Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ukrajinský deník: Jízda tramvají č. 27

Josef Kubíček z Nymburka působí na východě Ukrajiny v Charkově v malém pivovaru jako sládek. Se čtenáři se dělí o své postřehy.

2.4.2014
SDÍLEJ:

Charkovské tramvaje pochází z české ŠkodovkyFoto: Josef Kubíček

Další „výchadnyj" (rusky víkend) je za mnou. 
A tak bych se rád s vámi podělil o své zážitky.

Poprvé za celou dobu, co tady jsem, tak jsem se setkal se svým sousedem. Je to starší pán – 70 let mu je. Soused se mě ze začátku nedůvěřivě ptá: „Odkud jsi?". Odpovídám: „Já Čech." „Áááá Čechy, já znám, já tam byl, tam je nádherně," zasnil se. Tak se ho ptám: „A kdy jste tam vlastně byl?" A on mi odpoví „V šedesátým osmým." No, maličko jsem šel do kolen. Nakonec se mi to zdálo úsměvné. Jen si nemohl vzpomenout na jméno města, kde byl. Zkusil jsem Milovice a on mi odpověděl: „Jóó, to je ono." Strávil tam prý jeden rok, ale zas tak mnoho si odtamtud nepamatuje. Pak jsme prohodili ještě pár slov a já šel na tramvaj. Na to, co si myslí o Krymu, jsem se ho raději už ani neptal.

Je to tady složité, jsou tady kulturní vazby – kdybych to měl k něčemu přirovnat – je to jako, kdyby nás pro sebe chtěli zabrat Slováci, abychom se spíše vázali na ně, než na Německo (za předpokladu, že bychom nebyli v EU). Nikdo nechce bojovat s „bratry". Tím, že je na východě Ukrajiny velká ruská menšina, tak je toto tvrzení podtržené.

U řidičky v kabince

Nastoupil jsem do téměř přeplněné tramvaje. Zastávku od zastávky začínalo být přeplněno. S přibývajícími lidmi se uvnitř na sebe všichni těsnali a začali na sebe být nepříjemní. Já jsem stál hned 
u hlavních dveří a pod tlakem dalších přistoupivších cestujících jsem skončil až v kabince řidičky!

Ta se marně snažila tlačící se dav usměrnit (regulovat) zavíráním dveří – moc se jí to ale nedařilo, jsou to přeci jen už starší modely z naší plzeňské ČKD. Ve finále jsem jí začal pomáhat s prodejem lístků, protože se ze své kabinky nemohla již ani vyklonit. Myslím si, že jí to celkem i pomohlo. Docela mě překvapilo, že jsem většině konverzace 
v tramvaji celkem i rozuměl.

Jeden pán středního věku už se neudržel a osočil se na druhou paní stejného věku, co tady mluví rusky, že tady jsme na Ukrajině. Ona mu na to odpověděla: „No jo, ty Banderovče," … a na to už se strhla slovní přestřelka i s dalšími cestujícími v totálně přeplněné tramvaji.

Korunu tomu nandal postarší pán (odhadem 75 let), ověšený ukrajinskými barvami i červeno-černým praporkem a spoustou metálů na hrudi. Ten začal silně Banderovce hájit – k němu se přidalo docela dost lidí a rozběhla se diskuze téměř v polovině tramvaje. Protože toto není první případ, co jsem zmínku a označení za „Banderovce" tady slyšel, už jsem si dávno vyhledal, o koho jde. Kdyby přišla přímá konfrontace i na mě, měl jsem již připravenou odpověď, kterou tady už úspěšně aplikoval můj český předchůdce: „Ja inostráněc zděs, já nikomu i ničemu nepanimaju" (v překladu: Jsem cizinec- zde já nikomu a ničemu nerozumím).

Když zpívají Kabáti

Abyste také byli v obraze, kdo to byli Banderovci: byli to ukrajinští radikálové, kteří se zformovali ve 20. letech 20. století a působili ještě po druhé válce. Většinou sídlili 
v příhraničních oblastech sousedních států a pořádali výpady na ukrajinské území 
a škodili zde cizincům (převážně Polákům). Jejich metody byly brutální, dle zdroje 
z Wikipedie mají na svědomí 80 tisíc obětí. V tehdejším Československu byl asi nejznámější z jejich představitelů Volodymyr Burlak. Když Kabáti zpívali písničku „Burlaci táhnou", nevěděl jsem, co to znamená. Už to vím.

Když Poláci začali rázně potírat Banderovce, jejich skupiny se snažily utéct na tehdejší západ. Burlak a jeho skupina se snažili probít přes tehdejší Československo za cenu velkých obětí na obou stranách. Odpověď na otázku, proč si dnes lidé nadávají po nich, je jednoduchá – jde 
o současné přirovnání k tehdejší situaci. V dnešní době na východě Ukrajiny žije velká část ruské menšiny, tak jako tehdy bylo Poláků. Někdo činy Banderovců bere tedy jako hrdinský čin odboje za celistvost a samostatnost Ukrajiny, někdo je odsuzuje za jejich brutalitu.

Zpět do tramvaje. Když přišla moje zastávka, tak už napětí v tramvaji polevilo. Většina remcalů, včetně galantního pána s medailemi na hrudi, totiž vystoupila na předchozí zastávce. Bylo zajímavé, jak se na to lidé dívají různě.

A na závěr bych se s vámi podělil o svojí poslední zkušenost při jízdě tramvají. Tady 
v Charkově, ale předpokládám, že je to na celé Ukrajině stejné, je zajímavý systém přepravy.

MHD zde nejezdí podle jízdních řádů, ale podle systému, který znají snad jenom řidiči tramvají. Takže se vám bez problému může stát, že v zimě při – 27 °C můžete klidně půl hodiny čekat na zastávce tramvaje v naději, že již brzy přeci musí jet. Někdy je to opravdu až hrozivá představa. Kdybych nebyl českým sládkem, ale ředitelem charkovského MHD, jízdní řády by byla první věc, kterou bych zde zavedl.

Autor: Miroslav Jilemnický

2.4.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Ilustrační foto
6 9

Další napětí mezi Íránem a USA? Írán úspěšně otestoval novou balistickou střelu

Sklizeň švestek. Ilustrační foto.
14

Švestky z městské zahrádky. Ze stromů lze ovoce česat zdarma

Petr Fiala: Vyčistíme právní džungli, ve které se už nikdo nevyzná

Převzal finančně rozvrácenou stranu s mizernou pověstí, na níž se podepsali jak regionální kmotři, tak expremiérova milenka Jana Nagyová. ODS před posledními volbami nebyla v dobré kondici, a pokud je nyní opět nejsilnějším hráčem v pravicové části kolbiště, má na tom velkou zásluhu emeritní rektor Masarykovy univerzity v Brně Petr Fiala, který v roli předsedy vrátil občanským demokratům serióznost a hlavně ideovou náplň.

Komentář Tomáše Procházky: Klíčové volby. Německo hot, Česko čehý

Poledne co poledne otevřel modrou krabičku a vyndal z ní housku. Vždy se dvěma plátky stejného salámu a okurkou. Banální historka o spolužákovi z mých středoškolských let v Německu jako by do jisté míry symbolizovala nedělní volby. Proč ochutnávat něco jiného, když osvědčené šmakuje?

Když nemáte máslo, tak tam dejte sádlo. Deník srovnal ceny alternativ k máslu

/INFOGRAFIKA/ Při pohledu na titulní strany deníků či strkanice v obchodech by se mohlo zdát, že Česko zasáhla máslová apokalypsa. Čtvrtkilová kostka se prodává v průměru za 52 korun, za poslední dva roky cena narostla skoro o 15 korun. Výrazně prý proto zdraží i vánoční cukroví.

Prohraná sázka fotbalového fanouška: Z Žižkova pěšky až do Pardubic

Na fotbalový zápas na hřišti soupeře fanoušci většinou cestují auty, vlaky nebo autobusy. Může se ale stát, že se jeden z fanoušků vsadí s hráčem svého klubu… A prohraje.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení