VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Továrnu na hořčici, tunel z radnice i šikmou věž. To vše skrývá Budyšín

Liberec - Patřil k českému království, žijí tam Slované a přeci leží na mapě Německa.

24.10.2016
SDÍLEJ:

Na centrálním náměstí jsou třikrát týdně trhy, v adventu trh Václavský. Foto: Jens-Michael Bierke

Pokud chcete poznat opravdu mimořádné místo, nemusíte pátrat daleko. Jen pár desítek kilometrů od našich hranic, zhruba nad Šluknovským výběžkem, leží starobylý Budyšín. Jedno z nejkrásnějších středověkých měst v Německu. Najdete tu všechno čtvrť se supermoderními byty, půvabné hradby nad údolím Sprévy, kostel, který skrývá dvoje varhany a výbornou kuchyni a hlavně kus historie. Dávnověké i té poměrně nedávné.

Zaujatě o tom dokáže vyprávět Jens Michael Bierke z tamního infocentra. Tak jako tento týden v liberecké knihovně, kam si odskočil na přednášku. Mluvil poutavě, s humorem a… česky. „Česky jsem se začal učit asi před patnácti lety kvůli turistům," říká rodilý Němec, který nemá ani české, ani slovanské kořeny. A že by klidně mohl.

LUCEMBURKOVÉ I HUSITÉ

Město až do 17. století patřilo k Českému království. Stejně jako v nedaleké Žitavě, správcem tu byl Jindřich z Lipé, přítel a chráněnec poslední Přemyslovny, ovšem jen do té doby, než se zamiloval do královny vdovy a Eliščiny macechy. To už je ale jiný příběh. V době husitských válek se město marně pokoušeli dobýt husité. Před zaslepenými revolucionáři město ochránily nejen pevné hradby, které dodnes lemují historický střed města a nabízejí romantickou procházku, ale podle pověsti i svatý Michael. Tomu je tu dodnes zasvěcen kostel.

Po králi Václavovi IV. se dokonce jmenuje adventní trh Václavský. „Panovník tu ale příliš oblíbený nebyl. Vedl spory s místními řemeslníky a pár jich dokonce nechal během povstání zkrátit o hlavu," líčí Jens Bierke a vyprávění podtrhne typickým gestem. Město je ale známo především díky svým věžím a věžičkám. Dohromady jich je 17. Kromě kostelních jsou mezi nimi věže vodárenské a jedna z nich je dokonce šikmá. Prý kvůli nízké základně v písčitém podkladu. Městu dávají neopakovatelný ráz a půvabné jsou hlavně při nočním nasvícení. Další zajímavostí je zdejší podzemí. Vede z radnice a ústí v nedalekém infocentru. „To aby měli radní kudy utíkat", směje se německý průvodce Jens a zdůrazňuje, že chodby jsou z 15. století.

ŽLUTÁ BÍDA

Bývalá věznice byla postavena na začátku 20. století ze žlutých pálených cihel klinkeru. Odtud její název Žlutá bída. Nebylo to ovšem jediné vězení. Za Honeckerova režimu tu bývala i věznice ministerstva vnitra. „To bylo hodně neobvyklé i na svou dobu, aby tajná služba měla svoje vězení," komentoval Bierke. Dnes je tu muzeum vězeňství. Návštěvníci tu mohou vidět kobky s vězeňskými kavalci i vězeňský dvůr, který vypadá jako na dílky rozdělený betonový koláč. I při vycházkách panoval režim samotky. „Když měl člověk smůlu, byl třeba deset let úplně sám," komentuje zrůdnost režimu průvodce. O památník totality je ale mezi návštěvníky města velký zájem. Ročně sem zavítá na sto tisíc lidí. Budyšín ale neláká jen na vězeňské kobky. Je tu i muzeum srbské kultury či muzeum drogerie z 18. století.

HEJ, SLOVANÉ

Dalším unikátem jsou dvojjazyčné cedulky s názvy ulic. V němčině a slovanském jazyce zdejší menšiny Lužických Srbů. Ti žijí nejen v Budyšíně, ale celé Horní Lužici už od 7. století, mají svůj jazyk i zvyklosti. A jména. Na místním hřbitově, kde jsou všechny hroby opatřené stejnými bílými kříži, najdete třeba Hawelku. Ještě patrnější jsou dvojjazyčné názvy v okolních vesnicích. Hoyswerda, Wostrow/Ostro, Kulow/Wittichenau…

Ať už do Budyšína zavítáte v kteroukoliv roční dobu, bude stát zato. Nejen v době adventního Václavského trhu. Určitě si odtud nezapomeňte odvézt dva suvenýry typickou modrou lužickou keramiku a ještě typičtější budyšínskou hořčici. Má tu svou továrnu v nedaleké Kleinwelce, muzeum a dokonce i festival.

Lužickosrbské zvyky a tradice

Na jihu Braniborska a západě Saska se můžete setkat se zajímavým fenoménem. Dvojjazyčnými názvy. V němčině a slovanském jazyce, podobnému polštině. To proto, že právě tady žijí příslušníci nejmenšího slovanského národa Lužických Srbů. Mají nejen svůj vlastní jazyk, ale i kroje a zvyklosti. V mnohém se podobají našim. Kromě těch tradičních vánočních a velikonočních mají určitá specifika. Například velikonoční jízdu (na snímku), při níž se z každé vesnice vydá průvod mužů ve svátečních oblecích na koních do sousední vsi. Průvod vyjíždí z každé vesnice. Také doba adventu se v něčem liší. Kromě sv. Barbory a sv. Mikuláše se slaví i sv. Martin. V některých místech, včetně Budyšína, chodí děti v tento den koledovat. Stejně jako na Mikuláše. Samotný Mikuláš pak naděluje v předvečer svátku do připravených bot. Dalším místním zvykem je obcházení Božího dítěte. Krojovaná postava obchází domácnosti, školky či domov důchodců, naděluje a žehná. Zdroj: Lužickosrbské kulturní centrum

Autor: Jana Švecová

24.10.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Předseda hnutí ANO Andrej Babiš.
28 11

Babiš opět zrušil návštěvu České televize. Mám důležitější věci, sdělil

Mnohé děti se alkoholu nevyhýbají...
14

Strážníci pohlídají školáky. Dohlédnou na jejich bezpečí i na "žízeň"

Corbyn je na koni, žádá hlavu Mayové. Dočká se předčasných voleb?

Vůdce britské opozice Jeremy Corbyn přišel o víkendu s požadavkem na vypsání nových parlamentních voleb. Reagoval tak na nejnovější průzkumy veřejného mínění, podle nichž stávající britskou premiérku Theresu Mayovou poprvé předstihl.

DOTYK.CZ

Česká agentura veze z Cannes několik cen. Za kampaň pro časopis, co už nevychází

Čím jsou pro světový film ceny americké filmové akadamie Oscar, tím je pro evropskou reklamu mezinárodní reklamní festival Cannes Lions. Koná se vždy koncem června ve francouzském letovisku Cannes a v posledních letech je na něm úspěšná česká pobočka reklamní sítě Young & Rubicam.

Vyplašená zvěř, zničené porosty. Čtyřkolky dělají vrásky myslivcům

Majitelé čtyřkolek a terénních motorek přídělávají každoročně vrásky myslivcům i správcům lesů. Jejich hlučné stroje totiž plaší zveř a ničí lesní porosty a půdu. V boji proti jejich „řádění" jsou však lesníci i myslivci často bezmocní.

AKTUALIZOVÁNO

Tragická sobota. Na silnicích zemřelo devět lidí, letos nejvíc

Sobotní dopravní nehody si vyžádaly devět lidských životů, což je letos dosud nejvíce v jednom dni. Umírali při nich lidé v autech, motocyklisté, chodci i cyklisté. Dosud byl nejtragičtějším dnem na českých silnicích pátek 16. června, kdy zemřelo šest lidí. Vyplývá to z předběžných policejních statistik.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies