VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vladimír Kovář: Nejvíce opilců je, když 
Češi v Banátu dělají festival

/ROZHOVOR/ Nedávno jsme uveřejnili rozhovor s kopřivnickým učitelem Vladimírem Kovářem, který učí češtinu v oblasti rumunského Banátu a momentálně bydlí ve vesnici Eibenthal. Nyní přinášíme další část rozhovoru věnovanou poznatkům a postřehům z této české vesnice v Rumunsku.

16.7.2016
SDÍLEJ:

Vladimír Kovář právě skončil v roli Mikuláše, kterého předváděl dětem v rumunském Eibenthalu.Foto: archiv Vladimíra Kováře

Fungují tam telefony, internet, satelit?

Asi patnáct let tam byly pevné linky, mobil tam vůbec nešel, jen na některých místech šlo chytit srbský signál a ten byl proklatě drahý. Minuta volání pětatřicet korun, příchozí hovor osmnáct, sms za deset a tak. To člověk používal v krajní nouzi.

To už člověk raději vyrazil na kopec chytat jejich signál, pochodil nalevo, napravo a něco chytil. Jinak člověk nesměl zvedat telefony. Loni na podzim se objevil vysílač, asi kvůli blížícím se komunálním volbám, a ten začal fungovat v březnu, ale zatím jde blbě.

Takže takový internet vůbec…

Internet tam byl, ale jen na pevné lince a se zvyšujícímí se nároky na tok dat to skončilo. Až
v poslední době si lidi začali dělat balíčky v rámci volání. Já jsem využíval internet, který měli kluci v místní hospodě U Medvěda.

Byl to satelitní internet a nechávali ho občas puštěný, i když hospoda byla zavřená. Takže třeba v zimě jsem na zahradě u hospody měl na sobě šest vrstev oblečení, rukavice a u toho jsem stahoval poštu. Jednu ruku vraženou
 v kapse druhou se člověk snažil klikat, pak si to prohodil.

Pak jsem si odskočil ohřát se do obchodu, po chvilce jsem se vrátil pro notebook. Zmrzlý jak…

To tedy bylo dost náročné…

Jinak se taky jezdilo asi sedmdesát kilometrů od té vesnice. Tam je větší město Severin, kde je takový shopping park s jídelní zónou, a tam si člověk sedl, dal si jídlo, vyptal heslo na wifi, přihlásil se a třeba dvě až tři hodiny si stahoval.

Fungovalo to tak, že jsem otevřel poštu, tam jsem měl šedesát mailů, třicet, pro mě nezajímavých, jsem vymazal, třicet jsem stáhl. K tomu jsi měl nachystanou větičku: „Nejsem on line, váš mail jsem si stáhl a odpovím vám za týden."

Odjel jsem do Eibenthalu, během týdne jsem si všechno přečetl, napsal odpovědi, přijel jsem další víkend do toho nákupního centra a ty odpovědi rozeslal. Stáhnul novou poštu a tak to fungovalo.

Jak v Eibenthalu bydlíte?

Pronajali jsme si domek po předchůdkyni. Platíme tam nájem. U toho domku jsou různé chlívky a králíkárny. Mám tam zahradu, takže ve volném čase prořezávám stromy, stříhám víno na vinohradu. Jinak tam hojně roste všechno, co má trny, ostružiny, akáty. Do toho tam jsou hadi a štíři.

Jsou to karpatští štíři, takoví malí třícentimetroví. Říká se, že když bodnou, je to na úrovni vosího žihadla. Pokud člověk není alergický, neměl by to být problém. Když jsem přijel, tak v ledničce bylo hadí sérum pro případ, že by mě tam nějaký had uštknul.

A jsou tam medvědi?

Byl tam loni na podzim. Ale byla to náhoda. Když vyrostla medvíďata, tak máma je vykopla a mladí nevěděli, kam jít Hory mají rozdělené staří medvědi a mladí se musí tlačit jinam. Takže přes vesnici jeden medvěd přecházel. Stopy našli na hřbitově, shodou okolností den předtím byl pohřeb…

Jinak prý asi před sedmi lety, přímo ve vesnici, zastřelili medvěda přímo na zahradě. Měl údajně asi tři sta padesát kilo. Právě proto je tam v těch místech hospoda 
U Medvěda.

Jak se tam baví děti?

Mají doma mnoho povinností. Běžně dostanou krávu a jdou pást. Větší kluci dělávají dřevo, mohou si tím i přilepšit, třeba ho nasekají nějaké babičce a tak. Já tam kromě učení dělám ještě klubovnu, kde hrajeme stolní hry.

Jak vypadala v Eibenthalu zima?

Mohlo to být mnohem krutější. Zažil jsem, že tam během jedné várky napadlo asi šedesát centimetrů sněhu, takže když to prohrnuli traktorem, tak všude vznikly hradby a museli jsme se jít proházet k autům. Byly tam i mrazy mínus šestnáct po dobu deseti dnů. To bylo cítit i v baráku.

Jak to?

Jak jsou ty baráky špatně postavené, tak člověk prostě topí
 v kamnech a dva metry od nich mu v posteli mrzne nos. Normálně jsem po domě chodil v mikině, ve vestě a v zateplených kalhotách. Speciálně dovnitř jsem si kvůli zimě koupil zimní boty s umělým kožichem.

Takže sranda…

No, ta byla, když tam nastal blackout. Obrovské převisy kamení nad Dunajem se urvaly a servaly sloupy s dráty. Tři dny jsme byli bez elektřiny. Pak to obnovili provizorně a ještě tři týdny třikrát týdně vypínali, aby to mohli opravit.

Takže proud šel třeba jen od osmi večer do devíti ráno. Ale nikoho to nějak moc nevzrušovalo. Místní vytáhli centrály. A pak říkali: Prosvítil jsem asi sedmdesát litrů nafty.

Tak, nafta je tam levná, ne?

Právě že ne, je tam všechno dost drahé. Nafta kolem třiceti korun, mléko asi osmnáct korun. U domácího mléka, které je levnější zase člověk neví, co té krávě mohlo být. Jinak se tam dá koupit nějaké domácí víno, kořalka, sýry, ale jen z kravského mléka, ovce tam nejsou.

Že by to místo bylo nějak spjaté s domácí výrobou, to se nedá říct. Eibenthal byl hornický, možná proto.

Vzpomněl jste kořalku, pije se tam jako u nás?

Myslím si, že ne. Opilého člověka jsem tam neviděl. Nejvíce opilců je tam, když tam Češi dělají festival. Taky se tam říká: Opilý jako Čech na festivalu.

Ti místní třeba popíjejí, ale jejich kořalka, cujka, má tak čtyřiadvacet procent. Čtyřicítku pijí teplou se špekem a s cibulí. Když jde místní do hospody, koupí litrovku, u toho sedí, vypije třeba tři čtvrtě flašky, zašroubuje a jde domů. Oni to do sebe nehrnou, tak jak je to u nás.

Autor: Ivan Pavelek

16.7.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto
2

Ze soboty na neděli se mění čas. Na posun jsou citliví lidé i zvířata

Předseda hnutí STAN Petr Gazdík (vlevo) a první místopředseda Vít Rakušan.
AKTUALIZOVÁNO
4 5

Jeden program, jedno logo! Hnutí STAN půjde do voleb v koalici s lidovci

Ocenění pro Vránovou. Získala Thálii za celoživotní mistrovství v činohře

Herečka Alena Vránová převzala dnes večer v Praze za dlouhotrvajícího potlesku zaplněného hlediště české první scény prestižní Cenu Thálie za celoživotní činoherní mistrovství. Na jevišti historické budovy Národního divadla v Praze stála už před devíti lety, kdy přebírala prestižní pohár za výkon v inscenaci Bouřlivé jaro v Divadle Ungelt, které je už téměř 20 let jejím druhým domovem.

Dominik Feri: Lajknutí neznamená hlas v urně. A to je výzva i pro mě

/ROZHOVOR/ Sešli jsme se v restauraci, která podle Dominika Feriho (TOP 09) změnila prostředí v Praze. Ráno tu lidé snídají, odpoledne studenti píší seminární práce a v létě se tady sedí na okenních parapetech a pije pivo. Přesně to vystihuje atmosféru, kterou má nejmladší radní nejen v Teplicích, ale v celé české historii, rád – uvolněnou, plnou života, diskusí a plánů. Ty má Dominik Feri velké. 

Sivok před San Marinem: Vpředu máme hladové kluky, věřím jim

/ROZHOVOR od zvláštního zpravodaje Deníku/ Od českého národního týmu se zítra v San Marinu očekává čisté konto. Podle kapitána Tomáše Sivoka však právě první pohled klame, svěřence Karla Jarolíma, a speciálně obránce, nečeká jednoduchá práce. 

Návštěva interiéru: petrolejová modř

Vydejme se do bytu mladého muže, úspěšného muže, fanouška dobrého umění, fotografie a modré barvy ve všech jejích odstínech. Pojďme se podívat do bytu s petrolejovou modří.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies