VYBRAT REGION
Zavřít mapu

V rakouské škole se učí i žehlení a mandlování

Řada mladých lidí z Českých Budějovic odchází studovat za hranice do Bad Leonfeldenu.

26.11.2011
SDÍLEJ:

Pětadvacetiletá Michaela Chalupová je jednou z absolventek hotelové školy v Bad Leonfeldenu.Foto: Deník/Andrea Zahradníková

V pouhých patnácti letech odešli do zahraničí. Během prvních měsíců bojovali s jazykovou bariérou a mnohdy to pro ně bylo velmi těžké, dnes jsou však za tuto zkušenost vděční. To platí o celé řadě mladých lidí z Budějovic, kteří po základní škole opustili české prostředí a vyrazili za rakouské hranice studovat Mezinárodní hotelovou školu v Bad Leonfeldenu. Ta se v těchto dnech představuje na výstavě Vzdělání a řemeslo.

Mezi úspěšné absolventy školy patří například pětadvacetiletá Michaela Chalupová. Ta absolvovala tříletý obor zaměřený na gastronomii a cestovní ruch. Do Rakouska zamířila především kvůli otci. „Můj táta tam pracoval, takže mi o škole často vyprávěl a já jsem už tak osmé třídy byla rozhodnutá, že tam chci jít,” vzpomíná.

Pád do reality

Ze začátku ani neměla obavy z cizího jazyka, od první třídy totiž studovala němčinu na jazykové škole a byla si proto celkem jistá. S nástupem do rakouské školy však přišel tvrdý pád do reality. „Byl to šok, ten první rok byl hodně těžký. Najednou jsem se ocitla v prostředí, kde všichni mluvili jiným jazykem, a ničemu jsem nerozuměla, protože němčina, která se učí tady na školách, je úplně jiná. To se odrazilo i na známkách, z jedniček jsem spadla na trojky a čtyřky,” popisuje.

Překonat jazykovou bariéru Chalupové trvalo několik měsíců, přesto nikdy neuvažovala o tom, že by to vzdala. Navíc se jí líbily vyučované předměty. „Měli jsme od základů vaření i servírování, zkrátka všechno, co je potřeba v praxi. Hodně oceňuji, že jsme se učili cukrařinu a měli dokonce i předmět žehlení a mandlování, takže dnes vím, že když mi v penzionu vypadne uklízečka, zvládnu práci za ní,” komentuje.

Během studií si také všimla rozdílů mezi rakouskou a českou povahou. Rakušané podle ní byli cílevědomější studenti, kteří chtěli něčeho dosáhnout a bojovali o to. Při školní praxi navíc zjistila, že se liší i české a rakouské hotely. „Určitě tady máme co dohánět, tam je úroveň úplně jinde. Lidé tam mají i trochu jinou mentalitu, daleko víc prožívají svůj život a pomáhají si v práci,” vypráví Chalupová.

Absolvování školy v zahraničí jí podle jejích slov dalo spoustu zkušeností. Nejvíce oceňuje, že se naučila perfektně německý jazyk, který je na jihu Čech velmi důležitý. Zároveň však musela při studiu zvládnout gastronomickou angličtinu, protože tu ve svém oboru také potřebuje.

V současné době Chalupová vlastní koktejlový bar a spolu s rodiči se stará o penzion v Litvínovicích. Tady jako vzpomínku na školu pravidelně vaří rakouskou kuchyni. „Používáme původní receptury, teď třeba děláme vídeňský tažený štrúdl a vozíme si na to i rakouskou mouku,” říká. Dále se podle ní vaří například vídeňský telecí řízek, různé druhy vepřové pečeně, plněné tyrolské knedlíky, domácí špecle nebo krémová česnečka.

I když je Chalupová v Litvínovicích spokojená, stejně občas uvažuje o tom, že by se opět vydala za hranice. „Rakousko mám opravdu moc ráda, jezdíme s manželem na advent do Vídně a už jsme mnohokrát uvažovali o tom, že bychom se tam odstěhovali. Tak možná jednou, až nás to tu už nebude bavit, utečeme pryč,” uzavírá.

Byla to výzva

Druhým úspěšným absolventem školy v Bad Leonfeldenu je třicetiletý Lukáš Vazač. Ten pochází z hotelnické rodiny a proto měl při výběru oboru hned jasno, Rakousko pak pro něj představovalo výzvu. „Bylo to krátce po sametové revoluci, takže možnost studovat v zahraničí znamenala něco velkého,” vypráví Vazač.

Přiznává, že první rok byl velice těžký. Na začátku totiž neuměl skoro vůbec německy. Přesto má dnes na školu jen ty nejlepší vzpomínky. Oceňuje, že tam vyučují opravdoví profesionálové, kteří mají k dispozici moderní technologie. Nevadilo mu ani každodenní dojíždění. „My jsme se v autobuse vždycky učili, se spolužáky se toho takhle dalo nejvíc dohnat,” říká s úsměvem.

Po absolvování školy cestoval Vazač po Evropě, sbíral zkušenosti v Německu i Itálii, ale Rakousko stále považuje za nejlepší. „Líbí se mi, jak tam funguje spolupráce se sedláky. Restaurace si berou suroviny rovnou od místních zemědělců, což je skvělé,” vysvětluje.

V současné době pracuje jako provozní českobudějovické vinárny, občas tu čerpá inspiraci z rakouské kuchyně a také se snaží podporovat místní farmáře. Do budoucna by si však nejspíš chtěl otevřít vlastní restauraci. „Líbilo by se mi, kdyby byla rodinná. Teď na to ale rozhodně ještě nejsem vyzrálý,” doplňuje.

Autor: Andrea Zahradníková

26.11.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

David Rath.
17 21

Rath posílá prezidenta Zemana k Ústavnímu soudu

Trend, dobře známý například v Budapešti, představil v Brně Marek Fišer pod názvem Kološkopek.
2 3

Do Brna se řítí cyklohospoda. Lidé si vychutnají pivo při šlapání do pedálů

Děti zůstávají v ústavech. Může za to jejich vyšší věk i stávající krize rodiny

V boskovickém dětském domově momentálně žije čtyřiatřicet dětí. Pracovníci navíc čekají na dvě další, které se vrací od pěstounů. Stejně na tom bylo zařízení ústavní výchovy loni. Tak jako další na Vyškovsku i Blanensku potvrzuje celorepublikový fenomén – počet chovanců v ústavech se nedaří snižovat.

150 milionů korun. Tolik pošle Česko na pomoc s migrací

Česko letos pošle do zahraničí na pomoc uprchlíkům a státům čelícím migračním tlakům 150 milionů korun. Ministerstvo vnitro v tiskové zprávě uvedlo, že částku v rámci jeho koncepce pro asistenci uprchlíkům na dnešním jednání schválila vláda. Prvních 40 milionů korun z této částky by mělo jít na obnovu uprchlického tábora Azrak v Jordánsku.

Stánky ve Znojmě jsou prázdné. Trhovkyně: Nechci se učit novoty kvůli EET

Brambory, cibuli, jablka nebo třeba česnek od místních prodejců si mohli obyvatelé Znojma donedávna koupit na stáncích na Masarykově náměstí. Zhruba desítka prodejců zde nabízela zboží každé dopoledne vždy od pondělí do soboty. Nyní zůstala prodejní místa opuštěná, i když na konci března již vždy trhovci bývali na svých místech.

Výuka venku? Většina dětí i rodičů ji vítá

Učit se občas venku na čerstvém vzduchu místo mezi čtyřmi stěnami učeben? K tomu se kloní ve spoustě škol. Však venkovní učebny se dají využít od jara do podzimu. Jenže ne vždy je na jejich vybudování v městské či obecní kase hned dost peněz.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies