VYBERTE SI REGION

V Nepálu jsem si jasně uvědomila, jak málo člověk potřebuje k životu

Opatov - Měla pocit, že potřebuje změnu, a tak se vydala na čtrnáct dní do Nepálu. Změna to skutečně byla. Jiřina Petrová z Opatova na Jihlavsku dokonce přemýšlí nad tím, že by v Nepálu mohla i žít.

10.7.2016
SDÍLEJ:

Jiřina Petrová (na snímku vlevo) navštívila i školu v horách, ve které byly děti čtyřiadvacet hodin denně, protože o své rodiče přišly při zemětřesení.Foto: Archiv Jiřiny Petrové

Proč jste do Nepálu vyrazila?

Není to úplně veselý příběh. Před rokem mi zemřel táta ve čtyřiceti devíti letech a já si s mamkou řekla, že musíme začít od začátku. Potřebovaly jsme udělat nějakou čáru a dostaly jsme se právě k této expedici.

Jak jste se o ní dozvěděly?

Seznámila jsem se s holkou, která střídavě žije v Nepálu a v Čechách. Provozuje tady internetový obchod, na kterém prodává věci dovezené z Nepálu, a ze zisku podporuje tamní klášter. Odebírá třeba oblečení a další věci z malých dílniček v horách. Peníze za prodané zboží pak posílá tamnímu lámovi, který nakoupí, co je potřeba, a rozveze to lidem. Snaží se tamním obyvatelům pomoci.

Proč pomoci?

Před rokem v dubnu bylo v Nepálu hodně silné zemětřesení. Tenkrát tam umřely tisíce lidí a také přišly o své domy. Spousta památek byla srovnána se zemí. Epicentrum zemětřesení bylo kousek od Káthmándú, hlavního města Nepálu. Přestože už je to více než rok, mnoho rodin tam stále nemá žádnou pomoc, a to hlavně v horských oblastech. Všude jsou trosky a lidi bydlí v provizorních příbytcích. Někde jsou i bez vody, protože jejich studně jsou zasypané. Tu holku napadlo udělat expedici pro lidi, kteří za to, že je provede po Nepálu, tam dovezou humanitární pomoc. V té naší expedici se nás sešlo čtyřiadvacet. Když jsme tam jeli, měli jsme příruční zavazadlo se svými věcmi, a velká dvacetikilová krosna dolů do letadla byla plná humanitární pomoci.

Jak jste tu pomoc nashromáždili?

Přes e-maily a Facebook jsme obeslali známé, a tak jsme to všechno sesbírali.

Co jste tam vezli?

Obvazy, léky, rukavice, oblečení a boty pro děti, plyšáky, které jsme měli doma, bonbony. Bonbony tam děti vůbec neznají, když jsme jim je rozdávali, vždycky se jim rozsvítily oči a byly hrozně vděčné. Myslely si, že jsme jim dali bůhví co. To samé s plyšákama. Byla to krása, na ty děcka koukat.

Co jste tedy v Nepálu přesně dělali?

Cílem bylo poznat Nepál ne tak, jak ho ukazuje cestovka, ale z pohledu běžného života. Poznali jsme život v tamních horských vesničkách. Čtyři dny jsme strávili v Langtangu, což je národní park. Chodili jsme od příbytku k příbytku, za den jsme potkali tak dvě tři stavení a všude se zastavili a dali lidem, co potřebovali. Šli s námi i dva šerpové.

Kde jste přespávali?

U místních. Oni mají strašně rádi hosty. Ale protože většina těch domů byla zničená, spávali jsme v takových provizorních přístřešcích. Například na dřevěné podlaze, nad níž byla střecha z plachty, kterou držely bambusové tyče.

Pomáhali jste místním také s nějakými pracemi?

To ne. Bylo to spíše o té materiální pomoci. Ale býval tam jeden nádherný klášter v horách, který při tom zemětřesení celý spadl. Teď už mají odklizené trosky a začínají ho znovu budovat. Všechno je ale hrozně pomalé. Tam se nikdo nedostane s bagrem, všechny mosty jsou zbořené. My tam šli několik hodin pěšky. Cement a všechno ostatní jim tam nosí šerpové na zádech, není možné to tam jinak dostat. Chtějí tam ale ten klášter znovu postavit, protože podle nich je to ideální místo na meditace. Je uprostřed hor, je tam naprostý klid, v dálce je vidět Himálaj a v noci tam chodí tygři. Místní láma nám právě nabízel, abychom tam s nimi pár měsíců zůstali a pomohli jim klášter znovu vystavět. Přitom bychom se mohli účastnit jejich obřadů a meditací.

Vy jste chodila na jejich meditace?

Ano. Většinou jsme jen seděli v chrámech a nasávali atmosféru.

Jste s někým z Nepálu v kontaktu?

Ano. Spousta lidí si mě přidala na sociální sítě a píšou mi, jak se mám. Když si teď koupím letenku do Nepálu, vím, že ty lidi můžu znovu navštívit, že si mě budou pamatovat a pomohou mi. Oni, když říkají, že někoho znovu rádi uvidí, tak to myslí upřímně. Není to pro ně jenom fráze.

Čím se tam lidé živí?

Většina jsou zemědělci. Chovají krávy, které jsou ale posvátné. Za zabití krávy je dvacet let. Chovají je jenom na mléko, ze kterého dělají sýry. Potom mají jaky, kozy a slepice. Maso moc nejedí. Základní jídlo je rýže, brambory a dál bhat, což je luštěnina a zelenina. Pěstují okurky, rajčata a ovoce.

Jak jste se tam stravovali?

Oni nás hostili. Všechna jejich jídla jsou hrozně pálivá, do všeho přidávají chilli. Když jsme jim neřekli, že to chceme méně pálivé, tak jsme se nenajedli.

Jsou natolik pohostinní?

Ano. Zvlášť v tom Lantangu. Tam žádní turisté nechodí. Místní tam žijí v troskách, v provizorních příbytcích ze dřeva a kamení, ale když tam někdo za nimi dojde, jsou ochotní ho ubytovat, pozvat dovnitř k té hliněné peci, uvařit čaj, rozdělit se o to málo, co mají, a vykládat si. Jsou ohromně srdeční.

Jak a o čem jste s nimi mluvili?

Umí anglicky. Často jsme se dozvídali, jak jim při zemětřesení zemřel někdo z rodiny. Oni se ale nehroutí. Berou to tak, jak to je. Žijí přítomností, a hlavně pro své děti. Jsou šťastní za to, co mají. Člověk si tam uvědomí, jaké všechny malichernosti tady řeší, když vidí, že tam se lidé prostě snaží jen o to, aby mohli žít normálně.

Co tím myslíte?

Pracuji na záchrance a v Nepálu jsem se připletla k nehodě. Měla jsem podezření, že zraněný měl vnitřní krvácení. Přijela pro něj stará sanitka bez vybavení, která ho převezla do nemocnice. Zajímala jsem se, jak ho ošetří, a dozvěděla jsem se, že ho prostě položí do postele a buď přežije, nebo ne. Uvědomila jsem si, co my všechno tady máme, jaké možnosti a jakou obrovskou péči.

Co vám Nepál dal?

Přehodnotila jsem svůj pohled na svět. Uvědomila jsem si, že k žití toho člověk tolik nepotřebuje a že je nutné být vděčný za to, co máme. Hodně mě to ovlivnilo. Snažím se nerozčilovat a žít přítomností. Osobně si pohrávám i s myšlenkou, že bych v Nepálu třeba rok žila.

IVANA HOLZBAUEROVÁ

Autor: Redakce

10.7.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Co bylo cílem razie armády a policie na skládce u Lovosic? Šlo o bifenyly

Lovosice – Na začátku listopadu jsme čtenáře Deníku informovali o zátahu, který probíhal na skládce patřící firmě Ladeo u Lukavce. Na místě zasahovali policisté, pyrotechnici, vojenské síly, ale také Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), která skládku prověřovala několik dní. Kriminalisté si od Městského úřadu dokonce k prověření vyžádali dokumentaci o skladování odpadu. Nyní má celá situace rozuzlení.

Pošta vypsala tendr na vedoucího inspekce, hlásí se prý i Laube

Praha - Česká pošta vypsala výběrové řízení na funkci vedoucího odboru inspekce. Odbor inspekce má na starosti záležitosti spojené s ochranou České pošty před trestnou činností. Potvrdil to mluvčí podniku Matyáš Vitík. Podle Lidových novin se na místo, které v září opustil Jiří Brázda, přihlásilo pět uchyzečů, mezi nimi i bývalý náměstek policejního prezidenta Zdeněk Laube, uvedl server lidovky.cz.

Příznivci posílají Trumpovi peníze, i když je po volbách

Washington - Ačkoli má kampaň úspěšně za sebou, přišly novému americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi v posledních třech týdnech miliony dolarů od příznivců. Oznámila to federální volební komise, píše list The Washington Post.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies