VYBERTE SI REGION

Strach i následná totální euforie. Vítejte v lanovém parku na Proseku

Zespoda to nevypadá vůbec špatně. Docela nevinně. Pár různě zkroucených barevných lan. To dám. Stojím v lanovém parku na Proseku, ve kterém otevřeli pro milovníky adrenalinu různě obtížné atrakce.

10.7.2014
SDÍLEJ:

Redaktorka deníku Veronika Cézová si vyzkoušela na vlastní kůži Lanové centrum Prosek.Foto: Deník/Dimír Šťastný

Myšlenkami se vracím na základní školu, kde jsme podobné opičí dráhy se spolužáky milovali. Tu se zhoupnout, tam rychle přeručkovat, nakonec něco přelézt či podlézt. Vždycky to byla hračka. Věřím, že to bude i teď.

S úsměvem od ucha k uchu mě tu vítá (a o mé bezpečí se bude starat) Vít Jindra, vysokoškolský student a amatérský lezec. Hned jsem klidnější, když vím, že budu „pod kontrolou". Vítek mě navleče do popruhů, všechno pořádně utáhne 
a na závěr nesmí chybět helma.

„Tak a teď si půjdeme vyzkoušet, jak se budete jistit, na dětské části," říká Vítek. Z mých postrojů vytáhne dvě karabiny, které zavěsí na ocelové lano. „Takhle se to uzavírá, takhle se to otevírá…" No jasně, hračka. „A teď rovnou přejdeme k první části…"

Stále stojíme jen metr nad zemí, kde se cítím v pohodě. Jenže Vítek ukazuje na kopec. Na místo, kde začíná ta dospělácká část, deset metrů nad zemí. Nasucho polknu. Ale bez řečí Vítka následuji.

Jen sami za sebe

Vítek se vyhoupne na dřevěné bidýlko. Mně to jde už trochu ztuha, přes všechny ty škrtící bezpečnostní postroje. „Tohle je jezdec, nasadí se na lano, zahákne se a pojedete…" Aha. Tak ještě jednou a pomalu. Vítek mi znovu vysvětluje, jak funguje jezdec, jak se pokládá na lano, jak ho mám za dalších pár metrů po sklouznutí vyndat a pokračovat na další část atrakce…

Počkat! Teď mi to najednou dochází. Tam nahoře - deset metrů nad zemí - budu odkázaná jen sama na sebe. Vítek u sebe nemá žádné lano, kterým by mě (jak to mají třeba horolezci) ze země jistil. Ach jo. Tak to nebude taková sranda.

Hlavně chytit modré lano

Asi třikrát si nechávám vysvětlovat, co mám dělat, až se spustím dolů k první atrakci. 
„A hlavně se snažte chytit u toho kůlu modrého lana."

„Jinak…?" „Jinak byste se odrazila a jela zase nazpátek, 
a pak byste zůstala viset někde na půl cesty." To mi tedy na klidu nepřidává. Jestli nestihnu čapnout za letu lano, budu muset ručkovat nazpátek. Prý se to ale návštěvníkům moc nestává. Tak hlavně abych po dlouhé době nebyla první.

Svištím. Letím pár metrů. Je to báječný pocit. Ale jen chvilku, protože mám stále v hlavě jediné. Okamžitě popadnout modré lano, abych se nevrátila zpátky. Překvapivě to zvládám. Je tu ale jiný problém. Zápasím s jezdcem a karabinami, které nemůžu dostat z lana. 
A dokud je nedám pryč, nemůžu se posunout na další atrakci. Bezvadné.

Nakonec toho protivného jezdce překonávám. Ale stojí mě to několikaminutové úsilí. Uf, jsem vyřízená. Ruce bolí. A to jsem teprve na začátku!

Přechod po ocelovém lanku

Vítek stojí deset metrů pode mnou. A ukazuje mi na další atrakci. To snad ne! Mám přejít po úzkém ocelovém lanku kus cesty. Je to jen pár metrů. Ale jakmile dám jen špičku pravé nohy na lanko, které se pode mnou povážlivě zhoupne, roztřese se mi automaticky i druhá noha.

Taková zatěžkávací zkouška hned na začátek! Nakonec se sunu centimetr po centimetru na laně, které vrávorá. Poslední metr seberu všechny síly a doskočím do záchytného stanoviště a obejmu kůl. 

Následuje přechod kladiny. Na rozdíl od ocelového lana je tak široká! Musím se usmát. Jen tak dál, to nejhorší je snad za mnou.

Není. Na konci kladiny vidím ve vzduchu klády. „A čeho se mám teď chytit?" křičím zoufale na Vítka. „Těch modrých lan." „No jo, ale já dosáhnu jen na jedno," mumlám zoufale. „To tak má být. Nejdřív se chytnete jednoho, až potom druhého…" „No ale to pak spadnu…" „Nebojte, nespadnete."

Nepadám. Nohy se mi při přechodu těch několika klád ale klepou tak moc, až to dole dohání k slzám smíchu našeho fotografa. Tomu se to směje! Na pevné zemi…

Bezstarostný let

Další zatěžkávací zkouškou jsou prohnutá lana, která postupně prošlapávám a krok sun krok se přibližuji k cíli. Síly rychle docházejí. Ale na další pevné základně se dostaví pocit štěstí. Hurá! Dokázala jsem to. A mám před sebou už jen poslední jízdu dolů.

„A tam se mám také chytit nějakého lana?" „Ne, tam už vás to zastaví samo, je to do kopečka." Fajn. Takže tuto jízdu si už užiji. Stoprocentně. Fííí. Letím. A je to báječný pocit!

Druhý den mě všechno bolí. 
I svaly, o kterých jsem nikdy neměla ani tušení. Ale za ten pocit bezradnosti, strachu a následné totální euforie to stálo!

Lanový park- Lanová dráha má dvě varianty: pro děti od tří let je k dispozici varianta s nízkými překážkami (metr nad zemí), pro ty zdatnější (od 15 let) jsou speciální lanové atrakce ve výšce 10 metrů.
- Na lanovou dráhu si vezměte pohodlné sportovní oblečení a obuv.
- Vstupné je sto korun.

Autor: Veronika Cézová

10.7.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Rakušané volí v opakovaných volbách nového prezidenta

Vídeň - V Rakousku začalo opakované druhé kolo prezidentských voleb. Voliči si vybírají mezi nezávislým kandidátem podporovaným stranou Zelených Alexanderem Van der Bellenem a členem pravicově populistické Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Norbertem Hoferem. Květnové hlasování, v němž zvítězil Van der Bellen, kvůli formálním chybám při sčítání hlasů zrušil ústavní soud.

Martin Svoboda: Za jedovatý alkohol má být potrestán výrobce, ne prodejce

/ROZHOVOR/ Když v září 2012 pacient havířovské nemocnice řekl lékařům, že oslepl po vypití alkoholu, který koupil jeho bratr ve stánku pod náměstím TGM v Havířově-Šumbarku, byl to stánek, kde byl provozní Martin Svoboda a kde šťárou policie, hygieniků a celníků začala metylová kauza, která zasáhla celou republiku a dokonce překročila její hranice.

Muž, který postupně přestává ovládat své nohy a ruce: Chci žít naplno

Pracuje jako právník a každý den několik hodin cvičí, aby kvůli své nemoci neskončil nehybný na lůžku. Bojuje, a přes všechny obtíže s postupující ztrátou hybnosti rukou a nohou, které mu způsobuje nemoc nazvaná Charcot-Marie-Tooth (C-M-T), považuje svůj život za šťastný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies