš jsme si snažili pomáhat. Když jsme v Maďarsku stopli prázdnou dodávku, přemluvili jsme řidiče, aby svezl také další dvě posádky, které jsme viděli stopovat u silnice. Spíš než o výhru nám tak šlo hlavně o zábavu a fair play hru.

Za týden jste navštívili deset zemí, to je pěkný „fofr". Zbyl vůbec čas na odpočinek?

Reálně by se trasa dala projet i rychleji, ale denně jsme museli minimálně 5 hodin odpočívat. Při takovém výletu člověk zjistí, že spát se dá opravdu všude, pokud si nevybírá. My jsme například v Rumunsku nocovali někomu v zahrádce, na turistické vyhlídce nad Dubrovníkem nebo ve Slovinsku u stánku rychlého občerstvení v centru města. V polovině závodu jsme v Bulharsku také měli jeden odpočinkový den u moře. Ten tedy opravdu „bodnul".

"Nejvíce se nám líbilo v rumunských horách. Nádherná příroda a skromní lidé, kteří se rádi podělí i o to málo co v životě mají, to nás uchvátilo."

Na které momenty nejraději vzpomínáte?

Z cesty máme spoustu zážitků, které si budeme pamatovat do konce života. V Moldávii jsme u silnice krmili osla, a také byli přítomni při uplácení místních pohraničníků a policistů. V Bosně jsme v rámci plnění jednoho z povinných úkolů podojili krávu. Zatančili jsme si na festivalu v Kišiněvě a navštívili Bulharský rodinný pivovar. Nejvíce se nám líbilo v rumunských horách. Nádherná příroda a skromní lidé, kteří se rádi podělí i o to málo co v životě mají, to nás uchvátilo. Už teď plánujeme, že příští rok se tam určitě vrátíme.

Jaké jednání ze strany domorodců vás překvapilo a bylo pro Čechy nezvyklé?

Překvapilo nás už jen to, jak rychle nám někteří řidiči zastavili, stávalo se také to, že jsme u silnice stáli 2 minuty a hned jsme jeli dál. A také ochota a vstřícnost ze strany cizinců. Ta byla oproti té ze Sedm dní, osm hodin a dvacet minut. Přesně tak dlouhou trvalo dublovickým stopařům Michaele Šofkové a Davidovi Švecovi ujet 4 964 kilometrů na Mistrovství České republiky v autostopu.Zdroj: David Švecstrany českých řidičů nesrovnatelná. Když jsme se po šesti dnech na cestě konečně dostali do Chorvatska, doufali jsme, že odtud nás nějací Češi vracející se z dovolené vezmou rovnou domů. Bohužel, i když jsme viděli mnoho aut s českou značkou, kteří by pro nás místo v autě určitě našli, nikdo nám nezastavil. I přesto, že jsme mávali českou vlajkou a cedulkami s nápisy „ČR". I další týmy, které dokonce Čechy na chorvatských benzínkách o svezení prosili, měli smůlu. To bylo po všech zkušenostech s hodnými cizinci docela zklamání.

A naopak, čím jste překvapili vy je?

Na Balkáně to mají stále hodně nastavené tak, že rodina a rodinný život je pro ně na prvním místě. Když jsme jim pak vyprávěli, kolik nám je let a jak žijeme, často na to reagovali tak, že už máme dávno čas vzít se a mít rodinu a ne v tomto věku vyvádět takové hlouposti jako je cestování stopem po Evropě.

Cestování je spjato s chutěmi a vůněmi. Ochutnali jste nějaký zajímavý pokrm? Co vám chutnalo a co by jste si zopakovat nechtěli?

Bohužel kvůli tomu, že to byl závod, neměli jsme čas někde se zastavit, porozhlédnout se a něco ochutnat. To bylo vlastně to, co nás nejvíce mrzelo. Naprostou většinu závodu jsme se stravovali na benzínkách, abychom pak mohli zase co nejrychleji stopovat. Co se týče jídla, mohli bychom tak spíše hodnotit výběr cereálních sušenek na jednotlivých pumpách než nějakou místní kuchyni.

Cesta měla zároveň dobročinný podtext,…

Celý závod nás podporovala rodina i přátelé. Nejen, že posílali DMS zprávy a naše posádka tak pro konto bariéry vybrala přes tři tisíce korun, ale také nám denně psali povzbudivé zprávy. Ty nás vždy Sedm dní, osm hodin a dvacet minut. Přesně tak dlouhou trvalo dublovickým stopařům Michaele Šofkové a Davidovi Švecovi ujet 4 964 kilometrů na Mistrovství České republiky v autostopu.Zdroj: David Švecmoc potěšily a dodávaly nám sílu pokračovat dál. Kamarádi nám také přichystali dojemné přivítání, když nám na branku u našeho domu pověsili plakát s nápisem „Vítejte doma" a přidali balónky i šampus. Všem jsme za veškerou podporu neskutečně vděční!

Vyrazíte ještě na další stop?

Stopování nás nadchlo a určitě brzy zase někam vyrazíme. Tentokrát už ale bez soutěže, abychom si mohli prohlédnout místa, kde se nám líbí. Naše cesty můžete sledovat na naší facebookové fanpage My na cestách - cestovatelský deník.

Další rozhovory s Příbramáky, kteří šli za svým snem, najdete zde.

Sedm dní, osm hodin a dvacet minut. Přesně tak dlouhou trvalo dublovickým stopařům Michaele Šofkové a Davidovi Švecovi ujet 4 964 kilometrů na Mistrovství České republiky v autostopu.Zdroj: David Švec