VYBERTE SI REGION

Tip na výlet: Zámek Wolkenburg nad Zwickovskou kotlinou

Ne náhodou se nazývá údolí saské řeky Zwickovské Muldy „údolím hradů“. Jen mezi obcí Waldenburg a městem Rochlitz lze navštívit sedm hradů a zámků.

11.1.2012
SDÍLEJ:

Zámek Wolkenburg se nalézá v tzv. „údolí hradů“, kde lze navštívit sedm hradů a zámků.Foto: Petr Šafránek

Taktéž tam lze nalézt malou obec s názvem Wolkenburg, která byla založena významným šlechticem Wiprechtem z Groitzsche roku 1103. Prvně písemně zmiňována byla však až v roce 1241 a dodnes má pozoruhodné postavení v umění a kulturních dějinách Saska.

Sousední obec má název Kaufungen, byla pojmenována po kdysi slavném loupežném rytíři Kunzovi Kaufungenovi, který v okolí kdysi řádil.

Zámek stojí na původním hradu

Již z dálky návštěvník spatří na skalní vyvýšenině nad Zwickovskou kotlinou vybudovaný zámek Wolkenburg, který pravděpodobně pochází z konce 12. století. Badatelé se domnívají, že k výstavbě hradu došlo v poslední třetině 12. století, neboť okolní hrady, jako například Waldenburg, si nechali mezi lety 1165 72 vybudovat Augustiniáni z kláštera Zschillen, hrad Glauchau vznikl před rokem 1170 a Meerane roku 1174.

Stavba dnešního zámku navazuje na předchozí výstavbu, neboť zde stála původně hradní dispozice. Avšak současná podoba stavby pochází z velké části až z 18. století. K hradu patřilo stejnojmenné panství, jež bylo součástí velkého územního celku pánů z Drachenfelsu. Zbytky hradu Drachenfels se nacházejí východně od města Penig. Prvními majiteli byli pravděpodobně říšští ministeriálové, kteří se nazývali po hradu stejného jména Wolkenburg (první zmínka v listinách je z roku 1241). Mohli být příbuzensky spojeni s pány z Colditzu, kteří byli dalšími majiteli hradu.

Dlouhé vlastnictví jednoho rodu

V průběhu staletí, jak bylo nepsaným pravidlem, se zde v držení panství za sebou vystřídala hezká řádka šlechtických rodů. V roce 1404 přešel Wolkenburg do vlastnictví míšeňského markraběte, od roku 1409 je v souvislosti s hradem uveden Klaus Jindřich z Einsiedelu, v první polovině 15. století byl předán v léno rodině Kaufungen. Když v roce 1455 Kunz z Kaufungenu přepadl a unesl prince a byl následně potrestán ztrátou majetku, přešlo panství do rukou saského kurfiřta Arnošta, pak na Bedřicha Moudrého. Později jeho syn Jan předal panství v léno rodině Ende.

V roce 1635 Wolkenburg přešel, po předchozí tříleté zástavě majetku Haubolda z Endu, do držení Jindřicha Hildebranda z Einsiedelu, jehož rod držel panství až do pozemkové reformy v roce 1945. Jmenovaný rod z Einsiedelu držel panství ve vlastnictví po neuvěřitelně dlouhou dobu více než 300 let, kdy jim byl vyvlastněn. Z tohoto šlechtického rodu pocházeli dva muži, kteří měli velký význam pro Wolkenburg a především pro práci v hamrech a rozvoj uměleckého odlévání železa.

Moderní výroba litiny v Německu

Detlev Karel z Einsiedelu a jeho syn zaváděli nové technologické postupy, metody a řízení, a zavedli vědu do výrobního procesu v sofistikovaný model hospodářství, který byl významný pro vývoj litiny v celém Německu. Tím, že trh kolem roku 1784 přitahovalo kvalitní umění a výrobky z umělecké litiny, brzy bylo dosaženo značného rozvoje nového odvětví výroby.

Po druhé světové válce se zámek stal majetkem obce Wolkenburg a sloužil obytným účelům. Po připojení obce Wolkenburg k městu Limbach-Oberfrohna počátkem roku 2000 přešel zámek do vlastnictví města Limbach-Oberfrohna.

Od roku 2000 procházel zámek rozsáhlou sanací a restaurátorskými pracemi.

Obvodová hradba s ochozem a cimbuřím

Za doby panování rodu Einsiedel byl mezi lety 1694 99 přestavěn starý nevyhovující hrad na pohodlný zámek. Tím byl ztracen jeho středověký charakter. Původní hrad byl založen na strmě se svažující skalní terase, která byla chráněna širokým, uměle vylámaným, příkopem. Jednotlivé budovy byly tehdy založeny tak, že celkový tvar jádra stavby má nepříliš často používaný oválný půdorys o rozměrech 70 x 50 metrů. Všechny budovy byly přistavěny k vnitřnímu líci obvodové hradby.

Při jižní straně hlavního traktu stojí na vnitřním nádvoří štíhlá válcová věž, jež v sobě obsahuje točité dvouramenné schodiště. Napravo vedle věže jsou ještě patrná dvě dvojitá pozdně gotická obdélníková okna. Hlavní jižní křídlo dispozice je do značné míry třípatrová obytná stavba, která pokračuje jihovýchodním směrem. Hlavní křídlo stojí na špici skalního výstupku, na jeho vnější jihovýchodní straně z průčelí vystupuje jen plochý arkýř, křídlo je podepřeno třemi pilíři.

U některých obdélníkových oken, vyrobených z Rochlitzkého porfyru, pochází jejich profilace z první poloviny 16. století. V severozápadní části dispozice se nachází nízká hospodářská budova a věž brány, jež ve svém přízemí obsahuje průjezd vedoucí na zámecké nádvoří. Brána je zapojena ve východní části obvodové hradby, spodní díl je hranolový, válcová horní část členěná lizénami je zakončena barokní lucernou. Spojení a komunikaci mezi všemi budovami zajišťovala obvodová hradba s ochozem opatřeným cimbuřím.

Erb rodiny Ende

Na obvodové hradbě v jihozápadní části byl při posledních restaurátorských pracích objeven erb rodiny Ende se skákajícím vlkem. Budova postavená v roce 1873 má hladkou neorenesanční podobu. Původní přístup do starého opevnění se nacházel ve východní části, jenž byl chráněn kruhovým bastionem vybaveným řadou střílen. Mezi severní věží a jižním křídlem stojí v severovýchodním směru opět nižší hospodářské budovy.

V průběhu romantismu byla v jižní špici hlavního křídla, podél řeky Muldy, zřízena vyhlídková terasa, tzv. altán, s korunou zdiva zakončenou cimbuřím. O něco níže od altánu vznikla tzv. hlídka, válcová věž s kupolí, a nad ní rovněž vyhlídková plošina s cimbuřím.

Užitečné informace

Zdejší areál parku, obklopující ze všech stran zámek, patří mezi nejstarší ukázky renesanční podoby zahrad v údolí řeky Muldy. Vznikl v průběhu 17. století a později byl upraven a rozšířen do podoby anglických zahrad. Dnes zve návštěvníky pro svůj klid na dlouhé procházky. Později, mezi lety 1760 až 1810, následovaly další stavební změny celého zámeckého areálu. Zvlášť naší pozornosti by neměly ujít umělecké plastiky zhotovené z litiny, které nechal zhotovit Detlef hrabě z Einsiedelu na konci 18. století. Když hrabě v roce 1776 zdědil železnou huť v Lauchhammeru, vznikla zde většina těchto tehdy velmi oblíbených napodobenin antických vzorů sochařství.

Dne 22. května 1848 se v prostorách zámku narodil pozdější malíř Bedřich z Ende.

Pod zámeckou dispozicí se nalézá kaple Svatého Mauricia.

V horním poschodí východní části obytného křídla je pozoruhodný velký sál s klasicistní výbavou z konce 18. století. Dnes je využit jako katolický kostel. Tento sál byl vystavěn dle projektu Bedřicha Augusta Krubsacia, o čemž svědčí kvalitní klasicistní štukový reliéf: komín podle návrhu Adama Bedřicha Oesera, Philemon a Baucis obsluhují Jupitera a Merkura (provedl sochař Kristián Unger). Na stropu sálu se nalézala původně malba od Adama Bedřicha Oesera zobrazující Saturna, jak poroučí blaženosti.

Zpracoval Petr Šafránek

11.1.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
AKTUALIZOVÁNO

Ve věku 69 let zemřel kytarista Radim Hladík

Praha -Ve věku 69 let zemřel dnes ráno kytarista Radim Hladík, který mimo jiné stál u zrodu legendární kapely Blue Effect, sdělil to současný zpěvák kapely Honza Křížek. Hladík podlehl následkům fibrózy plic, se kterou bojoval několik let. Sedmdesátiny by oslavil 13. prosince.

Soud nařídil francouzskému meštu Publier odstranit sochu Panny Marie

Paříž - Město Publier na východě Francie dostalo od soudu nařízeno, aby odstranilo z parku sochu Panny Marie. Důvodem je celostátní zákaz vystavování náboženských symbolů na veřejných prostranstvích. Informoval o tom zpravodajský server BBC News s odvoláním na starostu města.

Rakušané volí v opakovaných volbách nového prezidenta

Vídeň - V Rakousku začalo opakované druhé kolo prezidentských voleb. Voliči si vybírají mezi nezávislým kandidátem podporovaným stranou Zelených Alexanderem Van der Bellenem a členem pravicově populistické Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Norbertem Hoferem. Květnové hlasování, v němž zvítězil Van der Bellen, kvůli formálním chybám při sčítání hlasů zrušil ústavní soud.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies