VYBERTE SI REGION

Tohle je poveze z Asie domů! Dobrodruzi už našli tuk-tuk

Z Bangkoku do Horních Řepčic. Přes 15 tisíc kilometrů z Asie zpátky domů chtějí dva cestovatelé a kamarádi Martin Měchura a Petr Petříček urazit jen na skútru a v tříkolovém vozítku zvaném tuk-tuk.

3.4.2015
SDÍLEJ:

LÉČBA TUK-TUKU A PRVNÍ MAZLENÍ. Tak označil cestovatel Martin Měchura, rodák z Horních Řepčic, první dny seznamování se s vozítkem, které ho má zpátky dovézt až domů na sever Čech. Celých patnáct tisíc kilometrů. Foto: vespaexpedition.cz

Oba dopravní prostředky si přitom pořizují až na místě. Jak se jim necelý měsíc od odletu vede? Rodák z Řepčic Martin Měchura pravidelně zasílá redakci z bláznivé expedice zápisky a fotografie. Jejich cestu tak můžete sledovat i vy!

„Tak už ho máme. Mazlíka. Na fotografii vpravo je ještě nemocný a tak se veze. Nikdy by mě nenapadlo, že se tuk-tuk dá vozit takhle. Navíc je přivázaný něčím jako gumou od trenek. Není lepší pocit, než když se vezete v tuk-tuku a na každém semaforu se na vás zezadu přátelsky tulí ten váš. Teď přemýšlíme, jak tu potvůrku pojmenovat," napsal Martin deset dní po příletu do Bangkoku, kde mají aktuálně třicetistupňová vedra i v noci.

Tuk-tuk, který cestovatelé pro svůj plán sehnali, má dvoutaktní dvouválec o objemu 356 ccm. „Pravděpodobně. To je maximum, co jsme z těch thajských nudlí vyčetli," dodal nový majitel vozítka. Pár dní poté už přidal první zkušenosti z jeho řízení.

LÉČBA TUK-TUKU A PRVNÍ MAZLENÍ. Tak označil cestovatel Martin Měchura, rodák z Horních Řepčic, první dny seznamování se s vozítkem, které ho má zpátky dovézt až domů na sever Čech. Celých patnáct tisíc kilometrů.

„S tuk-tukem jsme měli obrovské štěstí. Ještě před odjezdem se mi povedlo kontaktovat člověka, který po Asii v tuk-tucích jezdil. Po téhle srandě mu zůstal i jeden (ten náš), který ještě před nedávnem brumlal. Ke stroji jsme dostali originální doklady, kterých je v Thajsku jako šafránu. Bez Johna bychom nejspíš nebyli schopni stroj s doklady sehnat nebo jen velmi draze. Takže děkujeme," napsal Martin Měchura.

A jak probíhají opravy? „Asi takhle. Přijde se k opravářovi a ten se na to mrkne odhadne cenu a že prý se do toho dá na druhý den. Druhý den do odpoledne stihne sundat kryt motoru a vyndat svíčky. Super. V naší přítomnosti ukáže, že je v háji přední kolo. Jde se do obchodu, kde nám poručí, co koupit. Vše se vymění, a když už to začíná vypadat slibně, tak se pomocí tkaničky od bot tuk-tuk odtáhne na benzínku, kde se natankuje plyn (ekologicky je to trochu sporné, když se do dvoutaktu nacpe plyn a hustě se to zalije olejem), a už to vrčí. Pak se koupí lahev rumu a už se spravujeme i my. Je jasné, že zatímco stroj se pomalu vylepšuje, s námi je to horší a horší. První rozjezd musíme nechat na další den.

Řízení je silně o zvyku. Řazení je přímo mezi nohama a vzhledem k tomu, že plyn je jako u motorky na řidítkách, tak probíhá levou rukou. Spojka a brzda jsou na podlaze. Do toho má tuk-tuk spoustu čudlíků.

Moje první zkušenost s touto mimozemskou technologií podle toho vypadala. Řazení levačkou není nejplynulejší a do toho kolem provoz, jako když celá ČR vyráží najednou na dovolenou do Chorvatska. Větší ulice má alespoň 4 pruhy v jednom směru a průměrně 3 vozidla na pruh s mumrajem připomínajícím klubko hadů spíš než uhlazené evropské popojíždění. Řízení na levé straně silnice tomu taky nepřidá. A občas to díky speciálně vyladěnému volnoběhu chcípne přímo na křižovatce. Do toho se mě pokouší stopnout babča. Zachránil jsem jí život tím, že jsem nezastavil. Při startování si vozítko zas pořádně střelí do výfuku. Náš tuk-tuk tak získal novou přezdívku: Prďoch."

LÉČBA TUK-TUKU A PRVNÍ MAZLENÍ. Tak označil cestovatel Martin Měchura, rodák z Horních Řepčic, první dny seznamování se s vozítkem, které ho má zpátky dovézt až domů na sever Čech. Celých patnáct tisíc kilometrů.

Autor: Veronika Weissová

3.4.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Švýcaři otevírají nejdelší tunel světa

Historický moment. V neděli 11. prosince 2016 se pro pravidelný provoz otevře Gotthardský železniční tunel. V jeho případě se podařilo něco neskutečného – stavitelé dodrželi rozpočet schválený už na počátku 90. let.

Spisovatel Jiří Stránský: Škoda každého dobrého slova, které se neřeklo

Praha /ROZHOVOR/ - Autorem oblíbených dětských knih O dešťovém kameni, Povídačky pro moje slunce nebo Perlorodky je spisovatel a scénárista Jiří Stránský (85). Čtenáři a diváci jej přitom znají více jako autora filmů Zdivočelé země, Bumerangu či Štěstí, zachycujících atmosféru komunistického režimu a života politických vězňů v kriminálech a lágrech. „Slíbil jsem ve vězení básníkovi Honzovi Zahradníčkovi, že podám svědectví o lidech, kteří s námi seděli," říká Jiří Stránský, který připravuje další tři scénáře, povídkové knížky a prozrazuje, že brzo vyjde kniha Doktor vězeňských věd, kterou napsali s novinářkou Renatou Kalenskou.

Starosta Pískové Lhoty na Nymbursku byl obviněn z rozkrádání obecních peněz

Písková Lhota /FOTOGALERIE/ - Zpronevěra a zneužití pravomoci úřední osoby. To jsou dva trestné činy, z nichž policie obvinila šestačtyřicetiletého starostu Pískové Lhoty na Nymbursku Radovana Staňka. Obecní peníze měl rozkrádat ve spolupráci s účetní obce.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies