Turisté si ze zahraničí vozí úplavici i salmonelu

„Patrně nejzávažnější byla loni legionelóza, kterou se pacient nakazil v Itálii. Rezervoárem bakterií je vodní systém, pak se nákaza šíří inhalací aerosolu s legionelami především z klimatizací a v hotelových sprchách,“ uvedla vedoucí epidemiologie územního pracoviště Krajské hygienické stanice ve Žďáře nad Sázavou Renée Mašová.

Legionelóza nejčastěji probíhá jako těžký zápal plic, u osob s oslabenou imunitou může skončit smrtí.

V zahraničních destinacích je však možné se nakazit i dalšími nemocemi. Proti řadě z nich ale existuje očkování.

„Člověk, který se chystá do zahraničí, by si měl hlavně zkontrolovat platnost očkování proti tetanu a pak konzultovat situaci v té které zemi v ambulanci cestovní medicíny. Minimálně však měsíc až šest týdnů před odjezdem,“ sdělila Mašová.

Žádná žloutenka

Loni se oproti předešlým letem na Žďársku neobjevil žádný případ importované žloutenky typu A i B. Lékaři to přičítají faktu, že se lidé více zajímají o prevenci nemocí, proti kterým existuje vakcína.

„Zájem o očkování před cestou do ciziny stoupá, stejně jako počet konzultací, o které nás pacienti žádají,“ uvedl primář infekčního oddělení novoměstské nemocnice Miloslav Šťastník.

To potvrzuje i lékař Miroslav Kříž ze žďárského očkovacího centra cestovní medicíny. Zdůrazňuje, že je důležité přijít s dostatečným předstihem, aby vakcína cestovatele skutečně ochránila.

„Nejčastěji očkujeme proti žloutenkám. Vakcína proti typu A+B je výhodnější, avšak lidé často přijdou pozdě, takže je už můžeme naočkovat jenom proti typu A,“ sdělil Kříž.

U třídávkové vakcíny proti hepatitidě A+B totiž nastupuje ochranný efekt až po druhé dávce, která se aplikuje za měsíc po první. V časové tísni si tak cestovatelé nechávají píchnout alespoň první ze dvou injekcí proti žloutence typu A, kde účinek nastupuje už po deseti dnech.

---------------