Deník
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vánoce v Keni jsou mnohem klidnější a skromnější

Původem Keňská Karviňačka Eunice Polednik Wenje říká: Vánoce v Keni jsou mnohem klidnější a skromnější.

25.12.2015
SDÍLEJ:

Eunice Polednik WenjeFoto: Archiv Eunice

Ještě před dvěma lety pracovala v jednom z hotelů na keňském pobřeží Indického oceánu. Pak ale zasáhla náhoda a již více jak rok žije sympatická a usměvavá Keňanka Eunice Polednik Wenje v Karviné, kde má partnera, nový domov a zároveň i nové kamarády a známé.

Filmoví fanoušci ji možná znají také z role ve filmu Broskvička místního filmového studia Horrorwatch. V čase předvánočním jsme se ale s touto mladou dámou bavili nejen o Vánocích a oslavách Silvestra a srovnávali, jak tyto svátky probíhají u nás a jak je naopak vnímají a slaví obyvatelé dané části afrického kontinentu.

Eunice Polednik Wenje Narodila se v roce 1989 u Viktoriina jezera v Keni, kde také strávila dětství. Pak studovala střední a vyšší odbornou školu v Tanzánii, kousek od legendárního Kilimangara. Před příchodem do České republiky žila a pracovala na pobřeží Indického oceánu v jednom z hotelů v místech nedaleko druhého největšího keňského města Mombasy. Mezi největší zájmy Eunice patří tanec a také děti.

Jedny Vánoce jste již v České republice zažila. V čem se tedy tyto svátky u nás nejvíce liší od těch u vás v Keni a v čem jsou naopak podobné, či stejné?

Vánoční svátky jsou u nás doma od těch v České republice poměrně hodně odlišné. Je to především v tom, že tady jsou tyto svátky a hlavně dny těsně před nimi jeden velký shon kolem shánění dárků. Samotných Vánoc a vánočních motivů jsou i plná média, která krom jiného kolem těchto svátků vytváří i docela velký komerční tlak.

V Keni je to mnohem klidnější. U nás Vánoce slavíme tak, že tyto svátky trávíme především v kostele. Doma máme také vánoční stromeček a to dokonce jehličnan, ale samozřejmě umělý, protože jehličnaté stromy u nás nerostou. Jiné je to taky kolem dárků. Ty si sice dáváme, ale je jich mnohem méně a jsou i skromnější, než je tomu zvykem v Evropě také v samotné České republice.

A jsou i některé vánoční zvyky z vaší domoviny, které jste si přinesla také k nám, nebo slavíte spíše místní „klasické české" Vánoce?

Ne, žádné nějaké speciálně místní zvyky jsem si nepřivezla a doma v Karviné tak slavím ty klasické české Vánoce, jak je tady znáte všichni.

Vy pocházíte z oblasti, kde se lidé z vaší vesnice věnují především rybolovu. Existuje tam tedy i nějaká klasická ryba, která se jí na Vánoce? A pokud jste ochutnala, jak vám chutnal klasický český kapr?
Je sice pravdou, že v naší vesnici jíme opravdu spousty druhů ryb, ale že by některá z nich byla vyložené vánoční, tak tomu není. Jinak mám obecně ryby velmi ráda a také kapr je OK a vždy si na něm dobře pochutnám.

Eunice Polednik WenjeDalším českým zvykem jsou v tomto období i bujaré oslavy Silvestra a příchodu Nového roku. Ty české jsou ve znamení jídla, pití alkoholu, střílení petard, různých estrád a veselé zábavy. Jak se slaví příchod Nového roku ve vaší keňské domovině?

Tak to musím přiznat, že oslavy Silvestra a Nového roku mám mnohem raději a líbí se mi více tady v Evropě, než v Africe. Ty evropské oslavy jsou především mnohem větší, zábavnější a pestřejší a baví se skoro každý. A to je moc fajn. A co na tom vždy obdivuji především, tak to jsou ohňostroje. Tuto podívanou zkrátka miluji a už se těším, jak si ji zase řádně vychutnám.

U svátků ještě zůstaňme, protože svátky vánoční patří v České republice k těm vůbec největším za celý rok. Jak je tomu v Keni a které svátky patří mezi vůbec největší a nejvýznamnější u vás?

I když jsem odpovídala, že Vánoce u nás trávíme mnohem klidněji, bez komerce, se skromnějšími dárky a spíše je slavíme v kostele, patří i tak také u nás mezi ty nejvýznamnější svátky roku. Stejně významný velký svátek je pak u nás také Den nezávislosti.

Vy už v České republice žijete více jak rok. Co pro vás po příchodu k nám bylo vůbec nejtěžší a jsou věci, na které jste si zvykala opravdu těžce a naopak, co se vám na naší kultuře a žití zde líbí nejvíce?

Na co jsem si zvykala nehůře a co pro mě bylo a je na bydlení v České republice nejtěžší? Na to odpovím velmi jednoduše. Zima, zima a ještě jednou zima! A co se mi naopak líbí? To, že lidé tady jsou většinou velmi svobodomyslní, přátelští, otevření a tolerantní. A i když jsou tady i věci, které lidi štvou, přijde mi, že i tyto špatné stránky dokáží Češi brát s nadhledem, nic nehrotí a život se snaží spíše si užívat.

Autor: Richard Kutěj

25.12.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Češi jsou ve srovnání s Evropany ranní ptáčata

Ilustrační foto.
15

Jaké budou moderní sklady? Plné robotů a 40 metrů vysoké

Autistů přibývá. Terapii musí rodiče platit sami

Rvalo mi to srdce, vzpomíná na období před dvěma lety Magdaléna Čížková. Její dcera Markétka byla dlouho vysněným dítětem, které dělalo rodině jen radost. Zvládala první slova, vesele ukazovala předměty, rozpoznávala zvířátka. Jenomže pak přišel zlom. „Najednou jako by nám oslepla a ohluchla,“ popisuje maminka.

Zdravotnictví čeká velký třesk. Síť nemocnic prořídne

Nic podobného se prozatím žádnému z českých ministrů nepodařilo, přestože si to všichni přáli: koncentrovat lékařskou péči do velkých nemocnic. Zrušit část malých špitálů nebo je změnit na léčebny dlouhodobě nemocných je totiž politická sebevražda.

Geolog: Sesuvy na trase přes České středohoří nikdy hrozit nepřestanou

Posudky geologické služby v 90. letech umístění dálnice právě sem zásadně zamítaly. Zároveň navrhovaly mnohem bezpečnější řešení. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení